Kam se ukrýt před vedrem? Do klášterního pivovaru!
Co se píše o pivovarech a pivu
Kam se ukrýt před vedrem? Do klášterního pivovaru!
[úterý, 23. srpen 2011]
Hlavním hnacím motorem rozvoje historie zlatavého moku byly vždy klášterní pivovary, jejichž produkce byla určena pro vrchnost i laickou veřejnost. Některé kláštery dokázaly prodat až 3 000 hl piva ročně! O tom, že se nemalé množství piva vypilo i v samotných klášterech, svědčí dodnes etikety některých piv - s bodrým a obtloustlým mnichem na obrázku. Nevíte-li tedy, kam se schovat před vedrem, zkuste zauvažovat o klášteře, kde se však budete moci bez obav oddávat světské radosti z nejlepších piv!
V Želivi i na Strahově točí pivo již 800 let
Vývoj klášterních pivovarů v Zemích koruny české po mnoha staletí ve větší či menší míře kopíroval vývoj ve zbytku tehdejšího křesťanského světa. Obrovský zlom nastal po únorovém komunistickém puči, kdy všechny kláštery byly zrušeny a všechny klášterní pivovary byly bez milosti zlikvidovány. Tato osudová rána se už patrně nikdy zcela nezahojí, a tak dnes u nás existuje pouze jediný klášterní pivovar v Želivě, který je provozován mnichy v tamním premonstrátském klášteře. Rovněž by se nemělo zapomenout na Klášterní pivovar Strahov, který se nachází v areálu Strahovského kláštera, nicméně pivovar je provozován světskými osobami.
V areálu premonstrátského kláštera v Želivi stejně tak i na Strahově se pivo pravděpodobně začalo vařit již ve 13. století. Želivská piva nesou jména dřívějších představených kláštera a mají zajímavou chuť, např. višňovou, medovinovou nebo borůvkovou. Strahovský pivovar byl obnoven teprve v roce 2000 při rozsáhlé a náročné rekonstrukci a nabízí hostům celkovou kapacitu 380 míst ve třech osobitých prostorách vlastním pivovaru, restauraci Sv. Norbert, a na pivovarském dvoře.
Za špičkou mezi pivy do Belgie a Nizozemí
Klášterní pivo má mezi producenty a spotřebiteli dosti významný zvuk a bez nadsázky lze elitou mezi těmito pivy nazvat trapistická piva, která dostala jméno podle trapistického řádu. Odhaduje se, že zatímco v ČR spodně kvašené světlé pivo zaujímá asi 98 % trhu, tak v Belgii je to asi 70 %, zbytek tam tvoří ostatní pivní styly. Na rozdíl od ČR tam tyto ostatní piva - zejména svrchně kvašená produkují ve velkém i nadnárodní pivovarnické společnosti. Produkce trapistického piva podléhá velice přísným předpisům. Produkty musí být vyrobeny pouze z přírodních surovin trapistickými mnichy dle pravidel jejich řádu a v objektu kláštera na zařízení, které patří klášteru. Významný podíl ze zisku musí být použit na dobročinné účely.
Trapistických klášterů provozujících pivovar je na světě sedm – Chimay, Westvleteren, Orval, Rochefort, Achel, Westmalle a La Trappe. Šest z toho je v Belgii a jeden v Nizozemsku, který se ale nachází pouze několik málo kilometrů od belgických hranic. V Belgii jsou tyto pivovary rozesety po celé zemi, tři jsou ve Flandrech a tři ve Valonsku. Samotné kláštery se architektonicky od sebe dost liší, jedno ale mají společné. Genius loci je cítit na každičkém místě.
Chimay
Na začátek se sluší začít klášterem v Chimay, protože zde působil otec Theodore de Haene (1913 – 2002), který pojem trapistických piv velmi výrazně zpopularizoval a rovněž ve 40. letech 20. století izoloval dnes používaný kmen kvasnic. Klášter se nachází ve frankofonní části Belgie v provincii Hainaut. Dnes pivovar standardně připravuje 3 druhy piva. První a nejslabší je La Chimay Rouge (Chimay červené) se 7 % alkoholu, měděnou barvou, rozinkovo kořeněným aromatem a chutí a středně plným tělem. Druhé je La Chimay Triple (někdy též zvané bílé kvůli své etiketě) s obsahem alkoholu 8 %. Vyznačuje se zlatavou barvou, bohatou pěnou, s chmelovo-kvasničným aromatem a prostupujícími tóny esterů, na chuti pak velice komplexní s hořkým dozníváním. Třetím je pak nejsilnější La Chimay Bleue (Chimay modré) s 9 % alkoholu, kde již je alkohol mírně cítit. Jedná se o tmavší pivo na chuti a vůni pražené s tóny rozinek, na vůni pak navíc je ještě cítit květinové aroma. Dále nelze nezmínit La Chimay Dorée (Chimay zlaté) s obsahem alkoholu 4,8 %, což je pivo určeno primárně pro mnichy a běžný smrtelník se k němu dostane pouze v okolí kláštera; nejlepší je na něj zajít do restaurace (a hotelu) Auberge de Poteaupré, který se nachází v objektu.
Orval
Klášter Abbaye Notre-Dame d'Orval, jak se dnes místo oficiálně nazývá, má velice dlouhou a pozoruhodnou historii. Opatství zde bylo založeno roku 1070, když hrabě Arnould de Chiny pozval mnichy z Itálie a dal jim k užívání část svého panství. Pivovar produkuje pouze jeden typ piva Orval Trappist Ale s obsahem alkoholu 6,2 %. Pivo je to vynikající se skvěle vybalancovanými chutěmi, kde překvapivě hořká chuť nikterak nevyčnívá, samozřejmě aroma má výrazně chmelové a esterové. Existuje ještě slabší forma tohoto piva zvaná Petit Orval.
Zdroj: Vaše věc.cz | Autorka: Kateřina Václavů
[Ostatní pivní dění] 15:01 [permalink] [reaguj]
Přidat reakci
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval!