Kámen na kameni nezůstal na nádvoří pivovaru v Dalešicích na Třebíčsku. Slavný pivovar z filmových Postřižin totiž prochází značnou proměnou. Kutají tu řemeslníci i těžké stroje. Pivovar přitom je známý nejen jako turistická atrakce, ale v posledních letech i díky kvalitnímu pivo.

"Severní strana byla dobře o půl metru výš než jižní. Terén se srovná tak, aby nám nepadali návštěvníci ze židliček," objasňuje ředitelka pivovaru Jaromíra Hanáčková, jež zde pracuje čtvrtý týden. Za tu dobu má chod v malíčku.

"Zaskočíme do varny piva. Náš pan sládek je hodně pořádkumilovný, ale jdeme," zaváhala jen na okamžik Hanáčková u čerstvě vytřené kachlíčkové podlahy ve varně. Kvůli rozkutanému zablácenému nádvoří se boty obalily blátivou kaší. Na vymydlených světlých dlaždicích zůstávají nevábné ťápoty.

Sládek Zdeněk Reska jen mávne rukou a začne ochotně povídat o tajích Dalešického piva. "Vaří se tu od srpna 2002. Já jsem tu druhý rok. Žiju přitom v Mostě, kam dojíždím na víkendy. Ale už bych neměnil, proto se do Dalešic hodlám přestěhovat," svěřuje se sládek, jak mu pivovar učaroval.

"Je to maličký pivovar, kde si na pivo sáhnu. Výroba zdejšího piva je zcela podřízena Postřižinám. Nesmíme používat vůbec nic, co by bylo v rozporu s duchem Postřižin. Vyrábíme tak, jako se vyrábělo do roku 1920," prozrazuje Reska.

Dalešičtí nepřimíchávají žádnou chemii. "Máme klasický postup bez úpravy, bez přísad. Naše pivo má takovou plnou chuť. Když se napijete, máte ho plnou pusu. Zájem o ně je velký. Zejména v Brně," líčí sládek a dodává: "Vaříme dva tisíce hektolitrů piva ročně. Třeba Prazdroj toto množství vyrobí za čtyři hodiny," usmívá se Reska.

Varna, což je srdce pivovaru, je v současnosti jedinou částí, v níž se nehemží dělníci. V traktu s pivovarskou hospodou voní barva. Jak restauraci, tak sousední sál pro 180 lidí právě opustili malíři. Až barva zaschne, rozestaví tu nový dřevěný nábytek.

Obrovský přízemní prostor ústí do zahrady, kde bude dětský koutek a letní posezení. Samotná hospoda se sálem mají unikátní klenbu. Před půldruhým stoletím sloužily tyto přízemní místnosti ke klíčení ječmene.

Nad hospodou pak dělníci stavějí jednu hotelovou část. "Bývala tu pivovarská půda, kde se sušil ječmen. Hosté budou ubytování přímo v někdejším pivovaru," zmínila se Hanáčková, jež během řeči obratně zdolává překážky. Pokoje jsou zatím ve stádiu zrodu. Stěny i podlahy pokrývá dřevo a z oken pokojů se naskýtá pohled na dalešický zámek.

Na chodbě naproti pokojům jsou veliké výklenky. "Ty budou prosklené. Hosté vyjdou z pokoje a rovnou se mohou koukat dolů do muzejní části. Je tam původní varna piva se sto padesát let starými stroji. Mimochodem, funkčními," komentuje Hanáčková.

V zadní části chodby je též plánován průhled, tentokrát do nové varny piva. "Ale pan sládek se brání. Nechce, aby ho lidé pozorovali. Já si myslím, že by to bylo nesmírně atraktivní. Uvidíme," hloubá Hanáčková.

V této hotelové části nazývané A bude ještě luxusní apartmá. Vznikne z původního bytu sládka, v němž se točily Postřižiny s vybavením ve stylu filmu. Pod bytem se počítá s recepcí a informačním centrem.

Na druhé straně nádvoří, nad výčepem bude levnější ubytování. Hotel má být hotov v květnu. "Náklady činí patnáct milionů korun. Majitelé získali přes sedm milionů z evropského fondu," poznamenala Hanáčková.

Pivo se v Dalešicích začalo vařit před stopadesáti lety a výroba skončila v roce 1977. Postřižiny se točily v roce 1980. Pak areál pivovaru chátral, než ho současní vlastníci začali zvelebovat.

"Je výborné, že se podařilo obnovit výrobu piva, a navíc využít filmové slávy," reagoval dalešický starosta Jaroslav Zadražil. "Sám piju jen naše místní pivo. Byla by hanba, kdyby starosta pil jiné. Chutná mi," dodal starosta Zadražil. (iDnes)