Vaření je vnímáno jako typicky ženská činnost, ne tak když jde o pivo. Sládková v sukních? To snad ne, vstávají pivařům vlasy na hlavě. Ale jen do chvíle, než ochutnají pivo Nataši Rouskové z přerovského pivovaru.

Nataša Rousková by mezi pivaři ráda přivítala více žen: „někteří si stěžují, že pivo je na jejich vkus příliš hořké. Ale zásadním problémem je zakořeněná představa, že pivo má vysokou kalorickou hodnotu, takže se po něm tloustne. Jenže když srovnáte kalorie v pivu a v pomerančovém džusu, vyjde to nastejno. Takže umírněné pití vám rozhodně na váze nepřidá. Ostatně která žena si zajde denně na pět piv?“ Ani sama paní sládková do sebe nikdy nenalila ani nelije pivo po litrech. Dokonce ani jako malá holčička netrávila chvíle u nedělního oběda s pohledem nábožně upřeným na tatínka upíjejícího z napěněného půllitru. V její rodině ani mezi předky nebyl žádný pivovarník, dokonce tam neobjevíte nikoho, kdo by pivo nějak mimořádně zbožňoval. A ani ona sama, když povyrostla, neprožila osudový okamžik pozření po loku piva, kdy by náhled pochopila, která profese se stane jejím osudem. Prostě žádná romantika. „Myslím, že pracovat v pivovaru není zrovna holčičí sen. Ja měla takové ty dětské sny o tom, jak budu paní učitelka, a ještě ani na gymplu jsem neměla jasno v tom, co chci dál studovat.“ Na dalším směřování se možná trochu podepsala brigáda v pivovaře, kdyždopádně nejvíc Natašu zaujalo, že pivo se dá u nás studovat na tak vysoké odborné úrovni: „A taky mě okouzlila ta fortelná tradice řemesla, na které můžete být hrdá, protože cítíte a vidíte úsilí a práci mnoha generací. Češi všeobecně jsou na pivo právem pyšní, protože je nejlepší na světě. O tom se nedá diskutovat. Osobně považuju pivo za výborný nápoj, protože nemá velký obsah alkoholu a přitom s ním zaženete žízeň,“ říká Nataša Rousková. Na pivovarské katedře jich tehdy studovalo 40 - ženy a muži půl na půl. „Kde jsou ty holky dnes? To netuším,“ krčí rameny Nataša Rousková, která má dnes v oboru jedinou konkurentku, paní sládkovou z pivovaru Podkováň.

V 8 ráno na jedno?

Ona sama v přerovském pivovaru, kam nastoupila hned po škole, vystřídala několik pozic - včetně místa sládkova zástupce - až před 10 lety převzala jeho místo. Od té doby ji můžete v pivovaře potkat v kostýmku a lodičkách - to když ji čeká důležité jednání, jindy ji ve svetru a džínách, pobíhající po provoze. Asi nejvíc ji baví „detektivní“ pátání: když se vyskytne nějaký problém a ona musí jít na „místo činu“, ochutnat pivo, něco pozměnit, znovu ochutnat a tak třeba několikrát za sebou, dokud neobjeví „pachatele“. Jejímu okolí představa neustálého ochutnávání piva většinou nedává spát. Mohou zůstat klidní. Menzelovy Postřižiny jsou krásný film, ale na hony vzdálený pivovarské realitě 21. století. „Je pravda, že každý den se u nás schází degustační komise, která ochutnává pivo uvařené předchozí den. Ale zklamu vás, žádný velký požitek to není - v 8 hodin ráno má na pivo chuť málokdo,“ říká paní sládková. Ale připouští, že něco jiného je ochutnávka, kdy si zajde do sklepa, kde si načepuje třetinku přímo z ležáckého tanku: “Těch pár hltů piva si dokážu užít. Ale to není pravidelně. V práci nemůžete popíjet, to byste nic neudělala,“ usmívá se.

Brouci pytlíci a ti druzí

Pak není divu, že i po pracovní době si ráda zajde na pivo. Nejvíc si ho vychutná po tenise nebo volejbalu, případně při venčení psa nebo projížďce na kole. „Je pravda, že trpím jistou profesní úchylkou. Nepiju pivo jen tak, ochutnávám přitom, čichám, zkoumám, co v něm je a co není. Naštěstí musím říci, že většinou nejsem zklamaná - ani z piva ani z toho, jak ta která restaurace s pivem zachází. I v soukromí preferuju naši značku - Zubr mi opravdu chutná nejvíc. Jak taky jinak, kdyby tomu tak nebylo, asi bych těžko mohla dělat sládkovou právě tady.“ Často se stane, že příjemné posezení v hospůdce se pro Natašu Rouskovou záhy mění ve výjezdní pracovní zasedání. Štamgasti si ji většinou napřed otestují, jak moc svému oboru rozumí, a pak se na ni sesypou s všemožnými dotazy. Tedy ne všichni. Někteří, i když jich prý není mnoho a Nataša jim říká „brouci pytlíci“, jí dávají najevo převahu - ženská, co ta mi tady bude říkat? Mně, který do sebe denně hrkne pět piv! „Tyhle řeči jsem se naučila ingorovat. Nenechám se vypro- vokovat. Nač se lidé nejčastěji ptají? Asi na lidové pranostiky - třeba, jestli je pravda, že když hnijí švestky, tak bude špatné pivo,“ dodává paní Sládková. A jak na ni reagují ženy? Někdy z jejich strany cítí cosi jako závist, že se jí podařilo uspět v oboru pro ženu netypickém. Naštěstí se to stává jen občas.

S mámou v hospodě

Kdo ale patří mezi její dlouholeté věrné obdivovatele, je 20letý syn. Když si spolu před rokem dvěma vyrazili na kole a dali si cestou v hospodě pivo, hned se vyptával: „A mami, co v té chuti cítíš? Je dobrá nebo ti v ní něco vadí?“ Na mámu dnes pořád ještě nemá, ale znalec je z něj prý slušný. Zkrátka nepřichází ani Natašin manžel. Pochvaluje si, že jeho žena je narozdíl od ostatních manželek vždycky ochotná zajít s ním na pivo. A dokonce je jako partnerka natolik tolerantní, že ho pouští na pivo s kamarády. „Na jaké?Samozřejmě že na Zubra - jiné by mu doma neprošlo. Brala bych to jako pivní nevěru,“ směje se Nataša Rousková.

Nataša Rousková (48) vystudovala katedru kvasné chemie a bioinženýrství na VŠ chemicko-technologické v Praze. Hned po studiích se vrátila do rodného Přerova a nastoupila do tamnějšího pivovaru Zubr. Posledních 10 let zde pracuje ve funkci sládkové. Je vdaná, má 20letého syna, baví ji lyžování, cykloturistika a pěší turistika.

Zdroj a foto: Zubr.cz | Autor: Martina Coufalová