Tak co budete žrát, zeptá se nevybíravě šenkýřka a za chvíli už začne snášet na stůl kuřátka a kachny, pstroužka, jehněčí kotletky a žebírka opékaná na ohni. „A chlastat se nebude?“, pokračuje kurážně a nabídne vám „pivo lásky“ nebo „kozí chcanky“, jak tu přezdívají kávě. Mezi jídlem, které se tu zásadně jí jen holýma rukama, vás budou svádět helmbrechtnice, žebráci loudit kůrku chleba a divoký kazatel vám před očima zmrská ženu jako čarodějnici. Vítejte ve středověké krčmě v Dětenicích.

„Loupežníky z Prahy“ tu vidí rádi a Pražáci tu tvoří téměř třetinu všech návštěvníku. 80 km od města je sice dost, ale větší úsek trasy vede po dálnici a cesta tak netrvá déle než hodinu. Cesta autobusem a vlakem už je poněkud komplikovanější. Hlavně díky poslednímu spoji, který odsud vyráží už ve 20.30. Dětenice jsou proto ideální tip na víkendový výlet. Vedle krčmy můžete navštívit místní pivovar s rázným výkladem paní sládkové nebo dětenický zámek, který patří mezi deset nejoblíbenějších v Čechách. Krčma je ale, vzdor kapacitě sedmi set „pacholků“, díky zájmu natolik vytížena, že se na pátky a soboty musíte rezervovat až dva měsíce dopředu. Doporučujeme tedy nejdříve malý nezávazný výlet se středověkou večeří kdykoli mezi úterkem a čtvrtkem. Nebo zkuste štěstí na tel. 493 599 142.

Ve srovnání s elektrifikovanými podniky vyzařuje krčma příjemné teplo. Všude hoří svíce a nad rožněm se smaží špízy masa, placky z hub a vloček, jablka a paličky kukuřice. Ta se sice dostávala do Evropy až v 16. a 17. století, ale nikdo není dokonalý. Jiné místní jídla pocházejí z nefalšovaných historických receptur. Např. „Kačena dokrmovaná šiškami“ podle receptu Beatrice Zilvarové ze 16. století. Čtvrtka vyjde na 200 Kč a cena za masový talíř se pohybuje kolem 300 Kč. Jde ale o samé větší kousky. Třeba kilové „kolínko uhranuté svině“ vyjde na 250 Kč. Myslí tu i na vegetariány a menu obsahuje položku „pro nenapravitelné kytkožrouty. „Tak jen doufám, že budeš mít čím zaplatit, ty holoto“.

Nevybíravá staročeská mluva rozděluje místní hosty přibližně do tří skupin. Příslušníci první z nich jsou koprníci, co tuhnou hned, když vejdou do hostince a výčepní pacholek jim zahlaholí do ucha: “Hej ty sedláku, máš rezervaci?“. Ti z údivu a studu nevyjdou. Když k nim pak přiskočí žebrák v ošuntělé pytlovině, začne se lísat a vyprošovat „stříbrňáček“, začnou se někteří z nich štěpit do dalších podskupin. Buď přistoupí na hru a hodí mu do misky cinkáček, to jsou ti zmatení a mírní, nebo ho hrubě odbudou, a to jsou ti praví středověcí páni, a teď záleží už jen na vtipu a na slovníku.

Další možností je chovat se tu prostě normálně, jak jsem se o to pokoušel já, ale to je vám taky platné jako koze klobouk a z normality vás tu brzy vyvedou. Když si tu objednáte bramboračku, přistane na stole kastról s bramborsračkou, cola je močka, pečínka chcíplá kočka. A když jsem se tu pokoušel schovat za noviny, přišla mi ke stolu jedna láryně a začala se vyptávat co píšou a pak mi noviny vzala a koukala do nich obráceně, že prý má jen jednotřídku, a abych se s ní radši otočil v kole. Večeře v Dětenicích je středověké divadlo, ve kterém chtě nechtě hrajete i vy. Vedle žebráků, šejdířů a mnichů, se tu objevují fakýři s hadem, tanečnice na stolech, potrhlí kazatelé, kteří s vaší ženou provádějí ordál, šermíři se tu rozhádají a všichni vám tykají a jsou neuvěřitelně sprostí.

Většina hostů se rychle přizpůsobí atmosféře. Skupinka Rusů, která seděla vedle mne, se do středověku dostala jako mávnutím proutku. Všichni zarytě hryzli kosti, máčeli chleby v omáčkách a po očku pozorovali dění kolem. A když pak ve vedlejší místnosti odhalili jednu návštěvnici jako čarodějnici, začal někdo křičet „a svléknout do naha“. Středověk zkrátka neskončil. Díky Dětenicím si to můžete ověřit i vy. (Prageout)