Pivovarští Davidové a Goliáši - tak by se mohla jmenovat závěrečná část pivní trilogie, která zkoumá, podle čeho si český pivař vybírá svůj nápoj a jak asi bude vypadat jeho pivo zítra.

V minulém díle jsme mluvili o tom, jak se velcí výrobci, jako jsou Plzeň, Staropramen, ale také Krušovice nebo Starobrno, dokáží spotřebiteli prostřednictvím televizní reklamy připomenout na celonárodní úrovni, zatímco těm menším pivovarům, které mají výstav do 200 000 hektolitrů, obyčejně nezbývá, než propagovat svoje výrobky méně nákladnou formou a omezit se pouze na okolí svého komína, jak to definuje výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý:

"Pokud ten malý pivovar zvolí filozofii, že se soustředí na trh kolem komína, jak my říkáme, do, dejme tomu, 50 kilometrů kolem pivovaru, tak má prakticky téměř nulové marketingové a distribuční náklady, které tvoří u těch velkých pivovarů minimálně jednu třetinu, někdy až jednu polovinu všech nákladů."

Marketingové boje o domácí odbytiště, ať už se jedná o supermarketové řetězce, prodejny nápojů nebo restaurační provozovny s velkou výtočí, jsou v silném konkurenčním prostředí možná ještě ostřejší než soutěž o reklamní zviditelnění, protože tady se generuje přímý zisk.

"Jedná se o různé přepravky piv zdarma, k určitému počtu dostaneme určitý počet přepravek, když odebereme. Konkrétně třeba, vezmete-li třicet beden jedné značky pivovaru, dostanete pět přepravek piv zdarma," říká Dan Janko, prodavač nápojů na pražských Vinohradech, o množstevních slevách, kterými výrobce motivuje i malé prodejny k odebírání jeho značky.

Platí i tady jako v inzerci právo silnějšího ekonomického zázemí? Přetlačovaná pivních výrobců probíhá koneckonců i v restauračních provozovnách, jak upozorňuje ředitel Pivovaru Náchod Josef Hlavatý:

"Obecně to probíhá samozřejmě tak, že pivovary se snaží přesvědčit hospody, aby točily jejich pivo, takže většinou pivovary mají svoje obchodní zástupce, kteří se pohybují v terénu, navštěvují jednotlivé provozovny a samozřejmě argumenty k přesvědčení toho hospodského má každý pivovar různé."

"Dneska je celkem standardní, že pivovary mají tendenci kompletně vybavit hospodu tak, jak oni si představují, to znamená, aby charakterizovala ten který pivovar, dodávají výčepní zařízení, dodávají prakticky kompletní technologii na čepování - od narážení, přes chlazení až po výčepní stolici."

"Dávají k tomu veškeré další vybavení tak, aby se to dostalo k zákazníkovi ve značkové sklenici, na značkovém ubruse, na značkovém tácku a tak dále, to jsou všecko věci dneska standardní. Samozřejmě se snaží vybavit eventuálně personál oblečením, pokud to jde, pokud je ta restaurace zaměřená na konkrétní typ piva."

Výběr partnerského pivovaru

Hlavatého kolega, ředitel Starobrna František Krakeš říká, že partnerství majitelů hospody a pivovaru stojí na výběru značky, ceny a servisu. Prý je to podobné, jako když si člověk kupuje nový automobil.

"Myslím si, že to je obdobné jako podle čeho si vybíráme výrobky, které kupujeme. Vybereme si značku, vybereme si cenu a vybereme si servis, ať už je to auto, pivo nebo jiné výrobky, které zásadním způsobem ovlivňují náš život. A pokud si ve všech těch třech faktorech řekneme: 'Ano, to je pro nás vhodná značka,' tak tu značku kupujeme."

Při výběru automobilu, pokud zůstaneme u motoristického příměru, si však řidiči jednotlivých provozoven mohou před výrobci piva celkem úspěšně licitovat.

"Druhá věc je, že se nabízejí i nějaké bonusy. V posledních letech ten trend je čím dál silnější. Můžou jít mnoha cestami. Většinou se nabízí nějaké dodatečné vybavování," říká ředitel Pivovaru Náchod.

Bonusy

Co si pod tím dodatečným vybavováním máme představit?

"Pod tím si můžete představit asi to, že se může vznést otázka na hospodského: 'Pane hospodský, a co byste si ještě představoval?' A pan hospodský třeba řekne: 'Já bych měl představu, že tady bude takové a takové prostředí, takový a takový nábytek, venku budu mít to a to,' a samozřejmě pak je to otázka diskuse, co zaplatí hospodský, co zaplatí pivovar, nebo jestli to zaplatí pivovar."

"A samozřejmě tam pak je ten problém, že těžko můžete konkurovat jako malý pivovar těm největším gigantům, kteří samozřejmě mají na toto uzpůsobené rozpočty, i ta výnosnost prodejů piva je dneska už podstatně lepší, protože samozřejmě tím, že vyrábíte pivo v malém, tím, že nakupujete v malém, tím, že máte relativně starší technologie, tak samozřejmě tohle všecko s sebou nese vyšší náklady a samozřejmě nižší ziskovou marži."

"A bohužel ten trend, že na českém trhu tak, jak to platí, že piva z malých pivovarů jsou pořád ještě levnější a jsou pojímána, jako že by měla být levnější než piva vlastně šňůrová, která jsou - dá se říct - průmyslová, jsou dražší, protože tam je nějakým způsobem zaplacená značka přes televizní reklamu, bohužel ty menší pivovary samozřejmě sráží v tom, co jsou schopny nabídnout dodatečně i třeba v těchto podporách."

A jak se jednotliví výrobci v té provozovně vlastně snášejí, když jeden dodá třeba část interiéru a někdo zase něco jiného. Je tohle nějak ošetřené?

"To je poměrně dost složitá otázka a asi záleží na hospodě od hospody a hospodského, který dané zařízení provozuje. Samozřejmě tendence těch pivovarů je taková, že v ideálním případě jsou v konkrétním zařízení sami. Dneska ale už spousta zákazníků jde do hospody a má požadavek na to, aby si vybrali, aby měli možnost ochutnat třeba i nějaké další věci."

"A tam potom záleží na tom, jak jsou schopny třeba se ty dva pivovary dohodnout. Eventuálně záleží na postoji hospodského, záleží na smluvním uspořádání třeba jak máte který pivovar nastavený, jestli tam vůbec je prostor pro nějaké dohady."

I do menších restaurací

Dřív se pivovary tímhle tím způsobem ucházely o provozovny, kde se vytočilo třeba jenom dvacet hektolitrů a teď se ta situace mění - mohl byste kvantifikovat, jak se ta situace objemově změnila za posledních patnáct let?

"Není to tak dávno. Zhruba opravdu těch patnáct let, vlastně těsně po revoluci, kdy bylo standardní v každém městě mít, jak já říkám, stovkové hospody, to znamená, že tam bylo pár hospod, které vytočily třeba 100 hektolitrů měsíčně v sezóně."

"Postupně, jak se mění doba, tak se objevuje čím dál víc menších provozoven a ty doby, kdy jsme třeba říkali, že hospoda, která má nějakou minimální výtoč, není až tak docela zajímavá, si myslím, že jsou nenávratně pryč a že je snaha nějakým způsobem ošetřit každé zařízení, které nějakým způsobem solidně točí vaše pivo."

"Dřív jste investoval třeba do hospody, která dělala 20 hektolitrů měsíčně a výš a třeba těmi ostatními jste se tím až tak moc nezabýval, nebo zabýval, ale v nějakém omezeném finančním rozsahu. Dneska ten trend je opravdu k menším zařízením, spíš takovým útulnějším zařízením, k menším klubům s menší výtočí a spíš s nějakou atmosférou, s nějakým charakterem. Je to asi dáno obecně dobou."

Čím větší, tím výhodnější

Majitel karlovarského klubu Rotes Berlin František Volf se rozhodl zásobovat své hosty výrobky velkého pivovaru. Přestože má pocit, že mohl od dodavatele získat třeba ještě pultové lednice, jaké mají jeho kolegové, Plzeňský Prazdroj mu poskytl výčepní zařízení a pomáhá mu v klubu s pořádáním kulturních akcí.

"Máme samozřejmě výčepní zařízení. Já jsem dřív měl vlastní, svoje, předtím jsem byl nezávislý na jakémkoliv pivovaru a mohl jsem si prodávat jakékoliv pivo, ale když se člověk rozhodne pro nějakéý konkrétní pivo, nějakou konkrétní značku, a je s ní spokojený, tak je prostě samozřejmě ideální stav, když mu výčepní zařízení nějakým způsobem poskytnou z tohoto pivovaru a oni nějakým způsobem prostě o něj pečují a servisují, což je samozřejmě pro mě jako provozovatele velmi výhodné."

A jakou zhruba má to zařízení cenu?

"Zařízení se pohybují zhruba asi okolo padesáti až třeba sto tisíc, to záleží na tom kolikacestné je, kolik má kohoutů, jaké tam jsou výčepní kobry atd."

V čem byly ty problémy, když jste používal vlastní výčepní zařízení?

"No, to byl problém spíš toho, že výčepní zařízení potřebuje po letech, tak jako třeba to máte s autem, nějaké náhradní díly a já jsem pak zjistil, že vlastně už neslouží tak, jak bych potřeboval, a hlavně jsem potřeboval silnější chlazení."

"Takže když s tím začaly být problémy, tak jsem přemýšlel, jestli to nahradit něčím novým, a pak samozřejmě jsme se dohodli s pivovarem, že bude lepší, když prostě to bude ten model, o kterém jsem mluvil."

A kdo je podle maloodběratelů v téhle soutěži nejúspěšnější?

"Ten největší koncern v republice," říká prodavač Janko a má na mysli portfolio Plzeňského Prazdroje.

"Je to jednoznačně Gambrinus, je to výčepní světlá desítka Gambrinus, to je válec v tomhle státě, prostě to drtí všechno okolo, co se týče výčepních světlých piv. Z dvanáctek, z těch ležáků, to je jednoznačně Prazdroj."

Pivo v supermarketech

Ne úplně nepodobná situace panuje i ve velkých obchodních řetězcích, jak konstatuje

"Žádný řetězec si určitě nedovolí nemít ve svém portfoliu Plzeň, ta značka je tak zavedená. Pro Gambrinus platí to samé, dneska nejvíc etablované pivo na trhu."

"Lidi ho chtějí, lidi pro něj chodí, takže je to trošku problém přesvědčit nákupčí řetězců o tom, že právě tohle pivo je to pravé, že se jim bude prodávat, že budou mít výnosnost na regál. To je poměrně složitá záležitost."

Jak daleko jsou při licitování o jednotlivé hospody a prodejní pulty pivovary ochotné zajít?

Od žádného pivovarníka jsme se čísla marketingových rozpočtů nedozvěděli. Ředitel Starobrna František Krakeš však upozorňuje na další celkem nový nástroj odbytu, kterým jsou franchisové restauranty.

Franchising

"Jsme ochotni zajít tak daleko, jak si to vyžaduje konkrétní situace. My třeba připravujeme v současné době franchisové restaurace, kde na základě franchisy se bude poskytovat tedy určité vybavení a určitý servis, určitý standard, a to samozřejmě bude záležet od konkrétních podmínek," říká František Krakeš.

Zatímco pražský Staropramen rozšiřuje síť Potrefených hus nebo Sportovek, značkové hospody buduje i Plzeňský Prazdroj nebo státem vlastněný Budějovický Budvar.

Majitel karlovarského klubu Rotes Berlin František Volf se domnívá, že v rámci postupující globalizace představují franchisové restaurace jeden ze směrů, kterým se bude spotřeba piva v České republice ubírat.

"Restaurace začínají být v nějaké síti jednotlivých pivovarů, které tím pádem mají zajištěný odběr pro své značky a vlastně je to další globalizace, tak, jako když dneska už jsou v řetězcích i bagetérie."

"A trošičku pro mě jako pro zákazníka může být špatné to, že restaurace, tak to aspoň znám z Bavorska, jsou si prostě podobné, že navštívíte několik restaurací, a pak zjistíte, že tři z toho byly úplně podobné včetně ubrusů, včetně nápojáků, včetně nabídky, ale vzhledem k tomu, že dneska je situace taková, že lidi moc nemají peníze, tak chápu, že některé restaurace prostě nevydrží provoz, a pak to přebírají ty pivovary a nějakým způsobem tu restauraci oživí."

Příchuť kovu

Na internetových stránkách www.bbc.cz "Natočte si s námi" jsme Vám slíbili, že v tomto pořadu zazní i Vaše připomínky k chuťové nabídce českého pivního trhu.

Vzali jsme je tedy s sebou k místopředsedovi Českého svazu pivovarů a sladoven Josefu Hlavatému. Jeden z posluchačů tady popisuje cizí příchuť páchnoucí po kovu.

Uměl byste odhadnout, čím je taková chuť, takový dojem způsoben?

"Já si obecně tohle asi netroufám říct, na co ten posluchač nebo zákazník narazil. Samozřejmě to pivo si může nést určité chuťové vady už z výroby, to je problém třeba i odlišných technologií."

