Stříbrská Barbora Hebrová patří v umění točení a servírování prémiového ležáku Stella Artois mezi nejlepší na světě

Čtyřiadvacetiletá Barbora Heborvá, která byla v New Yorku reprezentovat Českou republiku v soutěži světového mistrovství v točení a servírování prémiového ležáku Stella Artois se umístila na skvělém 4. místě. Dějištěm soutěže se stala New York Public library, největší veřejná knihovna ve Spojených státech amerických, a to ve čtvrtek 29. října 2009. Ač byla 4., na diváky zapůsobila tak, že v jejich hodnocení skončila na třetím místě. Jedná se o historicky nejlepší výsledek pro Českou republiku v této soutěži.

Barbora Hebrová se v umění správného čepování a servírování belgického piva Stella Artois zdokonaluje již několik let v restauraci svých rodičů ve Stříbře. Tomuto koníčku se věnuje hlavně ve svém volném čase, neboť přes den vyučuje angličtinu. Účast na světovém finále v New Yorku a skvělé 4. místo v této soutěži považuje za velký úspěch. "Konkurence byla obrovská a jsem šťastná, že jsem se dostala mezi nejlepší. Možnost zúčastnit se světového mistrovství s dalšími národními vítězi z šestadvaceti zemí světa považuji za ohromnou zkušenost," říká Barbora Hebrová.

Brand manažer značky Stella Artois Martin Jahoda Barboru velmi opěvoval. „Velice si ceníme toho, že se v prestižní soutěži s mezinárodní účastí podařilo Barboře tak skvěle reprezentovat Českou republiku. Rozhodně to neměla jednoduché, neboť zvládnout na výbornou celý rituál servírování ležáku Stella Artois je otázkou dlouholeté a pečlivé přípravy. V minulosti byl tento obor spíše doménou mužů, nicméně v posledních letech se čím dále, tím více prosazují ženy a nutno podotknout, že mají skvělé výsledky," okomentoval výkon Barbory Hebrové Martin Jahoda.

Barboru doprovázela sestra, největší radost měla maminka

Barboru doprovázela také její starší sestra Michaela. „Jela jsem ji podpořit, a ačkoliv jsem ji při soutěži moc neviděla, protože pořád odcházela do zákulisí, tak jsem pořád na ni myslela. Držela jsem se u Martina Jahody a Romana Michlíka, kteří zastupovali Stellu Artois a ani nemůžu říct do éteru, jaká slova radosti tam křičeli,“ smála se Michaela Hebrová. „Mně se úplně rozklepala kolena, už jsem ani nevěděla, co všechno točím, a až doma jsem zjistila, že jsem vlastně netočila,“ přiznala Michaela rozrušení, které ji postihla při natáčení domácí kamerou.

Největší radost ale měla maminka Miluše, a to z jejich návratu domů. „Já se o ně moc bála, věděla jsem, že se bojí letět a sama letadla nemusím, měly jsme všechny panickou hrůzu z letu, celou noc jsem nespala,“ říká, teď už s úsměvem Miluše Hebrová. „Do toho nám onemocněl kuchař, takže celých šest týdnů v jednom kuse pracuji a jak jsme se s manželem míjeli, tak jsme se pořád jeden druhého ptali – nepřišla Ti sms? – a po zprávě, jak Barbora dopadla, jsme obvolali hned všechny, kteří nám drželi palce,“ směje se hebrová, která dodala, že je na holky moc pyšná a jejím největším štěstím je, že už jsou obě doma.

Letos se mezinárodního mistrovství v servírování prémiového ležáku Stella Artois konalo již po třinácté. Barmani musí předvést servírovací rituál, který je složený z celkem devíti kroků, zahrnujících například správné seříznutí pěny nebo obětování několika prvních kapek piva, které již přišly do styku se vzduchem. Kromě základních kroků servírování se hodnotí i styl a rychlost čepování a nemalou roli hraje i charisma soutěžících.

