Dedek: Žádné byrokratické nařízení, omezení, to je blábol.
Reihentsgebot je tradiční pravidlo, zákon, týkající se piva, a tak by se
toto mělo dodržovat. Je to přece to základní, z čeho by se pivo mělo
vařit, no a protože pivo je opravdu tradiční nápoj, tak je jenom dobře,
že alespoň v Německu platí. Je jasné, že se nelíbí, někteří tvrdí, že se
přežil. Jak jsem slyšel, tak nějaký majitel německého pivovaru si
stěžoval, že nemůže vařit pivo s příchutí brambor a s příchutí já nevím
čeho ještě. No vařit to může, ale už to nebude dle Reinheitsgebot a to
je dobře. Protože pivo je pivo a sračky jsou sračky...

Z mého českého pohledu je pivo hlásící se k Reinheitsgebot na první pohled důvěryhodnější. Prostě nějaký dodržovaný standard.
Pokud jsem správně pochopil pana Sáse, tak, velmi volně parafrázováno, by bylo vhodné rozlišovat pivo podle Reinheitsgebot, pivo bez přívlastku a ostatní víceméněpivní věci typu Lausitzer Porter. To by mi připadalo rozumné, ale Němcům do toho kecat nehodlám.

Tady bych si dovolil s panem Jaklem nesouhlasit. Už ten článek sám o sobě není moc přesný, neboť současný Reinheitsgebot říká, že se má pivo vařit pouze z vody, sladu, chmele a kvasnic. Sladem se myslí nejenom ten ječný, ale třeba i pšeničný, pšeničná piva tak také mohou nést označení, že se podle tohoto zákona vaří. Je to dobrý zákon, který má především zamezit šizení na surovinách při vaření piva a používání náhražek. Samozřejmě by měl zůstat, jenom by se asi mělo změnit to, že by platil pouze pro spodně kvašená piva typu ležák, tam totiž opravdu nic jiného nepatří, u ostatních typů piva by toto označení mohlo být dobrovolné. U ležáků by potom alespoň nedocházelo k nahrazování ječného sladu maltózovým sirupem nebo nesladovaným ječmenem, jako to dělají i u nás některé pivovary, například Staropramen.