První pokus o převzetí americké pivovarnické ikony Anheuser-Busch její šéf odrazil. Vyhráno ale nemá.

Ctižádostiví a rvaví manažeři pivovarnické skupiny InBev, která mimo jiné vlastní i český Staropramen, se rozhodli, že se stanou jedničkou na světovém trhu. Aby toho dosáhli, rozhodli se koupit amerického výrobce piva Budweiser, skoro stopadesátiletou firmu Anheuser-Busch, v jejímž řízení se od roku 1869 ve městě St. Louis střídají potomci rodiny Buschů.

Obklíčená pevnost

Donutili tak nynějšího šéfa, čtyřiačtyřicetiletého Augusta Busche IV., aby si prožil pocit velitele obklíčené pevnosti. Přitom je v čele podniku teprve osmnáct měsíců. Na rozdíl od svého otce Augusta Busche III. není považován za tvrdého a neoblomného bojovníka a vyjednávače. Ani za ostříleného stratéga.

Přesto se mu podařilo za pouhé dva týdny prozatím odrazit rafinovanou taktiku skupiny InBev, jíž šéfuje zkušený vrcholný manažer, cílevědomý, vytrvalý i vychytralý Brazilec, osmačtyřicetiletý Carlos Brito.

Brito samozřejmě nešetřil sliby, že pivo Budweiser se stane "vlajkovým pivem" spojených podniků a že zachová i všech dvanáct pivovarů Anheuser-Busch a větší část členů správní rady a managementu. Hlavně však zahájil soustředěnou dělovou přípravu tím, že akcionářům Anheuser-Busche nabídl za akcii 65 dolarů. Tyto cenné papíry totiž na americké burze již pátým rokem stagnují, takže by si jejich majitelé konečně mohli "namastit kapsu".

Amerika na prodej

Prvním taktickým krokem Augusta Busche IV. k odražení útoku bylo zvýšení hodnoty podniku tak, aby managementu InBev nestačila částka 46,3 miliardy dolarů, kterou nabídl. Obrátil se proto na mexickou pivovarnickou firmu Grupo Modelo, v níž Anheuser-Busch už léta vlastní 50,2 procenta, a to s nabídkou, že by odkoupil další část. To by ovšem znamenalo zatížit se dluhem mezi deseti až patnácti miliardami dolarů.

Jenže s touto operací pohořel. Vždyť Modelo je rodinná firma, kterou vlastní klan Fernándezů, a ten stejně jako Buschové nechce být hrobařem. Šéf Grupo Modelo vystoupil dokonce ze správní rady Anheuser-Busche, údajně kvůli možnému "konfliktu zájmů". Naštěstí pro Augusta Busche, kterému se v podniku říká Čtvrtý, jeho soupeř Carlos Brito při svém útoku podcenil emocionální "patriotické" i politické reakce ve Spojených státech. Pokud Čtvrtý něco dokonale umí, tak je to marketing. Neváhal ani chvilku a rozpoutal obrannou kampaň.

V médiích se začalo psát, že Anheuser-Busch je stejný "americký originál jako baseball či jablkový koláč". "Zastavte cizáckou invazi", "Akcionáři, nedávejte přednost dolaru před pracovními místy Američanů," ozývalo se. Brazilský management InBev je totiž proslulý svým tvrdým úsilím neustále snižovat náklady, tedy také propouštět. I seriózní televizní stanice CNN dávala zprávám o nabídce InBev sugestivní nadtitulek "Amerika na prodej".

Matt Blunt, guvernér státu Missouri, kde má Anheuser-Busch své tradiční sídlo, okamžitě přispěchal Augustu Buschovi na pomoc. Podal stížnost antimonopolnímu regulátorovi, Federální obchodní komisi, protože akvizicí "by se vytvořil monopol dvou velkých pivovarnických skupin, což by mělo destabilizující důsledky pro dlouhodobé ekonomické zájmy města St. Louis a státu Missouri".

Rada neselhala

Augustu Buschovi se také podařilo udržet na své straně správní radu, a ta nakonec jednomyslně rozhodla, že nabídku InBev odmítá, protože nabízená částka je "podhodnocená". InBev poté vyzval akcionáře, aby správní radu vyměnili a dosadili místo ní lidi vstřícné belgickým plánům.

A jak chce Čtvrtý pacifikovat další akcionáře, nažhavené na vyšší dividendy? Po vyhrané první bitvě s InBev řekl agentuře Reuters, že vlastně už od loňského února má Anheuser-Busch (veřejnosti dosud takřka utajený) plán Modrý oceán, zaměřený na snížení nákladů ve výši jedné miliardy do roku 2010. A nabídka InBev jej prý donutila tento plán restrukturalizace urychlit, takže se samozřejmě zvedne také kurz podnikových akcií, možná i nad 65 dolarů za kus.

Jak dodal, k restrukturalizaci se rozhodl, když světová jednička SABMiller (majitelka plzeňského Prazdroje) v říjnu 2006 fúzovala s americkou pivovarnickou skupinou Molson.

Tohle tedy byla jeho jediná reakce na závažnou změnu poměru sil v americkém pivovarnickém průmyslu. Nejeden analytik přitom už od začátku století poukazoval na to, že globální konsolidace tohoto odvětví se nevyhne ani společnosti Anheuser-Busch.

