Chce-li si host užít piva všemi smysly, má jedinečnou možnost. V restauraci Pegas ho nejen může vidět, ochutnat a ohmatat, ale i cítit a slyšet.

V jedné z bočních uliček frekventovaného bulváru, který vede od náměstí Svobody na přestupní uzel v České ulici, stojí třípatrová, na první pohled nenápadná budova. Uvnitř je hotel, restaurace i pivovar. Celé se to jmenuje Pegas a hosté tam chodí hlavně kvůli originálnímu kvasnicovému pivu, které v tamní pivnici přímo vaří.

Hned za dveřmi omráčí hosta, jenž do restaurace přišel poprvé, vůně nebo pach sladu. Line se od dvou velkých kotlů, v nichž bublají hektolitry kvasnicového zlatavého moku. Kolem nich stojí dlouhý barový pult, který je převážně ve večerních hodinách obsypán štamgasty, co přišli jen "na jedno". Lokál nemá jediné okno a atmosféra i prostředí je poněkud temnější než v jiných hospodách. Celý den proto musí svítit světla, ale protože osvětlují každý stůl, temná nálada je ta tam.

Prostor pivnice i restaurace je sice velký a docela rozsáhlý, zaplní-li se však do posledního místečka, je problém s pohybem. Především prostorově výraznější postavy musí prosit o to, aby se rozšafnější hosté přisunuli více ke stolu, protože mezi židlemi neprojdou. Pouhých několik desítek centimetrů volného prostoru musí stačit i obsluze.

Nabídka jídel se ničím neliší od jiných jídelních lístků restaurací v centru Brna. Polední menu stojí šestapadesát korun a skládá se z polévky, hlavního jídla a moučníku. Proto na klasické "hotovky" chodí i lidé v umolousaných montérkách z okolních staveb. Drtivá většina jídel na objednávku mírně přesahuje hranici stokoruny, přesto jídelníček nabízí i pořádnou třísetgramovou baštu pro velké jedlíky za necelých dvě stě padesát korun. Pro hosty, kteří chtějí k pivu něco přikusovat, má kuchař připraveno několik chuťovek, pikantností a specialit. Patří k nim například pečený vepřový bůček s hořčicí, tlačenka s cibulí, hříbek z třené nivy nebo tvarůžky či utopenci.

Rovnost zkusila kuřecí steak Pegas. Dvousetgramová flákota marinovaného masa s opékanými bramborami a tatarskou omáčkou vyjde na více než sto šedesát korun. Maso sice kuchař naložil do blíže neidentifikovatelného koření, leč chuťové buňky rozhodně netrpí. Steak není ani ostrý, ani jalový. Zeleninová obloha není ničím výjimečná. Salát, zelí, okurky, rajče, troška najemno nakrájeného pórku a špetka petrželky.

Tatarskou omáčku přinesl číšník kupodivu v malinké mističce, kterou zasadil rovnou do jídla. Buď je to běžný postup, nebo chtěl mít volnější ruce na příbor a ubrousky. Mastná miska po vyprázdnění tatarky tak udělá na stole kolečko. To se však dá lehce setřít. Podivně servírovaná omáčka však trochu kazí dojem z jinak chutné krmě.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří

Má-li host jakékoliv pivnice strach, že dřív nebo později dojde pivo, nemusí se v restauraci Pegas bát. Pro případ, že by musel hostinský přehodit přes pípu utěrku a omlouvat se žíznivým štamgastům, postavili majitelé uprostřed lokálu vlastní minipivovar.

"Pivo se vaří ze sladu, chmele a vody za použití pivovarských kvasnic. Na jeden hektolitr piva je potřeba dvacet kilogramů sladu a tři sta gramů chmele," poodhaluje recept na vlastní pěnivý mok provozní restaurace Josef Konvalina. Zajímavostí podle něj je to, žen na jeden hektolitr piva spotřebuje až osmkrát víc hektolitrů vody. "Je to kvůli sanitaci, čištění tanků, přepravních nádob a dalších úkonů," vysvětluje Konvalina.

Srdcem pivovaru je varna, kde se vyluhuje slad a přemění škrobu na cukr, který v další fázi zkvasí na alkohol. Varna se skládá z kotle a kádě. V kotli se odehrává tak zvaný rmutovací proces a káď slouží k dělení sladiny, což je vyluhovaná šťáva ze sladu, od mláta. "Při použití pšeničného sladu získáváme náš speciál - pšeničné pivo, které znalci hodnotí velmi kladně. Varný proces trvá deset hodin a uvaří se asi dvacet hektolitrů piva," vypočítává provozní minipivovaru v centru Brna. (Rovnost)