Belgie je pivní velmocí. Ne snad, že by se v této desetimilionové zemi uvařilo nebo vypilo nejvíc piva na světě, ale rozhodně je nabídka piv mnohem větší než jinde. Podle Federace belgických pivovarníků se dá s jistotou tvrdit, že se v jejich zemi vyrábí více než 750 druhů piv. Alespoň s několika desítkami z nich mají možnost se seznámit návštěvníci Bruselu na pivní slavnosti konané v samém srdci města.

V šíleném lijáku vyšli z bruselské radnice za dudákem, vyhrávajícím Beethovenovu Ódu na radost, členové Pivovarnického cechu, aby slavnostně otevřeli pípy ve stáncích uprostřed náměstí Grand Places/Grote Markt. Sice tu chyběla nejznámější vývozní značka mezi belgickými pivy, ležák s poetickým ženským jménem vyráběný v Lovani, ale zato se tu čepovalo mnoho belgických specialit.

"Základem našeho piva je to, že je lambické - tedy přirozeně kvašené bez dodání droždí. To se u běžných ležáků nedělá. Vyrábí se jen tady v malé oblasti kolem Bruselu," vysvětluje mi pan Jack Verhaselt z malého pivovaru De Troch. Toto pivo má velikou škálu variací, přidávají se do něj totiž ovocné šťávy, a tak z výčepu před panem Jackem teklo třeba pivo s banánovou, blumovou nebo višňovou příchutí. Raději jsem vyzkoušel pivo u vedlejšího stánku. Zaujal mě jeho název, který by v překladu zněl "Ihned mrtvý", takže jsem se nejdřív u manažera pivovaru ujistil, že se po jedné sklence nesložím. "Znamená to 'okamžitá smrt', ale je to název naší hry, která se hraje s kameny. Jinak je to také ve sportovní hantýrce rychlý konec zápasu v prodloužení," objasnil mi Bruno Reinders.

Na náměstí mělo své stánky čtyřicet pivovarů. "Prezentovat se tu může jakýkoli výrobce, jeho pivo ovšem musí být stoprocentně belgické," řekla mi cechmistryně Cechu pivovarníků Anne Lefevre. Asi by se zpronevěřila svému stavu, kdyby jen na chvíli přemýšlela, co odpovědět na moji otázku, jestli je belgické pivo nejlepší na světě. "Ano, tisíckrát ano! Tím jsem si naprosto jistá!"

Víte, proč mají Belgičané na každé pivo jinou skleničku? Aby podpořili známost konkrétní značky a také proto, že některému pivu svědčí tlustostěnná, široká, ochlazená sklenice a jiné zase potřebují nahoře se zužující pohár, aby vyniklo jejich aroma. Chuťově obohacená piva se totiž servírují o něco teplejší než jiná, třeba i o teplotě 12 stupňů.

Zajímá mne, proč není v Belgii obvyklé dát si hned celý půllitr piva. "Je to kultura pití piva. Myslíme, že pivo je něco, co si máte užít. Nejde o to, vypít ho co nejvíc, ale vychutnat ho. Proto máme menší skleničky. Lidé pak mají sklon k tomu, ochutnat za večer několik různých piv, a mít z toho hezký zážitek," vysvětlila mi manažerka jednoho z vystavujících pivovarů Anna van Leberg. Já jsem na festivalu opravdu ochutnal jen dvě piva, ale v průzkumu belgické pivní nabídky hodlám pomalým tempem a v umírněné míře postupovat dál.

Byli ovšem i tací, kteří chtěli prozkoumat co nejvíc značek už za jedno odpoledne. "Pivo, to je prostě belgická tradice. Je to náš národní produkt. Být Belgičanem, a nemilovat pivo, to je asi nemožné," podělil se se mnou o svou zkušenost jeden ze skupiny mladíků, kteří si ke stolku odnášeli hned několik vzorků piva. Na bruselském pivním festivalu teklo proudem. A ne jedním, hned čtyřiceti proudy. A když k tomu připočteme, že v každém ze stánků měli několik píp, bylo těch proudů opravdu hodně.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Pavel Novák