Po více než půl století má Velké Meziříčí už dva roky znovu svůj pivovar. Je součástí hotelu a restaurace, umístěných v bývalé Jelínkově vile na břehu řeky Balinky. Pivovar nese jméno Malostránský podle mlýna, který kdysi na témže místě stával. A díky tomu je Malostránský pivovar jednou z nejvyhledávanějších zastávek na Mlynářské stezce.

Pivo se ve Velkém Meziříčí vařilo do února roku 1939. Vaření zlatavého moku ve městě obnovil Lubomír Jurek v dubnu před dvěma lety, kdy se začala vařit první várka meziříčského ležáku.

Pivo z Velkého Meziříčí nese jméno Harrach podle šlechtického rodu sídlícího kdysi na velkomeziříčském panství. Název vzešel z ankety, kterou pivovar uspořádal mezi veřejností. Sešlo se asi dvě stě šedesát návrhů, které se z velké většiny pojily se jménem města. „Byly návrhy Velmezák, Velmez, Mezek a podobně. To se nám ale příliš nezdálo, a proto jsme zvolili název Harrach, který navrhovali tři respondenti. Chtěli jsme to spojit trošku s historií,“ řekl majitel pivovaru Lubomír Jurek. S ohledem na to, že se společnost majitele hotelu a pivovaru zaměřuje i na rybníkářství a chov ryb, naleznou hosté v jídelním lístku restaurace většinu rybích specialit. Ty jsou hlavně ze sladkovodních ryb a výhradně z čerstvého masa. „Soustředíme se na sladkovodní ryby, protože v České republice je hodně dobrých receptů,“ konstatoval Lubomír Jurek. Podle jeho sdělení se v restauraci prodá rybích jídel asi čtyřicet procent.

Zákazníci si mohou vybrat z opravdu nezvyklých specialit úprav ryb. „Jednou z nich je třeba kapr na kysaném zelí. Další z jistě zajímavých a neobvyklých jídel je třeba rybí guláš,“ doplnil vedoucí provozu Bohdan Vítek.

V současné budově meziříčského pivovaru a hotelu býval původně mlýn. První zmínka o něm je z roku 1588. V roce 1904 mlýn koupil od města továrník Karel Jelínek. Ten v roce 1907 přestavěl mlýn na obytný dům pro ředitele svého podniku.

Na původním mlýnském náhonu postavil vodní elektrárnu, která zásobovala elektřinou nejen vilu a Jelínkovu továrnu, ale i radnici, obecní městskou spořitelnu a tělocvičnu Sokola.

„Po rekonstrukci elektrárny v roce 1915 začal továrník Jelínek zásobovat elektřinou celé město,“ doplnil Vítek. (Právo)