Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivovar Svijany


Pivovary Braumeister

Svijany si vybraly agenturu

[úterý, 2. březen 2010]

Pivovar Svijany uzavřel výběrové řízení, jehož předmětem bylo vybrat agenturu, která bude zajišťovat PR aktivity a nový web značky. Zvítězila v něm agentura 1. pozitivní. V první fázi komunikace se kromě klasických médií značka objeví i na komunitních webových portálech a sociálních sítích.

Zdroj: M&M iHNed.cz | Autorka: Hana Nováková


Pivní ceny pro Svijany

[středa, 24. únor 2010]

Svijanský pivovar patří mezi stále se zmenšující skupinu výrobců, kteří produkují pivo podle tradičních receptur. Koneckonců – pivo se ve Svijanech vaří už více než 440 let. Jak se ukazuje, chuť tradičního moku a šíři portfolia v kategorii speciálních piv oceňují nejen zákazníci, ale i odborná veřejnost.

Pivo plzeňského typu (tedy vyráběné tradičními postupy) si získalo nemalou oblibu po celém světě. Cestou výroby tradičního moku se ubírá i Pivovar Svijany. Správnost této volby dokládá celá řada cen, které jeho jednotlivé produkty v minulých letech posbíraly.

Letošní rok začal pro liberecký pivovar velmi pozitivně. Na začátku února se konaly Reprezentační slavnosti piva v Táboře, na nichž uspěli Svijanský Baron 15%, Svijanský Vozka, Fitness a Svijany Weizenbier.

V minulých letech bodovaly především speciály. Za nejúspěšnější lze označit Svijanského Barona 15%, jehož název můžete najít na výherních listinách takových soutěží, jako jsou Pivo České republiky, Bronzová pivní pečeť nebo Pivo roku. Tento světlý speciál obsahuje 6,5 % alkoholu, vyrábí se celoročně a jen jednou v roce se stáčí i do sudů. Dalšími oceňovanými jsou Svijanský Rytíř (výrazně hořký ležák se vyrábí speciální metodou studeného dochmelování), Svijanský Máz 11% (tento ležák je jedničkou ve svijanské produkci) nebo Svijanská Kněžna 13 % (speciální tmavé pivo s obsahem alkoholu 5,2 %).

Popularita menšího rodinného pivovaru pomalu, ale jistě přerůstá hranice libereckého regionu. I přes trvale rostoucí výstav (loni vzrostl o 60.000 hl. na 385.000 hl.) se Pivovar Svijany drží tradičních výrobních postupů s důrazem na kvalitu, každoročně proto investuje nemalé prostředky do zvyšování výrobních kapacit. Jen tak si totiž může udržovat pozici vedoucího výrobce v kategorii speciálních piv.

Všechny ceny, které jsme v průběhu posledních let získali, jsou pro nás obrovskou ctí a důkazem, že naše tradiční výrobní postupy jsou i v dnešní době smysluplné. Jsem rád, že kvalitu piva vyráběného v rodinném pivovaru dokázali ocenit nejen naši příznivci z řad konzumentů, ale i odborná porota,“ říká Ing. Roman Havlík, generální ředitel pivovaru Svijany.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Svijany


Pivovar Svijany by měl plně ovládnout podnikatel Miroslav Kučera, který v něm již má majoritu.

V podstatě jde jen o peníze. Respektive částku, jakou bude majitel 55 procent svijanského pivovaru Miroslav Kučera ochoten zaplatit za zbývající podíl, který už zhruba dva roky vlastní skupina českých investorů ze skupiny K Brewery.

Pivovar Svijany, který patří do desítky největších v zemi a který své teritorium libereckého regionu už dávno rozšířil až k prodejům od Plzně po Brno, není laciné zboží. Hraje se o blíže neurčenou sumu desítek milionů korun. Transakce by přitom mohla být výhodná pro obě strany.

Probíhající vyjednávání HN potvrdilo několik důvěryhodných zdrojů. "Nebudu to komentovat," reagovali unisono Miroslav Kučera i šéf K Brewery Zdeněk Radil. Oba ale o tuto transakci stojí. Podle informací HN dokonce nabízela Kučerou ovládaná skupina LIF lidem z K Brewery výměnu jejich svijanského podílu za náchodský Pivovar Primátor, který LIF loni koupil od města.

Řízení Svijan je sice v rukou lidí z LIF, ale akcionářská smlouva umožňuje K Brewery dostatečný dohled nad fungováním. "Dva kohouti na jednom dvorku, to nedělá dobrotu. A to si Kučera uvědomuje," komentuje situaci jeden z českých pivovarnických odborníků.

K Brewery sice nemusí s opuštěním Svijan spěchat, a tak šponují finanční požadavek nahoru, ale peníze by se jim hodily. Skupina K Brewery měla totiž nedávno vydání v souvislosti s koupí polovičního podílu v jiném prosperujícím pivovaru - Černé Hoře. Tu ovládli po dlouhých tahanicích s druhým podílníkem a dlouholetým ředitelem Jiřím Fuskem.

Svijanský pivovar, který loni zvýšil produkci o 21 % na rekordních 385 340 hektolitrů a jehož pivo už prodávají i desítky hospod v menších i větších městech včetně Plzně, Prahy a Brna, investoval do rozvoje a zvýšení kapacity loni 75 milionů korun. Pod LIF (někdejší Liberecký investiční fond) spadá i dceřiný pivovar v Rohozci a od loňska i náchodský Primátor.

K Brewery, kde mají největší podíl finančníci Martin Burda a Grzegorz Hóta, už plně ovládá sedm menších a středních pivovarů - protivínský Platan, jihlavského Ježka, uherskobrodského Janáčka, Rychtáře z Hlinska, Klášter, Lobkowicz z Vysokého Chlumce a nyní i Černou Horu.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr


V roce 1564 založený Pivovar Svijany pokračuje ve velké jízdě. Zatímco v roce 1998 ho chtěl tehdejší vlastník (Pivovary Staropramen) zavřít, loni se stal už šestým největším pivovarem v České republice. Svým způsobem nejúspěšnější tuzemský výrobce piva meziročně zvýšil zisk po zdanění z 66 na loňských 97 milionů korun. Obrat vyskočil z 393 na 539 milionů.

Pivovar Svijany za pouhých deset let navýšil výstav z 43 tisíc na 319 tisíc hektolitrů. Letos by číslo mělo stoupnout na 330 tisíc. Zajímavostí Svijan je, že plných 75 procent výstavu tvoří jedenáctistupňové pivo Svijanský máz. V českých poměrech jde o unikátní údaj. Češi jsou zvyklí spíše na slabou desetistupňovou břečku typu Gambrinus.

Firmu vlastní z 55 procent liberecká LIF Trade, zbytek drží skupina K Brewery Group. Loni se dařilo i dceřiné společnosti Pivovar Svijany – Distribuce, která utržila 672 milionů a vydělala dvacet milionů po zdanění.

Mezi spolumajitele velmi úspěšného pivovaru patřila v minulosti Jiřina Bohdalová. Známá herečka vlastnila solidní čtyři procenta, což představovalo majetek v řádu desítek milionů korun.

Zdroj: Motejlek.com


Staropražské písničky v podání dua, nazvaného Švejk Music, okořenily už desátý ročník akce Den svijanského piva.

Pivní slavnosti se konaly na trávníku, chodníku a dalších prostorách pod širým nebem kolem libereckého Domu kultury v pátek odpoledne a v podvečer, a přilákaly několik stovek návštěvníků. Divákům zahrála také kapela ABC Band a country skupina Nonstop.

Lidé zde mohli ochutnat všechny existující druhy točeného svijanského piva. Několik stánků jim nabídlo také pečenou klobásku nebo sele. Přestože se letošní ročník Dne svijanského piva musel spokojit s poněkud stísněnějšími prostorami kvůli staveništi na místě bývalého Teska, návštěvníky to nijak neodradilo.

Foto a video zde...

Zdroj: Liberecký deník.cz | Zuzana Minstrová


Slavnosti: 14 tisíc lidí, 700 sudů piva

[pondělí, 13. červenec 2009]

Obří Slavnosti svijanského piva se letos konaly už podvacáté. V sobotu přilákaly do Svijanského Újezdu 14 tisíc lidí

Jubilejní dvacátý ročník nejstarších a patrně i největších pivních slavností opět přilákal davy návštěvníků.

Přišlo čtrnáct tisíc lidí. Vypili 700 sudů piva,“ informuje Blahoslav Kratochvíl, starosta Svijanského Újezdu. „Jsme spokojení, návštěvníků bylo hodně, ohňostroj nádherný, perfektní program, Uhlíř výborný,“ pochvaluje si. „Škoda Marie Rottrové, že onemocněla. Tak snad přijede příště,“ konstatuje.

V neděli po čtrnácté hodině už byl areál, kde se akce uskutečnila, perfektně uklizený. „Není vůbec vidět, že se tu včera něco konalo,“ myslí si. „Padesát, šedesát lidí naběhlo s hráběmi a za dvě hodiny bylo všechno uklizené, naložené do kontejnerů,“ dodává starosta.

Zázrak s počasím

Tradiční slavnosti ani letos téměř nezmokly, přestože krajem vytrvale kličkoval déšť. „To je takový zázrak,“ říká starosta. „Všude to bylo špatný, u nás to také nebylo optimální, odpoledne trošku sprchlo. Ale to máme objednané, aby se neprášilo,“ sděluje. „Pak večer po 11 hodině pršelo, ale to už lidé zůstali.

Přijel jsem s kamarádem z Jablonce, tam pršelo. Tady je hezké počasí a o několik stupňů tepleji,“ podivoval se Jan Kroupa.

Šest druhů svijanského piva teklo z rekordních 160 píp, loni jich bylo 140. Přitom na pivo nebyly u stánků příliš dlouhé fronty. „Je to paráda, žádné fronty na pivo, je tu dost stánků,“ říkal Jan Turek z Prahy. „Mám rád tvrdou muziku, těším se na Aleše Brichtu. Jenom doufám, že se v té době ještě udržím na nohou,“ smál se.

Slavnosti připomínají lidovou veselici, Matějskou pouť a rockový koncert v jednom. Na dvou pódiích čekaly na návštěvníky kapely s různými hudebními žánry. Dechovka i rock, dixieland nebo country. Hlavními trháky v sobotu byly koncerty Jaroslava Uhlíře, Miroslava Žbirky a Aleše Brichty.

Připadám si trochu jako v Mexiku, poslouchal jsem Tres Udos, kteří hráli zrockované mexické skladby. Pak jsem přešel k druhému pódiu, a tam zrovna country kapela hrála známou píseň Všichni už jsou v Mexiku,“ vysvětloval v sobotu odpoledne Jan Slavík z Liberce. „Ale pivo je český. A dobrý,“ dodal.

Další účastník akce Vladimír Kubín si přijel hlavně poslechnout Miroslava Žbirku. „Byl jsem tu před dvěma lety na Neckářovi, to bylo příšerné vedro. Letos je to lepší,“ mínil. Hitem byly letos pestrobarevné paruky, v nichž se po areálu promenovalo mnoho lidí. „Ani mi nepovídejte. Jsem tu se dvěma dětmi, samozřejmě musely paruky mít. Jedna stojí dvě stovky,“ lamentoval Karel Coufal z Liberce. „Navíc se děti vrhly na kolotočové atrakce, kterých je tu několik, takže se mi kapsa poněkud vyprázdnila,“ povzdechl si.

Pivní slavnosti se ve Svijanském Újezdě poprvé uskutečnily už v roce 1990. Jsou nejstarší v republice. Začínaly se čtyřmi pípami a šestnácti sty návštěvníky. Nyní jsou největší akcí v regionu. „Od pondělka chystáme další ročník,“ upozorňuje starosta Kratochvíl.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Oldřich Szaban


Začíná obří festival piva

[sobota, 11. červenec 2009]

Jeden z největších pivních festivalů v Česku startuje již dnes ve Svijanském Újezdě.

Dvacátý ročník obřích Slavností svijanského piva vypukne na tamním koupališti ve 13 hodin. Nabídne ochutnávku nového alkoholického nápoje, více možností, kde se skrýt před deštěm či sluncem a spoustu muziky. A nebude chybět ani překvapení.

Pivo poteče tento rok ze sto šedesáti píp. Opět je to o něco víc než minule; loni jich bylo sto čtyřicet, předloni sto dvacet. „Musíme uspokojit všechny návštěvníky,“ prohlašuje ředitel svijanského pivovaru Roman Havlík. „Jen loni jich do areálu zavítalo sedmnáct tisíc.“ Pro ilustraci -minulý rok se vytočilo šest set padesát padesátilitrových sudů.

K ochutnání budou všechny druhy svijanského piva s výjimkou patnáctistupňového speciálu Baron. „Svijanská Desítka, Máz, Rytíř, Kníže a Kněžna,“ vypočítává Havlík. Největší zájem je zpravidla o desetistupňové a jedenáctistupňové pivo, takzvaných dvanáctek a třináctek se vypije méně.

Novinkou bude ochutnávka nového druhu piva, které chtějí ve Svijanech začít vařit a dodávat do vybraných restaurací. Nese název Kvasničák. „Je to svrchně kvašené pšeničné pivo, které pochází z Německa. Fajnšmekři jej budou možná znát z tamních restaurací,“ prozradil Havlík.

Vyhrávat budou regionální i známé kapely K popíjení bude znít country, dixieland, dechovka i rock. Návštěvníkům budou vyhrávatmuzikanti z regionálních i věhlasných kapel: od Nonstop a Tres Udos přes Rangers až po Dědu Mládka Illegal Band. Nebudou chybět zpěváci Miroslav Žbirka, David Koller, Jaroslav Uhlíř a Aleš Brichta. „Kvůli onemocnění nepřijede původně ohlášená Marie Rottrová,“ zmínil spolupořadatel programu Pavel Mikez.

Diváci se dočkají i jednoho překvapení. „Podařilo se nám dojednat účast jisté netradiční a pozoruhodné moderátorské osobnosti. Lidé se mají na co těšit. Host dorazí odpoledne, nejpozději navečer,“ naznačuje Roman Havlík.

Prostor, v němž se slavnosti konají, se o něco zvětšil. „Přibude velký stan, kam se mohou lidé schovat když bude pršet nebo když bude pálit slunce,“ doplnil Havlík. Dosud měli pořadatelé na počasí celkem štěstí. „Za to, aby bylo i letos hezky, se teď doslova modlíme.

Příznivci piva se již na letošní ročník těší. „Tyto slavnosti jsou jedny z nejlepších, co znám. Jezdím tam už patnáct let, v poslední době i s rodinou. Akce je skvěle zorganizovaná. Pivu zdar a pivařům zvlášť,“ zdraví v diskusi na webu www.svetpiva.cz Luboš Bakovský z Jičína.

Železniční společnost Tanvald vypraví, stejně jako v uplynulých letech, na slavnosti zvláštní vlak. Pojede z Tanvaldu přes Železný Brod do Turnova a Příšovic.

Půjde o historický motorový vůz M240.057, řečený Singrovka. „Z turnovského nádraží bude na slavnosti zajištěna kyvadlová doprava,“ píší pořadatelé na internetové adrese www.zubacka.cz. Autobus bude jezdit mezi Turnovem a Újezdem od 13 do 24 hodin každou půlhodinu. Záchytná parkoviště budou na okrajích obce. „Jedno velké ve směru od Svijan pojme pět set aut, na tři menší při cestě od Pěnčína se vejde dohromady zhruba tisíc vozů,“ oznámil starosta Svijanského Újezda Blahoslav Kratochvíl.

***

* Pivní festival

Slavnosti svijanského piva, Koupaliště Svijanský Újezd, 11. července 13.00, Vstup: 150 korun

Co se bude pít? Svijanská Desítka 10%, Svijanský Máz 11%, Svijanský Rytíř, Kvasničák, Svijanský Kníže 13% a Svijanská Kněžna 13%. Cena všech druhů: 15 korun

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Jan Mikulička


Splnil se mi sen

[pondělí, 11. květen 2009]

Na varně smícháme správný poměr rozdrceného sladu s vodou a zahříváním na různé teploty změníme s pomocí enzymů ze sladu škrob na cukr.

Použijeme pro výrobu českého piva typický dekokční způsob rmutování na dva rmuty. Při scezování oddělíme cukerný roztok (sladinu) od obalů zrn (mláta). Sladinu vaříme s chmelem, který se přidává postupně v několika dávkách. Konzervuje a hlavně dodává pivu příjemně hořkou chuť a vůni. Celý proces na varně trvá asi 9 hodin...

Kdopak by poznal, že popisujeme první fázi zrození výborného pěnivého moku v pivovaru ve Svijanech? Obecný pracovní postup je ve všech pivovarech stejný nebo přinejmenším příbuzný. Co je jiné, to je vlastní receptura, finesy a speciality toho konkrétního pivovaru, které z jeho piva činí jedinečný a jinému nepodobný nápoj.

Ve svijanském pivovaru na technologické postupy vaření všech sedmi druhů piv dohlíží sládek Petr Menšík.

Jak jste se k této profesi dostal a jaká byla vaše "učňovská" léta?

V roce 1981 přišel do základní školy, kam jsem chodil, ředitel tehdejšího pivovaru v Jablonci nad Nisou a hledal někoho, kdo by měl zájem jít do Prahy na pivovarskou školu. SPŠPT v Podskalské, kde je pivovarnická škola dodnes, byla tehdy škola výběrová, proto chtěl nejlepšího žáka z ročníku. Já byl zrovna v osmičce, měl nejlepší prospěch ze školy a nevěděl, co budu dělat. Tak jsem na nabídku kývl, přestože jsem pivovar nikdy neviděl, o pivu nic nevěděl a navíc mi vůbec nechutnalo. Takže žádný starý pivovarský rod ani žádný jiný vztah k pivovarnictví, jen čirá náhoda. A možná trochu útěk na internát do Prahy.

Pivovar jsem poznával kromě praxe ve škole, která nebyla nijak rozsáhlá, hlavně o prázdninách. Nechával jsem si týden volna, jinak jsem celé prázdniny trávil v pivovaru na brigádě. Nezůstalo jen u pomocných prací obvyklých pro brigádníky, ale zastupoval jsem na dovolených postupně i kvalifikované pracovníky, takže jsem se naučil spílat, sudovat, stáčet sudy a v sedmnácti jsem uvařil sám svoji první várku. A na staré varně. Žádný počítač, všechno ručně, vařič tenkrát musel opravdu něco umět, musel si umět poradit se spoustou nečekaných situací. To byla ta nejlepší škola. Nasával jsem všechny zkušenosti "starých pivovarských". To se z žádných knížek nenaučíte. Po skončení školy jsem nějakou dobu bydlel přímo v pivovaře. Kromě toho, že jsem postupně prošel v pivovaru všemi odbornými pracemi, musel jsem okusit i ty ne úplně pivovarské. Například když do kotelny nepřišel na noční směnu zauhlovač, koho myslíte, že budili?

Pivovar byl tenkrát můj skutečný domov a lidi v něm moje rodina. Myslím, že tenhle přístup mi zůstal dodnes. Nikdy jsem nechodil do pivovaru jako do práce, "odmakat" směnu a jít domů.

Jak dlouho pracujete ve Svijanech? Poznal jste i jiné pivovary?

Jak jsem už řekl, začínal jsem v pivovaru Jablonec nad Nisou. To byl pivovar v dezolátním stavu. Nic nefungovalo, jak mělo, všechno se rozpadalo, katastrofální technický stav, nebyli lidi, nebyly peníze... V takových podmínkách se člověk nejlíp naučí, jak si poradit, jak řešit problémy, jak to udělat, aby bylo na konci vždycky dobré pivo. Jablonecký pivovar dodýchal v roce 1990. Přišel jsem z vojny a čekalo mě jen postupné vyprazdňování sklepů... To bylo hodně smutné období. Pak jsem ještě asi rok dělal mistra na stáčírně lahví. Stáčeli jsme pivo přivezené z Vratislavic v cisternách. Jako zkušenost to bylo taky super. Podařilo se mi víc než zdvojnásobit výkon linky. Bez investic. Jenže pak si ve Vratislavicích postavili novou lahvovnu a v Jablonci zbyla jen sladovna. Nabídli mi dělat mistra sladovny nebo jít do Vratislavic. Moc jsem neváhal, pivo je pivo, a tak jsem stál v roce 1991 v kanceláři sládka vratislavického pivovaru. To byl spolužák a kamarád sladmistra z Jablonce, který mě neměl moc rád. Zvlášť potom, co mi vlastně nabídli jeho místo. Takže mému nástupu předcházelo pár telefonátů. Nenechali mě ani mýt tanky. Začal jsem čištěním kanálů. Tenkrát jsem to pokládal za strašnou křivdu. Dneska bych těm dvěma nejradši poděkoval. Všechno jsem prošel znovu od úplných základů. Postupně jsem myl tanky, sudoval, filtroval, pak jsem dělal parťáka, sklepmistra, mistra stáčírny sudů, podsládka, sládka a nakonec vrchního sládka. Zažil jsem zavádění nových technologií, první pokusy o automatizaci některých fází výroby, přechod z hliníkových sudů na KEGY, zavádění informačního systému, prodlužování trvanlivosti, výrobu exportních piv a spoustu dalšího. Ne z kanceláře, všechno jsem si osahal přímo v praxi. K nezaplacení!

Bohužel tehdejší majitel Vratislavic, anglická firma BASS, se rozhodl pod tlakem neuspokojivých odbytových a ekonomických výsledků Pražských pivovarů, jejichž byl pivovar Vratislavice součástí, některé provozy uzavřít. Po Holešovicích v roce 1997 následovaly o rok později Vratislavice. Jako vrchní sládek jsem měl smutnou povinnost ukončit postupně výrobu a propustit lidi. Tuhle zkušenost bych klidně oželel. Nabídnutou funkci v Pražských pivovarech jsem odmítl a díky tomu jsem se stal nepotřebným ještě před úplným koncem vratislavického pivovaru.

Ve stejné době, na jaře 1998, se podařilo Františkovi Horákovi za pomoci investorů z Liberecka odkoupit tehdy živořící pivovar ve Svijanech. Noví majitelé mi nabídli místo. Nebylo co řešit. Svijanský pivovar byl tenkrát v zoufalém stavu, pivo mělo kolísavou kvalitu, prodávalo se něco přes 30 tisíc hektolitrů piva za rok. Franta Horák byl sám zkušený "pivovarský", a tak malou výrobu dokázal uřídit sám. Nastoupil jsem tedy v říjnu 1998 na místo obchodního ředitele. Měl jsem určitou vizi, jak se může malý pivovar uchytit na trhu, věděl jsem taky, jak na trhu pracují velké pivovary. Znal jsem jejich výhody, ale taky jsem tušil, co ti velcí dělat nikdy nemůžou a co dělají podle mého názoru špatně. Od začátku jsme se snažili s velkými a silnými pivovary nebojovat, ale spíš je na trhu doplňovat.

Rozhodli jsme se dát lidem klasické české pivo, jak na něj byli zvyklí v minulosti, než se na produkci většiny našich pivovarů podepsala snaha o maximální snižování nákladů, překotnou modernizaci výroby, zavádění moderních technologií typických spíš pro piva ze západní Evropy, která nám přece nikdy nechutnala. České pivo zůstalo českým pivem právě proto, že se mu za minulého režimu jakákoliv modernizace vyhýbala. Byla to taková z nouze ctnost. A to i pro Svijany. Prostě jsme využili toho, že byl pivovar v roce 1998 relativně zaostalý a noví majitelé se báli do tehdy pochybného podniku investovat. Brzy nás rostoucí zájem o svijanské pivo přesvědčil, že je to ta správná cesta, a dodnes striktně dodržujeme pro ostatní zastaralé výrobní postupy. Zjistili jsme, že i klasicky se dá vyrábět pivo kvalitně a hospodárně. Vždyť produktivitou práce šlapeme dnes těm největším na paty a ekonomické výsledky by nám mohl leckterý z nich závidět. Vše jsme ještě vylepšili tím, že jsme se rozloučili s tunelovým pastérem a naučili se dosáhnout nezbytně dlouhé trvanlivosti i bez pasterizace. To byl právě okamžik, kdy už byl pivovar větší a navíc lidem z výroby chyběly určité zkušenosti. Byla to příležitost pro mě. A tak mě ředitel Horák jmenoval do funkce sládka.

Co je na profesi sládek nejhezčí a co nejtěžší?

Těžká otázka. Ale protože smyslem života sládka je logicky dělat skvělé pivo, je nejhezčí, když se dílo daří. Pivo je živý organismus. Vyrábí se za pomoci pivovarských kvasinek. Je to život. Musíte dát kvasinkám dostatek správné potravy a perfektní životní podmínky a ony se vám odmění tím, že se množí a pracují pro vás, jak nejlíp umí, po celý svůj život. Je radost přijít ráno na spilku a sledovat kvasící mladinu. Vidíte, jak se kvasinky činí, kádě překypují bílohnědou pěnou, cítíte svěží vůni. Hned víte, že je všechno v pořádku. V téhle fázi víte, že na konci, za jeden, dva měsíce se vy i lidi "venku" za zdmi pivovaru potěší skvělým pivem. O tenhle pohled jsou dnes sládci většinou ochuzeni. Žádnou spilku už totiž nemají.

Hodně příjemné jsou taky okamžiky, kdy dostanete dopis nebo e-mail, ve kterém vaše pivo někdo chválí. Pak víte, že to děláte opravdu dobře.

No a nejtěžší? Všechno ostatní. Strach, aby bylo všechno, jak má být. Aby se nestala chyba, aby pivo vždycky dostalo to, co má, aby neselhala technika nebo některý člověk. Lidi jsou při klasické výrobě moc důležití. Záleží úplně na každém. Každý přispěje svým dílem ke konečnému výsledku. Je to ruční práce, poctivé řemeslo. Já mám štěstí, že máme v pivovaru dobrou partu, samé skvělé a poctivé lidi. Tímto jim chci poděkovat.

Prodělává profese sládek vývoj jako jiná povolání, nebo se naopak snaží o udržení tradic a zvyklostí?

Profese sládka určitě vývoj prodělává. Jako všechno. V některých pivovarech už ani sládky nemají. Je to samý výrobní ředitel, manažer, vedoucí výroby... Jako by se snad za to styděli. Ale sládek je sládek a má být v každém pivovaru jeden. Já jsem hrdý na to, že jsem sládek. Když jsem před víc než čtvrtstoletím začínal, vzhlížel jsem s obdivem k tehdejšímu sládkovi v jabloneckém pivovaru a snil o tom, že jednou budu taky sládkem. Splnil se mi sen.

Nejvíc mi ale vadí na "vývoji" povolání sládka právě to, že tradice mizí. Bez ohledu na název té funkce je dneska sládek víc všechno ostatní než opravdový sládek. Z pivovarů se stávají fabriky, ze sládků manažeři a úředníci. Ve velkých koncernech to je nejhorší. Sládek nemůže ani sám rozhodnout, jak bude pivo dělat. Tomuhle vývoji jsme se bohužel částečně nevyhnuli ani my ve Svijanech. Víc času než v pivovaru trávím u počítače a papírováním. To mě trošku mrzí. Žádné Postřižiny. Je štěstí, že mám spolupracovníky, na které se můžu spolehnout. A zase jsme u lidí. Jsou ze všeho nejdůležitější. Pivo nedělá sládek, ale všichni v pivovaru. Sládek to jen trošku usměrňuje.

Vařil jste někdy pivo doma? Co byste doporučil těm, kteří se o to chtějí pokusit (je to v poslední době docela móda...)?

Jednou, když jsem ještě pracoval ve Vratislavicích, jsem měl v hlavě ideální pivo. Chtěl jsem ho uvařit, ale tenkrát jsem nemohl ovlivnit, jaké pivo se bude vyrábět. Tak jsem si usmyslel, že si ho udělám doma sám. Přinesl jsem si domů suroviny, připravil si velké hrnce a dal se do díla. Byla to hrůza! Várka, která normálně trvá asi 9 hodin, se protáhla na dvojnásobek. Musel jsem řešit spoustu problémů. Doma na sporáku hrozně dlouho trvá, než něco ohřejete. Mezi tím vám to ostatní vystydne... Pak dostat sladinu z mláta... A to nejhorší teprve přišlo. Horkou mladinu musíte rychle zchladit. Pak musíte týden, deset dní udržet teplotu hlavního kvašení a zase zelené pivo rychle a včas zchladit. V domácích podmínkách je to prakticky neřešitelná záležitost. Dokvášení už je asi to nejjednodušší. Nalil jsem pivo do PET lahví a zabral manželce na měsíc půlku lednice. No, pít se to celkem dalo, ale upřímně řečeno, kdyby to nebylo moje "dítě", kritikou bych nešetřil. Z toho plyne moje rada: Jestli si chcete na pivu opravdu pochutnat, radši to doma v hrnci nezkoušejte.

Mimochodem po letech jsem přece jenom dostal šanci to moje vysněné pivo přivést na svět. Jmenuje se Svijanský Rytíř. Jsou lidé, kteří říkají, že od okamžiku, kdy ho ochutnali, nechtějí o jiném pivu ani slyšet.

Pokud se přece rozhodnete pokoušet svatého Václava, patrona českých pivovarníků, a pivo si doma uvařit, pamatujte, že základ je v tom, nic neošidit. Každá teplota, každý čas, každý krok v receptuře mají svůj význam. Zapomeňte na myšlenky jako "to je dobrý", "takhle to taky stačí" nebo "ono to nějak dopadne". Pořiďte si přesný teploměr, na škodu by nebyl sacharometr. Zkuste si na vodě, jak dlouho budete jednotlivé rmuty ohřívat a jakou má váš vařič setrvačnost. Na jaký stupeň musíte vařič zapnout, abyste teplotu jen udržovali konstantní. Všechno si dobře promyslete. Jak budete scezovat? Jak budete chladit? Až všechno vymyslíte, pořiďte si pomocníka, protože se vám určitě sejdou dvě věci najednou a máte jenom dvě ruce. A navíc se to musí všechno celou dobu míchat!

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Zdena Bočarova


Pivovar Svijany vyrobil minulý rok úctyhodné množství zlatavého moku.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, říká se. A platit by to jistě mohlo i o Pivovaru Svijany. Minulý rok tam totiž uvařili úctyhodné množství zlatavého moku. Deníku to potvrdil ředitel Roman Havlík. „Byl to opravdu rekordní výstav, nakonec šlo o 317 600 hektolitrů piva,“ uvedl Havlík. Ve srovnání s rokem předchozím jde o nárůst o téměř 20 procent. Kromě toho v roce 2008 získat pivovar řadu ocenění. Jedním z nich je i cena od Sdružení přátel piva – Pivovar roku 2008.

V současné době tvoří zhruba 75 procent produkce jeden druh piva – Svijanská 11°, patnáct procent pak připadá na 10° a zbytek připadá na speciály. „Jsme jednoznačně největším výrobcem speciálů v republice,“ řekl Havlík. Nejvíce minulý rok rostla produkce kvasničáku.

V roce 2008 mohli milovníci svijanského piva zaznamenat i nové balení jejich lahodného moku. Jak poznamenal ředitel pivovaru, lidé si tak například mohli koupit jednolitrový džbánek, do kterého se „balí“ právě již zmíněný kvasničák. A zájem byl velký.

Krize pivu nevadí

Hospodářská krize číhá na každém rohu. Lidé nekupují zboží tak, jak tomu bývalo. Jak to ale vypadá, pivu to příliš nevadí. Ba naopak. „Ve všech poučkách, co jsem četl, se psalo, že v dobách krize se pilo ještě víc, než jindy. Lidé se potřebují z krize vypovídat. Obzvláště Čechům jde povídání dobře právě u piva,“ říká ředitel svijanského pivovaru Roman Havlík.

V řeči čísel to znamená, že během ledna letošního roku měl Pivovar Svijany o více než osm procent vyšší výstav, než tomu bylo v lednu roku 2008. Jak to ale bude v dalších měsících, se jen těžko odhaduje. Podle Havlíka je totiž možné, že pokud se krize bude dál prohlubovat, dojde k poklesu životní úrovně a lidé omezí návštěvy restaurací a hospod. Tím zároveň i poklesne zájem o pivo.

Svijany jsou všude

Pivovaru se daří rozšiřovat svoji produkci i do vzdálenějších míst naší země. Svijanské pivo je tedy možné zakoupit třeba i na severní nebo jižní Moravě, stejně tak v Plzeňském kraji. A právě Plzeň považuje ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík za velký úspěch. Konkurovat plzeňskému pivu není totiž jednoduché.

Rok 2009 bude ve Svijanech ve znamení navyšování výrobních kapacit. Pivo zde vzniká tradiční technologií výroby, tedy hlavním kvašením v otevřených kádích a dlouhodobým zráním v ležáckých sklepích. Tento způsob výroby je náročnější, ale znalci pěnivého moku pak mohou plně vychutnat všechny klasické známky „pravého piva“.

Hlavní kvašení – kapacita otevřených kádí, bude navýšena o 1.200 hektolitrů a objem v ležáckých sklepích o 7.500 hektolitrů„ popisuje letošní práce v Pivovaru Svijany jeho ředitel Roman Havlík. To vše v řádech desítek milionů korun.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Boleslavský deník.cz | Autor: Tomáš Ježek


Největší pivovar v Libereckém kraji, Pivovar Svijany, včera slavil hned dvoje narozeniny. Jednak 444 let od uvaření první várky piva ve Svijanech a jednak 10 novodobých mimořádně úspěšných let.

V roce 1998 byl pivovar ve Svijanech před likvidací a nebýt Františka Horáka, tak by včera již nebylo co slavit. Dnes již bývalý ředitel Horák dokázal sehnat partu lidí a hromadu peněz a pivovar zachránil před zánikem. Sám se pivovarnictví věnuje již od roku 1957 a včera měl velkou radost z rekordu, který pivovar letos zřejmě dosáhne.

Již třikrát jsme v tomto roce přesáhli třicetitisícový výstav a za celý rok bychom měli vyrobit více než tři sta tisíc hektolitrů piva,“ uvedl současný ředitel Roman Havlík. Ten se u příležitosti výročí pustil do počítání a vyšlo mu, že za 10 let ve Svijanech bylo vystaveno 1 732 000 hektolitrů piva.

V takové báječné sestavě v jaké tu dnes jsme bychom to pili asi pět set let,“ uvedl Havlík na slavnosti v zaplněném obřím stanu. Třistatisícová hranice není pro pivovar konečná. Současná varna je schopná vyrobit ročně 400 tisíc hektolitrů a po dalších úpravách by se Pivovar Svijany mohl dostat až na půlmilionovou hranici. „Nikdo nemusí mít obavy, že by to bylo na úkor kvality, protože to je naše nejhlavnější reklama,“ konstatoval Havlík.

Investice do pivovaru za deset let přesáhly 350 milionů korun a jen v letošním roce to bylo 60 milionů do nové expedice, firemní prodejny a robotizace. „Jsme jedním z mála pivovarů, které mají robotizované paletizace na linkách,“ pochlubil se Havlík.

Zdroj: MF Dnes.cz


Svijany: Pivovar u sládků zabodoval

[úterý, 30. září 2008]

Pozici úspěšného výrobce speciálních piv v Česku potvrdil Pivovar Svijany. Z letošního patnáctého ročníku soutěže Podzimní cena českých sládků, která se konala minulý týden v Kostelci nad Černými lesy, si jeden z nejstarších českých pivovarů odvezl hned tři první místa, konkrétně v kategoriích: Světlé speciály (Svijanský Kníže), Tmavé ležáky a speciály (Svijanská Kněžna) a Nealkoholická piva (Svijanský Vozka). Kromě toho pivovar vybojoval čtvrté místo za Svijanského Barona a jedno třetí místo za Kvasničáka. Do soutěže bylo přihlášeno 79 značek z 18 pivovarů.

Zdroj: Deník.cz


Pivní slavnosti: 16 tisíc lidí

[pondělí, 14. červenec 2008]

Tradiční Slavnosti svijanského piva ani letos nezmokly. Pokazili je jen zloději, kteří ukradli dvě auta.

Dvěma zázraky se může po víkendu pyšnit starosta Svijanského Újezdu Blahoslav Kratochvíl - obloha bez deště a úklid po šestnácti tisících návštěvnících Slavností svijanského piva během čtyř hodin.

„Ač se to zdá neuvěřitelné, jsme asi jediným místem v kraji, kde v sobotu spadlo sotva pár kapek,“ konstatoval včera odpoledne Kratochvíl. „Neuvěřitelné je i to, že se nám celý areál povedlo vyčistit za necelé čtyři hodiny, což je náš dosavadní rekord.“

Tradiční Slavnosti svijanského piva totiž ani letos nezmokly, a to i přes to, že celým krajem kličkoval hustý déšť s bouřkami už od pátku. Dorazily na něj davy z celého kraje i ze středních a východních Čech a pořadatelé po nich stačili uklidit během nedělního dopoledne.

Návštěvníky přivítal nově upravený areál

Návštěvníky letos přivítal nově upravený a rozšířený areál. Vlastní akce připomínala mix mezi lidovou veselicí, rockovým festivalem a Matějskou poutí, alespoň podle toho, co se odehrávalo v každé ze tří částí areálu. Pivo teklo ze 140 píp a návštěvníci zdolali kolem 650 padesátilitrových sudů.

„Ještě nemáme přesnou statistiku, ale je to o něco málo víc než vloni. Jsme velmi spokojení,“ libuje si ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík.

Spokojení byli i návštěvníci. „Jsem tu podruhé, jezdím sem za pivem a atmosférou,“ konstatoval například dvacetiletý Martin Hrnčál z Jablonce nad Nisou, oděný do trička s nápisem Svijany, jako ostatně velká část účastníků akce. „Počasí je skvělé, ale máme i rezervní oblečení, kdyby začalo pršet.“

Speciální „pivní“ autobus od turnovského nádraží využil například třicetiletý Tomáš Molek z Jičína. ten se přizdobil kovbojským kloboukem a zelenými vlasy, zakoupenými v jednom z desítek místních stánků. „Jsem tu poprvé a nalákal mě sem kamarád. Je tu pohoda, takže možná zůstanem i na noc, ještě nevím,“ vysvětlil.

Průběh slavností pokazili zloději. Ti přímo z parkoviště v obci ukradli dvě auta. „Šlo o Škodu Octavie a starší BMW, majitelů z Jičína a Mladé Boleslavi,“ poznamenala Lenka Trpišovská z libereckého policejního ředitelství. „Jedno auto bylo vykradené a jedno poškozené.“

Zdejší řidiči neunikli policejním kontrolám. „Rozdali jsme na místě i třináct pokut za špatné parkování a nepřiměřenou jízdu a objevili tři řidiče, kteří pili alkohol,“ popsala Trpišovská. Jeden muž z Hodkovicka skončil za agresivní chování vůči policistům na stanici. „Půjde ale jen o přestupek,“ doplnila.

Obec s necelými čtyřmi stovkami obyvatel má za sebou víkend, kdy se co do počtu lidí zvětšila zhruba čtyřicetkrát.

„Příští dvacátý ročník začneme připravovat spolu s pivovarem ve Svijanech už za týden,“ dodal starosta.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Milada Prokopová


Milovníci piva, pozor! Devatenáctý ročník Slavností svijanského piva hostí zítra od 13 hodin koupaliště ve Svijanském Újezdu.

Všechny druhy svijanského alkoholického i nealko nápoje potečou celkem ze sto čtyřiceti píp. Aby se návštěvníci nenudili, vystoupí řada hudebníků: na koupaliště dorazí například kapela Kryštof, zpěvačka Anna K, skupiny Krucipüsk, Alkehol a Walda Gang, Plzeňská dechovka Oty Hellera, Dixieland band, Non stop a další. Nebudou chybět ani soutěže a atrakce.

Kdo nechce jet autem, aby se mohl napít, může využít kyvadlové dopravy. Autobusy pojedou každou hodinu od železničního nádraží v Turnově až do půlnoci. Vstupné na festival činí sto korun. Slavnosti svijanského piva jsou hojně navštěvovanou akcí. Jen vloni se vytočilo ze sto dvaceti píp šest set devadesát padesátilitrových sudů piva a navíc ještě dvanáct sudů nealkoholického piva pro řidiče. Největší zájem je zpravidla o desetistupňové a jedenáctistupňové pivo, takzvaných dvanáctek a třináctek se vypije méně.

***

* Pivní festival Pivo poteče ze 140 píp Zahrají: Kryštof, Anna K, Krucipüsk, Alkehol a Walda Gang, Dixieland band, Non stop Koupaliště Svijanský Újezd sobota 12. července, 13.00 Vstupné: 100 korun

Zdroj: MF Dnes.cz


Pivovarník duší i srdcem

[čtvrtek, 17. duben 2008]

V roce 1957 byla v obci Svijany dokončena stavba nové požární zbrojnice a v podzimních měsících podala většina zemědělců přihlášky k začlenění svých pozemků do státních statků, poněvadž s JZD měli špatné zkušenosti...

A do místního pivovaru, jednoho z provozů Severočeských pivovarů, národního podniku, nastoupil čerstvě vyučený pivovarník - sladovník František Horák. Možná ani tehdy netušil, že pivu a tomuto konkrétnímu pivovaru zůstane věrný přes padesát let. V pivovaru zná každý centimetr, zažíval s ním všechny změny k lepšímu i k horšímu, pamatuje dřevěné kádě, tanky i sudy, kladky a lopaty namísto dopravníků, čištění ležáckých sudů se svíčkou, zkusil snad každou činnost, která k pivovaru patří, od dělníka přes podsládka a sládka, až se nakonec stal ředitelem.

Ani lidi tu prý nebyli takoví, jací tu pracují dnes, měli své "mouchy", rádi se napili a práci odbývali, s takovými se těžko udělá něco dobrého. Kvalita piva byla za ta léta jednou lepší, dvakrát horší, neměli jsme tu pravou technologii, sklepy byly teplé...

"Byla to problematická léta, byli jsme jen provozem, takže investice shora nepřicházely, pracovalo se hlavně rukama. V roce 1985 poprvé hrozilo Svijanům uzavření," vzpomíná František Horák. "Naštěstí pivo sdružuje a napomáhá k vytváření kamarádských vztahů a právě kamarádi a známí nám tehdy pomohli. Založil jsem tehdy Společnost pro záchranu pivovaru Svijany, tvořilo ji asi dvacet lidí, dokonce i z nadřízeného pivovaru v Lounech. Dostali jsme se až na ministerstvo, přesvědčovali, umlouvali, a výsledkem bylo to, že pivovar jel dál. Dodnes se s touto partou scházím, na jaře tomu setkání říkáme "otvírání studánek" a na podzim "zavírání studánek". Je nás rok od roku míň, ale těší mě se s lidmi, kteří mi tenkrát pomohli, znovu vídat."

František Horák opustil svijanský pivovar jen na jeden rok, když kvůli nedorozumění s vratislavickým vedením přešel do pivovaru Klášter, ale rád se zase vrátil, když mu to nové vedení nabídlo. To už se psal rok 1995, svijanský pivovar patřil pod státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou a tehdy už ředitel Horák začal uvažovat o tom, že by pivovar koupil. Předešly ho Pražské pivovary s jejich anglickým partnerem. Ti se v roce 1998 rozhodli zavřít jak Vratislavice, tak Svijany. "Začal jsem jednat o koupi pivovaru, už nebylo zbytí. Přesvědčoval jsem je tehdy, že jako Angličani mají vztah k tradici a tudíž by měli uznat, že není dobré zavírat pivovar, který vaří pivo od roku 1564 a navíc v tak malém množství, které firmě jako Pražské pivovary vůbec nemůže konkurovat. Nakonec jsem je umluvil, slíbili, že mi pivovar prodají, ale termín pro předání peněz byl šibeniční, nepodařilo se mi sumu od banky získat. Co jsem ale dokázal, sehnat lidi, kteří peníze měli a do prodeje byli ochotni jít - naše současné majitele. Nestal jsem se tedy majitelem, jen spolumajitelem, ale hlavně že Svijany byly zachráněny."

Vznikla společnost Pivovar Svijany, s.r.o. A odstartoval "svijanský zázrak". Výstav stoupal každým měsícem, investice navazovala na investici: rozšíření skladu, zvýšení kapacity ležáckých sklepů, automatická plnicí linka pro plnění KEG sudů, přechod na studenou filtraci, reprezentativní podniková prodejna, nová spilka, oprava čistírny odpadních vod... od roku 1998 kolem 250 milionů korun, z toho sto milionů šlo na rozšiřování kapacity. Po počátečním propouštění nastal obrat a začali se vracet lidi, nyní v pivovaru pracuje 79 stálých zaměstnanců a kolem dvaceti sezonních. V roce 1997 z pivovaru odcházelo 38 000 hl piva, v roce 2007 už 265 916 hl. Pivovar dnes nabízí osm druhů piva, také nealko a pivo pro sportovce. Z původních pětačtyřiceti hospod v okruhu pár desítek kilometrů kolem pivovaru, kde se svijanské točilo, je jich nyní na 1400, z toho několik desítek na Moravě, v jižních Čechách, v Praze a dokonce v Plzni.

V roce 2006 se Pivovar Svijany stal podle Sdružení přátel piva Pivovarem roku. Firma, které ještě v devadesátých letech hrozil zánik a uzavření výroby, získala takovou cenu poprvé.

Nahlížím do popisu náplně učebního oboru Pivovarník a sladovník: je to kvalifikovaný pracovník, který samostatně provádí odborné práce při výrobě piva a sladu. Jaký by měl být a co by měl znát? Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je vyučení, určitá zručnost, rychlost reakce, fyzická zdatnost. Pracovními činnostmi jsou přejímka, skladování a ošetřováním sladovnického ječmene, výroba sladu, zpracováním sladovnického ječmene, skladování, ošetřování, balení a expedice sladu, zpracovávání základních surovin pro výrobu piva, řízení a obsluha chemickofyzikálních a biologicko-technologických procesů včetně kontrolních činností ve sladovnické a pivovarnické výrobě pomocí prvků mechanizace, automatizace, měření a regulace, řízení a obsluha diskontinuálních a kontinuálních technologických zařízení a tak dále a tak dále. Nikde se tu neučí manažerské dovednosti, obchodní politika a marketink, práce s lidmi. To vše František Horák zvládal za pochodu vycházeje z každodenních zkušeností a opíraje se o "selský rozum" a přirozený řídicí talent. Nejvyšší vzdělání mu poskytla škola života. Zeptám-li se, jak se to všechno naučil, jak přišel na to, že chce-li své stále lepší pivo prodávat a získávat nové zákazníky i příznivce, je výhodné objíždět hospody a nabízet tak dlouho, až se hospodští "chytnou" a svijanské si oblíbí, že Pivní slavnosti, které se ve Svijanech pořádají od roku 1990, zvýší výrazně popularitu svijanského piva, že prodej triček a dalších předmětů s logem bude mít úspěch a přiláká další zakázky atd., František Horák na chvíli zmlkne, jako kdyby hledal odpověď, a pak zase začne o lidech, o spolupracovnících, o kvalitě piva, o nadšení a patriotismu, s jakým se ve svijanském pivovaře pracuje, hlavně ale ne o sobě.

Nic naplat, na to, jaký byl pan Horák ředitel, se musím zeptat někoho jiného, a to sládka Petra Menšíka:

"Jsem ve Svijanech 10 let, tedy od toho roku, kdy se pivovar osamostatnil, od té doby spolupracujeme, ale znal jsem ho i před tím. Zasvětil pivovaru celý život, několikrát ho zachránil možnými i nemožnými prostředky před uzavřením, pivovarem vždycky žil, práce pro něho nebyla jen zaměstáním, ale pivovar byl jeho rodina, možná někdy na úkor té skutečné. Ještě nedávno začínal svůj pracovní den ve čtyři ráno a odcházel poslední. Vaření piva dokonale znal, prošel úplně vším až po tu funkci nejvyšší. Jeho přístup k lidem byl nestandardní stejně jako k řešení problémů, řídil se intuicí, srdcem, profesní otázky vnímal jako život a ne jako byznys. Pro nás to byl vždy takový táta a v každé rodině je něco, jednou jsou děti hodné, jindy zlobí, je potřeba být tu přísný, tu pochválit. A přístup to byl zjevně správný. Sotva se tomu dá naučit ve škole, s tím se člověk narodí.

Teď sice odchází z funkce ředitele, ale zůstává členem představenstva a bude tady pořád přítomen jako obchodní sládek, to je činnost jemu blízká, bude zprostředkovávat kontakt mezi pivovarem a odběrateli a bohatě se tak zúročí jeho zkušenosti. Naše pivo je specifické, je důležité umět s ním zacházet a on hospodským poradí, jak se k pivu chovat a jak se o něj starat.

Samozřejmě jsme se názorově střetávali, ale kdyby takové střety nebyly, nebylo by vývoje. Přišel jsem z jiného pivovaru, jsem jiná generace, měli jsme rozdílné představy, hlavně v začátcích, ale vždycky jsme dospěli ke kompromisu, jednou jsem měl pravdu já, jednou on a vždy to bylo pro dobro piva. Pan ředitel nestojí tvrdě za svým, ale diskutuje, vyptává se, zajímá ho názor jiných, odborníků i laiků, a nakonec společně dospějeme k řešení, které bylo vždy ve prospěch věci. Je to zkrátka tělem i duší "pivovarskej", má rád pivo i řemeslo a prioritou vždycky bylo, aby pivo vyšlo jako vítěz. To vnímají všichni tady, to, že v pivovaru vládne dobrý duch, je hlavně jeho zásluhou.

Nástupce si vychoval v nás, nejsme sice jeho pokrevní rodina, ale jako členové jeho rodiny se cítíme. Určitě se nestane, že po jeho odchodu začneme všechno dělat jinak. Něco se možná změní, to je otázka dalšího vývoje, ale jeho filozofie výroby piva a vztahu k zákazníkům tu zůstane.

Jeho intuitivní model řízení možná nekoresponduje s odbornými příručkami, něco jsme možná dělali přímo opačně. Když to vezmeme z pohledu hospodářských výsledků, udělala se spousta věcí, nad kterými by odborníci kroutili hlavou, a přitom efektu bylo dosaženo; možná by stálo za to se nad tím naším způsobem řízení zamyslet. Naši majitelé jsou zkušení obchodníci, ředitel má cit, selský rozum a lásku k pivu a všechno dohromady přineslo výsledky, které teď máme.

Mohl by snad vzniknout dojem, že odchodem pana ředitele se něco výrazně změní, pan Horák se znal snad s každý v oboru i okolí, je s pivovarem spojen víc nežli kdokoliv jiný. Ale za sebe i ostatní mohu zaručit, že pivo budeme vařit pořád dobré a se zákazníky a příznivci budeme mít stejně vřelé a upřímné vztahy, jako když tu řediteloval on."

I František Horák smýšlí stejně: "K odchodu jsem se rozhodl dobrovolně, usoudil jsem, že už je čas. Myslím, že svijanské pivo už své jméno stonásobně očistilo. Jednu dobu se říkalo, že malé pivovary skončí, že je velké "převálcují". Pravda, máme vyšší energetickou náročnost, vaříme pivo živé, nepasterované, ani do hospod nedáváme tolik, co velké pivovary, ale hospod nám neubývá, naopak.

Nového ředitele jsem si sice nevychoval, ale sám jsem ho navrhl - pracoval v týmu majitelů pivovaru a jevil se mi jako velmi schopný nástupce. Není sice pivovarník, ale srdce mu pro pivovar buší a jistě bude bušit ještě víc, až se tu se vším sžije. Ostatně budu mu stále k dispozici s radou, nápadem, podporou.

S pivovarem budu stále v kontaktu, jako obchodní sládek budu mít kancelář v Liberci, občas vyjedu s obchoďáky po hospodách, pochválím nebo něco doporučím, teď jsem na to vůbec neměl čas. Neříkám, že jsme ve vaření piva mistry světa, ale naše pivo má duši. Je živé, obsahuje řadu vitamínů a tělu prospěšných látek, když se pije rozumně, je to zdravý nápoj. Taky mám rád fotbal, hokej, volejbal, chodím s kamarády na pivo, chci víc jezdit na kole, vylepšit zahrádku. Dění v pivovaru můžu sledovat z jiného úhlu pohledu, poradit, navíc odcházím s dobrým pocitem, že mě lidi berou, vždy jsem se snažil s lidmi vycházet, usnadnit jim práci moderní technikou, zajistit jim za kvalitní práci i slušný výdělek. Chtěl bych lidem moc poděkovat, bez nich by se nedokázalo nic, dnes už tu nejsou jiní pracovníci než jen dobří a velmi dobří. Jak se podařilo vybudovat takový tým? Když do něčeho jdete s nadšením, strhnete i ostatní."

František Horák,

narozen roku 1941v Mašově u Turnova, od roku 1963 bydlí ve Svijanech. Od roku 1957 je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany. Založil Svijanské pivní slavnosti a získal pro Svijany mnoho čestných uznání. Sám se stal například Osobností Libereckého kraje či pivovarnickou osobností za rok 1998.

Zdroj: Hospodářské noviny | Autor: Zdena Bočarova


Vystudoval dopravní inženýrství a původně se měl stát pilotem. Řadu let pracoval jako obchodní manažer ve strojírenském podniku. Teď ho osud zavál do nejznámějšího pivovaru v kraji – do Svijan. Na začátku dubna vystřídal Roman Havlík ve funkci ředitele dosavadního nestora českého pivovarnictví Františka Horáka. „Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu ředitelem pivovaru, ale jsem rád,“ říká čtyřicetiletý Havlík.

* Jste spíš technik a obchodník než pivovarník. Jaký je váš vztah k pivu?

Sám sebe bych pasoval do role vášnivého spotřebitele. Deset let piju svijanské pivo. Když jsem někde mimo náš region, ochutnám i konkurenční piva, ale jsem nakažený patriotismem, takže na to naše nedám dopustit. Jsem konzervativní a nemám rád různé moderní příchutě.

* Pijete také třetinky jako váš předchůdce František Horák?

Ano. To mě naučil právě on. Vždycky jsem pil půllitry, ale od doby, co ho znám, piju třetinky. Pivo je pak stále čerstvé.

* Jak jste se vůbec do Svijan dostal?

Cesta byla trochu klikatější. Původně jsem totiž vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině specializaci pilot-inženýr. To bylo ještě před revolucí, pak jsem ještě šel na devět měsíců na vojnu. Mezitím se situace změnila. Zrušil se Slovair a aerolinky měly na piloty vysoké nároky, které jsme my jako mladí absolventi, navíc civilové, nesplňovali. Takže jsem musel svoje plány přehodnotit a hledat uplatnění někde jinde.

* Znamená to, že jste jako pilot nepracoval?

Ne. Začal jsem pracovat v marketingu na různých pozicích a pak dostal od spolužáka nabídku, abych šel pracovat do firmy jeho otce do Liberce. To bylo v roce 1992. A od té doby jsem už v Liberci zůstal. V roce 1997 jsme šel do Gey-LVZ jako vedoucí nákupu a po devíti letech jsem začal působit jako projektový manažer.

* Co jste dělal?

Stavěli jsme továrnu v Istanbulu. Tři čtvrti roku jsem strávil na cestách. Pak jsem se rozhodl odejít a přišla nabídka od většinového vlastníka Pivovaru Svijany, abych převzal vedení pivovaru po Františku Horákovi, který si mě vybral jako svého nástupce. Rozhodování nebylo jednoduché. Znamenalo to přejít z velké mezinárodní firmy do malé, kde to funguje úplně jinak, ale jsem rád, že jsem to udělal.

* V čem je to jiné?

Vládne tu jiná atmosféra, taková rodinná. Ve velké firmě má všechno svoji škatulku, regule a pravidla, všechny procesy jsou striktně naprogramované. Jakmile to nějak vybočí, nastane problém. Chápu, že ve velké firmě to asi jinak nejde. Všechno je ale až moc sterilní. V malé firmě je to méně formální, ale zase pružnější a přizpůsobivější. Lidé tady k práci přistupují nejen jako k zaměstnání, pro ně je to srdeční záležitost. A to se mi na tom líbí daleko nejvíc. Možná je to dané i tím výrobkem, který je ryze český a lidé k němu obecně mají kladný vztah.

* Ještě před svým nástupem do funkce jste udělal dvouměsíční kolečko po všech pracovištích v pivovaru. Proč?

Chtěl jsem vidět zblízka, jak se vaří pivo. Dalším důvodem bylo, že jsem chtěl poznat lidi a zapadnout mezi ně. Začal jsem na varně a snažil se projít celým výrobním procesem. Potom, když jsme pivo nasudovali do sklepa, kde leží asi měsíc, využil jsem času a vyrazil s obchodními zástupci na objížďku našich hospod a restaurací a získával poznatky z trhu.

* Překvapilo vás při tom kolečku něco?

Lidé. To, že je jejich stavovskou ctí, aby bylo pivo co nejlepší. A že jsou hrdí na to, že se na jeho zrodu podílejí. Možná je to i tím, že většina z nich je místních a pivovar je tu už spoustu let, takže jsou s ním spjatí už po generace.

* Každý manažer chce do firmy přinést něco svého. Co tedy vy chcete přidat k tomu, co už tady je?

Dosavadní ředitel nasadil laťku hodně vysoko a v tom budu pokračovat. Jako manažer chci skloubit zájmy vlastníků, kteří chtějí vydělávat, se zájmy zaměstnanců, aby chodili domů se slušnou výplatou, a s potřebami a přáními zákazníků, aby byli spokojeni a dál naše pivo kupovali.

* To nebude lehké. Jak to chcete udělat?

Nebudeme ustupovat od našeho tradičního receptu. Vaříme pivo klasické, v otevřených spilkách, bez chemických úprav a bez pasterizace. Na druhou stranu tradiční metoda je pracnější a pomalejší, takže se nevyrobí tolik jako při nových eurometodách. Navíc má živé pivo kratší trvanlivost, takže to jsou určitá omezení, která nás trochu svazují, například ve vývozu. Proto také nepatříme mezi nejlevnější piva. Dál ale chceme získávat nová teritoria, nové hospody a zákazníky.

* Daří se to, kolik máte v současnosti hospod?

Patnáct set. Většina je jich do vzdálenosti zhruba šedesáti kilometrů, ale máme hospody i v jižních a západních Čechách a například i v Plzni. V poslední době se nám daří expandovat do Brna a okolí, kde máme už více než čtyřicet hospod a vypadá to, že přibudou další. V měsíci březnu jsme tak dodali 800 hektolitrů.

* Jak získáváte nové hospody?

Snažíme se hostinské a majitele restaurací přesvědčit o tom, že jim nabízíme klasické české pivo, za kterým se budou hosté vracet, učíme je, jak s ním zacházet a jak ho ošetřit, aby bylo co nejlepší.

* Máte ambice jít někam do ciziny? Například do Německa nebo do Polska?

Je to významná možnost dalšího rozšíření, ale jen za předpokladu, že zachováme ty vlastnosti piva, jaké nabízíme.

* Chystáte letos nějaká vylepšení?

Za zhruba padesát milionů korun. Rozšiřujeme ležácký sklep, do stáčírny chceme koupit dva nové automaty na lahve i kegy (nerezové sudy, pozn. red.). Chceme rozšířit sklady a vybudovat novou prodejnu. Z té staré chceme udělat síň tradic, protože si myslíme, že si to pivovar zaslouží. Navíc slaví letos 444 let od založení a deset let od doby, kdy jsme se stali soukromým pivovarem. Oslavy chystáme na podzim, ale předtím se v červenci budou konat tradiční Svijanské slavnosti.

* Deset let je dlouhá doba. Změnili se nějak vlastníci?

Majoritním vlastníkem je od počátku společnost LIF a druhým je nyní společnost K Brewery Group, která koupila podíly od menšinovým vlastníků. Podporuje regionální menší a střední pivovary. Patří jí například i Platan nebo Černá Hora.

* Patří k vám i pivovar Rohozec. Není to tak trochu konkurence?

Možná to tak vypadá, ale my spolupracujeme a vzájemně se doplňujeme.

* Velikostí už spadáte mezi střední kategorii pivovarů a letos chcete zaútočit na hranici 300 tisíc hektolitrů. Mění se tím nějak vaše situace?

Ta už se změnila, když jsme překročili hranici 200 tisíc hektolitrů ročně. Platíme stejnou spotřební daň jako Plzeň, to je 240 korun z hektolitru desítky. I to je jeden z důvodů, proč nepatříme mezi nejlevnější piva. Tím hlavním ale je, jak už jsme řekl, klasický a nákladnější způsob výroby. Nadále chceme být pružní a rychle reagovat na přání zákazníků.

* Co je největším nepřítelem vašeho pivovaru?

Největším nepřítelem pivovaru, ale nejenom našeho, ale všech pivovarů, které vaří „české pivo“, je podle mě globalizace a obrovský ekonomický tlak na náklady, který může vést až k tomu, že pivo bude všude stejné nebo velice podobné.

* A co konkurence?

Ta zdravá je motivující, nutí vás neustrnout na místě, ale neustále se zlepšovat. S tou nekalou nic neuděláme.

* Co byste vzkázal vašim příznivcům?

Že ředitel se sice změnil, ale pivo zůstává stejné. To je myslím ta hlavní zpráva.

***

* Roman Havlík, ředitel Pivovaru Svijany

– 40 let, ženatý, 3 děti

– pochází z Krupky

– vystudoval VŠ dopravní v Žilině, specializaci pilot-inženýr

– v roce 1992 přišel do Liberce, pracoval v oblasti obchodu

– v roce 1997 nastoupil do GEA-LVZ jako vedoucí nákupu, později pracoval jako projektový manažer

– od 1. dubna je ředitelem Pivovaru Svijany

– vystřídal ředitele Františka Horáka

Zdroj: MF Dnes | Autor: Milada Prokopová


Mých 50 let se svijanským pivem

[sobota, 29. březen 2008]

Od roku 1957 spojil svůj život s Pivovarem Svijany František Horák. Nyní odchází z místa ředitele. Za jeho působení se podařilo podnik na poslední chvíli zachránit a pivovar navýšil svoji výrobu téměř desetkrát.

Jedna z největších osobností českého pivovarnictví - František Horák, v pondělí odchází z místa ředitele Pivovaru Svijany. Se svým životním posláním, pivovarem, se však zcela rozloučit nedokáže a se Svijany, kterým věnoval 50 let svého života, bude dál spolupracovat jako obchodní sládek. „Kdybych měl skončit úplně, to by pro mě nebylo dobré,“ říká Horák.

* Co nebo kdo vás přivedl před více než půl stoletím do pivovarnictví?

Byl to můj otec. Jednou v roce 1957 takhle přišel a říká: ve Svijanech shání do učení sladovníka. Měli jsme v té době malé hospodářství, a tak pivovarské mláto bylo jedním z dalších argumentů. Já jsem neměl vyhraněné zájmy jako některé dnešní děti, a tak jsem do toho šel. To pivovarství se mi stalo prakticky koníčkem, takže jsem se do toho zahloubal a měl jsem to rád. Za celý ten život jsem tu prošel všemi funkcemi, znám tu každý centimetr.

* Jak to tu tehdy vypadalo, jako v Hrabalových Postřižinách?

Vzpomínám na ty časy, kdy jsme ještě neměli pásové dopravníky ani sklápěčky, takže se všechno házelo ručně lopatama z vagonů. Měli jsme tu bednáře. Pamatuji dřevěné transportní sudy, to byly čtvrtky, půlky a stovky. V těch sklepích, co dnes máme nerezové tanky, tak tam byly velké ležácké sudy, které se koncem každé zimy, řekněme tak v únoru, vyndávaly ven. Stará smola se z nich horkým vzduchem sundávala a dávala se nová. Parta lidí pak sudy různě koulela po dvoře. Lahve se přivážely volně ložené ve vagonech, akorát chráněné skelnou vatou, a sami jsme je rovnali do dřevěných bedýnek. Dneska by tomu nikdo nevěřil. Byla to zkrátka úplně jiná práce. A hlavně dřina.

* Co všechno jste tedy v pivovaře dělal?

Dělal jsem ve sklepě, ve varně, vařil jsem pivo, chladil, filtroval, prostě úplně všechno. Pak jsem se stal podsládkem, to bylo tak kolem roku 1974, asi od roku 1980 jsem byl sládkem. No a od roku 1989 ředitelem.

* Svijany nepatřily vždy mezi dobrá piva. Proč?

Celou dobu jsem byli jen provoz, pod někoho jsme patřili a neměli o nás zájem. Takže jsme nebyli ani technologicky dobře zařízeni. Vodu na kvasnicích jsme měli nechlazenou přímo z vrtu, což je špatně. Měli jsme také teplé sklepy. Mimo to za minulého režimu byl v pivovarnictví kvůli nízkým platům nedostatek pracovních sil. Bylo tu zaměstnáno takových šest až deset nemakačenků a ochmelků, na které nebylo spolehnutí. Pivo jsme pak měli třikrát dobré, dvakrát špatné, kvalita se pohybovala.

* Během své éry jste pivovar dvakrát zachraňoval. Jak se vám to povedlo?

V roce 1985, kdy jsme patřili pod podnik Louny, se měl pivovar zavřít. Já už ho ale měl tak rád, že jsem se obklopil lidmi a kamarády, kteří byli ve funkcích různých ředitelů a měli dlouhé prsty na ministerstvu. Pivovar jsme zachránili. To bylo poprvé. Pak ho chtěli v roce 1998 zavřít Pražáci. Ono to tedy vlastně patřilo Angličanům. Chtěli to zavřít nejdříve tady a pak ve Vratislavicích. Začal jsem s nimi jednat, že to koupím. Říkal jsem jim, prodejte nám to, vždyť tady se dělá třicet pět tisíc hektolitrů, vždyť vás nemůžeme ohrozit. Protože pivovar Svijany byl založen již v roce 1564, tak jsem apeloval i na jejich vztah k tradicím. Nakonec se rozhodli, že mi to prodají. Tak jsem si vyjednával peníze, čas utíkal a peníze pořád nebyly. To bylo tak dva tři měsíce až najednou řekli, pane Horák, jestli tu peníze nebudou za tři týdny 28. dubna, tak to zavíráme.

* Tak to byl hodně šibeniční termín.

Já jsem ty peníze nesehnal, ale moji známí sehnali pány Kučeru, Kašpara a další. Peníze jsme tam vezli poslední den autem s ochrankou. Dva dny předem se ještě nevědělo, zda pivovar ještě pojede. Byl to takový zázrak, kdy jsme dvakrát utekli hrobníkovi z lopaty a daří se nám. Bude to asi díky tomu, že jsme to chtěli, člověk to měl rád, majitelé do toho dali nějaké peníze.

* Jaké byly nejhorší okamžiky kromě těch kdy pivovaru hrozilo uzavření?

Asi s těmi lidmi. V některých dobách se to nedalo vůbec uhlídat. Buď přišli do práce pozdě nebo vůbec, nebo alespoň něco zkazili. Když jsem nastoupil a zhruba tak do sedmdesátých let tu byli lidi ještě z první republiky. Jenže ty se kvalitně nenahradili a ještě se zvyšoval výstav. A k tomu ještě ta nesprávná technologie. No, nebylo to jednoduché. Dnes už tu je pracovní kázeň. Není možné, aby se v práci někdo opil. To ale neznamená, že zakazujeme napít se piva. Může se napít, já nevím, třeba pro žízeň, ale není možné, aby trpěl pivovar.

* Zdá se, že pivovar skutečně netrpí.

Dnes, bez nějakého velkého chlubení, protože se už nikde nedělá špatné pivo, nám ten kšeft jde pořád nahoru. Je to asi tím, že to těm lidem chutná. Posledních deset let se výstav stále zvyšuje. Začínali jsme na třiceti osmi tisících. Loni jsme udělali dvě stě šedesát devět tisíc a letos to vypadá na tři sta tisíc. Za první tři měsíce letošního roku máme proti loňsku sedmnáct procent navíc. Takže to jede.

* A není škoda to tedy opouštět?

Nikdo mě odsud nevyhnal, sám jsem se rozhodl. Novému řediteli Romanu Havlíkovi to předávám, myslím, na zlatém podnosu. Toho hocha znám deset let. Je to čtyřicetiletý inženýr. Pracoval v GEA-LVZ, kde Mirek Kučera (nynější většinový akcionář-pozn.red.), který mi pomáhal se záchranou pivovaru, dělal ředitele. Takže si ho sem vzal. Již se tu dva měsíce pohybuje, zařizuje, již si uvařil várku, je to chytrý kluk a ještě se určitě občas sejdeme.

* Jak bude vlastně vypadat vaše další práce pro pivovar?

Jednak zůstávám v představenstvu firmy a jednak jako obchodní sládek občas pojedu s těmi obchoďáky, abych dokoukl jak to naše pivo kde točí a ošetřují. Nebudu řídit, takže si budu moci dát malé pivo a říct, hele máš to dobrý, nebo hele měl by jsi s tím udělat to a to. Hlavně už nebudu mít na sobě ty starosti a zodpovědnost za celý pivovar. Ale kdyby mi nedali tuto možnost, to by nebylo dobré. To bych se z toho zbláznil. Já nemůžu být úplně bez pivovaru.

* Když už jsme probrali ty vaše nejhorší okamžiky v pivovaru, tak co ty nejkrásnější?

Ty úplně nejhorší, kdy se měl pivovar zavírat, byly zároveň i nejkrásnější. Když jsme ten pivovar zachránili, to byla nádhera. No a pak ten závěr mé kariéry, kdy jsme deset let šli pořád nahoru. Už nejsme regionální pivovar, ale kromě severní Moravy zavážíme celou republiku. Třeba kolem Brna máme asi 65 hospod a v dokonce v Plzni nás točí ve dvanácti hospodách. Je to zavazující a člověk musí o tu kvalitu pořád bojovat. Věřím, že ty lidi jsou tady na to vycvičení, jsou na něj hrdí. Všechno to jsou pivovarský lidi, kteří to budou dělat dál dobře, jako když jsem tu byl já.

* Neměl jste za těch padesát let zaječí úmysly? Jít někam kde mají třeba lepší vybavení?

Neměl. Po té co jsem sem přišel, tak jsem si tu namluvil holku, jejíž táta pan Tichý tu byl sládkem a také pracoval celý život v pivovarnictví. A já to po něm převzal. Byl to takový přátelský život v tom pivovaru.

* A jak brala rodina vaši práci?

Myslím, že dobře. Manželka od svého otce věděla, do čeho jde. Ráno brzo do práce a večer pozdě z práce Mnoho let jsem vstával v půl čtvrté a od půl páté byl v práci. V té době tedy nebyl ani čas na dovolenou.

* Když zbude nějaký čas mimo práci, tak ho věnujete nebo budete věnovat čemu?

No tak, protože hodně jezdím, tak si v práci moc pivo nedám. Pak si ale rád zajdu jednou dvakrát týdně do hospůdky posedět s kamarády a dát si pár třetinek. No a pak chodím na fotbal a samozřejmě také na liberecký hokej. A také na volejbal v Dukle Liberec. Mám i spoustu známých a příbuzných, které mohu navštěvovat. Takže koníčky mám a hlavně pivovarské poslání mi i nadále zůstává.

* František Horák narozen 1941 v Mašově od roku 1963 bydlí ve Svijanech vdovec, má syna, žije s přítelkyní od roku 1957 až na jeden rok, kdy pracoval pro nedaleký Pivovar Klášter, je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany duchovní otec Svijanských pivních slavností získal pro Svijany i pro sebe mnoho čestných uznání (například osobnost Libereckého kraje)

Zdroj: MF Dnes | Autor: Jaroslav Hoření


Nejznámější pivovarník v kraji, šéf Pivovaru Svijany František Horák, končí ve funkci ředitele. Od dubna jej nahradí čtyřicetiletý dopravní inženýr a dosavadní obchodní manažer firmy GEA-LVZ Roman Havlík. Horák strávil v pivovaru, který se pod jeho vedením stal největším v kraji, půl století.

„Se Svijany ale budu stále v kontaktu,“ říká Horák. „Vlastně budu něco jako Frantin v Hrabalových Postřižinách. Budu jezdit po hospodách jako obchodní sládek a kontrolovat, jak s naším pivem zacházejí a radit jim, jak to dělat líp,“ těší se Horák. „Ale bez té obrovské odpovědnosti za celý pivovar.“ Své zkušenosti by měl uplatnit i v nově vznikající skupině menších pivovarů, které spojuje vlastnická struktura kolem společností K Brewery Group a.s. a LIF a.s.

Do Svijan nastoupil Horák v roce 1957 jako dělník a prošel všemi funkcemi přes úředníka, podsládka, sládka až po ředitele, kterým se stal v roce 1989. „Když jsem ve svých šestnácti do Svijan přišel, nenapadlo by mě, že tu zůstanu tak dlouho, a že jednou budeme vařit tolik piva,“ přiznává Horák. Dvakrát byl pivovar těsně před zavřením. „Hřeje mě, že mohu říci, že jsem se přičinil o jeho záchranu,“ dodává.

Poprvé měly Svijany zaniknout před třiadvaceti lety. „Tehdy jsme spadali pod Louny. Měl jsem vlivné známé, a tak jsem je tak dlouho otravoval, až se povedlo z nich vyrazit slib, že nám dají ještě šanci,“ vzpomíná Horák. Podruhé to bylo před deseti lety. Svijany patřily Pražským pivovarům, které tehdy vlastnili Angličané. „Nechtěli malý pivovar. Chtěl jsem ho koupit, ale neměl jsem peníze. Povedlo se sehnat dnešní majitele a já se stal podílníkem.“

Podle něj se tehdy situace zásadně změnila. „Pivovar se dostal do rukou lidí z regionu, ti měli zájem ho rozvíjet. Tehdy jsem Angličany před prodejem přesvědčoval, že se svými šestatřiceti tisíci hektolitry ročně je nemůžeme ohrozit. Netušil jsem, že se dostaneme až na téměř tři sta tisíc,“ poznamenal Horák.

Zdroj. MF Dnes


Herečka Jiřina Bohdalová (77) prodala svůj podíl v pivovaru Svijany! Za své akcie, které odpovídaly zhruba 4 % pivovaru, dostala pořádný balík! Odhadem 5 milionů korun!

„Odhaduji, že cena za čtyřprocentní podíl se pohybovala kolem pěti milionů korun. V potaz beru velikost pivovaru a ceny, za které se v posledních měsících prodaly podobně velké pivovary,“ řekl deníku Aha! pivní expert Jaromír Čeleda.

Koupi minoritního podílu od slavné herečky potvrdili i lidé z okolí podnikatele Miroslava Kučery, který od Bohdalové akcie koupil. „Vedle Bohdalové vykoupil Kučera i další minoritní akcionáře a v současnosti má ve Svijanech majoritu,“ potvrdil jeden z Kučerových spolupracovníků.

Bohdalová tak potvrdila instinkt dobré obchodnice. Když před lety podíl kupovala, zaplatila za něj zhruba 400 tisíc korun. „To pivo mi chutnalo a říkala jsem si, že určitě bude chutnat i jiným lidem. Proto jsem si část pivovaru koupila,“ vysvětlila svou investici Bohdalová. Pak už ale o pivovaru příliš mluvit nechtěla.

Zdroj: Aha


Milionové investice, například robotizace výroby, výrazné zvyšování výroby piva, dodávání svijanského piva novým odběratelům. To jsou plány, které v letošním roce čekají Pivovar Svijany. Ba co víc, prakticky vše ještě v první polovině letošního roku.

„V loňském roce jsme vyrobili 265 916 hektolitrů piva, o rok dříve 227 785 hektolitrů. A plán na letošní rok je vyrobit 300, možná i 310 tisíc hektolitrů,“ prozrazuje Boleslavskému deníku smělé plány ředitel Pivovaru Svijany Josef Horák.

K tomu, aby pivovar poprvé v historii překonal hranici tří set tisíc hektolitrů, má v prvních dvou měsících letošního roku dobře nakročeno. „V lednu letošního roku jsme oproti lednu loňského roku vyrobili 117 procent piva, v únoru dokonce 125 procent,“ pokračuje ředitel. První letošní čísla jsou tudíž nejlepším důkazem toho, že nárůst výroby bude i v roce 2008 pokračovat.

Současná maximální kapacita pivovaru se však pohybuje okolo tří set tisíc vyrobených hektolitrů ročně. Aby bylo možné třísettisícovou hranici překročit, je potřeba přikročit k investicím. „Počítáme s investicemi za zhruba padesát milionů korun – prakticky všechny v prvním pololetí letošního roku,“ říká ředitel.

Co vše se během několika následujících měsíců v Pivovaru Svijany chystá? V květnu se mají rozšiřovat takzvané studené prostory, tedy ležácký sklep, kde přibude šest nových tanků. Každý pojme 630 hektolitrů piva. Další investicí, plánovanou už na příští měsíc, je paletizace a depaletizace. „Jde vlastně o robotizaci výroby. Láhve už se nebudou na palety nandávat ručně, totéž platí i o sudech,“ vysvětluje Horák.

Tento krok ušetří i několik pracovních sil. Neznamená to však, že by pivovar propouštěl. „Vzhledem k plánovanému navyšování výroby počítáme s těmito pracovníky jinde ve výrobě,“ ujišťuje ředitel.

Během prvního pololetí se rovněž plánuje postavit větší pivovarskou prodejnu a větší sklad. Všechny tyto úpravy budou znamenat, že v pivovaru bude možné ročně vyrobit zhruba 350 tisíc hektolitrů piva ročně.

I přes všechny investice a smělé plány do nejbližší budoucnosti se pivovar hodlá i nadále soustředit pouze na tuzemský trh. „Kromě severní Moravy jsme všude v České republice. Například v Brně a okolí zásobujeme zhruba padesát restaurací, v Plzni asi dvanáct. A stále se hlásí noví odběratelé,“ říká Horák.

V letošním roce se svijanské pivo, stejně jako každý rok, zúčastní i mnoha soutěží. Ta nejprestižnější, v Českých Budějovicích, pivovar teprve čeká. Už nyní v březnu se však může pyšnit některými čerstvými oceněními. Jde například o první místo pro nealkoholické pivo Vozka, které Svijany získaly v Táboře. Tam získaly i Pivní pečeť 2008.

Nealkoholického piva Vozka vyrobil pivovar v roce 2006 téměř 2,3 tisíce hektolitrů, v loňském roce už zhruba 3,5 tisíce hektolitrů. „Lahvové nealkoholické pivo Vozka dodáváme například i do areálu závodu Škoda Auto,“ připomíná Horák.

Stejně jako každý rok nebude ani letos chybět ve Svijanském Újezdu monstrózní akce Pivovaru Svijany. Dvanáctého července se uskuteční oblíbené Slavnosti piva. Loni přišlo patnáct tisíc platících diváků. A letos? Účast určitě nezůstane za očekáváním, z patnácti kapel, které budou hrát na dvou pódiích, se představí například Kryštof, Rangers či Anna K. Už devatenáctý ročník slavností bude, co se týče hudby, žánrově velmi pestrý.

A na co se mohou těšit přímo obyvatelé Mladé Boleslavi? Svijanské pivo už je snad ve všech supermarketech, také v mnoha boleslavských restauracích se Svijany točí. A na duben roku 2008 se chystá úplná novinka, která potěší každého svijanského fajnšmekra.

„V Mladé Boleslavi na Ptácké ulici vznikne během dubna nový krámek čistě s pivem Svijany, ale i dalším svijanským zbožím a propagačními materiály. Jde například o trička, cyklistické dresy, pětilitrové soudky a různé suvenýry,“ láká Horák.

Půjde teprve o třetí svijanskou prodejnu v regionu. Jedna je přímo u pivovaru, druhá v Mnichově Hradišti. „Například krámek v Mnichově Hradišti má naprosto nevídané úspěchy,“ předpovídá Horák úspěch i boleslavské prodejně a připomíná, že například jen cyklistických dresů s logem Svijan už pivovar prodal zhruba tisíc.

Zdroj: Boleslavský deník | Autor: Jan Lastovička


Téměř 45 milionů korun chce letos do modernizace svého areálu investovat soukromý Pivovar Svijany. Zatímco v minulých letech směřovaly desítky milionů hlavně přímo do výroby a zvýšení její kapacity, letos je investice zaměřena na oblast expedice.

Podnik chce rozšířit své skladové prostory, vybudovat novou prodejnu a nakoupit stroje na paletizaci beden a sudů, což uspoří práci pěti lidí. „Vše by mělo být hotovo do konce května, než začne letní sezona,“ řekl ředitel pivovaru František Horák.

Pivovar Svijany je největší v Libereckém kraji a řadí se do desítky největších pivovarů v zemi. Loni dodal na trh přes 269 tisíc hektolitrů piva, což bylo o 17 procent více než v roce 2006, kdy prodal zhruba 229 tisíc hektolitrů. Na rozdíl od konkurenčního vratislavického Pivovaru Hols a dceřiné společnosti Pivovar Rohozec nedodávají Svijanští pivo do zahraničí. Zhruba 70 procent produkce prodají v okruhu 60 až 70 kilometrů, přibývají ale i zákazníci ze vzdálenějších míst.

Loni tak začali dodávat pivo do jižních Čech a na Moravu, kde v Brně a Táboře vybudovali distribuční sklady. „Na export se zatím nechystáme, sotva stačíme uspokojit rostoucí poptávku v tuzemsku,“ dodal ředitel.

Pivovar Svijany je nejstarší v Libereckém kraji, výrobu piva zahájil už v roce 1564. Dnes zaměstnává 80 lidí. Najít nové odběratele pomáhá firmě podle Horáka především kvalita piva a úspěchy v degustačních soutěžích.

Zdroj: MF Dnes.cz


«« « Strana 8 z 10 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Navštivte nás na Instagramu Reklama na PI