Pro velikonoční pobyt jsme si letos z mnoha dobrých důvodů vybrali Poličku. Nebýt delších dní a kratších nocí, mohl by člověk díky počasí nabýt dojmu, že se tentokrát dva hlavní křesťanské svátky prohodily. Ale pivo chutná, i když venku fouká a sněží. Dovolte mi tedy podělit se s vámi o pár velikonočních pivních postřehů z Poličky a jejího širšího okolí.

Poličské pivo se mi jeví být stále skvělé. Jedenáctka překvapila vyšší hořkostí. Dodávám, že příjemně. Nefiltrovaná dvanáctka v poličském Divadelním klubu pohladila jazyk od špičky ke kořenu a ještě stihla potěšit duši. Není to báječné, že opravdu můžu psát o jedenáctce a o dvanáctce a ne o ležáku a prémiovém ležáku? Opět musím (po kolikáté už?) pochválit konzervativní přístup majitelů poličského pivovaru. Ti navíc naučili své zákazníky, aby si pro pivo jezdili k nim – nonstop prodej v pivovaru funguje i o Velikonocích a zájemců o pivo se jeví být dost i ve sváteční den. Snad jen ten poličský přístup k čepování si žádá jisté přehodnocení – trvá to dlouho a kvalita výsledku je nepřímo úměrná té zbytečné prodlevě nutné k rozbití piva a usazení pěny. Ale nepřijeli jsme radit, přijeli jsme si do kouzelného města obehnaného hradbami užívat. Třeba výborné desítky U Mrštíků za 17, jedenáctky v Divadelním klubu za 18, nefiltrované dvanáctky za23… Poličko – chci se zas vrátit!

Nedaleko Poličky se nacházejí i další kvalitní pivní body zájmu. Třeba taková Litomyšl. Nedávno vzniklý minipivovar Veselka bylo potřeba navštívit. U potoka nedaleko autobusového nádraží jsme viděli dokonce cachtat se i ty litomyši, podle kterých bylo město kdysi dávno pojmenováno. Na minipivovar nakonec moc času nezbylo, ale bylo ho dost na to, abychom podnik shledali velmi přívětivým a Bedřichovu jedenáctku a dvanáctku za přinejmenším použitelnou.

V nedaleké České Třebové funguje již zavedený pivovar Faltus. Majitelé zřejmě našli zalíbení ve skle na pšenici, takže to si tam užije i ležáku. Mimochodem docela dobře pitelného. Tamní piva se jmenují podle členů rodiny majitelů, a třeba red ale Milota byla pro nás nečekaně rodu ženského. Mně tam nejvíc zachutnal IPA Miroslav.

Chutné nové pivo ze Svitav jsem zkoušel už několikrát, ale ještě nikdy ne přímo na místě vzniku. Takže hurá na Kopeček! Při příchodu nás nejdřív vyděsila tabule s nabídkou čepovaného Staropramene a Braníku, ale naštěstí za rohem toho samého stavení už je v nabídce pivo místní. Podnik je to sympatický a s chutným ležákem. To dnes není až taková samozřejmost. Nabídka jídel vypadala zajímavě, já jsem neomylně sáhnul vedle, protože z hovězích líček na tmavém pivu se vyklubala spíš ropná havárie na talíři. Bylo to tak strašně moc černé…

Ve Svitavách jsme narazili i na originální velikonoční speciál. Pivo ze zeleného sladu s přídavkem kopřivy a smetanky lékařské. Pobavil marketingový výron lidové tvořivosti vychvalující tento speciál – cituji: „Udělejte si jarní úklid ve svých útrobách naším očišťujícím pivem! Symfonie, při které játra změknou a ledviny utrousí slzu dojetí! Nevěště vejce na špagát! Na velikonoce se zmrskejte u nás!“ Tvůrce textu mě naštěstí tím jarním úklidem v útrobách nevystrašil natolik, abych to pivo nezkusil. Bylo přinejmenším hodné ochutnání. Potěšila retro etiketa 11% ležáku s motivem koncernové jedenáctky někdejších Východočeských pivovarů. Jen tedy nesouhlasím s tvrzením na té etiketě, že tato jedenáctka stála v sedmdesátých letech 3 Kčs.

Vzpomínku na Velikonoce končím vcelku banálním konstatováním, že Pardubický kraj je pivně velmi přívětivý.