Při nedávné pracovní cestě na Kladno jsem neodolala krátké návštěvu minipivovaru Starokladno, neb už je to skoro 2 roky, co jsme zde byli na důkladné inspekční cestě.

Pivovar je v centru města, na jedné z hlavních dopravních tepen, autobus stojí prakticky před pivovarem, na nádraží je to pěšky max. 10 minut. Vzhled budovy nezaujme ( sídlištní restaurační kostka). Kromě nápisu, že je tu minipivovar Starokladno, by tohle místo šlo přejít bez povšimnutí.

Jelikož jsem poučená, neděsím se vzhledu ani vývěsního štítu Staropramen na téže budově a vcházím. Uvnitř, jako minule, je důkladně zahuleno a u stolů posedávají místní, kteří pijí “Géčko” či “PU”. Pro mě v minipivovaru nepochopitelný jev, leč zde pravidlo. A to stojí G desítka 23,50 a PU 33,50. Přitom Starokladno 10 tu je k mání za 17,50 a Ležák Starosty Pavla za 20,50. Přesto se mi po důkladnější obhlídce zdá, že místní pivo tu pije přeci jen více hostů, než jsem viděla při první návštěvě. První, co mě zaráží, když se rozhlížím, je, že u všech stolů jsou rezervačky. Po chvíli mi dochází, že je dnes hokej. Koneckonců, kdyby nebylo vidět vzadu v prostoru varny a tanky, můžete si myslet, že jste se ocitli ve sportbaru.

Nemám moc času na vysedávání, tak objednávám Ležák Starosty Pavla, který má příjemnou sladovou chuť, slušné pivo, ale na druhé chuť nemám. Zkouším polotmavý Ležák mistra taviče, dle informací na lístku, je to 14. Chuť, kromě karamelového nádechu je dosti podobná 12 světlé, v závěru však vyniká hořkost. Tohle pivko mi chutná o něco více, než první pokus s 12. Na závěr zkouším valentýnský brusinkový speciál. Brusinka, kdo by to byl řekl, má barvu světle červenou, vůně je kupodivu na první dojem kořenitá a nějak mi připadá, že cítím závan provensálského koření a sušené levandule. Část vůně však okupuje něco jako voňavý čistící prostředek. Podobný dojem, je patrný i z chutě. Celkově je můj dojem ze starokladenské brusinky lepší, než bylo mé očekávání. Zvláště pak po zkušenosti s brusinkovým speciálem z ústeckého pivovaru Na Rychtě , který jsem chutnala před více než rokem a přišel mi dosti příšerný. Jinak Na Rychtě, dle mých opakovaných zkušeností, mají svá běžná piva na výborné úrovni.

Starokladno má širší sortiment než dnes stíhám ochutnat, oblíbený je např. Mazlíček 18, kterého jsem chutnala nedávno U Slovanské lípy. Dále jsou běžně v nabídce Černý Havíř ,10 Starokladno a Pšenka, ty si nechám na jinou návštěvu.

Okolí pivovaru krásou a přívětivostí neoplývá a uvnitř je hlavní mínus zakouřené prostředí, však se o něj přičiňuje i všechen personál. Navíc na dámském záchodě, stejně jako před rokem, nejdou zavřít dveře (myšleno dovřít). Tedy by se řeklo, že tenhle pivovar není nic moc, naštěstí ale jejich široký sortiment pivek na velmi slušné úrovni, se čas od času ochutnat dá a jde si na nich i docela pochutnat. A také je zajímavé sledovat, zda se majitel někdy odhodlá a vykašle se na nabídku něčeho jiného, než jsou piva v místě uvařená.

Pivní rozmanitost, pivotéka, kam chodím ráda se opět stěhuje. Stěhování ze spodního Žižkova na Korunní, do prostor Hoo Doo klubu, proběhlo asi před rokem a bylo to hned o 90% lepší, protože dole na Žižkově nebylo zrovna místo k sezení... Nyní a docela nahonem proběhne stěhování “jen” do 1. patra. Důvodem je budování Vinohradského pivovaru v prostoru Hoo doo klubu. Tedy nás čeká pivotéka a pivovar v jednom místě. Jsem zvědavá, jak to spolu půjde dohromady… Tahle stěhovací akce způsobila, že PiRo vyhlásila dvoudenní dopitnou. Copak o to, nabídka slev na pivka je jistě zajímavá, leč dopitná někdy bývá spíš o tom, že se pije i to, co normálně moc nejde… Tohle tedy v Rozmanitosti nebylo a bylo to na místě vidět. Narváno, točená super pivka s 30 % slevou. Sleva na petky i sklo s sebou. Ještě, že mi Šachy s Johnem drželi židli, jinak by to bylo na stojáka, jako pro mnoho ostatních. Takhle jsem si dokonalé kousky užívala v sedě. Na začátek, pěkně zlehka, dávám mého oblíbeného Easy Ridera. Skvělý jako vždy. Břevnov Abbey 17 dnes vynechávám, neb jsem si jeho banánové tóny užila před týdnem ve Volvoxu. PiRo x Hastrman je víc než slušný Ale, ale ten pro dnešek také vynechávám, neb jsem na něj zaběhla do PiRo před pár dny. Ale Falkon Antoš Cosa Nostra IPA černá 18, tu již musím mít, krása a dokonalost, plná kávovina a hořkost, pochutnání neuvěřitelné. Na závěr mě čeká hlavní lahůdka, Beer Here, strong Ale s IBU 80. Vynikající, hutná, plná a voňavá pivní večeře. Ta hustota tohoto pivka byla fascinující, nadšení neutuchající,zatím nejlepší Beer Here, co jsem pila.

Díky PiRo za podařenou akci, dopitná s nabídkou špičkových piv, to je skvělá pozvánka do nových prostor. Doufám, že se podaří otevřít co nejdříve.

Pivovarská brána v Hradci Králové je zatím „jen“ přívětivá hospoda. Ale říká se a na pivním infu je také uvedeno, že se zde chystá minipivovar. Vzhledem k tomu, že spoluvlastníkem hospody je můj bratr, podnikla jsem inspekci v místě, abych vyzvěděla, jak to s jejich plány vypadá. Zatím Brána – jak se jí už zdomácněle říká, nabízí kromě „svých“ piv Gočára a Kotěry, která pro Bránu vaří Břevnovský klášterní pivovar, také piva z dalších pivovarů, menších, větších, českých i německých… Při poslední návštěvě jsem si třeba pochutnala na velice slušné Ipě ze Žlebských Chvalovic. Co mají právě na čepu je nejjednodušší zjistit na jejich facebookovém profilu, webovky nemají a nejspíš ani v dohledné době mít nebudou.

Prostředí hospody je inspirováno klasikou – dřevěné obložení, vitráže, nábytek v masivu, dřevěná podlaha, velký výčepní pult s 8 kohouty. Hospoda má k sezení 45 míst, nějaké pultíky ke stání a místa u pípy. Přes léto kapacitu zvětšuje příjemná zahrádka ve dvoře s 35 místy. Celkově místa není nazbyt, podle mého mínění se sem pivovar nevejde. Bratr je ale opačného mínění: „ Původní koncept byl využít i sklepní prostory domu, ale to se ukázalo jako technicky náročné řešení. Přesto se nechceme myšlenky vaření piva tady vzdát. Budeme mít 50 litrovou varnu zavěšenou v prostoru hospody, pivo bude zrát v chladícím boxu ve sklepě. Chystáme se vařit spíše silná piva a rádi bychom první várku uvařili na jaře 2014.“. Musím říct, že se mi nápad příliš nezdá, neboť moje představivost na zavěšenou varnu v prostoru hospody prostě nestačí. Nicméně odhodlání cením. Zatím ale i bez pivovaru je Brána zajímavé místo, až mě někdy mrzí, že z Prahy se na všechny akce nedostanu. Unikl mi například Oktoberfest v Bráně, kde byla na čepu všechna piva jako na mnichovském Oktoberfestu kromě piva z pivovaru Hofbrauhaus. Další zajímavou akcí byly Hradecké pivní dny (pivka z minipivovarů v Hradci a okolí) a možná prý bude i malý festiválek belgických speciálů. Ten si asi nebudu chtít nechat ujít.

Jestli se bude přímo v Bráně nakonec vařit pivo, je myslím loterie, pravda se ukáže asi za půl roku. I tak má tato hospoda pro pivní obdivovatele, ochutnávače a testovače a jiné pivní povaleče nabídku skvělou.

Zcela neplánovaně jsem se objevila v pivovárku u Medvídků. Zaskočili jsme tam, neb po jednom pivku u Jelínků, jsme byli, jako již několikrát, rozhození a zklamaní. Tak jsme zkusili změnu dojmu i chuti pokud možno co nejblíže. Pivovárek u Medvídků zel prázdnotou, na pár stolech byla rezervačka a u dvou stolů seděli dvojice ruských turistů. Bez nich by asi Medvídci byli, co se týká kšeftů, smutnější. I když si myslím, že opomíjení tohoto pivovárku ze strany českých pivařů, je škoda. I když za pivo 50,- je asi taky někdy škoda. Ale občas sem zavítat, čistě z degustačních důvodů, podle mě, škoda není. Medvídci totiž občas přichystají překvapení. A to pro tentokrát byla Růženka. Lehké pšeničné pivo, uvařené, dle letáčku na stole, na podporu boje proti rakovině prsu. Dobrý nápad, jak dát vědět o tomto tématu i pivařům, kteří mají občas prsa taky na podprsenku, ale ne, jako já. Zpět k Růžence, dle názvu, popisu a foto na letáku, by měla být Růženka do růžova. Když nám ji přinesli, růžový nádech byl znatelný jemně. Ale chtěli jsme ho vidět,tak jsme ho v barvě, při důkladném koukání na sklo, zahlédli. Ovšem Růženka, spíše než vizuálním dojmem, zaujala příjemnou ovocno-kořenitou vůní, počáteční svěží kyselinkou, pak ovocným tělem a sladko kyselým dojezdem. Tahle pšenka se totiž mooc povedla. Ale, přišli jsme k Medvídkům prověřit kvalitu i dalších, zde chystaných kousků... 1466 světlá, opět nezklamala, plné pivko, s vyšším “volume”, ale bez přílišné lihovosti. Stojí za ochutnání. A další již stálice, Oldgott, polotmavá 13 Barigue, neb prý zraje v dubových sudech. Od stolu jsou vidět 3 sudy a za nimi asi ještě 2, všechny jsou na spilce, ale kousek dál za spilkou jsou vidět starší soudky,kde snad nějaké pivko zraje. Chuť Oldgotta je od prvního doušku kořenitá a přechází do stupňující se hořkosti. Sedne skvěle. Pochutnání. Náprava dojmu z našeho prvotního zklamání z opakovaného marného pokusu dát šanci i sem tam Plzni, byla dokonána. Medvídci, nejen, že udrželi svou laťku, ale mile překvapili svým potencionálem, přichystat ojedinělý speciálek se speciálním posláním.

Vyrážíme na dlouho plánovaný výlet do Třebonic, kde víme, že je schovaná jedna pražská minipivovarská perla. Chceme ochutnat produkci v místě, kde vzniká. Volíme cestu od metra Stodůlky, pěšky přes pole, po úzké, ale celkem frekventované silničce. Procházíme Třebonicemi okolo pivovárku a Staňkova statku a jdeme dál po silnici směr Kemp, neboť dle instrukcí na netu, je třeba projít Kempem do restaurace pivovárku. Instrukce nás dovedla po procházce slušně vybaveným Kempem, který byl celkem hojně obsazen Němci a Holanďany zpět ke statku, kde vidíme verandu a vchod do hospůdky. Na verandě sedí pár lidí, ale uvnitř je zatím zcela prázdno. Volíme sezení uvnitř, hospůdka ( nebo restaurace jak je uvedeno na netu), je vyzdobena převážně pivními etiketami a pivními oceněními. A má více míst a stolů, než jsme z pohledu z venku čekali. Přicházíme s velkým očekáváním, páč Staňkova piva chutnáme vždy, když na ně narazíme ( nejčastěji v naší pivní čítárně – knihkupectví Volvox) a vždy minimálně zaujmou, většinou však nadchnou. Jen je otázka, co bude v hospůdce u Kempu z bohaté Staňkovy produkce vůbec na čepu... Koukáme na tabuli a vidíme, že nás čekají ochutnávky 3 pivek. První volba je jasná - 10 stupňová Krvavá Marie- Weizenlager. Příjemné, lehké, pšeničné pivo s ovocným nádechem v chuti a lehce citrusovo kořenité vůně, fajn kousek. Pozitivní vjemy narušují ataky komárů, kteří se rozhodli nás sežrat ještě než dopijeme první pivko. Je třeba zvýšit přísun vitamínu B, když nemáme repelent. Vkládáme důvěru v Semíra 12 sv. ležák, který je další kus, který dáváme. Světlý ležák je uvedeno na tabuli u výčepu, ale donesené pivo, je jantarové barvy, s hustou bílou pěnou, která se nám drží na horním rtu sakra dlouho. Vůně Semíra je lehce nasládlá, ale kořenitá. V chuti je lehkost a v druhé fázi příjemná hořkost. Úplně jiné pivo než Krvavá Marie, ale také výborné. Ale komáři nedávají pokoj, tak jdeme na další kousek, Mamba, tmavý ležák. Hady nesnášim, tak snad náš neuštkne. Ve vůni lehká kávovina, v chuti lehký karamelový nádech s příjemným sladko-hořkým dozvukem. Na 12ctku působí trochu těžším dojmem, ale chutná nám, tak si dáváme ještě jedno.

V průběhu večera je vidět, že hospůdka má asi jako hlavní činnost krmení obyvatel kempu. Možná proto jsou v nabídce jen 3 druhy pivek z bohaté tvorby pana Staňka. Ale stačily nám. Jsme rádi, že jsme mohli ochutnat pivko v jeho domácím prostředí, ač bychom, kdybychom nebyli znalí, vlastně nepoznali, že hospůdka patří nejen ke kempu, ale i k jednomu z nejoriginálnějších českých minipivovárků.

Jelikož jsme se ocitli nedaleko Liberce, rozhodli jsme se na část odpoledne navštívit 2 pivovárky v Liberci na které jsme měli již nějaký čas zálusk. Po shlédnutí informací na webech, jsme usoudili, že odpoledne jsme vybrali správně, neb otvíračka jednoho je ve 14 a druhého v 15 hodin, neb je dnes pracovní den. Vendelín, jelikož měl otevřeno dříve, byl první na řadě. S pomocí navigace, ač jí příliš často nepoužíváme, neb já jí nevěřím, že mě někde neztratí, jsme přijeli na kraj Liberce k patrovému rodinnému baráku u silnice na Lukášov. Na zahradě u domu je posezení a z okna, vypadá skoro, že asi do kuchyně domu, ale nejsme si úplně jistí, objednáváme nejprve světlou 12 a ptáme se, kde vaří. Paní v okénku odpovídá, že nevaří. Ptám se raději ještě jasněji, kde vaří pivo a paní ukazuje přes zahradu ke skleníku. Na skleníku vidíme viset ceduli s nápisem “Zákaz vstupu do prostoru pivovaru”. Po chvíli obhlížení z dálky, usuzujeme, že přes skleník se prochází do přístavby za ním a že pivko nám přichystali asi tam. Můžeme se tedy v klidu věnovat ochutnávce. Světla 12 je na první doušky dobře pitelná s lehkou ovocnou chutí a vůní. Při dopíjení ale už nějak těžkne a více vyniká lehce nepříjemná nasládlost. Nijak nás její chuť nepřesvědčila. Dáváme si druhý kousek z produkce Vendelína –polotmavé. Polotmavé nám přijde v chuti ihned ještě slabší než světlé, má sice pěknou jantarovou barvu, lehce karamelovou chuť, ale plochý závěr, kde opět vystupuje až nepříjemná nasládlost. Shodujeme se, že světlé nás oslovilo přeci jen více. Posezení u pivovárku je kryté i venkovní, ale s poněkud bizarním výhledem na zahradu, kde je kromě pěkných květin usazená třeba umělá srnka, ovečka, vykukuje tam i několik vodníků a kromě živé i několik umělých koček. Vzadu, v horní části zahrady, je krmítko a divočák... Více se snad ani nechceme rozhlížet, dnešní nabídku jsme ochutnali, raději pojedeme dál.

Minipivovar Studánka v Krásné Studánce v Liberci ukázal, že navigace je kupodivu opravdu užitečná. Známe lidi, co by řekli, že je lepší se zeptat člověka, který ukáže cestu, ale přeci jen, trefit sjezd z hlavní silnice bez navigace si moc představit neumíme. Odbočka nevypadá jako silnice, spíš cesta co vede k někomu do baráku, ale po chvíli se cesta dále nějak vyloupne a jsme dovedeni k rodinnému baráčku na kraji Studánky, kde je nápis, označující, že jsem dorazili, kam jsme chtěli. Vstupujeme do zahrady a vidíme zahradní posezení a cítíme vůni vařeného pivka. Pivovárek je v přízemí domu, vítá nás příjemná paní majitelka a začínáme se ještě více těšit na nabídku. Začínáme Antal 10, krásně studená, řízná, s akorát hořkostí v druhé chuti. Výborné, lehké pivo, lahůdka. Další kousek, Gallas 12 světlé má příjemnou vůni s lehounkým ovocným nádechem. Chuť svěží, nejprve nahořklá, poté s lehkým, ale ne nepříjemným sladkým dozvukem. Jak 10, tak i 12, jsou výborné a rozhodně si říkají o další kousek na vychutnání. Majitelé akorát chystají varnu, čistí a myjí a odvážejí mláto. Voní to tu nádherně, prostředí působí pohodově, dá se dát něco k snědku a majitelé se tváří velmi vlídně. A mají v nabídce další kousek, polotmavý Flik. Světle jantarová barva, lehká příchuť ovoce, lehká chmelovost, zadní ovocno-kořenitá chuť. Působí vyvážené a je žíznivé jako předchozí dvě. Tenhle pivovárek zaslouží naši pravidelnou kontrolní návštěvu a dohled nad nastavenou kvalitou. Doporučujeme všem aspoň jedno ochutnaní, ideálně přímo v Liberci.

