Když mi Jana zaslala plakátek na akci plzeňského Iron Monument Clubu s poznámkou, že se ve vlaku bude točit šťáhlavské pivo, samozřejmě mě to potěšilo. O to víc mi potěšilo, že nedělní program zavedl opravenou Šlechtičnu i do Nepomuka. Dle jízdního řádu měl historický vlak přijet v 10:57 a jen minutku dvě po už slyšíme a postupně i vidíme krásu strojařského umění plzeňské Škodovky.

Jdeme si prohlédnout zblízka ten ohromující stroj. V posledním vagónku, bývalém hytláku, se otevírají dveře a z nich na nás hledí logo ušatého rytíře. Místní popíjejí u nádražního kiosku Gh, já si dávám dva kelímkové Pilsner Ilgnery, které čepuje sám majitel a sládek šťáhlavského pivovárku Vilda Ilgner.

Pivo je výborné a je vidět, že když se čepuje čerstvé a člověkem, který svému pivu rozumí, nemůže nastat žádná chyba, což se nedá říci o různých restauračních zařízeních, kde není pivo vždy v nejlepší kondici, zvláště pokud je na čepu vícero značek. Ani cena nebyla nijak vysoká, 30,- Kč za půllitr včetně kelímku není na pojízdnou hospodu nikterak přehnaných.

Musela to být krásná poetická jízda. Vlak včetně lokomotivy jako za starých časů, k tomu výborné nefiltrované pivo, na jehož pěně za jízdy ulpívají saze...