Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Fotoreportáž z výpravy do pivovaru Herold

Jak to vlastně v tom pivovaru dělají


verze pro tisk

Fotoreportáž z výpravy do pivovaru Herold

Fotoreportáž z výpravy do pivovaru Herold [p244]

Nejvíce si pochutnám na exportním dvanáctistupňovém ležáku Herold. Má úžasně harmonickou chuť. A když mi přinesou z lahvovny pár kousků ještě před pasterem...“, řekl mistr varny zámeckého pivovaru Herold pan Bohumil Kočka v krátkém rozhovoru, uveřejněném zde... Protože pivo Herold je v běžné distribuci k dostání pouze pasterizované, taková drobná poznámka o chuti piva před pasterizací zákonitě musela ve zdejších čtenářích vyvolat (dobře míněnou) závist, zbíhání slin a řadu zvídavých dotazů.

Stabilizace piva, tedy snaha, aby pivo i za bránou pivovaru zůstávalo po určitou dobu stále stejně dobré, je problém, s kterým si neustále lámou hlavu všichni pivovarníci. Rozbor této problematiky není předmětem tohoto článku. Přesto si ale dovolím připomenout, že existují různé způsoby stabilizace piva a je tedy otázkou jestli je (v zájmu trvanlivosti) lépe pivo například šetrně pasterizovat (pasterizace = krátkodobé zvýšení teploty) například na moderním průtokovém pasteru při dodržení přísných hygienických podmínek, nebo pivo sice nepasterizovat vůbec, ale stabilizovat ho nějakým aditivem (aditiva - látky přidávané do piva k úpravě jeho vlastností), nebo jej podrobit velmi hluboké filtraci (oddělení pevné látky od kapaliny přes filtr) a zbavit ho tak některých senzoricky významných látek.

Sládek pan František Pinkava
Sládek pan František Pinkava

Kombinace mlsných myšlenek na nepasterizované pivo Herold a otázek typu: Proč pivovar Herold pivo vůbec pasterizuje a jakým způsobem?, „naštvala“ pana sládka Františka Pinkavu, který navrhl zaslat do nějaké hospody sud nepasterizovaného (výjimečně) a sud běžného pasterizovaného Herolda, protože si stojí za tím, že pivo je pasterizováno velmi šetrně a že zřejmě degustátoři nepoznají rozdíl. Této nabídky ale bohužel nikdo nevyužil. Náhradou nakonec byla speciální exkurze do pivovaru Herold.

V sobotu 22. května 2010 se tedy několik příznivců Pivního.infa a pivního moku vydalo do Březnice. (Váženému čtenářstvu se tímto omlouvám za velké zpoždění v sepsání této reportáže. Na omluvu uvádím, že zpoždění bylo způsobeno tím, že kromě amatérského „studia“ oboru piva, jsem měl i určité oficiální studijní povinnosti v oboru akademickém, ale „méně chutném“.) Sraz v pivovaru byl stanoven na 14 hodin. Měli jsme však ještě v úmyslu prohlédnout si před návštěvou pivovaru i okolí a zámek.

Zámek v Březnici
Zámek v Březnici

Ta část pivní výpravy, s kterou jsem cestoval já, vyrážela tedy již brzy ráno vlakem z Prahy. Vlastně chtěla brzy ráno vyrazit. Zřejmě právě probíhající rekonstrukce na Hlavním nádraží způsobila, že cedule „Nástupiště 1A“ byla na několika nástupištích zároveň. Náš vlak tedy ve stanovený čas odjezdu vesele ujížděl pryč z „Nástupiště 1A“, zatímco my jsme na „jiném Nástupišti 1A“ s nadhledem komentovali, že České dráhy mají opět zpoždění a náš vlak bude jistě teprve vypraven. Nakonec jsme však operativně zjistili jiný spoj a vše stihli.

Po cestě jsme se ještě zvládli zastavit v Berounském medvědovi, kde ten den bylo pivo výjimečně dobré (ač jinak mé zkušenosti s tímto pivovarem nejsou nejlepší a poslední dobou je na tomto webu často kritizován). Konstatovali jsme tedy, že odpudivě působící melta a kulér (ve složení Berounského medvěda na etiketě) asi má své dobré opodstatnění a koupili jednu PET láhev do vlaku (jen jednu, aby naše degustační schopnosti v Březnici nebyly ohroženy:-). K nefiltrovaným pivům v PET láhvích nemívám důvěru a očekávám oxidační pachuť a vyčpělost (výjimkám čest!). Medvěd ale nádherně perlil jako čerstvě stočené pivo, byl svěží, lahodně hořký, s kompaktní smetanovou pěnou.

