Proč právě J. Jakoubek?

Královédvorský pivovar Tambor pokračuje v připomínání významných rodáků Dvora Králové nad Labem. Prvním z nich byl R. A. Dvorský (stejnojmenný světlý ležák 12).

Jaroslav Jakoubek byl nejen Otec šansonu

Bývá označován jako Otec českého šansonu, je autorem mnoha populárních písniček. Stejně jako jiný královédvorský rodák, R. A. Dvorský, byl ale také autorem, na kterého se mělo zapomenout.

Narodil se 30. října 1927 ve Dvoře Králové nad Labem. Po studiu gymnázia a chemické průmyslovky začal pracovat v Tibě. Koncem padesátých let odešel do Prahy, kde se hned zapojil do kulturního života. Ve dne pracoval ve státní projekční kanceláři textilního průmyslu, večer se věnoval kultuře. Díky trochu volnější atmosféře tu začaly vznikat zárodky budoucích legendárních scén. Jaroslav Jakoubek se s Ivanem Vyskočilem podílel na vzniku divadla Na zábradlí, pomáhal při prvních krůčcích poetické kavárny Viola, byl u zrodu divadla Rokoko. V době, kdy se ještě Jiří Suchý neznal s Jiřím Šlitrem, psal pro něj Jakoubek texty. Stal se externím redaktorem Československého rozhlasu a televize. Jeho písničky zpíval Václav Neckář, Eva Pilarová, Pavlína Filipovská, Rudolf Pellar, Ljuba Hermannová a mnoho dalších zpěváků.

„Nebýt Jardy, tak o mě vlastně nevíte. S Honzou Schneiderem jezdili do plzeňské Alfy. Tam si mě všimli a tak dlouho o mě vyprávěli Pepíkovi Vobrubovi, až mě pozval na zkušení natáčení s Tanečním orchestrem Českého rozhlasu,“ vzpomíná Václav Neckář. Mezi jeho nejznámější písničky z té doby patří Blues vo blůze (P. Filipovská), Víc nechtěl by snad ani D´Artagnan (W. Matuška a M. Kubišová), Smutný představení (L. Hermanová), Písnička pro Martu (K. Gott), Sněhová vločka (J. Suchý), Plakát (R. Pellar) nebo Táborák pro dva (V. Neckář).

Po roce 1968 se zařadil mezi širokou skupinu umělců, kteří byli donuceni opustit veřejný život. Několik let měl Prahu „zakázanou“. Začal pracovat na různých dělnických pozicích, občas jeho přátelé umožnili uvést písničku nebo melodii v divadle či rozhlase. Jak vzpomínají Královédvoráci, tvořil v té době do šuplíku. Po roce 1989 se mohly opět jeho písničky hrát, on sám se v devadesátých letech vrátil jako externí hudební redaktor do Českého rozhlasu. Příliš si ale nové svobody neužil. Zemřel v Praze 27. července 1993.

Dva roky po jeho smrti vyšlo profilové CD. Vznikl také jeden z jeho nejznámějších hitů, Nějak se vytrácíš má lásko, který nazpíval Petr Janda a skupina Olympic. „Jednou se Jaroslav trochu zlobil na svět a já jsem na pár hodin odešla – a tenkrát napsal šanson Nějak se vytrácíš, má lásko, s věnováním pro mě,“ vzpomíná jeho žena Jiřina Jakoubková. Text písničky je ale mírně upravený. Celkem se Jakoubek podílel na téměř 400 písničkách.

Ve Dvoře Králové nad Labem vyšlo několik vzpomínkových článků ve Vlastivědném čtení, kde na něj mimo jiné vzpomínal spolupracovník z Tiby, pozdější kronikář Pavel Janoušek nebo skladatel a spoluautor velkého hitu o D´Artagnanovi, Jan Schneider. Jaroslava Jakoubka připomíná na domě na Vinohradech, kde žil, pamětní deska.

Ve městě samém žádnou připomínku nemá. Proto se Královédvorský pivovar Tambor rozhodnul se souhlasem manželky Jiřiny Jakoubkové pojmenovat u příležitosti 5 let od znovuobnovení vaření piva ve Dvoře Králové nad Labem nové královédvorské pivo Tambor, polotmavý ležák 11 právě po Jaroslava Jakoubkovi. Toto pivo bude představeno 2. května v areálu pivovaru při oslavě 5. výročí Královédvorského pivovaru Tambor.