Přestože v současné době panuje nebývalý boom různých restaurací, hospůdek, pivnic a hospod, existuje jen málo těch, které překročily sto let trvání.

V našem seriálu se snažíme takové staré dobré hospody najít a popsat jejich příběh. A tak dnes navštívíme hospodu, která i přesto, že byla postavena v posledních letech 19. století poměrně daleko od centra Moravské Ostravy, přežila dodnes, a to v podstatě v podobě, jakou měla na počátku existence.

Tou hospodou je Pivovarská restaurace. Stojí v Cihelní ulici a přes své nenápadné jednopatrové čelo ukrývá řadu místností, sály a velkou pivovarskou zahradu.

„Ve své době pojala i tisíc lidí. Pět set uvnitř a pět set na zahradě,“ říká současný majitel Maxmilián Šimek, který je třetím toho jména ve známém rodu Šimků, jimž patřil například dnes už neexistující hotel ve Svinově. „Můj děda tam měl reprezentativní zahradu a dokonce garáže u hotelu, což ve své době neměl ani Imperial. Byla tam známá hospoda.“

Legenda: výčep napojený přímo na pivovar

Právě Maxmilián Šimek „třetí“ vracející se z emigrace v Kanadě koupil v roce 1990 Pivovarskou restauraci od družstva Budoucnost.

„Tehdy jsem ještě měl dojem, že je v okolí plno klientů. Nedaleké družstvo Budoucnost mělo tisíc zaměstnanců, nedaleko stál ještě zimní stadion Josefa Kotase, blízko byla textilní výroba. Lidi sem byli zvyklí chodit na obědy,“ vzpomíná majitel.

To vše téměř zmizelo. Podniky se zavřely, lidé přestali v okolí pracovat a dnes je restaurace odříznuta od centra a lidí pomyslně možná ještě více než kdysi. Zbylo jí jen sídliště Fifejdy a jeho obyvatelé.

A dobré obědy. „Snažíme se zachovat českou kuchyni. Máme kuchařku, která tu vaří už pětadvacet let. A chodí se sem na skvělé koleno a křidýlka,“ říká současný majitel Maxmilián Šimek.

Pivovarská restaurace vznikla jen několik let po vybudování ostravského pivovaru. „Dokonce jsou tady ještě staré trubky, jimiž byl výčep propojený s pivovarem a pivo jimi teklo do hospody,“ říká štamgast restaurace Nikola Kušev.

To však Maxmilián Šimekl vyvrací. „To je jedna z legend, které ale nejsou opravdivé. Víte, co by to bylo je čistit?“ říká s úsměvem.

Královské za osm, Horník za devět krejcarů

Historik Radoslav Daněk píše na webu Archivu města Ostravy, že Pivovarská reakce posloužila nově vybudovanému ostravskému pivovaru v konkurenční válce s pivovarem, který stával už v 19. století na místě výstaviště Černá louka. Pivovar patřil významnému židovskému podnikateli Markusi Strassmannovi.

„Tento muž se však politicky i nacionálně orientoval na německé liberály. Představitelé českého politického tábora se proto rozhodli zřízením konkurenčního podniku prolomit takřka monopolní postavení Strassmannova pivovaru a ostravským restauratérům a hostinským dodávat do jejich podniků české pivo,“ uvádí historik.

Český akciový pivovar, dnešní Ostravar, začal vyrábět pivo 4. září 1898. Pivovar vařil klasický ležák, pivo březňák. Největší proslulosti mezi návštěvníky hospod však dosáhlo takzvané Královské pivo a tmavé pivo Ostravský havíř.

Pivovarský hostinec v Cihelní ulici vystavěl ostravský stavitel Arnošt Mortek v letech 1898-1899. „Lidé na jednopatrové budově oceňovali především prostornost restauračních místností a společenských sálů, postavení výčepu tak, aby zákazník měl maximální kontrolu nad přípravou čepovaného piva, a také rozlehlost letní zahrady,“ uvádí historik.

Slavnostní otevření pivovarské restaurace se uskutečnilo v neděli 6. srpna 1899 a její provoz tehdy začal koncertem vojenské dechové hudby c. k. pěšího pluku č. 54 Starhemberg z Těšína.

Koncese byla pivovarskému hostinci udělena již v listopadu 1898, ale platila pouze na výčep piva, což se představenstvu pivovaru nelíbilo. Usilovalo o plnou koncesi včetně podávání jídel a poskytování ubytování. Za několik měsíců se jim to povedlo.

„A tak mohla vzniknout vůbec první česká zahradní restaurace vMoravské Ostravě. Svým zákazníkům nabízela jak Královské pivo za 8 krejcarů a černého Havíře, tak pestrou nabídku jídla a nápojů, nemluvě o bohatých možnostech zábavy. Kuželkami počínaje, kulečníkem a kartami konče,“ uvádí historik.

Za Masaryka zábavy, za komunistů burzy

V sálech i zahradě se konaly koncerty, taneční zábavy, ochotnická představení. Zahrada pivovarské restaurace byla vyhledávaným cílem nedělních výletníků, kterým zde na přelomu 19. a 20. století za vstupné 10 krejcarů hrály k poslechu i k tanci hornické kapely.

Dnes si možná někteří čtyřicátníci vzpomenou, jak v zahradě Pivovarské restaurace v rámci pololegální burzy na počátku osmdesátých let kupovali desky západních rockových kapel, časopisy Bravo či svázané ročníky časopisů ze zavržených šedesátých let. „Několikrát to tady rozehnali policajti, tedy tehdy příslušníci VB,“ vzpomíná s úsměvem Nikola Kušev, který zde prodal za dva a půl tisíce pět cenných stříbrňáků. „To bylo tehdy peněz. Měli jsme za to s bráchou magneťák z Tuzexu a každý rifle,“ vzpomíná s úsměvem.

A co čeká Pivovarskou restauraci v budoucnu? „Už ji budu jen pilovat a snažit se mít tady dobré pivo, jídlo a obsluhu,“ říká Maxmilián Šimek. (MF Dnes)