Cestovní pauza v Berouně
Cestovní pauza v Berouně

Když jsme dopili výborného Medvěda, soustředili jsme se už na hlavní cíl – pivovar Herold Březnice. Nejvíc jsem se těšil na nějaké informace o pšeničném pivu z pivovaru Herold, snad i na jeho degustaci z tanku nebo snad alespoň na lahvové pšeničné, vypité na pivovarském dvoře. V současnosti je zemí pšeničného piva Bavorsko. I pivovar Herold tam jistě čerpá nemalou inspiraci. Proto jsme si na cestu do vlaku pro budoucí srovnání připravili něco právě z Mnichova, všem dobře známý pšeničný Paulaner. Je to pivo z velkého průmyslového pivovaru, ale já si ho vždy rád dám. Uvidíme, jak obstojí v pozdějším porovnání s Heroldem. (Mimochodem – později v ležáckém sklepě pivovaru Herold jsem zahlédl větší množství chladících se lahvových pravých bavorských „Weizenů“, zřejmě právě pro inspiraci.)

Inspiruje se Herold se svou pšenicí v Bavorsku?
Inspiruje se Herold se svou pšenicí v Bavorsku?

Již zhruba hodinu před plánovaným srazem nás s úsměvem na rtech vítal pan František Trantina, ředitel vnější komunikace pivovaru Herold. Tou dobou jeho veselí pramenilo z nevídaného obrovského včelího roje, který poletoval a mohutně bzučel na pivovarském dvoře. Pan ředitel vnější komunikace včelí roj nadšeně fotil. Možná se tedy dočkáme nějaké nové marketingové kampaně v tom smyslu, že na pivo Herold se slétají i včely z širokého okolí. Jak jsme během celého odpoledne zjistili, pan Trantina vesele komunikuje pořád a také se stále usmívá, je to tedy člověk na svém místě.

Včelí roj, když konečně přestal poletovat a sedl na zem
Včelí roj, když konečně přestal poletovat a sedl na zem

Dle slov pana Trantiny si pivovar Herold hodně zakládá na tom, že pivovar se nachází v čisté přírodě. Například místní voda má kojeneckou kvalitu. Kromě dnes přítomných včel do pivovaru každoročně přilétají čápi, kteří hnízdí na pivovarském komíně. To, že zde vyvedou mláďata je důkazem zdravé přírody. Pivovar pravidelně vyhlašuje soutěž o nejpřesnější tip „Kdy přiletí čáp? Vyhrajte prohlídku pivovaru s ochutnávkou!“. Letos se vítězi soutěže stali právě pan sládek František Pinkava mladší a jeho syn František Pinkava nejmladší. No, v pivovaru oba bydlí a o ochutnávku jistě taky nemají nouzi, takže slušná výhra :) Nicméně, za naší přítomnosti jim byl předán diplom.

Sládek pivovaru vyhrál prohlídku a ochutnávku :)
Sládek pivovaru vyhrál prohlídku a ochutnávku :)

Zatímco pan Trantina pro nás chystal posezení, narážel sud 12° ležáku a odstiňoval včelí roj reklamními transparenty, prohlíželi jsme si dvůr a budovy pivovaru.

Kabát pivovaru si žádá nemalé investice
Kabát pivovaru si žádá nemalé investice

Zanedlouho začala vlastní exkurze. Prováděl nás pan sládek František Pinkava. Pan Pinkava nevtipkoval tolik jako ředitel vnější komunikace, ale z jeho projevu byla jasně cítit láska k pivovaru. Když prezentoval kabát pivovaru a jeho materiální zázemí, mluvil neustále s jakýmsi omluvným tónem. Pivovar má krásnou architekturu, ale je vidět, že je potřeba opravit kde co, venku i uvnitř. O to obdivuhodnější je, jak skvělé pivo zde lidé umí vyrobit. Um a maximální nasazení zřejmě převažují nad materiálními nedostatky. I srdce pivovaru – varna není žádný okouzlující měděný skvost, ale jen železo natřené stříbrnou barvou, přesto se v tomto kotli vaří skvělé pivo.

Srdce pivovaru
Srdce pivovaru
Slad
Slad

Na sladovně bylo všude nádherně čisto, žádné pachy, plíseň, prach či špína. Další důkaz, že v rámci možností se o to tady dobře starají. Velmi zajímavou součástí exkurze byla možnost ochutnat různé druhy sladů. Zejména tzv. bavorský slad bych byl schopen po večerech zobat k pivu jako oříšky - že by díra na trhu?:)

Malakin do sebe hází barevný slad
Malakin do sebe hází barevný slad

Spilka v pivovaru Herold je zajímavá tím, že zde kvasí piva spodně kvašená i svrchně kvašená pšeničná. Je tedy velké umění ohlídat vhodné teploty pro různá piva a zamezit kontaminaci piva jinými kvasinkami.

