Rada reprezentantov charitatívneho programu Občianska voľba Pivovaru Šariš na svojom včerajšom zasadnutí odobrila hlasovanie občanov a slávnostne vyhlásila výsledky piateho ročníka tohto programu. Sumu vo výške viac ako 660 000 Sk si medzi seba rozdelí osem víťazných projektov.

Program Občianska voľba Pivovaru Šariš je určený mimovládnym neziskovým organizáciám zo šarišského regiónu. Jeho cieľom je podporovať aktivity smerujúce k rozvoju regiónu v oblasti zdravotnej starostlivosti a sociálnych služieb, kultúrneho a spoločenského života, vzdelávania, športu alebo ochrany životného prostredia. Do programu sa mohli zapojiť mimovládne organizácie z okresu Prešov, Sabinov a Vranov nad Topľou. Grantový program Občianska voľba Pivovaru Šariš je špecifický tým, že o podpore regiónu rozhodujú podľa svojich želaní a potrieb samotní obyvatelia.

Do piateho ročníka Občianskej voľby sa zapojilo 20 organizácií. Do užšieho finále vybrala Rada reprezentantov Občianskej voľby 11 projektov, o ktorých ďalej rozhodovali hlasovaním samotní občania. Prostredníctvom 6.114 hlasov rozhodli o 8 organizáciách, ktorých projekty budú podporené finančnou čiastkou 662 041 Sk.

V programe Občianska voľba Pivovaru Šariš získali finančnú podporu nasledovné organizácie, ktorých projekty budú realizované v priebehu roka 2009:

Olympijský klub regiónu Prešov - Plážová hádzaná 2009 – majstrovstvá SR, 75.000 Sk

Športový klub nepočujúcich detí - XVII. ročník medzinárodného halového futbalového turnaja pre nepočujúcich žiakov do 16 rokov, 70.000 Sk

Vyrovnávanie šancí - Poďme spolu do rozprávky, 140.000 Sk

Občiansky klub (OK) Veľký Šariš - Šarišské gavaľíre – zvykoslovné tradície a práca našich predkov, 52.100 Sk

Rákociho cesta - Hradná brána opravená, 87.000 Sk

Barlička - Záhrada bez bariér – Záhrada radosti, 99.750 Sk

Progress FM - Leto pod hviezdami (2009), 58.800 Sk

MabajEnergy - Mobilita bez bariér, 79.391 Sk

„Veľmi nás teší vysoký záujem občanov o prostredie, v ktorom žijú a ich snaha aktívne prispieť k jeho rozvoju. Svedčí o tom aj viac ako 6 tisíc hlasov, ktoré občania udelili jednotlivým projektom,“ uviedla Drahomíra Mandíková, manažérka pre vzťahy s verejnosťou, Pivovary Topvar, a.s.

Grantový program Občianska voľba Pivovaru Šariš prebieha v úzkej spolupráci s Komunitnou nadáciou Veľký Šariš už od roku 2004. V rámci programu bolo vrátane aktuálneho ročníka prerozdelených takmer 3,8 milióna Sk a podporených 44 prospešných projektov.

Zdroj: Change net.sk

Tuzemské pivo se vyplatí lidem v pohraničí jezdit nakupovat do sousedního Německa. Například lahvový prazdroj je tam totiž podle průzkumu Práva v průměru o zhruba tři koruny levnější.

Ještě více se vyplatí ale nakupovat za hranicemi naše piva ve velkém, tedy v sudech. Dokonce někteří podnikaví znalci cenových poměrů již začali pivo ze sousedního Německa dovážet k nám ve velkém a prodávat jej tuzemským maloodběratelům. Nabízejí totiž lepší ceny než zdejší velkoobchody s nápoji.

V některých oblastech lidé kvůli drahému pivu přestávají chodit do hospod jako dříve a raději se sejdou doma s přáteli nad levnějším pivem dovezeným ze zahraničí.

„Zákazníků nám ubývá a já se jim nedivím,“ uvedl číšník jedné z restaurací na Domažlicku. „Skoro každý tu jezdí nakupovat česká piva za hranice, kde je mnohem levnější, než jaké jsou ceny tady,“ vysvětloval. „Pak se scházejí doma ve sklepě a tam popíjejí s přáteli. Je to pro ně levnější než chodit do hospody,“ dodal.

Například v Kauflandu v Marktredwitzu nabízejí běžně plzeňskou dvanáctku Prazdroj za 0,69 eur, tedy za něco přes sedmnáct korun. Velkoobchody v tuzemsku jsou podle zjištění Práva dražší. Jako je například velkoobchod s nápoji Golem v Karlových Varech, který prodával na konci listopadu prazdroj v půllitrové láhvi za 20,38 koruny, tedy zhruba o tři koruny dráž. „Je tady velmi obtížné získat od pivovarů slevu. Kdo si bere deset sudů za měsíc, má mnohdy stejné ceny jako velkoodběratel,“ vysvětlil Tomáš Zoka ze společnosti Golem.

Konkurence v Německu tlačí ceny dolů

Plzeňský pivovar nechtěl prozradit, za kolik v Německu jeho dceřiná společnost SABMiller prodává pivo svým velkoodběratelům. „Mezi velkými německými prodejními řetězci je v oblasti piva cenová válka, která v silné konkurenci mnoha hráčů na trhu tlačí ceny dolů,“ vysvětluje mluvčí plzeňského pivovaru Jiří Mareček.

„Pilsner Urquel je velká značka a prodávat tento prémiový ležák za nízkou cenu je nástrojem, jak přilákat zákazníky. A německé supermarkety toho bohužel využívají,“ pokračoval Mareček, podle kterého spotřeba Prazdroje roste po celém Německu.

A tak podnikaví znalci této cenové disproporce začali využívat. „Pracoval jsem u firmy, která jezdila do Německa na montáže. Poprvé jsme si nakoupili české pivo s sebou, ale když jsme zjistili, že je tam mnohem levnější, začali jsme si ho nakupovat tam. Nejdříve jsem ho vozil po montážích svým známým, ale pak jsem zjistil, že by to mohl být dobrý byznys,“ popisoval podnikatel z Karlových Varů, jenž chtěl zůstat v anonymitě.

Dvě koruny na každém pivu

„Nechal jsem práce na montážích, koupil dodávku a začal vozit levnější pivo v sudech z Německa. Na každém pivu mám kolem dvou korun, když prodávám o korunu levněji, než je tady sudové pivo k sehnání. V sudu je sto piv, takže když naberu dvacet sudů, mám čtyři tisíce korun rabat. Něco dám za cestu, ale stále mi zbude dost, abych se měl dobře, a to skoro bez práce,“ tvrdil podnikatel.

„S cenami piv je to hrozné, každou chvíli nám ho dodavatelé zdražují,“ potvrdila provozovatelka hostince na okraji Karlových Varů. „Přemýšlela jsem o tom, že bych přestala brát ty klasické značky a začala dovážet nějaká levnější regionální piva. Myslím, že jsou mnohdy lepší na chuť. Jenže štamgasti o tom nechtějí ani slyšet. Jsou zvyklí na svou značku. Tak pijí drahé pivo, to se nedá nic dělat,“ uzavřela hostinská.

Zdroj: Novinky.cz

Učí lidi pít pivo. Povolání Zdeňka Bartoše by se zjednodušeně dalo vystihnout právě takhle. Jako zaměstnanec společnosti SABMiller, jejímž členem je i Plzeňský Prazdroj, objíždí hospody v zemích, které nemají bohatou pivní kulturu, a dohlíží na to, zda v nich Prazdroj chutná tak, jak má.

Jak vlastně zní oficiální název vaší profese a co obnáší?

Jsem specialista kvality exportu. Navštěvuji ty exportní trhy, kde pivní tradice nemá tak dlouhou historii, kde je pivo populárnější až posledních, řekněme, dvacet let. A společně s kolegou se staráme o to, zda je tam Prazdroj skladován a točen tak, aby to nepoškodilo jeho chuť a následně pověst.

Takže objíždíte hospody po světě a inkognito kontrolujete, zda točí dobré pivo?

Inkognito ne, nejsme žádní tajní policajti. (smích) Majitelé i distributoři o mé návštěvě vědí předem.

Jak taková kontrola vypadá konkrétně?

Přijdu do podniku, nechám si natočit pivo – a už při tom sleduji, jak je čepované a servírované. Pak přijde na řadu vizuální kontrola, přičichnutí, poté vlastní ochutnání.

Mým úkolem je poznat, zda je mezi ideální chutí Prazdroje a chutí natočené sklenice rozdíl. A říci, kde se případně stala chyba, a navrhnout řešení.

Deformací chuti piva kvůli špatnému zacházení existuje celá řada a každá má svůj název. Třeba Zásah světla: ta je typická pro lahvové pivo a jde o ni v případě, že bylo pivo vystaveno světlu – a to vyvolalo chemické reakce, které chuť posunuly. Další se týkají teploty při skladování, stárnutí, špatné sanitace pivních trubek v hospodě…

PĚNA PIVO CHRÁNÍ

V Česku rozumí pivu samozřejmě každý, nicméně, jak pozná laik, že je pivo v pořádku?

Na té běžné úrovni bych k tomu přistupoval spíše pragmaticky. Poznáte to prostě podle toho, že pivo pijete s potěšením, že vám na něm nic nevadí, že vás neruší postranní chuti.

Podle barvy se to dá poznat?

Barva není až tak citlivým indikátorem.Z ní poznáte, když je pivo zakalené, vyloženě špatnou sanitaci, tu ale odhalíte mnohem dřív už podle čichu. Pivo je cítit po starých vajíčkách.

Říká se, že pivo by mělo kroužkovat. Platí to jako známka kvality piva?

To už je otázka servírování, čepování piva. Když výčepní použije dobře umytou sklenici, která je navíc chlazená, tedy připravená na teplotu piva, a udělá hustou pěnu, která je vytvořena z piva, ne z mixování piva a vzduchu, měl by za sebou na sklenici nechat každý doušek stopu.

Počítám, že právě s čepováním mají ve světě největší potíže…

Nejen ve světě, popravdě řečeno. Častým prohřeškem i u nás je čepování, jak my říkáme, německým stylem, kdy hospodský pivo mixuje, nechá odstát a po pěti minutách dotáčí. Pivo tím zvětrává. Výčepní často tvrdí, že tak vyhání CO2, ale to je mizerná obhajoba, to se ošetřuje nastavením tlaku.

Jak by se tedy mělo pivo točit, aby k deformaci chuti nedošlo?

Způsobů je více, u nás se setkáváme hlavně se dvěma. Prvním je takzvané točení na hladinku: nejdřív se udělá pěna a poté se pod ni dotočí pivo. My propagujeme točení nazývané „Perfektně natočené plzeňské“: nejprve natočíme pivo a poté ho pomocí krémovače, tedy zpětného chodu výčepního kohoutu, uzavřeme hustou pěnou, která má pivo vlastně chránit před vzduchem. Taková hustá pěna vydrží déle než pěna vytvořená mixováním.

V českých pivnicích se tradičně setkáte spíše s točením na hladinku, jak to má český pivař rád. Jenže tenhle styl vyžaduje hodně vytočených sudů a tréninku. Na nových exportních trzích jsme vlastně rádi, když hospodské naučíme točit pivo tím druhým, jednodušším způsobem „nejdřív pivo, poté pěna“.

Jaký vliv má na chuť piva sklenice?

Rozhodně se nemá točit do sklenic právě vyndaných z myčky: jsou horké, tlusté sklo má velkou tepelnou kapacitu, takže pivo ohřeje. Sklenici je třeba vypláchnutím zchladit. Předností některých sklenic je, že jsou jako by uzavřené, takže vlastně drží pěnu a brání přístupu vzduchu k pivu.

Občas se i v českých hospodách setkáme s tím, že se pivo točí do půllitrů chlazených v mrazáku. Je to prohřešek?

Pracovně se s tím setkávám hlavně v jižních zemích, jako je Řecko či Španělsko, kde to konzument kvůli horku vyžaduje. Praxe je to ale problematická, protože když je pivo podchlazené, nevychutnáte si jeho plnou chuť, chlad ji přebije. Necítíte vůni ani chuť.

Čepováním do vymražené sklenice navíc dostane pivo tepelný šok.

Chuť ale může přebít také přesycení CO2: pak cítíte spíš jen velmi silný říz, vše ostatní se vám vytratí.

PIVO NENÍ VÍNO

Kolik hospod a jaké země máte pod patronací?

Celkem mám s kolegou na starosti asi 420 hospod v zemích, jako jsou státy bývalého Sovětského svazu, bývalé Jugoslávie, Skandinávie, Řecko, Izrael, Španělsko, Itálie…

V jaké z nich točí nejlepší Prazdroj?

To lze říci poměrně přesně, protože v rámci našich expertních trhů pořádáme soutěž kvality. Za letošní rok ji vyhrála Albánie.

To je vítěz, kterého by asi nikdo nečekal…

Je to obrovské překvapení. Jenže oni, distributor i majitelé hospod, hodně zapracovali. Výhodou v Albánii navíc bylo, že se tam začínalo, pokud jde o pivo, de facto na zelené louce. Hospodští tam neměli žádné zlozvyky, vše jsme si od začátku nastavili tak, jak to dobré Plzeňské potřebuje.

Kromě skvělého Prazdroje vás v Albánii ale překvapí i kvalita podniků. Země je sice plná prašných cest a rozestavěných domů, když ale přijdete do restaurace, je to něco úplně jiného. Mít hospodu či bar je tam věc prestiže, takže majitelé hodně dbají o interiér. S outletem albánských barů by se podle mého mohl srovnávat jen málokterý podnik v Praze.

V jakých zemích se pivo naopak prosazuje obtížněji?

Řešíme třeba střet vinné a pivní kultury ve Španělsku. Tam musíme startovat fakt od začátku. Vysvětlujeme, že pivo není víno a neplatí, že čím starší, tím lepší. Jasně, tohle pochopí většinou hned, ale k pivní kultuře tam pořád nemají potřebný vztah, sudy nechají klidně stát venku na sluníčku…

Nepokoušejí se ti „neposlušní“ hospodští prohřešky zahladit tím, že vás uplácejí hostinou nebo se pokouší opít?

To ne… spíš se snaží občas schovat nějaký starý sud, abychom ho neobjevili. A někdy se vás snaží umluvit. Říkají pořád dokola: „No jo, ale hosti zmrzlé sklenice chtějí.“

Co s tím děláte?

Někdy je ústupek místním zvyklostem na místě. Někteří zákazníci v Řecku si ty sklenice z mrazáku nakonec prosadili. (smích)

Zaměstnání, které se točí kolem piva, má svá jasná úskalí. Stalo se vám někdy, že jste se během práce prostě opil?

Za dva roky, co tuhle profesi dělám, dvakrát. Poprvé to bylo při mé úplně první samostatné cestě. Vyrazil jsem do Finska – a tam jsou lidé, co se pití týče… velmi stateční. (smích) Po celém dni jsem byl rád, že jsem na hotelu a můžu se ze všeho vyspat.

A poté o rok později v Norsku, kde jsme otevírali hospodu… a poté ještě v noci navštívili několik barů. To byl můj druhý přešlap.

DEFORMACE PROFESÍ

Vaše povolání je bezpochyby snem mnoha mužů. Jak se člověk degustátorem piva stane?

Já jsem se k profesi dostal před dvěma lety skrze soutěž v degustační soutěži, kterou plzeňský pivovar pořádal. Zúčastnil jsem se jí jako student vysoké školy chemicko-technologické se zaměřením na potraviny a pivovar mi později nabídl práci.

Mohl by dělat tuhle práci kdokoli?

Záleží na degustační schopnosti, na chuťových a čichových buňkách. Třeba kuřák by ji mohl dělat těžko, kouření chuťové vjemy omezuje. Plus platí i další pravidla: když se chystám na degustace, nepiji kávu, vyhýbám se ostrým jídlům, cibuli, česneku, prostě tomu, co vám na dlouhou dobu změní chuť.