Pár dní strávených na východě kvůli Colours of Ostrava jsme využili k rozšíření obzoru o nové beskydské akvizice minipivovarského světa. A zastávka první byla Ostravice a Beskydský pivovárek. Jeho umístění je trochu nepěkné, asfaltový plac s benzínkou, kde je také opodál "zahrádka" pivovarské hospody. No snad vynahradí prostředí kvalita piva… Začínáme Beskydským ležákem. Je krásně studený, příjemný, hořký, čisté chuti. Jsme potěšeni. Prostředí se snaží zútulnit polní kuchyně na asfaltovém placu, kde se vaří a podává buřt guláš. Pěkné jsou i dřevěné stoly a lavice. Prvotní dojem se vylepšuje a tak si dáváme Zbuj - vídeňský ležák. Mám pro tento typ piv slabost a tento je opravdu povedený. Prvotní lehká nasládlost a dozvuk do lehké kořeněné hořkosti. Příjemné pití, jenže máme před sebou ještě další pivka ze sortimentu. Další kousek Beskydské hořké, je polotmavé barvy s nádhernou kořenitou ovocnou vůní. Výborně udělané svrchně kvašené silnější pivko. Z toho kousku jsme také nadšení. Na závěr dáváme poslední z nabídky na čepu, medové. Je lehce polotmavé barvy, krásně chmelené jen s lehounkým medovým nádechem. Celkově jsme nadšení ze všech ochutnaných pivek, mrzí nás trochu, že nebyla v nabídce 10, která jinak prý běžně bývá. Všechna ochutnaná piva si rádi dopřejeme kdykoliv na ně narazíme, což asi v Praze bohužel snadné nebude.

Čekáme nás ale ještě jedna dnešní zastávka po cestě zpět do Ostravy a to Podhorský pivovar Frýdlant nad Ostravicí, který byl v centru Frýdlantu nad Ostravicí v hotelu Beskyd, nedávno otevřen, tak se tam vydáváme. Usedáme na zahrádku restaurace, kterých a velmi podobných, jsme v okolí zahlédli několik. V nabídce je Radegast 10 a 12 a dva druhy Podhorského pivka. Dáváme si nejprve světlé výčepní, je nasládlé karamelové chuti, ve vůni se neshodneme, zda lehce nepříjemně nezavání. Nicméně konstatujeme, že ujde. Zradu netuše, vybíráme jídlo. V lístku je nabídka smažených jídel všeho druhu, na venkovní ceduli je guláš. Vybereme guláš, hovězí vývar a bramborák. A zkoušíme 13 polotmavou. Polotmavé je hořčejší, celkem příjemné a dobře pitelné, chutná nám více než předchozí kousek. Co se týká stupňovitosti nabízených piv, obsluha sdělila, že to, co se nazývá 10, je spíše 11 a 13 je spíše 12. Proč je to napsané jinak, jsme vysvětlení nedostali. Ale donesli nám jídlo. Polévka, která byla v lístku uvedená jako silný vývar, byla pouze voda bez chuti s nudlemi, guláš byl natolik příšerný, že jsme ho nejedli. Chutnal jako jakýsi zbytek rajské příšerně opepřený a zahuštěný moukou, bramborák byl bez chuti, ohřátý v mikrovlnce. Jídlo se opravdu nepovedlo. Když jsme si na jídlo stěžovali, dostalo se nám vysvětlení, že guláš byl vařen na pivu, proto má takovou chuť a ostatní je také v pořádku. Jídlo v hotelu Beskyd opravdu nedoporučujeme. Pivo zde vařené má možná přilákat více hostů, neboť konkurence v okolí je značná, ale vařit pivo jen jako marketingový tah a kvalitu ostatní nabídky nechat na otřesné úrovni nás nepřesvědčuje, že pivo za čas nebude stejně pekelné jako místní kuchyně.

Razíme na krátkou exkurzi na Staré Město. Původní plán je, zajít k Valšům, neb prý konečně vaří, tak je třeba ochutnat, jak ... http://www.prazskymost.cz/. Ale jdeme od Můstku a okolo Koček http://www.udvoukocek.cz/. Mrkneme okem, výčep pustý, tak neodoláme vábení. Volíme černou Kočku a jsme spokojení, příjemná, uznávám, že lehká naše vyprahlost, její chuť vyzdvihla, ale spíš jsme se shodli, že je to příjemné, neurážející, slušně pitelné tmavé pivko.

Ale zpět k dnešním metám… První košt u Valšů začínáme světlým pivkem, doptávám se personálu, zda je pivko opravdu u nich vařené, kývají že ANO. Tak jdeme na to. Pivo je ve vůni zasmrádlé, zatuchlé. Chuť nevalná, skoro hnusná. Šachy tam cítí acetylenové doznívání... No tohle jestli tady fakt vaří (moc tomu nevěřím), tak ať se na to raději vy... Neházíme flintu do piva a zkoušíme tmavé, opět lehce nepříjemně zavání, ale méně než světlé. V chuti převládá typická nasládlost do karamelu, ale pronikají i lehké kávovinové tóny. Tmavé se dá celkem slušně vypít, narozdíl od světlého, jen kdyby nebylo přeci jen trochu zasmrádlé... Dojem máme celkově spíše špatný, tak mizíme do pivovárku k Medvídkům http://www.umedvidku.cz.

Jdeme cíleně na Oldgott Barigue, polotmavý ležák. Je velmi slušný, má v sobě vůni klášterního sklepa. Kdysi měl něco podobného ve vůni i chuti 12 světlý Klášter, ale to dávno ještě nebyly časy K Brewery. Chuť Oldgottu je na ležák celkem specifická, jestli je to vliv dubového sudu, tak bych ráda věděla, zda v nich něco již zrávalo… Ale dále je na řadě světlý ležák 1466.Krásná pevná pěna, čistá vůně, pak příjemná řízná chuť s pro mne akorát chmelením. V informaci na lístku je uvedeno "výrazná hořkost... dosažena dvojím chmelením". Hodně podařené. A chválíme oba kousky z produkce. A říkáme si, že jsme měli asi kliku, že mezi skupinkami rusky mluvících turistů, jsme vůbec chytli stůl a ještě naproti varně. Velká spokojenost přechází s odchodem v nadšení.

Jelikož jsme se vydaly na pár dní do Vídně, rozhodly jsme se do našeho programu, inspirovány příspěvky na pivni.info., zařadit návštěvu několika vídeňských minipivovarů. A nějak nám nedalo se o naše dojmy nepodělit…

Den 1

V Stadtbrauerei Schwarzenberg (stadtbrauerei.at ) začínáme obhlídku několika vytipovaných vídeňských pivovarů. První pivo dávám Helles, je lehce pitelné, ale je fakt, že mám žízeň. Sedíme v okně pivovarské restaurace, mají ho otevřené celé do ulice na malou uliční zahrádku, je příjemné teplo, ale tam zároveň stín. A vůně je v podniku krásně pivovarská. Další chutnáme Dunkles, který je lepší a překvapivě i hořčejší než světlé. Opravdu lepší zejména s dalším napitím! Dále jdeme do Weizenu a pak i na aktuální speciál Honey Ale. Weizen je hodně lehký až nevýrazný. Honey Ale však jen sladký, medové tóny nepoznáváme, plochá sladká chuť bez dalších motivů. Dáváme tu také jídlo... což mohlo ovlivnit naše chutě z Weizenu i Honey Alu. Tak jen pro upřesnění, chřestová polévka byla výborná, daly jsme pak ve Vídni ještě další dvě jinde a v Schwarzenbergu se povedla nejvíc. Zato Fiakr guláš nestál za moc. Zaujalo nás, že od personálu slyšíme, že se mezi sebou baví slovensky. Při placení se ptáme, jak to je s pivovarem, neb slovenština všude okolo. Milá obsluhující mile sděluje, že pivo vaří Rakušan, ale majitelé podniku jsou Slováci.

A jdeme dál pár metrů... Do 1516 Brewing company (1516brewingcompany.com ). Slušný výběr kazí, že nemají Amarillo smoke. Po chvíli rozhodovaní objednáváme Savinjski Imperial Ipa a Eejits Oatmeal Stout. Dojem z místa máme, že jsme v baru a ne v pivovaru, což nám přijde škoda. Ovšem pivka! Savinjski Ipa je hodně tmavá, příjemně voňavá v chuti od ovocné svěžesti do hořka a má protáhlou doznívající příjemnou hořkost. Výborná Ipa. Stout je také skvělý ve vůni lehce kávovina, v chuti suchý ale přitom lehký s postupnou hořkostí. Škoda, že s takovými kousky sedíme v baru. A jdeme na další kousek - Victory Hop Devil Ipa. Výrazně světlejší než Savinjsky Ipa, příliš nevoní, začátek chuti lehounce ovocný a pak střední hořkost. Vhodné asi pro Ipa začátečníky. My oceňujeme výraznější chuti. Dále, možná trochu nelogicky, dáváme 1516 Weisse. A je skoro jako Hoegarden. Mno není co vice dodat, přeci to nevylijeme.

Den 2

Po návštěvě výstavy trocha pivní kultury. Jsme na Karlsplatzu a poblíž je Wieden Brau (wieden-braeu.at). Začínáme pozvolna s Helles. Žádné nadšení, je dost vodnaté a nevýrazné. Zato Dunkles je zajímavější, lehká kávovinová vůně, pak lehce karamelový nádech v chuti a slabší hořkost. Další na řadě je Märzen, nejhorčejší z nabídky, ale nevzbuzuje nadšení. Pouze ujde. Dále místo Osterbocka, který prý není, dáváme Weizen. Na lístku není, nic se o něm nedozvíme. Ale je zatím nejlepší z Weizenů co jsme od včerejška ochutnaly.

Hospoda má zahrádku, trochu jako malá verze Flekovské, lokál je zavřený, jak je teplo a víkend, tak se dovnitř dá nakouknout jen na záchody. Místní sem evidentně chodí na jídlo, my ctíme chřestovou sezónu, tedy dáváme chřestovou polévku, ale nepovedla se. Další jídlo tak raději nezkoušíme.

Po procházce centrem procházíme muzejním komplexem k 7 stern brau ( www.7stern.at ). Začínáme s Wiener Helles. A žádný zázrak. Pořád nám nejvíc chutnalo Schwarzenberkovo Helles. Dunkles také nic moc, jen počáteční kávovina a pak sladkost. Obě piva ( Helles i Dunkles) jsou lehká. Ale další nechceme. Dále pokračujeme Märzenem a Bamberger Rauchbierem. Märzen do ovocna, příjemně chutný, svěží, skoro do Ale chuti. Rauchbier zavoněl rašelinou jen, co ho donesly. Polotmavá barva, výrazně rašelinová vůně a chuť. Chuťové pohárky se radují. Ale čeká nás další. Belgian Red Ale a Maibock. Sedíme na zahrádce 7 Stern brau, je dosti teplo a stín rozkvetlých kaštanů je příjemný, zvlášť, když zatím nic z nich nepadá do piva. Tak zpět k němu. Red Ale je holt po Rauchbieru krok do nikam. Ničím nezaujal. Nechutnal. Maibock je výrazný a silný. 6,3% je znát více než chceme. Barvou je stejný jako Red Ale. Chuť je ale poněkud lihová. Rauchbier z nabídky jednoznačně dominoval. A pro dnešek máme dost.

Den 3

Dnešní exkurzi předchází návštěva Schönbrunnu a poté již směr Nussdorfstrasse, kde je v okolí hned trojice podniků na které se chystáme. Chybně míříme nejprve do Fisher brau, mají dnes od 16, tedy ještě zavřeno, pouze o víkendu otevírají od 11.

Tak měníme plán a začínáme v Lichtenhaler brau (http://www.lichtenthalerbraeu.at). Menší podnik se zahrádkou, kde začínáme jako „obvykle“ s Helles. Chutná jako příjemně pitelné, lehké pivo, ale s nádechem pšeničné příchuti. Dunkels má lehce kávový začátek, ale tím chuťový vjem končí. Dále na nás žádná jiná jeho chuť nepůsobí. A je na řadě místní IPA a Stout. Na lístku Stout nepíší a chutná nám vodově, nevýrazně. Ipu donesli ve sklenici na šampus a pěkně se v tomto skle rozvoněla. V chuti ji ale pro nás chybí typická chuť a hlavně hořkost. V podniku se nám líbí, příjemná obsluha a působí jako normální hospoda. Polední nabídka jídla za rozumnou cenu a polední menu chutné. I když nás piva na čepu úplně nenadchla, atmosféra místa je velmi příjemná. Možná jindy se jim speciály vydaří lépe.

Pár ulic dál a jsme v Highlanderu (the-highlander.at ). Dojem z místa, že je to více bar než hospoda. Ale lokalita je pěkná, malebné náměstíčko a na něm zahrádka Highlanderu. Začínáme s Lager - Zwickl a Märzen. Lager zajímavý, ale cítím z něj lehký nádech konopí (nehulím). Märzen výborný, vyvážený s nastupující hořkostí. Jen ve vůni opět cítím lehce konopný odér. Celkově skvělý Märzen, ihned dojem, že mám chuť na další. Ale máme ještě jiné povinnosti: Weizen - příjemně kořeněno ovocný, lehce výrazný s pevnou trvající pěnou. Pěkné pivo. Stout je středně hutný, ve vůni i chuti příjemná kávovina a doznívající vzrůstající hořkost. Pěkně na skle kroužkuje. Celkově hodnotíme všechna piva v Highlanderu jako nadprůměrná (v rámci našeho vídeňského testu). A na závěr, zdá se, že pomalu běžná věc, větší část personálu mluví česky a slovensky.

A rychle do Fischer brau (fischerbraeu.at). Helles je jen sladké. Jinou chuť v něm neumíme najít. Weizen je také dosti sladký, ale kořenitost a ovocnost v další fázi je příjemná a dojem vylepšuje. Hospoda je moc pěkná, klasická s příjemnou zahrádkou pod kaštany. Pokračujeme s Grieskirchner bier. Krásné červené Pivo s lehkým třešňovým kontrastem. Příjemně pitelné, žádný radler, jen lehounce říznuté třešňovou chutí. Citlivě přichystané, výborné, ba exkluzivní. No ulítly jsme na něm… Dále experimentujeme s místním Pilsem. Vůně příjemná, lehce ovocný nádech v první chuti a hořko-sladký dozvuk druhé chuti. Příjemný dojem. Nutno dodat, že Pilsner byl zatím nejstudenější donesené pivo u Fischerů a ohřát jsme ho dlouho nenechaly... A teď na Stout, příjemně hutný, kávovina a hořkost, odlehčena v druhé chuti doznívajícím ovocným dojmem. Příjemně pitelné, ale nám dochází síly, asi máme předegustováno... A říkáme si, mít Fischer brau otevřeno a jít tak dnešní trasu obráceně, zda nehodnotíme jinde piva přísněji.

Den 4

A dnes poslední plánovaná zastávka - Salm brau (salmbraeu.com). Po galerii v Belvederu, tedy kultura za kulturu. Pivovarská zahrádka je narvaná obědářema turistama, míříme tedy okolo varen dovnitř, aspoň uvidíme na výčep. Příjemná pivovarská vůně je cítit už venku. Neváháme a začínáme Pilsnem, který je příjemně nahořklý, nefiltrovaný, akorát na první žízeň. Pak chutnáme Märzen, jasně oranžová barva, akorát hořkost a hutnost, skvělá teplota. Další je Helles, lehké, trochu vodnaté s ovocným dozvukem. Weizen mají lehký, vodnatý, lehce kořenitý ale celkově příjemný. U Dunkels na lístku píšou doplnění - Bohmish mischt. V chuti je vodnatý s lehkou kávovinou, vlastně dost stejný jako všechny ochutnané Dunkels ve Vídni. Podnik je hojně navštěvovaný turisty, menu mají také v ruštině a máme dojem, že rusky mluvících turistů je okolo nás nejvíce. Ti však více než piva oceňuji kolena a žebra. Ceny piva jsou v Salm brau stejné jako jinde v centru. Ovšem způsob točení piva je příšerný, ale ve Vídni jsme to již viděly několikrát. Dolévat natočená piva na míru z jiného půllitru je prasárna. Obsluha je také vypráskaná, při platbě kartou drze žádá spropitné, plánovaly jsme ho dát v cash, ale po tomhle chování se nám nechce. Nakonec jsme vyměkly a malý tringelt nechaly na stole.

Naše závěry z vídeňského minipivovarského výletu: Märzen ve vídeňských pivovarech stojí za ochutnání a bude-li možnost s chutí si ho dáme, když na něj narazíme. A jsme rády, že jsme byly ve všech třech pivovarech okolo Nussdorfer strasse a klidně doporučujeme jejich navštívení. Na speciály a ještě v centru město stojí za to 1516 Brewing company. A nelze opomenout ani skvělý Rauchen bier v 7 sternu. Ale celkově v minipivovarech má Vídeň Prahu co dohánět.