Docent Skála blahé paměti by patrně nad takovým tvrzením pozvedl obočí.

Ale jen nakrátko, než by se mu dostalo vysvětlení, jaké mohli nasát v neděli účastníci 1. setkání českých sládků (na moravské přijde řada příště). Setkání bylo pácháno v Klášterním pivovaru v Praze na Strahově a tamní sládek na něm importoval do Čech tvrzení z britských ostrovů, že kdo pije pivo, dobře spí, kdo dobře spí, nehřeší a kdo nehřeší, jde do nebe. A protože ti, co končívají na záchytkách, asi nejsou dobrými spáči, když je tam musejí přikurtovat, těžko je může čekat nebe, ale spíš peklo. Tudíž argumenty boje proti alkoholismu oslabeny nejsou, leč naopak, jsou tímto hlubší, promyšlenější.

Možných nebeských nájemníků se na Strahově sešlo dost přes stovku - přes 50 českých sládků a sládkyň (byly dvě) a nejméně tolik i členů Společnosti přátel piva, která setkání pořádala, a jejich, dejme tomu, sympatizantů. Předseda přátel měl přátelství v krvi a poděkoval sládkům za poctivou a obětavou práci. Přispívají k rozvoji pivní kultury a šíří dobré jméno české pivovarnické školy, ač musejí odolávat tu byrokracii, tam úsporným tlakům majitelů, onde zas měnícím se technologiím. Přitom jestliže chce uvařit dobré pivo, uspořit se nedá. Slad, chmel (či granule), energie - musejí být kvalitní a musí jich být dost. A podobně technologie. Co je to za pivo, jehož pěnu dohání perlení natlačeného dusíku a poptávku konzumentů masivní reklama? Fajnšmekři jsou prý spíše z řad starší a střední generace. Mají oblíbené značky, vyhledávají klasické technologie, vytříbenou chuť. Dovedou vycítit, když sládkova duše prostoupí každou sklenici a jeho um není utopen v rekordních výstavech. Za svoji nejoblíbenější značkou to mají proto také někdy dost daleko. Jejich cílem je ovšem pivo vychutnat, ne se jím nakýblovat, jak to vidí mnozí pivní cucáci. Proto také nebylo na Strahově vidět nikoho s postavou, jež se - zdá se, že ne zcela právem - nazývá pivařská. A též se tam nevedly řeči, řečené pivní. Naopak. Protože lidé, kteří se živí poctivou prací a svoje řemeslo umějí pořádně a dělají rádi, nemluví planě a jsou vesměs i příjemní lidé. Tací vůbec nemusejí mít ráj na zemi, ale peklo je za to snad nečeká.

Zdroj: Haló noviny | Autor: Karel Růžička