Teď se o pivo zajímáte profesionálně, jaký vztah jste k němu měl dříve?

Nedá se říci, že bych byl pivař. Hrával jsem hokej, takže jsem po zápase zašel s kamarády posedět, nikdy jsem ale nevypil více než čtyři piva. Dnes si dám dvě maximálně tři malá piva a stačí mi to.

Jak často chodíte na pivo? Odváží se vůbec profesionál, který ví, co vše se může s chutí piva stát, vyrazit do normální hospody?

Jasně, že se odvážím. Nechodím tam ale nijak zvlášť často, přece jen, když se vám kolem piva točí celá práce… A je pravda, že jsem profesí dotčený. Nedokáži se napít piva a neřešit chuť. Když si objednám pivo, udělám mimoděk vlastně všechny degustační procedury, které dodržuji v práci. A když pivo neprojde, jdu pryč nebo si dám třeba vodu.

Existuje nějaké ponaučení, jak se vyhnout hospodě, kde hrozí špatné pivo?

Určitě je na místě vynechat podnik, kde hrozí malá výtoč. Když přijedete do nějaké malé herny nebo zapadlé vesnické hospůdky, kde mají točenou desítku a Prazdroj, je jasné, že její hosté většinou sáhnou po levnější desítce, takže výtoč tam asi nebude úplně stoprocentní – a může se proto stát, že chuť Prazdroje nebude ideální.

A samozřejmě platí, že hospodský, který nedbá o čistotu a hygienu podniku, bude těžko dbát o kvalitu piva.

Kamarádi mi občas říkají: to pivo už není, co bývalo, to se nedá pít – nedávno jsem si dal jedno v bufetu na nádraží a od té doby tu značku už nepiju! Lidé by si ale měli uvědomit, že dobré pivo dostanou pouze v hospodě, kde o ně pečuje dobrý hospodský. Jak říkáme my pivovarští – pivovar pivo vaří, hostinský ho dělá!

Otázka na závěr se nabízí sama: Jezdíte po světě a dohlížíte, zda pivo chutná tak, jak má. Uměl byste ale pivo uvařit?

Znám postupy, jak na to. Uvařit pivo není až tak těžké. Těžké je uvařit dobré pivo. To bych nezvládl.

Zdroj: iDnes.cz

Především o pivu byla řeč v pondělním Dopoledním Radiožurnálu. Jeho hostem byl totiž Václav Berka, sládek Plzeňského pivovaru. Kolik toho může denně ochutnat pivovarský sládek? Proč se v posledních letech množí nářky na zhoršující se kvalitu českého piva? A nakolik jsou tyto stesky opodstatněné?

O profesi sládka panuje všeobecně sdílená představa, že náplní jeho práce je především pití piva. Václav Berka, sládek Plzeňského pivovaru, v Dopoledním Radiožurnálu tento mýtus vyvrátil. Zdůraznil, že sládek pivo nepije - on ho ochutnává, zda už je várka připravená. "Samozřejmě přístroje změří všechno," dodal k tomu, "ale chuť piva je nezaměnitelná. A to musí stále dělat lidé."

Svou první várku piva uvařil Václav Berka před třiceti lety na letní brigádě v pivovaru. Jak se práce sládka od té doby změnila? "Za těch třicet let se dramaticky změnila technika, ale co je důležité - výrobní kroky, technologie, teplota, časy, všechny postupy, původní suroviny, to se vždy zachovávalo." Původní suroviny - těmi má Václav Berka na mysli vodu, slad a chmel. Přestože podle slov plzeňského sládka některé z jiných pivovarů do piva začínají přidávat i jiné přísady a získávají tak konkurenční náskok, Plzeňský pivovar touto cestou jít odmítá - ctění tradice kvality českého piva je pro něj stále na prvním místě.

