Přes čtyřicet let sbírá František Nantl z Olomouce pivní etikety. K zálibě přivedl i svého syna.

Když v roce 1964 tehdy třináctiletý František Nantl začal sbírat první pivní etikety, ještě netušil, že se z toho stane celoživotní vášeň. „Tenkrát jsme s klukama etikety vyměňovali. Kupovali jsme je v papírnictví, ale hlavně je odlepovali z lahví. Jiné možnosti nebyly,“ vzpomíná Nantl.

Sbíral pivní štítky z celého světa, přesně si vzpomíná na první zahraniční kousek, který mu přišel poštou z Mnichova. Ve svých albech ho má založený na zvláštním místě.

Dnes už má doma přes pětačtyřicet tisíc etiket. Jsou mezi nimi i vzácné kousky z období první republiky nebo carského Ruska. Podařilo se mu získat i štítky z Barbadosu, ostrova Svatého Tomáše i dalších afrických zemí.

Burzy i internet

Ke stejné zálibě přivedl Nantl i svého syna, který s ním už od dětství vyrážel na burzy. „Hrozně mě to bavilo, i když byly chvíle, kdy jsem jsem se tomu tolik nevěnoval. Ale vždycky jsem se ke sbírání etiket vrátil,“ popisuje třiatřicetiletý Michal Nantl.

Nejdřív s otcem sbírali štítky ze všech zemí. Těch je však takové množství, že se v posledních dvaceti letech rozhodli soustředit na oblast bývalého Československa, odkud mají etikety ze všech významných pivovarů.

Ty Michal Nantl obesílá a navštěvuje, stejně jako burzy nebo různé akce. Nové kousky získává také na aukcích přes internet. „Je to jednodušší a rychlejší, nezabere to tolik času, ale osobní setkání na burzách jsou lepší. Přes kamarády se třeba dozvím, kde se bude otevírat nový pivovar,“ objasňuje.

Také při běžných nákupech nejvíc času stráví v oddělení s pivem a sleduje, jestli nejsou na lahvích zajímavé etikety. „Většinu z nich už mám, ale může se stát, že i v supermarketu narazím na kousek, který ve sbírce chybí,“ říká Michal Nantl.

Sběratelé mají na odlepení štítků z lahví dokonce své fígle. „Technik je několik. Aby se štítek odlepil a nepoškodil, používám fén nebo vařící vodu,“ prozrazuje jeho otec.

Etikety jsou pro výrobce důležité, proto přichází časem s dalšími novinkami a mění jejich design. „Obal prodává. Etiketa musí hezky vypadat a zaujmout, protože pivo chlapovi kupuje většinou žena,“ shodují se s úsměvem muži.

Dovolená v pivovaru

Co je pro nezasvěcené pivaře obyčená etiketa, může být pro sběratele vzácný kousek z limitované série. „Někdy na první pohled rozdíl nevidíte. Ale nápis je třeba o milimetr delší, písmo větší nebo se liší barvou rámečku,“ vysvětlují sběratelé, kteří si o pivních suvenýrech dokážou povídat hodiny.

A o své vášni mluví v nadsázce jako o postižení. „Pochopení musí mít i rodina. Naštěstí manželka mi toleruje, že dělám doma nepořádek. Teď už mi na sbírku vyčlenila i pokoj,“ pochvaluje si František Nantl, který je spolu se synem členem olomouckého Klubu sběratelů pivních etiket a pivovarských suvenýrů.

Ten má zhruba čtyřicet nadšenců, kteří sbírají vše, co souvisí s pivem: sklenice, plechovky, plakáty, tácky, korunkové uzávěry, soudky, otvíráky, staré faktury, účtenky nebo propisky. Někteří se koníčku věnovali v dětství a po letech se k němu vrátili, další sběratelství propadli teprve nedávno. Nantlův kamarád a člen klubu Jan Carbol začal před pěti lety shromažďovat tácky pro svého synovce, teď už má svoji vlastní sbírku.

Nejstarší kousky pochází z 30. let minulého století. „Zajímavé jsou pro sběratele rarity. Tiskárna udělá několik návrhů nových tácků v omezeném množství, pivovar si jeden z nich vybere. Ty ostatní jsou vzácné, protože se do hospody vůbec nedostanou. Cena se pak může vyšplhat i na několik tisíc,“ říká Jan Carbol. Podle něj se stane jen výjimečně, že přímo v hospodě narazí na tácek, který mu ještě ve sbírce schází.

Se svojí zálibou spojil i dovolenou, když vloni s přítelkyní objel třicet pivovarů. „Přítelkyně má pochopení, dokonce začala sbírat účtenky, ale letos už musíme vyrazit k moři,“ usmívá se mladý muž.

A je nezbytně nutné, aby sběratelé pivních kuriozit měli také kladný vztak k pivu? „Mám ho rád, ale nejsem klasický pivař, každý den si ho nedám. V našem klubu jsou i lidé, kteří ho vůbec nepijí,“ vysvětluje František Nantl.

Jeho syn dává přednost klasicky vařenému kvasnicovému pivu. V Olomouci chodí hlavně do Moritze nebo Svatováclavského pivovaru. „Když jezdím kvůli dalším etiketám do sbírky po republice do malých pivovarů, samozřejmě taky rád jejich výrobky ochutnám,“ dodává Michal Nantl.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Jana Burešová | Foto: Libor Teichmann