Každoroční příležitost ochutnat i v Českých Budějovicích nějaká zajímavá piva jsme nevynechali ani letos, i když v místním KMP si lze dopřávat menší pivní slavnosti třeba i každý týden.

Oproti loňsku se vstupné zvýšilo o 100 %. Koneckonců bylo jasné, že loňská novinková dvacetikoruna (do té doby býval vstup zdarma) je jen takovým testem, jak to lidi skousnou a že pokud to skousnou, u dvacky nezůstane. Myslím, že se cena časem ustálí na nějakých 80–100 korunách.

Užili jsme si i tradiční vypuzení ze stinného útočiště. Schovat se před vedrem do pavilonu není dobrý nápad, neboť ten se s nástupem večera pravidelně mění v pavilon vřeštících opic. Ale co by to bylo za pivní slavnosti, kdyby na nich pořádně nahlas nedunělo „gdhyž se u nás chlaphy phoperou, tagjenom nožém anebo sekerou“. K pivním slavnostem prostě patří rámus, protože lidé se neumí bavit sami, je potřeba jim tu zábavu nějak narvat do palic. Aspoň u toho piva netlachají blbosti, když stejně není slyšet vlastního slova… Takže jsme si znechuceně sbalili věci, piva a šli ven.

Konečně jsem se tedy v textu propracoval k pivu. Ochutnali jsme piva skvělá, piva rozpačitá a taky nějaké vyložené pivní ostudy. Tentokrát budu jmenovat i ta špatná, protože už mě to s nimi nebaví. Například takový „Staročeský ležák“ u stánku „Pivní speciality“. Nevšimnul jsem si, že by tam někde udávali místo původu. Takže asi odněkud z nejtemnějších močálů pivního Půlnočního království. Takhle nějak si představuji chuť výluhu z ponožek po celodenní horské túře. Vlastně ne, spíš po celotýdenním čundru. „Hořká neřest“, hlásal nápis. No, hořké to moc nebylo, ale neřest to byla velká.

Děsné pokusy o pivo se čepovaly i u stánku rokycanského minipivovaru U Stočesů. Vrcholem tamní drzosti bylo pšeničné pivo. Chuťově něco mezi pivem a čisticím prostředkem. Na klasické hodnotící škále bych se nerozpakoval jít přes 8. To se vážně nestydí podávat lidem něco tak zjevně vadného a chtít za ten ekl ještě peníze?

Na druhou stranu, třebíčský Urban, s kterým jsem měl v minulosti opakovaně špatné zkušenosti, mile překvapil. A to v poslední době taky opakovaně. Asi už tedy přestanu považovat chutné pivo od Urbana za překvapení.

Největší pivní potěšení na nás čekalo v útrobách historické dodávky Citroën, rozvážející po akcích všeradické pivo. Tam jsme šli ovšem na jistotu a nebyli jsme zklamaní. Všeradice jsou pro mě jedním z důkazů, že zakládání nových pivovárků má smysl.

Nakonec jsme se jako už snad tradičně zasekli u stánku zvíkovského pivovaru. Slušná pivka, přátelský pokec – a je tady půlnoc. Příjemně strávený páteční a sobotní večer. Za rok jdeme zase.