Dorazili jsme tam serpentýnkami od Kaniny něco po jedenácté hodině a veselí už tam bylo v plném proudu za zvuků dechovky pod širým nebem. Vcelku prázdný plácek lemovaly z horní strany dva přívěsy - berounský a podkováňský. U druhého jmenovaného jsem si opatřil první točené pivečko - rudý podkováňský ležák, chutě standardní, avšak nikoliv výjimečné. Dolní strana plochy byla pak ohraničena vytápěným stanem, k jehož boku byly nalepeny značkové stánky PMS, rozlišené barvou: červený Litovel, modrý Zubr a zelená Holba, svorně mezi sebou kooperující. A to jak v nabídce lahvové radler-limči Escape, tak v loterii, kdy za každý zakoupený nápoj obdržel kupující stírací los (Mně se podařilo z pěti losů vyhrát jen popruh s logem Zubra.) Vytápěný stan, kromě nabídky teplých dobrot jako je ovar, koleno, klobása apod., skýtal přístřeší i dvěma malým pivovarským značkám - dobrušskému Rampušákovi a pro většinu návštěvníků zcela neznámému minipivovárku z Ujkovic. Ač Rampušák patří k mým oblíbencům (byť stěží dosažitelným), zaměřil jsem pozornost k panu Havlasovi z Ujkovic, tvůrci piva Slepý krtek. Točil tu osobně polotmavou jedenáctku, která měla výrazný kávový nádech a byla nabízena i v litrových PETkách. Vskutku zvláštní chuť! Třináctka z Dobrušky splnila mé očekávání, podobně jako berounský Klepáček. S překvapením jsem uvítal i jediný nabízený speciál péemeskařů, a to výtečnou litovelskou třináctku.
Navzdory počasí, kdy se rtuť teploměru poflakovala mírně nad nulou a stoprocentní oblačnost doplňovala i v odpoledních hodinách ukázková inverzní mlha, se dostavilo poměrně dost návštěvníků. Kočár s poníky, nemaje pasažérů, okolo poledne někam odejel, nicméně došlo i na soutěže v podobě koulení sudů a podobně. Kapela se před polednem přesunula do druhého vytápěného stanu blíže hospodě a hrála se stejnou chutí jako předtím, pivečko teklo uvnitř i venku taky slušně, a tak jedinou stinnou stránkou celé akce byla absence avizovaných pivovárků z Kácova, Žatce a bavorského Mitterteichu. Ale na druhou stranu, kdo by se sem (v případě posledně uvedeného) v takovém počasí těch nějakých 270 km trmácel?
Odjeli jsme krátce po čtrnácté hodině, ale troufám si říci, že Podkováň Fest byl skutečně bezkonkurenční akcí. V polovině listopadu se opravdu moc pivních událostí pro širokou veřejnost nekoná, takže opravdové poděkování patří organizátorům za jejich statečnost! Příště, prosím, pošlete nějaké všimné na ČHMÚ, ať nám zařídí lepší počasí, nebo zvažte konání v rozumnějším termínu (například letošní říjen byl pro pořádání takovýchto radovánek naprosto dokonalý).
A teď celkové hodnocení bez legrace a po učitelsku: krásná jedna mínus! Jen tak dál!