Na začátku nám říkali, že zkrachujeme, vzpomíná šéfka minipivovaru

Miluju pivo a všechno kolem něj. Moje práce vyvolává překvapení i zvědavost, říká spolumajitelka pivovaru

Cirkulární pivovar: CO? se rekuperuje, mláto jde zvířatům

Poznejte majitele Pivovaru Antoš

Za vše dobré vděčím pivu, říká s úsměvem majitel minipivovaru Antoš

Legendární Antoš za deset let vyrostl z gotického sklepa do moderní haly

Problémy s tiskem etiket v pivovaru Antoš vyřešila tiskárna Epson ColorWorks

Pivovar Antoš: Máme jednoho z nejlepších sládků v Česku

Provinční pivovarské zjevení

Slánský farář požehnal svatováclavskému pivu

Pivní kuchař nevaří pivo, ale páruje ho s jídlem

Šéfkuchař pivovaru Antoš: Kromě piva chceme i posilovat gastronomickou kulturu

Slánský farář požehnal vánočnímu pivu

Slánský tuplák 2012

Je rozhodnuto! Slánský Pivovar Antoš má konečně jméno pro svoji novou desítku. Její název vymýšleli hosté a šestičlenná porota nakonec rozhodla. Nová světlá desítka od Antoše dostala po náročném výběru z téměř pětistovky tipů jméno Slánský Rarach.

Složení komise zleva: Standa Berkovec – moderátor, novinář, patron pivovaru; Josef Paulík – majitel a odborník na historii pivovarů; Kateřina Husárová – redaktorka, mediální partner Kladenský deník; Petr Janče – šéfkuchař; Luděk Symerský – provozní podniku

Odměna pro vítěze byla více než lákavá. Za originální pojmenování bere totiž výherce vše, a to v podobě sta piv Slánského Raracha. Počertech dobré pivo! Tvrdí místní, a snad i proto se dva týdny předháněli v tom, kdo vloží do osudí ten nejoriginálnější tip.

To, že jsou Slaňáci patrioti, bylo patrné na každém druhém hlasovacím lístku. Do užší nominace se proto dostaly nejčastěji názvy jako Gothard, Slánský pramen, Slánské Slunce, Slaňačka, Slánská desítka.

Kromě těchto pojmenování dále tipaře zřejmě často přiváděly k inspiraci fascinující slánské legendy hovořící o výskytu podivné bytosti na území města v někdejším františkánském, dnes karmelitánském klášteře, a to na přelomu 16.–17. století. Tam dlouhá léta řádil a mnichy i počestné občany města zlobíval tajemný rarach.

V návrzích se proto nezřídka objevily názvy jako Šotek, Rarášek, Roháč, Slánský Rarach, Čert, Ďábelská desítka a další. Jak dokládá literatura, navzdory potměšilým a trapičským sklonům je rarach považován spíše za přátelské stvoření.

Protože i ve slánském Pivovaru Antoš se setkávají přátelé, je to ideální spojení, a navíc, tamní desítka má vskutku ďábelskou moc. Autor vítězného návrhu sice není Slaňák, ale i to je důkaz, že podnik má za pár měsíců své existence věhlas i mimo hranice regionu. Vybrané jméno vymyslel Matěj Braun z Hostivice.

Zdroj: Kladenský deník.cz | Autor & Foto: Kateřina Husárová

http://kladensky.denik.cz/zpravy_region/antos20110808.html

Slánský Pivovar Antoš, který zahájil provoz na počátku letošního roku, spatřil světlo světa díky původní myšlence Josefa Paulíka, jednatele společnosti Golem. Pivo ve Slaném se tak konečně začalo vařit.

Po několikaleté náročné rekonstrukci Modletického domu ve Slaném se podařilo vybudovat jedinečné zařízení, které ve městě dosud chybělo. „Když jsem se přistěhoval před lety do regionu, byl pro mě nedaleký pivovar na Rakovnicku tím nejlepším a nejvyhlášenějším v republice. Potom ale šla kvalita jeho piva dolů a já cítil, že je potřeba změna. Vymýšlel jsem projekt, aby se na Slánsku zrodilo pivo, které bude hvězdou v širokém okolí,“ uvedl Paulík.

Nějakou dobu to trvalo, protože firma neměla vhodný objekt. Před pár lety přišla zajímavá nabídka, koupit dům u kostela. „Byl sice zčásti zdevastovaný, muselo do něj hodně investovat, ale nakonec se vše podařilo vybudovat podle mých představ a otevřít pivovar v té podobě, v jaké je dnes,“ vyjádřil se podnikatel.

Prvního listopadu loňského roku spatřila po 135 letech světlo světa první novodobá várka slánského piva, u které nechyběl ani kmotr pivovaru, novinář a slánský patriot Standa Berkovec.

Pět druhů piv

Slavnostní otevření se uskutečnilo 11. února letos v jedenáct hodin. „Nyní vaříme celkem pět druhů piv. Za jejich výrobu i kvalitu zodpovídá sládek David Máša za asistence svého otce Františka."

V pivovaru Antoš, jehož historie sahá do šestnáctého století, umějí i současníci vařit nejen kvalitní rezavý mok, ale rozumějí také špičkové gastronomii. „Šéfkuchař Petr Janče sbíral svoje zkušenosti při práci ve vyhlášeném pražském hotelu, takže i kvalita naší kuchyně je skutečně vysoká,“ doplnil Josef Paulík.

Provozním podniku dohlížejícím na jeho chod je Daniel Louda. Protože pivovar je především turistickou atrakcí, jsou možné po domluvě i skupinové prohlídky sklepení. Provozovatel nezůstává s nápady pozadu a v nejbližších dnech připravuje novinku, například v podobě piva Slánské pšenky a dalších specialit.

Posezení v podniku, který je díky dokonalé vzduchotechnice příjemný nekuřákům i lidem holdujícím tabáku, by měly v dohledné době obohatit také chystané hudební večery.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Deník.cz | Autorka: Kateřina Husárová

Zvykli jsme si, že v restauracích pijeme globální značky, zvykli jsme si na nekvalitní nápoje i jídla. O to příjemnější pak je, když se objeví vlaštovka v podobě malého pivovaru, který dokáže své hosty i výtečně nasytit.

V březnu tohoto roku se takový podnik objevil v městečku Slaném, vzdáleném necelých padesát kilometrů od okraje Prahy. Jmenuje se Pivovar Antoš a sídlí přímo pod náměstím ve Vinařického ulici.

Ondřej Antoš zde vařil pivo již od roku 1536. Nicméně posledních 135 let zůstala budova doslova pivu prázdná. Až nyní v příliš hektickém století se tato krásná tradice obnovila.

Interiér pivovaru je rozdělen do dvou pater. Přízemí vévodí vyleštěný tank a místa zde naleznou nekuřáci, v patře naopak kuřáci. V přízemí jsem nenašla volnou židli a proto navzdory tomu, že nekouřím, zamířila jsem do výšin po poměrně úzkých točitých schodech. Rozhodně je nezávidím obsluze, která po nich běhá stokrát denně s plným tácem.

V kuřáckém patře mě příjemně překvapil svěží, a kupodivu nezakouřený, vzduch a pohled na obrovské hodiny. Navíc se mi líbil i dostatek přírodního světla díky částečně prosklené střeše. Stejně tak mě zaujala i dřevěná lávka, po níž se jde ke stolům. Dřevo se tu ostatně objevuje v mnoha podobách, vévodí nábytku a celkovému zařízení. Stoly jsou jednoduché, vše v čistých liniích a bez kudrlinek.

Stručné, ale skvělé menu

Prakticky poté, co jsem dosedla a odložila věci, objevila se usměvavá servírka. Menu, které mi předala, obsahovalo i pět druhů místních piv a stručný přehled pokrmů.

Na jednoduché bílé kartě, psané černým písmem, jsem ocenila jasný a logický koncept jídel, který se evidentně přizpůsobuje hlavnímu lákadlu – chmelovému moku. Nedostala jsem tudíž do ruky obvyklý telefonní seznam, ale stručnou a na pohled lákavou nabídku.

Za předkrm jsem zvolila talíř nakládaných sýrů s rozpečeným kváskovým chlebem a svou pivní anabázi započala testováním Antošova ležáku. Sýry byly příjemně rozleželé a jemně okořeněné, chleba křupal v zubech a pivo celou tu parádu hezky spláchlo. Poté jsem ještě otestovala ze zvědavosti talián avizovaný slovy – „dle originální receptury“. Tajemnou recepturu neznám, ale talián mě překvapil plnou masovou chutí. Inu, tak má vypadat kvalitní uzenina.

Výměna přílohy není problém

Hlavní chod jsem zvolila raděj lehký – marinovaný filet z norského lososa s fazolkami, které jsem vyměnila za standardní bramborové plátky. Servírka s touto alternativou ochotně souhlasila, a jak se ukázalo, neměl s ní problém ani kuchař. Náš zákazník, náš pán. Alespoň někde to platí.

Na lososa jsem se trochu načekala. Čas jsem si krátila konzumací Poupěte tmavého, dvanáctistupňového piva, a také pozorováním okolí. Klientela podniku je věkově různorodá, někteří chodí pouze na pivo, k němuž přikusují pivní sýr, či bůčkovou pomazánku, jiní si dopřávají steak z kvalitních jihoamerických býků.

Po zhruba třiceti minutách jsem dostala objednaného lososa. Ryba krásně plátkovala, nebyla vysušená, či naopak mastná a fazolky šly příjemně na skus. Navíc se mi líbil i čistý talíř bez jakýchkoliv ozdob a dalších obloh. Nakonec jsem ze zbytku sil sáhla po makovo-švestkovém závinu se zmrzlinou. Zmrzlina mi připadala v tomto případě až zbytečná. Dokonce bych se obešla i bez tolika švestek. Každopádně těsto závinu skutečně lístkovalo a servírka prozradila, že si jej v kuchyni připravují sami. Opravdový zážitek.

Hodně parády za málo peněz

V pivovaru Antoš jsem za zhruba čtyři sta korun zažila opravdové lukulské hody. Kuchař pracuje s čerstvými a kvalitními surovinami, jež umí samozřejmě i náležitě zpracovat. Když k tomu připočtu nevšední výběr skvělých piv a nevtíravou obsluhu, jedná se o výjimečnou restauraci, která se může stát i zajímavým výletním cílem turistů. Ostatně dobré pivo reklamu nepotřebuje. V případě slánského Pivovaru Antoš to platí určitě.

Zdroj: Web Volný.cz | Managerka.cz

Pivovar Antoš od ledna vyrábí pět druhů nového piva.

Ve Slaném, městě jen 26 kilometrů od Loun směrem na Prahu, se po více než 126 letech začalo opět vařit pivo.

Ve městě po předchozí rekonstrukci historických budov vznikl Pivovar Antoš, navazující na místní tradici stejnojmenného pivovaru z 16. století. Majitel začal od ledna vařit pět druhů nového piva, potom pivo několik týdnů zrálo, nyní v polovině února byla pro veřejnost otevřena v prostorách pivovaru nová restaurace ve staročeském stylu a pivo už mohou okusit návštěvníci.

Obliba nových regionálních minipivovarů s vlastní restaurací se rozmáhá, podobný byl otevřen loni na podzim v Chrámu chmele a piva v Žatci. Naopak v Lounech se pivo vařit přestalo z ekonomických důvodů po rozhodnutí nového vlastníka. Značka piva Louny sice zůstala, ale ve skutečnosti se stáčí v jiných městech.

Zdroj: Žatecký deník.cz | Autor: Libor Želinský