Mám kamaráda (Ahoj Pavle!). Kromě všeho jiného jezdí taky na kole. Jezdí a dívá se kolem sebe. Je to spíš vinař, i když pivo má rád. Vím to, protože pár exkurzí v pivovarech už se mnou absolvoval. Lahváče by si domů ale nekoupil. A tak, když jezdí na tom kole, dostane jako každý normální člověk žízeň. A potom udělá, co by taky udělal každej normální člověk, a sice, že někde zastaví, aby se napil. A to takhle před pár dny udělal v Dolních Kounicích. Možná by si dal i pivo, ale to, co mu nabídli, si tedy dát nechtěl. Bylo pro něj příliš silné, vzhledem k tomu, jaký sportovní výkon měl ještě podat. A co že mu to nabídli? Dolnokounického kvasnicového Vojtěcha 13 %. Že nevíte, co to je? Já taky nevěděl. A tak jsem sebral ženu a vydali jsme se na průzkum přímo na místo činu. Zapoměl jsem se sice zeptat na jméno podniku, kde tuto specialitu nabízejí, ale místní byli kupodivu v obraze a tak nás nasměrovali do Pizzerie Veronika na Hlavní ulici. Trochu s nedůvěrou jsme prošli pod vývěsním štítem SB až k barovému pultu, na kterém stálo černé na bílém:

Dolnokounické kvasnicové pivo 12°.

Byli jsme na správném místě. V další pivní nabídce bylo Starobrno 11 a Černá Hora 11. Vše za cenu 21 Kč. Uvedeni velmi milou obsluhou na příjemnou a současně velkou krytou zahrádku, jsme si hned jeden malý a jeden velký vzorek Dolnokounického objednali. Během mžiku nám byl donesen, a my jsme cílenými dotazy na původ piva začali pomalu odkrývat tajemství kounického zázraku. A tak jsme se dozvěděli, že novinka je stará asi 14 dní, a že Dolnokounické kvasnicové si nechává vařit na zakázku majitel zdejší pizzerie a herny v zámeckém pivovaru Oslavany. Pivo je určeno právě pro tyto dva podniky a podle všeho stupňovitost bude vždy jiná. Před týdnem 13, dnes 12. Ve výrobě je snad prý vlastní logo, etikety (myšleno spíše asi tácky...) a dokonce i sklo. Dalo by se říct, že oslavanský pivovar slaví své znovuzrození novou značkou (vlastně již druhou).

Po získání všech informací přišel čas se napít. Sice jsem o jeho původu již věděl, ale troufám si tvrdit, že kdybych nevěděl, alespoň bych ho správně tipoval. Řekl bych, že pivo v sobě mělo neoddiskutovatelný otisk oslavanských kotlů i rukou sládka P. Žáka. Voňavé po chmelu i kvasnicích, v chuti plné a chlebnaté, se střední hořkostí. Pivo, jak má být. Vybízelo sice k dalšímu napití, ale času již bylo málo, a tak jsme zůstali u jednoho a u slibu, že se opět vrátíme. Dolnokounické má být stálou součástí nabídky.

Cestou jsme ještě ověřili (už jen vizuálně) přítomnost nového piva v místní herně. I zde nám milá obsluha ochotně podala informace, které jen potvrzovaly ty již obdržené. S panem majitelem jsme se nesešli, neznám ho, ale jeho počínání je mi sympatické. Snad si místní nové pivo oblíbí a zůstanou mu věrni.

Dolnokounickému pivu dej bůh štěstí!