První místo na světovém mistrovství získala Avril Maxwell z Nového Zélandu, kterou teď čeká celosvětová tour, při níž navštíví více než 20 zemí na světě jako ambasadorka značky Stella Artois s cílem předat své umění precizně natočeného a perfektně naservírovaného ležáku. V rámci soutěže byla vyhlášena i cena o sympatie diváků, kde se Barbora Hebrová umístila na třetím místě.

A my jsme Barboru museli také vyzpovídat

Jaký je New York?

Byly jsme tam se sestrou pár dní a všechno jsme si prohlédnout nestihly. Ale hned první den jsme si zaplatily autobus a vydaly se na výlet, i když pršelo. Je tam pořád živo, ve dvě ráno stejně jako ve dvě odpoledne a lidé jsou velmi ochotní a milí.

Jak dlouho jste tam byla?

Vyšlo skoro na čtyři dny. Ale stejně jsem nejvíce byla na tréninku a na soutěži, která se přenášela v přímém přenosu.

Takže před soutěží jste se ještě zacvičovali?

Všichni jsme měli půl dne trénink. Šlo o to, že jsme se sešli s loňským vítězem a ten nás na soutěž každého připravil. Mým nejkrásnějším poznatkem tam bylo neskutečné přátelství, které mezi všemi vládlo, moc jsem se tam spřátelila s jednou Řekyní, tam se všechny národnosti k sobě chovají stejně.

Času nazbyt nebylo, viděla jste i nějaká známá místa a jak na vás zapůsobila?

Mimo jiné jsem se byla podívat i na místo, kde stávala „dvojčata“. Působilo to na mne depresívně. Teď momentálně je ten prostor oplocen a vyrůstá tam památník a nové budovy.

Pak nastal den D, jak probíhal?

Sešli jsme se kolem 13. hodiny tamního času. Nejdříve proběhly kamerové zkoušky, vše bylo výborně připravené a v zákulisí se o nás moc pěkně starali. Devětadvacet soutěžících rozdělili do osmi skupin a z každé postoupil jeden do finále.

A vy jste postoupila.

No, vlastně hned ne a byla jsem velmi zklamaná, i když i to, že tam jsem, byl úspěch. Z osmi skupin postoupilo osm nejlepších, ale ve finále jich mělo být deset, a tak vybrali ještě dva s nejlepším ohodnocením, a to jsem teprve přišla na řadu. Byl to úžasný pocit, ani jsem nestihla brečet radostí, na to nebyl čas, všechno probíhalo strašně rychle.

Takže jste byla v první desítce, jak soutěž pokračovala?

Já už víc nepotřebovala, to mi stačilo. Ale přišla důležitá otázka, a to, proč bych chtěla být světovou velvyslankyní piva Stella Artois. Odpověděla jsem – pocházím z českého hornického města, kde máme restauraci, a myslím si, že máme mnoho společného, vy znáte našeho Antonína Dvořáka a Jaromíra Jágra, proč bychom nemohli mít i společného velvyslance? Tohle kolo hodnotilo z pětatřiceti procent publikum, které mělo hlasovací zařízení a hodnotilo body od jedničky po devítku, díky divákům jsem postoupila jako třetí, ale konečné umístění s porotou bylo čtvrté.

Jaká byla reakce rodiny?

Přiletěly jsme se sestrou v sobotu a čekalo nás velké rodinné uvítání s oslavou, z jejich strany bylo vidět, že jde o velký pocit úlevy, že jsme se ve zdraví vrátily. Samozřejmě hned jsme musely všechno vyprávět.

Chtěla byste něco někomu vzkázat?

Přesně o to jsem chtěla právě poprosit. Moc děkuji Míše za obrovskou podporu, ačkoliv jsme spolu nemohly být a chci ji pochválit, že i když neumí anglicky, tak se sama dokázala vydat do města a dokonce i do metra.

Zkusíte to znovu?

Mě to baví, tak asi ano. Je to úžasný adrenalin. Všichni mě podporují.

A co váš přítel?

Ten je spokojen, že jsem se mu vrátila a hned jsme to šli oslavit, i když jsem byla unavená.

Zdroj: Tachovský deník | Autorka a foto: Martina Sihelská