"Může si to třeba přinést i ze surovin, můžou to způsobovat třeba už vlastně narušené základní suroviny, ať už je to slad, může to být problém vody. Tam je nesmírně důležitý konečný článek - dostat pivo vlastně tak, jak se vyrobí v pivovaru, až přímo k zákazníkovi, k tomu konečnému konzumentovi."

"Je velice důležité, jakým způsobem se pracuje s pivem na hospodách, jak se hospodský stará o pivo, za jakých teplot ho dává, jak pivo ošetřuje, jak ho stáčí, jak se stará o výčepní zařízení, to jsou všecko věci, které v tom můžou dost významně hrát roli."

Palčivá hořkost

A z hlediska třeba technologie výroby, na tohle myslím, že už jsme narazili dřív, si tady náš posluchač stěžuje na palčivou hořkost.

"Palčivá hořkost může být problém, o kterém jsem mluvil v rámci rozdílu mezi klasickým způsobem anebo výrobou v CK tanku. Tam se opravdu můžou dostat do piva určité hořké chuťové látky, které do něj historicky nepatří, drhnou na kořenu jazyka a způsobí takový nepříjemné hořké chutě, které hodně dlouho doznívají, ale může to být třeba způsobeno i používáním specifických druhů chmelu, které nejsou typické pro české oblasti. Používají se poměrně dost v poslední době laciné hořké chmele různých proveniencí, které tyhle věci můžou způsobovat."

Pak tady máme stížnost na pivo, které páchne alkoholem.

"No, to už je trošku jiná věc. Tam samozřejmě může ten problém být v tom, že pivo je opravdu do hloubky prokvašené, že prakticky nemá žádný zbytkový extrakt, což je zcela standardně typické pro takzvané eurobiery nebo ležáky evropského typu."

"Tam je opravdu snaha maximálně prokvasit extrakt na nulu tak, aby pivo nemělo potom šanci se třeba nějakým způsobem cestou zkazit, protože samozřejmě každý zbytkový extrakt nebo cukrová složka, která zůstane v roztoku, dává šanci nějakým mikroorganismům se na tom přiživit."

"Tam je ten typický rozdíl mezi charakterem českého piva, které opravdu pracuje se zbytkovým extraktem poměrně značným, proti západním pivům, anebo charakter eurobeerů, kde se opravdu pracuje se zbytkovým extraktem prakticky na nule."

Problémy s pěnou

A další věc: mýdlovitost pěny.

"Mýdlovitost pěny může být samozřejmě problém jednak už původní technologie. Zase záleží na tom, jak rychle se pivo nasycovalo. Klasická technologie, pokud se dělá opravdu do důsledků a pivo zraje v těch ležáckých tancích po dva měsíce, tak má dostatek času na to, aby se tam vytvořila dostatečně fyzikálně chemická reakce mezi kysličníkem uhličitým a pivem a samozřejmě tahle rovnováha díky tomu, že se dělá dlouho a přirozeně, tak potom v okamžiku, kdy se pivo stáčí do půllitrů, dochází k postupnému uvolňování kysličníku uhličitého, který vám vlastně vytváří tu pěnu."

"Samozřejmě piva, která procházejí zrychlením technologie nebo následně jsou ještě dosycována kysličníkem uhličitým na nějakých zařízeních, tyhle vlastnosti mít nemusí a většinou i nemívají. Dojde k rychlému uvolnění kysličníku uhličitého a na pivu vzniknou takové ty typické velké bubliny, kdy vám pěna vlastně za půl minuty nebo za minutu zmizí a máte opravdu jenom hladinku čistou bez jakékoliv pěny."

"To si myslím, že zrovna může být znakem téhle technologie. Samozřejmě můžou tam vstupovat další faktory. Je to problém nastavení tlaku na hospodě, je to problém umytí sklenic."

"V okamžiku, kdy nemáte dokonale umytou sklenici a zůstanou tam nějaké zbytky třeba tukových látek, tak ty mají takový efekt, že vám můžou tu pěnu okamžitě srazit."

A to nám tady právě na webovou stránku napsal jeden z posluchačů, který tvrdí, že pozná neumytou sklenici podle toho, že se na stěnách půllitru drží bublinky. Je to pravda?

"Bublinky se nedrží na stěnách, ony se tam vytvářejí. V okamžiku, kdy to pivo načepujete a začnou vám ze stěn jakoby drobně perlit bublinky, to prostě signalizuje, že tam jsou nějaká ohniska nečistoty, která vlastně jakoby uvolňují kysličník uhličitý z piva. Jinak samozřejmě klasické pivo by mělo kroužkovat, to znamená, že pěna by měla v pravidelných kroužcích ulpívat, jak odpijete vždycky část piva, tak by vám měl zbytek pěny ulpět na půllitru."

Tolik k připomínkám posluchačů BBC Josef Hlavatý z Pivovaru Náchod. Děkujeme tímto návštěvníkům našich internetových stránek www.bbc.cz. za jejich připomínky.

Restaurační pivovary

Kromě středně velkých výroben, jako zmíněný Náchod nebo Černá Hora, vaří v České republice pivo ještě minipivovary, pivovárky nebo takzvané restaurační pivovary, které jsou také vítaným zpestřením nabídky a stále častějším cílem degustátorských výletů.

Jeden z takových pivovárků, jehož roční výstav se pohybuje kolem tisíce hektolitrů, sídlí přímo v Pivovarském domě na Novém Městě pražském. Ředitel Aleš Dočkal popisuje, jaká piva nabízí:

"Máme několik piv takzvaně ve stabilní nabídce, takže od otevření už celých těch sedm let nabízíme pivo pšeničné, což tedy není pivo ochucené, ale je přece jenom v českých zemích dosti zvláštní, dále je to pivo kávové a banánové. Již asi čtyři roky máme stabilně v nabídce pivo višňové, které je velmi populární."

"A pak jsou tam ještě piva další, která se mění se sezónou. Některá se objevila jenom jednou a možná se k nim někdy v budoucnu vrátíme, jako například pivo eukalyptové před nějakými asi třemi roky. A pak jsou taková, která se vrací v rámci sezóny, takže již několik let vždycky před Vánocemi například připravujeme pivo vanilkové a podobně."

Mohl byste laikovi vysvětlit, v čem je odlišná technologie výroby ovocných piv například od klasického ležáku, který také děláte?

"Já bych byl rád, kdybychom si alespoň některá svoje tajemství mohli zanechat, takže příliš dopodrobna to popisovat nebudu, ale dá se říct, že na rozdíl, dejme tomu, od ovocných piv, která někteří naši lidé znají třeba z Belgie, z produkce belgických pivovarů, tak ta naše piva se technologicky daleko víc přibližují výrobě klasického českého piva."

Vy jste zmiňoval Belgii, znamená to, že pro inspirace s různými příchutěmi chodíte do zahraničí?

"Ano i ne. Spolumajitelé tohoto podniku jsou přední odborníci v oboru pivovarství a sladovnictví a rádi experimentují, takže samozřejmě v prvé řadě experimentují ve svém vlastním podniku. Většinou tyto nápady pocházejí spíš tady z jejich hlav na domácí půdě."

Speciály a ovocná piva

Mají vaše ovocná piva nějakého typického spotřebitele?

"Nedá se to takhle říct. Je pravda, že některá ta piva jsou oblíbená nebo oblíbenější u dámské klientely, ale pak čas od času se setkáme s tím, že pivo, které právě jsme považovali za třeba typicky dámskou záležitost, najde velmi silnou odezvu i u typicky pánské společnosti - jako třeba náš pivní sekt."

A kdybyste měl klasickému, dejme tomu i konzervativnímu pivaři doporučit nějaké ovocné pivo, které by pro něj nebylo takovým šokem, jaké by měl vyzkoušet jako první?

"Já bych asi začal tím višňovým a kávovým, protože ta nejvíce konvenují i té poněkud konzervativnější chuti našeho typického českého konzumenta piva."

Pivovarský dům jako restaurant už funguje několik let, můžete mi říct, jaký je podíl domácí a turistické klientely?

"My se pořád zcela vědomě a programově snažíme zůstat restaurací typicky českou, to znamená, měl by v ní také být především typický český host. Zahraniční návštěvníci samozřejmě jsou vítaní a jejich počet stále jaksi narůstá, ale většina našich hostů pořád jsou domácí, řekl bych, tak 70 % je domácí klientela a zbytek jsou zahraniční návštěvníci."

Vy jste hovořil o experimentech. Častokrát jsme se v tomhle pořadu bavili s výrobci piva, kteří si stěžovali, že český pivař je konzervativní. Co si o tom myslíte vy?

"Ano, tohle stále ještě platí, ale platí to stále méně. Musíme si uvědomit, že každý rok na trh vstoupí nový ročník legálních konzumentů piva, čili těch, kterým je osmnáct let a právě s touto mladou generací každý rok přibývají ti, kteří už nemají takové ty předsudky a nejsou tak konzervativní a jsou daleko otevřenější k experimentování, novým chutím. Čili co do celkového objemu prodej těchto zvláštních piv, je stále ještě poměrně malý, ale na druhou stranu za tu dobu, co máme otevřeno, tak se vlastně zněkolikanásobil."

Řekl byste tedy, že budoucnost českého pivovarnictví obecně je ve speciálech a ovocných pivech?

"Neřekl bych, že v ovocných pivech, ale myslím si, že budoucnost českého pivovarnictví bude poměrně dobře kopírovat situaci, která se naznačuje v oboru pohostinství obecně, a to jsou na jednu stranu levné konzumní záležitosti čili paralela v pohostinství, rychlé občerstvení a podobně, jinými slovy, taková ta supermarketová piva pro běžnou denní potřebu, a na druhou stranu se bude určitě zvyšovat obliba byť i dražších, tak opravdu speciálních, zvláštních a vysoce kvalitních piv vícestupňových a speciálů. Ta ovocná nebo jinak ochucená piva budou asi i nadále trošku okrajovější záležitostí, ale rozhodně stoupá obliba vícestupňových piv, která se nekonzumují třeba v takové kvantitě, ale lidé podobně jako ve víně hledají dnes už více kvalitu."

Uvař si svoje pivo

Jde Vám z těch příchutí, o kterých mluvil Aleš Dočkal, hlava kolem, nebo nejsou podle vašeho gusta? Jasná páka, vždycky si přece můžete pivo doma vařit sami. Tímto způsobem se ostatně chmelový nápoj dočkal obrození ve Spojených státech. Jak si tedy stojí český homebrewing? Na to jsme se zeptali Jana Kočky, který spravuje portál www.svet.piva.cz:

"Používáme homebrewing, protože český název jsme zatím nenašli; kupodivu i během komunistické éry si lidé doma vařili pivo, i když byli považováni za podivíny."

Máte nějakou představu, kolik asi tak lidí v České republice se homebrewingu může věnovat?

"U nás si suroviny, slad, chmel a kvasnice kupuje kolem asi osmdesáti lidí, začali jsme v červnu, takže ono to pomalinku přibývá. Od jednoho dovozce extraktu - v uvozovkách "piva v prášku" vím, že má až několik set lidí, kteří si aspoň jednou koupili u něj ten extrakt a s tím, že vím asi o dvaceti lidech, kteří si dokonce i postavili pivovárek doma určité úrovně od kamen až po to, že jim někdo z mědi prostě sestavil pivovar. Takže je to teď na vzestupu."

"Právě, jak jsem předtím hovořil o různých vlivech, změnách sociální struktury obyvatelstva, možnostech cestování, zvýšení takového povědomí vůbec v různých pivních kategoriích a podobně takovýhle vzestup způsobuje."

"Třeba vím, že do konce roku minimálně dva homebrewaři budou úplně legalizovat provoz, včetně daňového skladu nebo celního skladu a budou to pivo prodávat pod svojí značkou, už mají etikety a mají i přepravky svoje dřevěný a mají kolem sebe skupinu nějakých kamarádů a obdivovatelů, kteří k nim chodí ochutnávat piva a na základě toho pilujou, jak by to pivo mělo být a většinou se jedná o chuťově odvážnější piva."

Jan Kočka si stěžuje, že k domovarníkům neboli homebrewářům jsou dnešní české zákony přísnější než k výrobcům vína. Všeho ale do času, což koneckonců platí i o našem pořadu.

Pivo má budoucnost

Po odvysílaných devadesáti minutách můžeme říci, že za dalších sedm let bude český pivní trh ještě stabilnější.

Odborníci neočekávají, že by za tu dobu z mapy českého pivovarnictví zmizelo víc výrobců, než je prstů na jedné ruce.

Většina spotřebitelů zůstane u výčepních piv světlých a u tradičních ležáků velkých koncernů, které budou trhu i nadále za silné marketingové podpory dominovat

Pokud tedy nevyhledáváte speciály z malých pivovarů anebo nesedíte v podkomínové sféře vlivu některého z nich, jistě budou představovat stále významnější zpestření nabídky.

O pivu v plastu, v plechu nebo v cylindro-kónických tancích podrobněji snad až zase někdy jindy. Do té doby na zdraví!

Zdroj: BBC Czech.com