Spilka
Spilka

Když to všechno začalo u té stabilizace piva a jeho chuti, byl by hřích neochutnat pivo tam, kde v každém pivovaru chutná nejlépe. V ležáckém sklepě, přímo z ležáckého tanku. Ochutnávka pšenice se bohužel nekonala, ale 12° ležák je klasika a byl ve sklepě výborný. Alespoň jsme potom mohli porovnávat s filtrovanou a pasterizovanou dvanáctkou, která na nás čekala na dvoře v sudu. Za sebe mohu říci, že ty chutě, které jsem objevil v „surovém“ pivu ve sklepě, jsem pak na jazyku lépe cítil i u filtrované pasterizované verze ze sudu a chutnala mi tak ještě více, než obvykle.

12° nefiltrovaná nepasterizovaná v ležáckém sklepě – každý se chtěl napít zhluboka, aby si to užil :)
12° nefiltrovaná nepasterizovaná v ležáckém sklepě – každý se chtěl napít zhluboka, aby si to užil :)

Na srovnávání filtrovaného pasterizovaného a filtrovaného nepasterizovaného piva tedy nedošlo. A srovnávat nefiltrované pivo z ležáckého tanku se sudovým pivem po filtraci a pasterizaci prostě nejde. V této souvislosti padla na pana Pinkavu řada dotazů na (ne)dostupnost nefiltrovaného sudového českého ležáku Herold. Pan Pinkava distribuci nefiltrovaného českého ležáku do pivnic striktně odmítá, právě kvůli problému s jeho nestabilitou, vysokými nároky na hygienu a kvalitní péči obsluhy v restauraci i zvýšeným nákladům pivovaru na distribuci takového piva.

12° filtrovaná pasterizovaná sudová chutnala taktéž. A jak krásně kroužkuje!
12° filtrovaná pasterizovaná sudová chutnala taktéž. A jak krásně kroužkuje!

K 12° světlému ležáku bych ještě zmínil jednu drobnost. Je to jistě dvanáctka poctivá, EPM kolem 12,2. Na vrátnici pivovaru ale visí prospekt, kde je vyzdvihováno, že v testu MF DNES (který byl zaměřen na přítomnost tetrahopu – všichni dobře víme, o který test šlo) bylo v březnické dvanáctce naměřeno 5,6 obj. % alkoholu, což podle onoho prospektu na vrátnici svědčí o tom, že v Heroldu pivo nešidí, protože jiné ležáky mají alkoholu mnohem méně. Takové tvrzení je přinejmenším zvláštní a doporučoval bych tedy vyzdvihovat spíše stupňovitost a vůbec neshazovat jiné ležáky za menší množství alkoholu. Nevím, kde se v tomto případě stala chyba, v Heroldu jistě o kvašení něco vědí.

Tu řadu ocenění si tedy pivovar zaslouží. V pivovaru mají na diplomy samostatnou chodbu :)
Tu řadu ocenění si tedy pivovar zaslouží. V pivovaru mají na diplomy samostatnou chodbu :)

V úvodu této reportáže jsem se zmínil, že bych se rád dozvěděl něco více o výrobě pšeničného piva. Po exkurzi jsem se pokusil bombardovat pana sládka různými otázkami jako: jaký je přibližný poměr pšeničného a ječného sladu v jejich pšeničném pivu, jak se obecně dá zabránit sedimentaci kvasinek v lahvi, jestli pivo v lahvi dozrává či ne, jak je možné, že některé bavorské pivovary pšeničné pivo nepasterují a přitom prodávají v lahvi běžně v obchodech, apod. Ukázalo se, že výroba pšeničného je pro březnický pivovar určitým obchodním tajemstvím. Výroba dobrého pšeničného piva není v naší zemi tolik rozšířená, dalo jistě spoustu práce podobné informace zjistit a tak je logické, že se o ně nechtějí veřejně dělit s každým. Pro mě osobně tedy některé aspekty výroby pšeničného piva zůstávají stále zahaleny tajemstvím.

Pivní.info na výletě
Pivní.info na výletě

Jak jsem již podotkl, mohl jsem tento text sepsat až po delší době od návštěvy pivovaru. Neuvádím tedy žádné přesné informace o historii, majetkových poměrech či výrobních postupech pivovaru, protože se obávám, že bych mohl vzhledem k časovému odstupu a mé paměti něco pokroutit a tyto informace jsou na webu snadno dostupné. Berte tedy tento článek jako jakousi reportáž mých dojmů a zážitků. Za krásné fotky děkuji Antonu Fedorenkovi. Kompletní fotogalerii, včetně fotek, které se sem nevešly, najdete zde...



[PetrV] [Zobrazeno 6265x] [11. červenec 2010]
[Exkurze] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Petr Hrkal

pondělí, 10. leden 2011
19:24

Pakliže chcete ochutnat pšeničný Herold v Praze, pak mohu doporučit hospůdku Magister Kelley v Praze 2, Rejskova ul., kde je právě nemalou zásluhou pana Trantiny toto pivo stabilně na čepu.


napsal(a): Petr Hrkal (hrkalpetr(a)volny.cz) [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň