Kostelecký pivovar ožil pátým ročníkem akce zvané Kostelecké vykulení.

Již po páté mohli v pivovaru v Kostelci nad černými lesy zájemci z blízka sledovat práci dnes málo známého řemeslníka, bednáře. Plzeňský Láďa Bešťák se svými pomocníky při tradičním Kosteleckém vykulení předvedli náročnost práce s věcí jen zdánlivě jednoduchou, s dřevěným pivovarským sudem.

„To je až neuvěřitelné, co všechno musí takový bednař ovládat,“ uvažuje Jiří Rakovský z Mělníka. „Nejde jen o dřevo, oni zvládají i práci s železem, kapitola sama pro sebe je jak relativně snadno dokáží manipulovat se sudem na několik hektolitrů piva.“

Součástí vykulení sudů byly pivní slavnosti. Majitelé pivovaru sice zatím vlastní pivo nevyrábějí, ale návštevnící mohli ochutnat mnoho zajímavých druhů piva.

„Nejsme právě nakloněni velkovýrobě piva a tak udržujeme kontakty s malými výrobci,“ vysvětluje jeden z majitelů pivovaru Milan Starec. Nabízíme tak dnes na dvacet druhů nápoje z malých pivovarů a naprostou novinkou je Rampušák z pivovaru v Dobrušce.“

„Jezdíme sem pokaždé, když připravují nějakou akci“ svěřuje se Martin Janeček z Jaroměře. „Pivo je přece tradiční český nápoj a to co produkují veliké podniky je jako by sterilně stejné. V Kostelci je vždy možnost objevit a ochutnat nějakou novinku na kterou jinde jen těžko narazíte.“

K akcím v pivovaru patří bohatý nabídka občerstvení letos jí nazvali Staročeská žranice…

„Nejen chlebem a pivem živ je člověk,“ dodává další majitel Tomáš Vodochodský. „Ke každé akci připravujeme i nějaký kulturní program. Dnes jsme se zaměřili na hudební skupiny, odpoledne vystoupila místní skupina Naši Furianti, staropražské písničky představila kapela Třehusk a večerní zábava v nové pivovarské restauraci bude zasvěcena starým šlágrům, děti čeká skákací hrad, projížďky na čtyřkolkách a řada soutěží.“

Odpoledne na nádvoří přijelo dvacet historických automobilů, ctitelé staré techniky obdivovali nejen veterány, ale i historické exponáty v pivovarském muzeu, každou hodinu si mohli s výkladem projít nejzajímavější části pivovaru.

Fotografie zde...

Zdroj: Kolínský deník.cz | Autor: Pavel Pávek

Ojedinělý projekt vzniká v areálu bývalého pivovaru v Kostelci nad Černými lesy. Parta nadšenců sdružená ve společnosti nazvané podle pivovarnického motta „Dej Bůh štěstí!“ tady už několik let usiluje o vybudování pivovarnického muzea a funkčního pivovaru. „Máme rádi pivovarnictví,“ říká Milan Starec, jeden ze zakládajících členů společnosti.

Kdo přišel s nápadem vybudovat pivovarské muzeum?

Nápad pochází ode mě a mého společníka Tomáše Vodochodského. Oba máme rádi pivovarnictví, on navíc pochází přímo z rodiny pivovarníků. Společně jsme začali objíždět zrušené pivovary a sbírali předměty související s vařením piva. Pak jsme zjistili, že se nám už nechce přemísťovat získané předměty po stodolách, proto jsme se rozhodli najít objekt, kam bychom mohli vše umístit.

Proč padla volba právě na černokostelecký pivovar?

Chtěli jsme objekt, který by se časem dal využít komerčně. Proto jsme hledali pivovar, který by byl poblíž Prahy a hlavně se v něm nacházelo původní vybavení.

Jak vlastně váš pivovar vypadá?

Pivovar je z roku 1840. Pro nás bylo zajímavé, že v areálu není žádná nová zástavba. Část areálu se zachovala v originální klasicistní podobě poloviny 19. století a druhá část má industriální rysy parostrojního pivovaru z konce téhož století. Provoz zde skončil v roce 1994, pak začalo vše chátrat. Museli jsme vyřešit zastřešení a statiku zdiva.

Z kolika pivovarů jste vystavené předměty dovezli?

Zmapovali jsme asi 1500 pivovarů. Ty, z kterých jsme něco přivezli, se dají počítat na stovky.

Kdy k vám mohou lidé zavítat?

Zatím ještě nemáme pravidelnou otvírací dobu. O akcích v pivovaru informujeme na webových stránkách http//:pivovarkostelec.cz, případně se zájemci mohou s námi telefonicky domluvit, rád je provedu. Na podzim by se ale mělo vše změnit. Navíc bychom letos rádi otevřeli stylovou pivovarskou hospodu, kde budou využity některé z exponátů.

Zdroj: Mladá fronta DNES | Autor: Martin Stavěla

Shrnutí roku 2007 a začátku 2008

Ač se možná může na první pohled zdát, že se v posledních měsících v pivovaře nic neděje, tak pravý opak je pravdou. Mimo tradiční kulturní akce v pivováru (Vykulení, posvícení, jazzový koncert River Stream Blues, Mercedes Bend, Aga Pepe, Bílá Nemoc, Ticho de Pre Cupé Band, samozřejmě zábavy s Nominativem, Našimi Furianty a dalšími) jsme se podíleli na mnoha akcích na zámku, ve škole a v sokolovně. Dále u nás probíhala různá divadelní představení (Vítr z hor, Koza z Kozojed atd.), akce pro nejmenší ve spolupráci s o.s. Kolečko (Masopust a Dýňová slavnost), bednářské vystoupení, přednáška o nádražních restauracích a další. Co je ale zřejmě nejvýraznější událostí minulého roku. A to si myslím, že nejenom z našeho pohledu. Je podstatná záchranná akce na objektu bývalé správy hospodářského statku č.p. 15. V tomto úsilí chceme pokračovat i v letošním roce záchranou narušeného štítu.

V letošním roce bychom rádi konečně otevřeli naši vymazlenou restauraci dennímu provozu. Ano letos to opravdu myslíme vážně. A v plné parádě. Kdo viděl při nějaké akci nový výčep, tak tuší jakým směrem se ubíráme.Dále bychom chtěli připravit pivovár ku zkušebním várkám. To také slibujeme nějaký ten čas, ale vzhledem k situaci na pivní scéně jsme se rozhodli zprovoznit původní velký pivovar se všemi historickými technologiemi. Ano, přesně tak jak se vařilo kostelecké od nepaměti. Tím chceme obohatit město o další atrakci a posunout jej na žebříčku popularity. Zcela jistě jsme jediní s tímto záměrem v naší republice. Tyto myšlenky vychází z našeho hlubokého přesvědčení a praktického studia pivovarské historie. Tím jsem narazil na podstatu "zdlouhavého" postupu prací v pivováru. Prioritní vizí našeho pivovarského muzea je zmapování pivovarů Čech, Moravy a Slezska. A to především fyzicky! To s sebou přináší ale nesmírné nároky na čas a potažmo finance. Poslední dobou se v ohromné míře industriální objekty bourají a my nestíháme jezdit fotit a zachraňovat zbytky technologií. V roce 2007 jsme prozkoumali a zdokumentovali více jak 160 pivovarů, z nichž už mnohé byly nahrazeny obchodními středisky či moderními "ležatými paneláky". Podařilo se nám zachránit nespočet pivovarských technologií (hvozdový kotel Noback&Fritze, stáčecí aparát na čtyři sudy systém Windisch, stabilní motory, pivovarské vozy značky Czepel a S5T a mnoho dalších). To vše na vrub prací v pivováru. To je na delší povídání. Z dalších našich plánů bych rád vyzdvihl pokračování záchrany mlatu v pivováru, opravu pivovarských komínů a v neposlední řadě pivovarskou vlečku. Neděláme si srandu. Kostelec opravdu bude mít své koleje a nádraží. Nechte se překvapit.

A kdo nám hází klacky pod nohy či co se nám ve městě nelíbí. Nebudu opakovat oblíbené fráze. V našem případě to jsou především hledači barevných kovů a jiných pokladů a ti, kdo si myslí, že všude kolem pivovaru je smetiště. No a také např. Pivovary Bohemia a.s. (v konkurzu), po kterých nám zůstaly pěkné závazky. Náš právní systém je místy děravý...

Zdroj: Pivovar Kostelec.cz

Víte, odkud pochází hlavní základní kámen Národního divadla v Praze? Možná se domníváte, že z historicky i myticky „solidního“ místa, jako je Blaník nebo Říp. Na Černokostelecku, pár kilometrů na východ od Prahy, zjistíte, kde jej nakonec vylomili.

Černý Kostelec na Černokostelecku nehledejte, nachází se tady však Kostelec nad Černými lesy. Není ale ani "hlavním městem“ mikroregionu, kterému nejspíše dal jméno.

Nadšení pivovarských fanoušků

Zvenčí tovární omšelá budova z poloviny předminulého století o ničem zajímavém nevypovídá. Ale uvnitř rozsáhlého "účka“ je jiný svět. Nejnápadnější je polygonální mlat, kde kdysi dobytek otáčel žentourem. Budova má opravené unikátní krovy a konávají se tady různá posezení a slavnostní rauty.

Vařit zde pivo povolil v roce 1489 král Vladislav I., když městu udělil městská práva i právo várečné. Vlastní pivovar však vznikl až v roce 1742, kdy končila sláva vaření piva po domech. Na počátku 20. století tady přibyl Hostinský pivovar, který vydržel až do znárodnění. To byl soumrak kdysi vyhlášeného černokosteleckého moku. Před několika lety chátrající objekt koupila skupina nadšenců a začala ho ve spolupráci s památkáři i podporou odpovědných úřadů obnovovat.

Dvaatřicetiletý Milan Starec se svým o deset let starším kolegou Tomášem Vodochodským nemají rádi globalizovanou chuť "europiva“. Desítku let se zajímají o vše, co souvisí s pivem i jeho výrobou. Mají rozsáhlé sbírky pivovarských zařízení, získané ze starých zrušených pivovarů. S pomocí odborníků je znovu repasují. Mnohé z nich jsou funkční a mohou dál sloužit k výrobě moku dávnými metodami.

"Tady se ještě ve třicátých letech vařilo původní, klasickou technologií a my to chceme opět obnovit. Ve zbytku prostor by bylo pivovarské muzeum s expozicemi neobvyklých sbírek. Současně tady slouží restaurace a snahou je, aby typické zařízení navozovalo dávnou atmosféru pivovaru i hospody. Podobně jako existují vinařské stezky, tak by bylo možné pro cestovní kanceláře připravit program po zajímavostech souvisejících s pivem,“ plánuje Milan Starec ze společnosti Dej Bůh štěstí, která se snaží pivovarskou tradici v Kostelci obnovit.

V současné době si můžete po domluvě prohlédnout současný stav připravované expozice nebo si v malém pokusném pivovárku pod dohledem zkušeného sládka uvařit svou vlastní várku piva.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Richard Grégr | Kráceno

Historie pivovarnictví v Kostelci nad Černými lesy sahá do roku 1558. Poslední várka piva tu byla svařena 3. června 1987. Spilka a sklepy sloužily pro potřeby velkopopovického pivovaru do konce roku 1992. O dva roky později ukončila provoz i sladovna, objekty převzalo město. „Snažíme se tradici obnovit. Dáváme to dohromady tak, aby to vypadalo jako v roce 1933, kdy byla všechna původní technologie do pivovaru nainstalována,“ říká Milan Starec ze společnosti Dej bůh štěstí.

* Jak práce na obnově pivovaru pokračují?

Od roku 1994 objekt chátrá. Dáváme původní technologii do takového stavu, aby byla znovu funkční. Nebude tam nic nového, ale vše původní. Mělo by to fungovat jednak jako muzeum, jednak jako pivovar. Naše původní poslání je ale spíš muzejní činnost a sbírání informací o pivovarech.

* Kdy by se muzeum mohlo otevřít?

Rádi bychom, aby muzeum i pivovar začaly fungovat do konce roku. Letos v létě chceme otevřít restauraci. Ta zatím funguje jen na předem ohlášené akce. Lidé si mohou přijet pivo uvařit s námi. Sami si mohou vybrat, jaký druh chtějí. Původní pivovar nefunguje, takže vaříme v malém pivovárku na 120 litrů.

* Kde sháníte exponáty?

Jezdíme po celé republice a sbíráme věci tam, kde se pivovary bourají a ruší. Nikdo jiný to nedělá a většina věcí končí ve sběrnách. Zaplněnou starými stroji máme plochu o rozloze čtyři tisíce metrů čtverečních. Zatím to jen dáváme dohromady, bude potřeba exponáty roztřídit a sestavit expozici.

* Kolik piva plánujete vyrobit?

Rádi bychom vařili pivo pro restauraci a okolí.

* Jak jste se k pivovarnictví dostal?

K tomuto oboru jsem měl blízko už od školy, studoval jsem Vysokou školu chemicko-technologickou, obor výživa a stravování. Tam jsem se s pivem setkal.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Eva Kučerová

Pivovar v Kostelci nad Černými lesy je již několik let známý kulturním i společenskými akcemi, které jsou v jeho zdech připravovány. Do starých industriálních prostor se chodí za divadlem, výstavami, probíhají zde oslavy dne dětí a ve stylové krčmě si můžete uspořádat třeba i svatební hostinu. Na sobotu 15. září je pro zájemce připravené seznámení s téměř již zapomenutým řemesle. O komponovaném programu vypráví spolumajitel pivovaru Milan Starec.

Připravovaná akce je zaměřená na staré řemeslo, které s výrobou piva úzce souviselo. Jaký má ale smysl dnes v době nerezových sudů?

„Bednářské řemeslo patří neodmyslitelně k pivovarnické a sladovnické tradici našeho státu a čím jiným se můžeme chlubit před celým světem než pivem. Toto řemeslo je prakticky zmizelé a když nebudu počítat bednáře, co vyrábí vinné sudy, tak pivovarští bednáři by se jisto jistě nechali spočítat na prstech jedné ruky. V kosteleckým pivováru jsou zcela ojedinělé bednářské exponáty a dvě původní sklepní prostory byly opět naplněny původními dřevěnými sudy. A to se vším všudy. Tak jak to bývalo kdysi se všemi detaily. S používáním těchto dřevěných sudů se zatím nepočítá ve výrobě piva, a proto musí být každoročně tzv. vysklepeny a bednářsky ošetřeny. Z tohoto důvodu vznikla tradiční akce tzv. Vykulení ležáckých sudů. S tím jsou spojeny další atrakce a zábava. Nosným programem však zůstává bednářské a tradiční pivovarské řemeslo. Alespoň každý pochopí, proč se zpívá ´a já pořád kdo to tluče a on to bednář na obruče´. Názorně to předvedou bednářští mistři Láďa Bešťák a Jára Šesťák a jejich pumpauchové Tomáš, Karel a Zdeněk.“

Dá se, pochopitelně přibližně říci, kdy se bednáři oddělili od jiných řemeslníků, kteří pracovali se dřevem?

„No, asi když byly potřeba sudy. Dřív to byli bečváři. Nebyly železné obruče, ale rákosové. Muselo být něco strašného, jak to utěsnit.“

V kosteleckém pivovaře nejde o první tématickou akci. Připravujete ještě nějaké další?

„Akcí tady probíhá spousta s různým kulturním zaměřením. Takto tematická a zaměřená je však pouze tato. Nebudu počítat posvícení a podobné známé akce. Dále se tady snažíme pořádat akce spíše "obrozenecké" a ponouknout lidi k zamyšlení a vzpomenutí našich velikánů. Vloni jsme například udělali vzpomínkovou akci k příležitosti výročí 150 let od úmrtí našeho obrozence s velkým O Karla Havlíčka Borovského apod.“

Součástí vykulení bude tradiční hodokvas. Co všechno v pivovaře návštěvníky čeká? Pouze kulinářské zážitky?

„Zajímavostí je připraveno mnoho. Mimo prezentace bednářského řemesla na nádvoří čeká na děti staročeská střelnice, kolotoč a dětský skákací hrad. Přijede několik zajímavých autoveteránů, bude velkoplošné promítání filmů souvisejících s pivovary. Na diváky čeká pohádka Dařbuján a Pandrhola a hlavně kultovní Postřižiny. Snad již klasickou součástí podobných setkání je pivovarská tombola a bohatá nabídka občerstvení. Gurmáni jistě nepohrdnou pečenou krkovicí na ohni, buřty na černém pivu, pečeným selátkem, delikatesami z udírny, bramboráky, klobáskami, kuřecí stehny, kyselými pochutinami nebo vařenou kukuřicí.“

V Kostelci se dlouhé roky vařilo pivo. Pamětníci říkají, že bývalo velice kvalitní a pivovar nabízel na trhu několik druhů. Dočkáme se zase něčeho takového?

To je na dlouhé povídání, ale určitě ano. Vždy to byl náš prvotní záměr. Ale když se někde bourá nějaký pivovar a jsou tam zajímavé zbytky technologií, tak jdou všechny věci stranou a zachraňujeme. To jsou ta zdržování ohledně našeho vaření piva. Ono přivézt někde z dáli třeba parní stroj není sranda.

I ten, kdo kolem pivovaru jen prochází, si všimne, že je postupně opravován. Co je hotové a co ještě budete dělat? Podobné stavební úpravy nejsou právě laciné. Z čeho to vše vlastně financujete? Daří se vám získávat nějaké dotace?

Dotace se daří částečně získávat na polygonální mlat, protože to je památka chráněná státem. Na jiné dotace jsme zatím nedosáhli.

Klasické pivovarské řemeslo dýchá nostalgií zašlých časů, ale doba, ve které žijeme, je spíše o vydělávání peněz nebo budování profesního růstu. Kde se ve dvou ještě mladých majitelích Kosteleckého pivovaru bere nadšení, se kterým se zabývají snahou o záchranu starých tradic, zvyků a řemesel?

To je těžká otázka. Každý se ubírá nějakým směrem a záleží jen na síle jeho poslání, zálibách, práci či jak to nazvat. Bláznovství. Jak kdo chcete. Když člověk prošel více jak tisíc starých pivovarů, které třeba ukončily svou činnost i před třicetiletou válkou, a sleduje architekturu, zbytky technologií, um našich předků, tak nejde nechtít to ukázat i dalším lidem. (Neviditelný pes)

Podle starých Egypťanů pivo plánovaně stvořil bůh Ra, podle historiků vzniklo nedopatřením v době kamenné, kdy do nádob s uskladněným obilím zřejmě natekla voda a zrno zkvasilo. Zdá se, že mok, který lidem zachutnal, pak vařili už v 7. tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii, později se na něj dali i Sumerové, Babyloňané, Asyřané... K nám ječmenný nápoj, až později dochucovaný chmelem, přinesl keltský kmen Bójů někdy ve 4. století před naším letopočtem.

Bývaly časy, kdy se v Čechách pivo vařilo takřka v každém domě, ale té bezbřehé svobodě učinilo přítrž 13. století a postupně nastoupilo přísné právo várečné, které toto nadmíru výnosné podnikání pevně regulovalo. Kostelec nad Černými lesy ho získal v roce 1482 spolu s povýšením na městečko, ale pivovar, který stojí kousek pod náměstím, to nepamatuje. Vyrostl až na přelomu 30. a 40. let 19. století, v časech idylického bieder-meieru, kdy se zdálo, že není důležitějších starostí, než co si dát k obědu a kam skočit se džbánkem.

Pro Kostelec nad Černými lesy to byla zásadní záležitost. Starý pivovarský dům, který tu fungoval od poloviny 18. století, v roce 1836 vyhořel, bylo třeba rychle ho nahradit. Město, které se o výsadní postavení v kraji trumfovalo s Kouřimí, mělo navíc ambice postavit největší pivovar v okolí.

Pokryl dva hektary, sklepy, spuštěné do zasypané rokle, se dobraly hloubky osmnácti metrů. Za hlavní budovou se rozložil čestný dvůr, v jehož ose, mířící od brány, ležel mlýn a studna.

Ten mlýn, přesněji řečeno žentour, si dodnes zasluhuje pozornost - jeho podoba osmiboké klasicistní rotundy je unikátní i v evropském měřítku a řadí ho mezi vzácné průmyslové památky. Pod jehlancovou střechou, podepřenou mocným dřevěným krovem, se tehdy s pomocí dobytka otáčelo kolo o průměru větším než sedmnáct metrů. Převod od něj pak poháněl zařízení, které mlelo zrní pro potřeby pivovaru. V osmi hvězdicově rozložených cípech polygonální stavby bývaly bytečky pro čeládku, sklady a stáje pro zvířata.

Černokostelecké pivo se tu vařilo do roku 1987 a údajně se nenašel nikdo, kdo by místní desítku označil za patoky. O její kvalitu se zasloužila i voda z vlastní studny, která, žel, už neexistuje. Když varný provoz skončil, budovy a sklepy využíval Velkopopovický pivovar pro zrání vlastního piva, ale v roce 1993 ztratil o pivovar další zájem. Město řešilo otázku, co s ním. Kupec se hledal těžko, pivovarské budovy mají příliš speciální řešení, těžko se dají přebudovat na jiný provoz.

A přece se stal zázrak. V roce 2001 areál koupila skupina fandů, sdružených do akciové společnosti Dej Bůh štěstí. Cíl? Zrekonstruovat zchátralé budovy, otevřít tu restauraci, pivovarské muzeum, upravit prostor pro výstavy, koncerty, divadla - a hlavně obnovit vaření místního piva! Tomáš Vodochodský, jeden z členů společnosti, znalec pivovarnické historie, potomek rodu sládků a sám vystudovaný sládek, tvrdí: "Nemám nic proti gambrinusu, ale je třeba skončit s časy, kdy se všude pije jen pár značek. Kouzlo regionálních pivovarů vždycky spočívalo v jejich individualitě a černokostelecké pivo si nestálo špatně."

Zatím se ovšem jejich práce víc podobá archeologii. Pomalu odstraňují letité nánosy. Zpod vrstev asfaltu se tak vynořují kamenné kvádry původních podlah, zpod omítek staré vchody, klenby, krovy. Upravené prostory postupně doplňují materiálem, sváženým z jiných míst - originální historickou dlažbou, kachlemi a především technickými zařízeními, která by se měla stát součástí muzea. Už dnes tu stojí, zatím přikrytý igelitem, chladící kompresor firmy Kolben - Daněk z roku 1936, další kompresor z 30. let, pro změnu od firmy Bosch, a dokonce parní stroj z roku 1904, vyrobený v továrně Novák a Jahn.

V tuto chvíli hospoda a některé prostory příležitostně slouží hostům nejrůznějších akcí včetně ochotnických představení a tradičního "vykulení" sudů ze sklepů. Občas se někdo přihlásí, že by si rád historické, byť ještě notně rozkopané pivovarské interiéry prošel. Ale už v létě byl měl být regulérně otevřený první prohlídkový okruh zahrnující strojovnu, varnu a impozantní sklepy.

Kdy se začne vařit černokostelecké pivo? I na tom se pracuje, sládek, který nastupuje, už doma balí kufry. (iHNed)

Jedním z mála míst, která na svých cestách prokazatelně nikdy nenavštívil Jára Cimrman, je Kostelec nad Černými lesy. Mnozí Kosteláci to považují za historickou ostudu, která bude alespoň částečně napravena prostřednictvím jedné z Mistrových her tuto sobotu v 18 hodin v místním pivovaře. Známého Posla z Liptákova provede ochotnický soubor Vichr z hor působící ve Vysokém Chlumci.

Je to taková parta nadšenců, kteří považují Cimrmana právem za génia a mnohým se stal i životním vzorem, vysvětluje Tomáš Vodochodský z kosteleckého pivovaru. O určitém duševním až intelektuálním propojení s osobou málem zapomenutého génia vypovídá vlastně již doba vzniku divadelního souboru. Založili ho 6. 6. 2006 přesně 66 minut po půlnoci, doplnil. Zlatá doba ochotnického divadla je patrně již za námi, ale přesto se mnozí snaží o její návrat. Známý je soubor J. K. Tyla z Kutné Hory, kterému kdysi dávno dokonce město postavilo vlastní budovu, aktivní jsou ochotníci z Drahobudic u Zásmuk. Přímo v Kostelci dlouho amatérští herci působili jako součást pěveckého sdružení Lumír, ve městě probíhal divadelní festival Podlipanské hry, který byl svého času schopen konkurovat Jiráskovu Hronovu. Slovo pivovar je sice od vaření piva, ale dříve byly pivovary i určitým společenským centrem města a mnohdy i regionu. Chceme se o něco podobného pokusit i tady u nás, řekl Vodochodský. V Kostelci své umění před slušným počtem diváků již několik souborů předvedlo. Snad největší popularitu si získal spolek Koza z Kozojed, pořadatelé by přivítali divadelní soubory, které by zahrály pro nejmenší diváky a ukázaly jim, že existuje i jiný druh zábavy než počítačové hry. Divadlem však kulturní nabídka nekončí. Ještě letos se děti mohou těšit na dětský den ve století páry, veselé malování, soutěžní a sportovní den nebo pivovarskou pouť. Na dospělé čeká množství zábavy s muzikou, pivovarské slavnosti, gurmánské hody, návraty do historie, řada výstav a burzy. (Kolínský deník)

Kdy jste naposledy ochutnali nadívané křepelky, myslivecký sulc nebo bažantí stehýnka na jalovci? Pokud vás myslivecké i jiné pochoutky lákají máte možnost navštívit zítra (sobota 24.2.2007 )pivovar v Kostelci nad Černými lesy. Kulinářské speciality budete moci zapít všemi druhy piva z produkce pivovaru v Benešově, je připravena výstava s přednáškou Stanislava Musila věnovaná historii i současnosti nádražních restaurací, zahraje kapela Naši Furianti. Pravá pivovarská zábava ve stylovém prostředí připomínajícím doby Rakouska- Uherska a císaře pána začíná přesně v sedmnáct hodin.

Rozhovor s Tomášem Vodochodským, sběratelem historických pivovarských strojů a předmětů, zakladatelem Prvního Českého Pivovarského Klubu, spolumajitelem nově vzniklého pivovarnického muzea a archivu v pivovaře v Kostelci nad Černými lesy a především hledačem pokladů v průmyslovém dědictví.

Pane Vodochodský, podle vyjmenovaných i nejmenovaných iniciativ by se o Vás dalo říci, že jste v dnešním světě něco jako renesanční člověk. Máte ještě další zájmy a záliby ?

Pivovarnictví mám nejen jako koníček, ale dokonce jsem absolvoval jedinou školu pivovarství učící. Je to tak silná záliba, že na jiné krom dobrého jídla při pivovarských konáních není času mnoho. V současné době se snažíme zmapovat co nejširší část našeho území, kde se pivovary vyskytovaly. Kdysi jich v zemích českých a moravských bylo hodně přes tisíc. Náš archiv nyní obsahuje již na 60 000 fotografií pivovarů již zcela zaniklých nebo ještě smutně stojících a chátrajících. Je smutné, že obor tolik typický pro naše země, pro Čechy zvláště, tolik spjatý s historií a kulturou regionů, spěje k „okleštění“ na velkokapacitní produkci převážně již unifikovaného moku, vyrobeného v pivovarech pod zahraničním velením.

Ale nemáte pocit, že na záchranu pivovarských památek je Vás málo ?

Jsme obklopeni lidmi, kteří mají stejné zájmy a cíle. Nemusí to být jen záchrana specifického industriálního dědictví jako jsou pivovárky, ale průmyslového dědictví všeobecně. V době připojení ČR k zemím EU je stále aktuálnější otázka péče o dědictví kulturní, průmyslové a stavební památky. Sama EU věnuje této oblasti značnou pozornost i finanční prostředky. Sdílení společných zkušeností o možnostech efektivního čerpání dostupných finančních zdrojů, ať již jde o prostředky soukromé, státní nebo evropské, je cestou, jak zachytit stopy výrobních činností,zanikajících v důsledku změn ve společnosti vůbec. Útlumy průmyslu, radikální změny typické produkce v krajích atp. V naší republice je i Výzkumné centrum průmyslového dědictví, institut Industriálního dědictví, existuje Kulatý stůl EU, Unesco, Technické památky zemí Visegradské čtyřky a tak vidíte, že nás je sice dost, ale přesto málo.

V posametové době začaly zanikat četné industriální stavby,továrny a právě pivovary. Kdy jste začal organizovat akce na záchranu alespoň něčeho ?

Vždycky jsem těžce nesl, když se měl vyhodit nebo zničit stroj, který nesl punc tradice, rukodělnosti, dovednosti. Moji rodiče pracovali v několika pivovarech a vím, jak nová technologie byla nutná, ale likvidovat všechno stylem železného šrotu byla škoda. Matka byla kdysi pověřena likvidací laboratoří ve zrušených cukrovarech. Vyprávěla,jak jí srdce krvácelo, když museli na valník z okna házet přístroje, které dnes už nikdo nevyrobí, a na burzách by Vám za ně utrhali ruce. O exponátu pro muzeum ani nemluvě.

Začali jsme po roce 1995 jako potrefenci jezdit všude, kde se schylovalo k ukončení výroby. Samo mapování zabere nemálo času, ale některé stavby se nám ještě podařilo zachytit v dobách největší slávy,nebo alespoň ještě majestátně stojící,některé již zasažené bouráním, či zcela zaniklé. O pivovarech a pivovárcích vyšly publikace od autorů, kterým vzdávám hold. Třeba Pavel Jákl zpracoval Encyklopedii pivovarů Čech. Moravy a Slezska a rád vzpomínám na doprovod na jeho cestách a spoluúčastenství v přítmí hostinců a hospůdek, kde jsme přetřásali dojmy z provedených rekognoskací.

Založil jste společnost „Dej Bůh štěstí“ s cílem navodit opět starobylost konání. Daří se ?

Jistě je Vám známo,že „Dej Bůh štěstí“ je pivovarský pozdrav, podobně jako horníci měli Zdař Bůh! Společnost jsme nazvali právě z těchto důvodů. Jsou chvíle, kdy padne na člověka smutek, že některé stavby, po staletí vyrábějící pivo, spějí k záhubě. Zřejmě jim Bůh moc štěstí nepřál. Doufáme, že ho to tak trochu trklo a nám do Kostelce nadělí štěstí o to víc.

Dal jste si za úkol z trosek bývalého pivovaru, s historicky a památkově chráněnými objekty,udělat opět „něco“. Co konkretně ?

Chceme v Kostelci nad Černými lesy vybudovat muzeum a archiv pivovarnictví. Na ploše zhruba 4 000 m2 by měly být rozmístěny exponáty z pivovarské historické technologie. Bude zde ukázka chladících kompresorů z 30 let minulého století, bude zabudován parní stroj firmy Novák a Jahn. Pro návštěvníky bude k dispozici právě vznikající infocentrum regionu,které jim přiblíží okolní oblasti. Ve vlastním areálu budou 2 minipivovary a restaurace ve stylu první republiky. Právě probíhá jednání s podobnými nadšenci, kteří by měli u nás v pivovaře umístěn archiv moderního umění. Rýsuje se i spolupráce se sběrateli historických rozhlasových přijímačů, kteří projevili zájem o umístění části sbírky právě do prostor pivovaru.

Pivovar je z roku 1840 a jeho součástí je dodnes polygonální mlat, umístěný ve středu areálu. Je to zařízení, kdysi sloužící k mletí obilí, dnes se nám jej daří postupně opravovat a zejména unikátní trámoví je v současné době již k nahlédnutí.

Lze takový záměr financovat ? Z čeho ?

Jak jsem zmínil, existují různé programy u nás i v EU, dají se získat některé granty. Ale to musíte zapomenout na volno, na dovolenou, vytvářet harmonogram podle největší potřebnosti, jak který grant získat, a hlavně musíte mít kamarády kteří přijdou nezištně přiložit ruku k dílu.

Je podpora vlády na záchranu průmyslového dědictví ?

Jsou regiony, kde se daří získat podporu, naopak jsou oblasti, kde je o tyto stavby nezájem, protože mnohdy překáží v potencionální výstavbě obchodních center. Otázka je, jak tato centra budou vypadat za 100 let a bude-li zájem je památkově chránit. Nemyslím, že budova ze 4 velkých plechů si zaslouží nějaké uchování.

V novinách i na internetu čteme o mnoha různých sběratelských akcích, burzách, blešárnách. Chodíte na ně ?

Na burzách je sice hodně k vidění, ale tento artikl pro nás není již aktuální. Jsou to drobnosti. Náš cíl je především historie staveb a strojního zařízení.

Hodně se pořádají různé pivovarské slavnosti a soutěže v pití piva. Máte je rád ?

Sami u nás v pivovaře takové soutěže pořádáme. Je to příjemné a veselé zpestření při slavnostech piva. Když je akce dobře zorganizovaná,včetně bezpečnosti hostů, je spokojenost všestranná. Máme zejména rádi návštěvníky, kteří ocení naše pivečko, nabízené na slavnosti.

Proč jste založil První Český pivovarský Klub ?

Před 4 lety jsme dali dohromady partu nadšenců -“potrefenců“ kteří zašlou technologii a slávu pamatují a ctí. Konáme 1x do roka výjezdní zasedání, kde se sejdou spřízněné duše, majitelé a sládci ryze českých pivovarů a minipivovarů, kteří nepodlehli globalizaci a vsadili mnohdy veškeré rodinné jmění do záchrany či vzniku tohoto oboru.

Podle Vašeho jména si lidé domyslí spojitost s Vaším bratrem, Ivanem Vodochodským. Toho známe z TV jako kuchaře, moderátora a muzikálového herce. Bratr nikdy neinklinoval k pivovarství ?

Dětství jsme prožili téměř výhradně v pivovarech, rádi si spolu popijeme, oblast našeho podnikání je sice odlišná, ale ne tak vzdálená. K dobrému pivu patří přeci i dobré jídlo a veselá píseň.

Děkujeme Vám za rozhovor a „ Dej Bůh štěstí“. (Senior Tip)