Může za to tvrdá láska

August Busch IV. výborně rozumí výrobě piva a je vynikající v marketingu a reklamě. Na rozdíl od svého otce však není stratég.

Měl si totiž uvědomit, že chce-li v podmínkách globalizace uspět, musí podnik expandovat. A to nejen ve Spojených státech, na něž se Anheuser-Busch chybně soustřeďuje a kde má takřka padesátiprocentní podíl na trhu, ale i odvážnými akvizicemi či fúzemi v zahraničí. Jinak ve válkách s obry, jako jsou SABMiller či nověji InBev, neobstojí. Úspěchy měl Anheuser-Busch jen v Číně. Pak také v Británii, kde už to ale bylo o něco slabší. V pokračující neúprosné globální bitvě pivovarnických obrů je to ale více než málo.

Tento šéfův handicap zavinil zřejmě jeho otec. Když bylo Augustovi pět let, rozvedl se s jeho matkou. I když umožnil svému synovi dobré vzdělání včetně studia na Mezinárodním pivovarském institutu v Berlíně, nikdy ho (na rozdíl od svého syna Petera z druhého manželství) nevzal do své blízkosti a nepředával mu své skvělé manažerské znalosti, zkušenosti a "fígle".

"Otec byl na mě tvrdý, možná ten vztah můžeme nazvat tvrdou láskou," řekl August IV. před šesti roky. V rodinném pivovaru pracoval opravdu od píky, nejprve po vysoké škole jako učeň, pak předák oddělení dopravy a distribuce a dál a dál jako šéf marketingu a v dalších manažerských pozicích.

Otec měl ovšem se svým synem v mladých letech spíše starosti. Ještě za vysokoškolských studií byl znám svým bujným nočním životem. Jak Čtvrtý později uvedl, častá návštěva barů mu pomohla zavádět vhodné produkty pro skupinu mužů od 21 do 30 let a důvěrně rozumět mentalitě této cílové skupiny.

Jednou však noční život skončil tragicky. V roce 1983 při havárii jeho corvetty zahynula Augustova spolujezdkyně, mladá barmanka. On odjel domů a nechal ji ležet na silnici. Rodina najala nejlepší advokáty, kteří ho z této aféry "vysekali". Přesto však následovaly i další konflikty s policií a roční podmínka. Mezitím se ale usadil a loni se i oženil.

Ani jeho otec si jistě neuvědomoval - když se August v prosinci 2006 stal šéfem rodinné firmy -, že bude čelit takové zkoušce ohněm, jakou musel letos v červnu projít. Ujal se totiž řízení v době, kdy jeho mnohem agresivnější rivalové, třeba InBev, rychle rostou a operují globálně.

Dynastické zvyklosti

Proč však musí v čele Anheuser-Busche nutně stát zrovna Busch, když rodina vlastní necelá čtyři procenta akcií? Vždyť třeba jen investor Warren Buffett má pět procent!

Je to prostě tradice a August byl v dynastii na řadě, i když si jistě i otec uvědomoval, že jeho prvorozený syn není tím nejschopnějším šéfem Pivního krále, jak je někdy Anheuser-Busch nazýván. Jde o jednu z posledních amerických dynastií, jejíž firma rostla spolu se Spojenými státy. Budovala továrny a města, zaměstnala za 150 let podnikání miliony lidí a podílela na tom, že se USA staly dominující silou světové ekonomiky.

August IV. jistě nechce být hrobařem samostatné existence rodinného podniku, rodinného vlastně jen podle jména a tradice.

Jenže vyhrál pouze první bitvu s InBev. A obratný Carlos Brito se zcela určitě nevzdá, když - jak napsal jeden analytik - "už měl kost téměř v ústech".

August Busch IV.

- Od roku 1880 šestý Busch v čele pivovarnické skupiny Anheuser-Busch se narodil v roce 1964, jeho otcem je August Busch III.

- Vystudoval Saint Louis University (MBA) a Mezinárodní pivovarnický institut v Berlíně.

- V polovině 80. let nastoupil do rodinného podniku jako učeň, od roku 1989 se zabýval marketingem a proslavil se vynalézavou a vtipnou reklamou.

- Člen vrcholného managementu od roku 1996, mimo jiné jako viceprezident pro marketing a velkoobchod.

- Od září 2006 člen správní rady, od prosince 2006 prezident a výkonný ředitel.

Anheuser-Busch

- V roce 1860 koupil výrobce mýdla Eberhard Anheuser pivovar v St. Louis. Od roku 1869 se partnerem stal jeho zeť Adolphus Busch, šéf firmy od roku 1880.

- Největší pivovarnická firma v USA s podílem 48,5 procenta na tamním trhu.

- Provozuje dvanáct pivovarů v USA, čtrnáct v Číně a jeden v Británii. Vyváží pivo do 80 zemí světa, dováží pivo ze zahraničí do USA.

- Vlastní řadu podniků, například na výrobu plechovek, produkci zemědělských plodin a jiné.

- Podíl v pivovarnických firmách má mimo jiné v Mexiku a Číně.

- Zaměstnává přes 30 000 lidí.

- Provozuje zábavní parky v USA.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Prchal