V době před listopadem 1989 jsem vzhlížel k západní Evropě jako k oblasti demokracie, svobodného trhu, rychlého vývoje a pružných změn. Z horizontu našeho zatuchlého, a především nesvobodného socialismu to tak skutečně mohlo vypadat. My v RVHP (pro nepamětníky - Rada vzájemné hospodářské pomoci) jsme si nejprve kladli smělé cíle prohnilé kapitalisty dohnat a vzápětí předehnat. Co na tom, že v posledních letech před revolucí již šlo pouze a pouze o to, jak neztratit stopu...

„Osvícené“ návrhy

Dnes pod finským předsednictvím přichází „osvícený“ návrh zvýšení spotřební daně z piva, a světe, div se, zástupci většiny členských států Unie s ním souhlasí (ačkoliv bylo od začátku zřejmé, že stačí, aby jediný členský stát použil své právo veta a celá tato pochybná bublina praskne).

Zřejmě jsou přesvědčeni spolu s tisíci skvěle placených bruselských byrokratů, že musí pečovat o naše zdraví. Totiž abychom tolik nepopíjeli, a tomu že nejvíc pomůže, bude-li pivo dražší. Pominu otázku, nakolik je pivo nápoj alkoholický, či spíše výživný, když většina lékařů je již dnes přesvědčena, že jeho mírná a pravidelná konzumace zdraví prospívá.

Pominu také otázku zdražení piva pro zákazníky, když veškerý výnos z této akce by pouze posílil pozice byrokratických přerozdělovačů (jaká to podoba s dnešní českou levicí!).

Za mnohem závažnější považuji fakt, čím se bruselští „experti“ dnes zabývají. V době, kdy i my u nás máme vlastní zkušenosti s tím, jak se původní myšlenky zakladatelů Evropské unie - vytvoření společného ekonomického prostoru s volným pohybem pracovních sil, zboží a peněz, kamsi vytratily. Nahradily je však jiné výhody, kdy jíme banány té jediné správné velikosti, místo rumu pijeme nespisovný tuzemák a tak dále. Ještě že nám alespoň ty tvarůžky zůstaly! Unie ztrácí schopnost konkurence, již léta stagnuje, volný pohyb pracovních sil je v nedohlednu, největší země si udělují výjimky z pravidel, která předtím samy vymyslely (schodek rozpočtů do tří procent HDP ) a vyspělý svět se jí postupně vzdaluje. Není divu, když je vše pokřiveno dotacemi, regulacemi, kvótami na výrobu cukru, mléka či rozlohy vinic, díky nimž se budou zavírat fungující podniky. Toto zřejmě Brusel nepálí stejně, jako se nikdo nepozastavuje nad očividnou nerovností, kterou si vyboxovaly vlivné jižní země, že totiž spotřební daň u vína je nulová. Další příklad toho, na jakých principech dnešní EU funguje.

Přebujelé sociální prostředí, kdy sociální dávky přidělované z velmi vysokých daní v některých případech již několikáté generaci obyvatel, berou ekonomice dech a na jejich adresáty působí podobně jako drogy. Demotivují, ničí kontakt s reálným životem, a nakonec i veškerou radost z překonávání překážek a dosaženého úspěchu. Nic tak nedemotivuje jako pravidelný přísun nevydělaných peněz. Lidé, kteří o budoucnosti EU rozhodují, zcela zjevně ztratili schopnost nadhledu a v mnoha ohledech se ženou do podobné pasti, ve které jsme se nacházeli před listopadem 1989 my. Snad jim chybějí naše tristní zkušenosti s reálným socialismem.

Veto pomůže i Bruselu

Jsem opravdu rád, že po čase Česká republika dokázala jasně vyjádřit vlastní názor a použila svého práva veta. Na to bohužel nejsme příliš zvyklí. Doufám, že tento krok pomůže i bruselským úředníkům.

Mohl by jim trochu napovědět, aby se konečně začali zabývat skutečně důležitými věcmi, které rozhodují o výkonnosti Unie. Jinak bychom se mohli i my dočkat časů, kdy nikoliv bývalá Rada vzájemné hospodářské pomoci, ale Evropská unie bude mít hlavní starost, „jak neztratit stopu“... (MF dnes)