Právě s kvalitou piva souvisejí i současné stesky některých českých milovníků piva, že se postupně snižuje jeho pitelnost. Kde leží příčina? Podle Václava Berky nižší pitelnost nesouvisí s tím, jak se piva vyrábějí, jako spíš s tím, co se s nimi děje na cestě z pivovaru až do sklenice hosta. "Platí staré přísloví, že sládek pivo vaří, ale hostinský ho dělá," shrnuje plzeňský sládek. Abychom tomu rozuměli správně - vrchní již pivo lepší neudělá, ale může ho pokazit.

Proto, aby špatných piv v českých sklenicích ubývalo, existuje takzvané Desatero dobrého výčepního. A jaký je dobrý výčepní? Václav Berka rozdíl mezi dobrým a špatných vrchním shrnuje takto: "Je třeba rozdělit výčepního, který si stoupne za pult a znuděně kouká, co se děje v hospodě, a výčepního, který si pohraje se sklenicí, krásně ji vyčistí, umí se postarat o trubky a zažertovat s hosty - zkrátka pivo prodat."

Mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne se Lucie Výborná Václava Berky zeptala například i na to, zda se pivu, které se nedrží tradičních výrobních postupů, dá stále ještě říkat tradiční. Nebo se již jedná spíše o takzvané "europivo"? A existuje vůbec něco jako "europivo"? Proč v posledních letech zažívají takový boom nejrůznější ovocná či barevná piva? A jak nahlíží plzeňský sládek na domácí přípravu tohoto tradičního českého nápoje?

Záznam celého rozhovoru s Václavem Berkou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání zde...

Zdroj: Rozhlas.cz

Plzeňský Prazdroj tvrdí, že do objektu investuje a chystá projekty na obnovu budov.

Prkny zatlučené dveře i okna, strhané záclony, podepřený polorozpadlý balkon, požární nádrž plná listí a žabince a všude kolem páska upozorňující na zákaz vstupu.

Taková je realita ještě nedávno slavného, dnes opuštěného, rozpadajícího se zámku Lázeň nedaleko Chudenic a přilehlých budov, které hlídá bezpečnostní agentura. Turisté, kteří sem přicházejí za lákadly, jako je třeba rozhledna Bolfánek či Americká zahrada, jsou stavem objektů zděšeni. Majitelem je Plzeňský Prazdroj.

„Situace se zámkem Lázeň v Chudenicích je velmi složitá a netěší nás. Vlastnictví je ale předmětem vleklého restitučního sporu mezi pivovarem a hrabětem Černínem, který se táhne více než jedenáct let,“ říká mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček. „Doufáme, že se celá situace už brzy vyřeší ve prospěch památky samotné, ale hlavně, ve prospěch občanů a obce Chudenice,“ myslí si Mareček.

Chudeničtí občané vzpomínají na slavné časy zámku Lázeň který sloužil nejen jako výletní restaurace, ale také jako hotel, konferenční sál i místo pro rekreaci.

„Je hodně smutné, že pivovar, který je takovým kolosem, nechá zchátrat a zdevastovat historické objekty způsobem, že se pomalu rozpadají. Chápu, že když není jisté, že Lázeň pivovaru zůstane, nechtějí zbytečně utrácet, ale mohli zachovat alespoň provoz restaurace a hotelu,“ říká jeden z chudenických občanů, který nechtěl být jmenován.

„Zámek byl uzavřen v lednu 2007. Důvodem bylo ukončení nájemního vztahu s nájemcem, který se choval nekorektně a dlouhodobě neplatil nájemné. Po ukončení smlouvy jsme zámek zazimovali a zajistili jeho nepřetržitou ostrahu. Původní zámecké zařízení není v objektu už od roku 1966. Agentura hlídá objekt, vybavení budov a pozemků, aby se zabránilo ničení či poškození,“ popisuje mluvčí pivovaru.

„Mám zkušenosti s provozem několika zařízení a rád bych na Lázeň opět vrátil život. Obnovil bych jak restauraci, hotel, tak i sportoviště a bazén v parku. Vedu jednání s pivovarem, ten ale váhá. V nádherném parku by byl úžasný prostor také pro golfové hřiště. Se zámkem bych měl velké plány,“ říká podnikatel František Mlnařík.

Plzeňský Prazdroj hledá nájemce, který by opět v zámku restauraci provozoval. Předběžně už má prý několik zájemců. Dle posudku statika je pronájem objektu za restauračními účely možný. Další úpravy či opravy budov by však podle tiskového mluvčího pivovaru byly závislé na jednání s nájemci, kteří by se museli na opravách nejspíše podílet.

„Není pravda že bychom se o areál nestarali. Park přiléhající k zámku je návštěvníkům přístupný. Letos v zimě jsme provedli práce na základě odborného dendrologického projektu pro obnovu parku. Také jsme provedli bezpečnostní řezy na 120 stromech. Vykácená místa jsou osazena novými stromky. Celkově jsme na údržbu parku věnovali včetně běžného provozu více než 800 tisíc korun. Podle odborného projektu na rekonstrukci a v součinnosti s památkáři jsme vypracovali projekt na rekonstrukci ovčína. Na příští rok plánujeme také práce na další hospodářské budově, konírně. V plánu je i čištění studny. Tyto práce si vyžádají více než 900 tisíc korun,“ kalkuluje Jiří Mareček. Vloni pivovar prý investoval do technické údržby zámku přibližně půl milionu korun.

„Naší snahou je provoz restaurace obnovit. Investice do kompletních rekonstrukcí zámku a budov však neplánujeme. Snažíme se objekty udržovat a provádět nejnutnější opravy,“ doplnil informace mluvčí.

Konec soudních sporů mezi Černíny a pivovarem je v nedohlednu a přístup pivovaru k památce, která do Chudenic lákala turisty z širokého okolí negativně hodnotí i starosta městyse Chudenice David Klíma.

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor: Ludvík Pouza

Spotřebitelské hlasování o nejoblíbenější hospodu, Pilsner Urquell Pub Guide 2009, jde do finále. Uzavřeno bude 30. listopadu 2008 a zaznamenává zvýšený zájem oproti loňsku. Zatímco loni se na www.pilsner-urquell.cz sešlo 77 000 hlasů, necelé dva týdny před uzávěrkou letošního ročníku je to už téměř 110 000 hlasů.

Hosté, zákazníci, štamgasti a milovníci piva, kteří se aktivně účastní hodnocení, mohou ještě stále získat každý týden až do konce listopadu pivní odměny od Pilsner Urquell. Stačí pouze ohodnotit pět hospod, odpovědět na otázku a být nejblíže ke správnému výsledku.

Představení zbrusu nové publikace Pilsner Urquell Pub Guide 2009, která všem milovníkům plzeňského piva prozradí kam na pivo v roce 2009, proběhne spolu se slavnostním vyhlášením výsledků 29. 1. 2009 v Praze.

Aktuálně tři nejlépe hodnocené hospody v kategorii „nejlepší pivo“:

1. U Zlatého Tygra , Praha 1

2. Pivnice U Hrocha, Praha 1

3. U Pinkasů, Praha 1

V databázi je 1060 provozoven čepujících Pilsner Urquell z celé České republiky, ovšem pouze 100 nejlépe hodnocených se dostane do knižního vydání. Na stránkách www.pilsner-urquell.cz v sekci Pub Guide je možné hodnotit všechny hospůdky i restaurace v pěti kategoriích. Hodnotí se kvalita piva, kuchyně, služeb, možnosti vyžití a prostředí. Dále lze prohlížet fotografie jednotlivých provozoven, zjistit GPS souřadnice nebo přidávat komentáře, přičemž nejvýstižnější příspěvky se objeví v tištěném průvodci. Z důvodu zájmu zahraničních návštěvníků českých hospůdek a restaurací bude Pilsner Urquell Pub Guide 2009 rozšířen také o anglické texty.

Pilsner Urquell Pub Guide přispívá k pozvednutí pivní kultury. Cílem projektu je umožnit hostům (nikoli odborníkům z oboru pivovarnictví) vytvořit si vlastního průvodce, ocenit kvalitní podniky a ukázat pravé bohatství hospod a restaurací s Pilsner Urquell. V loňském roce dosáhl nejvyššího hodnocení brněnský hostinec U Bláhovky.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje