Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Výprava po jižním Slovensku


verze pro tisk

Výprava po jižním Slovensku

Výprava po jižním Slovensku[p322][p319]

Původně to měla být cesta na pivovarskou burzu do Bratislavy s tím, že cestou zpět se stavím v minipivovaru Codecon ve Svätém Juru. Nakonec ale vše bylo jinak. Prostě se začnu v tom Slovensku šťourat a zjistím, že minipivovary jsou i v Komárně a Šuranech. Burza padá z plánu hned poté, co zjišťuji intervaly slovenských železnic (jako na Aljašce sobí spřežení).

Vyrážím v pátek pozdě večer rychlíkem Pannonia z Prahy. Dobu před odjezdem trávím v Karlíně v Pivovarském klubu. Už to bylo příjemné. A teď k vlastním slovenským zážitkům.

V 7:20 vystupuji na nádraží v Šuranech. Funguje tu nádražka, je již otevřeno, ale zelený štít jistého hrabavého tvora z Hurbanova mne dovnitř nenaláká. Proti nádražní budově je malá prodejna potravin, kde si kupuji něco k snědku a prohlížím nabídku piva. Slušná, volím Steiger 10° a Corgoň 10° . A hurá do města.

Ulici Komenského, v níž má stát minipivovar Amadeus, nacházím snadno. Horší už to je s pivovarem. Už chci nakvašeně odejít, když si ho všímám. Leží totiž na křižovatce s ulicí Levickou, a posunutý spíš do ní. Budova mne ohromuje, toto jsem vážně nečekal. Pivovar by se skvěle vyjímal v nějaké chudinské čtvrti – malý, skromný domek se zarostlým dvorkem a nějakými přístavky, původně zřejmě chlévy. Hm! Je asi 8 hodin, nepředpokládám tedy, že bude otevřeno a taky není. Marně hledám otvírací dobu. Odcházím si dát v klidu na lavičku lahvového Corgoně a rozmyslet, co teď. Nakonec procházím městečko Šurany a poté se vracím zpět k pivovaru. Naproti je totiž hospoda s kdysi nitranským, snad bude otevřeno aspoň tam.

Pivovar v Šuranov (Foto: Ľuboš, KamNaPIVO)
Pivovar v Šuranov (Foto: Ľuboš, KamNaPIVO)

Přijdu na místo a vidím, že před pivovarem zastavilo auto. Bože, ať to jsou majitelé! Přání je vyslyšeno a za chvíli sedím za stolem s šuranskou světlou jedenáctkou v pravici. Nemám čas si nějak moc prohlížet interiér restaurace (připomíná čundráckou boudu a má rozhodně něco do sebe) neboť žízeň je velká a zvědavost ještě větší. Prohlédnu pivo, nasaji vůni (dost navoněné) a konečně si srknu. Velké zklamání! Pivo je velmi řídké, hořčí a nějak navinulé. Prostě mi moc nejede. Ještě, že tu mají i tmavé, říkám si a zakousnu se do přinesených utopenců. Taky síla. Jsem zvyklý, že se nakládají do kyselého láku, ale tyto jsou slané. S představou, co to asi udělá s mým tlakem, je statečně zdolám a objednávám tmavé pivo. Je o dost plnější než jeho světlý bráška, ale zase na můj vkus dost karamelové. Špatné není, moc skvostné také ne.

Platím a přesouvám se na ulici M.R. Štefánika na jednoho Kelta. Toho slovenského samozřejmě, světlého a dvanáctistupňového (i desítku tu mají). Kelt se vaří v Hurbanovu, takže ve velkopivovaru, ale je mnohem lepší než celý Šuriansky ležiak. Smutné. Ze žalu dávám v nádražce ještě jednoho zlatého hrabavce …

Nové Zámky a přestup. Asi hodina čas a v nádražní restauraci zase zlatá drůbež. Proto směle do města. No města. K nádraží přiléhá rozlehlé sídliště. Dojdu jenom k autobusovému nádraží, když si všimnu slunečníku s nápisem Pilsberg. Tady a Poprad? Divím se, a když přede mnou přistane dvanáctka Staročesko, divím se ještě víc. Humus! Musím ho spláchnout v protějším hostinci Smädným mníchem.

Pivo Karl Beer a Restaurace Sigip (Foto: Web Sigip)
Pivo Karl Beer a Restaurace Sigip (Foto: Web Sigip)

Konečně Komárno! Vyrážím do minipivovaru Sigip. Leží v ulici Generála Klapku, což je v sídlišti za nádražím. Cesta z vlaku mi trvá asi pět minut. Pivovar je umístěn v poměrně malém moderním objektu a nebýt tu upoutávka na zdejší pivo Karl Beer, rozhodně bych ho tu nehledal. Slováci si, zdá se, libují v zakládání pivovárků na netradičních místech. Ve stejném objektu jako komárňanský pivovar leží restaurace, spojená se sázkovou kanceláří Niké. Vyrábí se tu světlá piva s proměnlivou stupňovitostí; já měl štěstí na desítku, pivovar udává, že vyrábí též 11° a 12° pivo. Přiznávám si, že po šuranské zkušenosti mám poněkud obavy, ale jsem velmi mile překvapen – pivo Karl Beer je velice pitelné, chutné a osvěžující. Velká poklona, toto pivo by nedělalo ostudu leckterému pivovaru v Čechách. Dávám čtyři a mířím na Alžbětin ostrov ubytovat se.

Je hezký podvečer a já vyrážím do Maďar. Na protějším břehu Dunaje leží maďarské město Komárom (no, ono pro Maďary je i slovenské město Komárom), mám v plánu dát si tu večeři (bez halászlé se odsud nehnu) a nějaké to maďarské pivko. Hned za mostem přes Dunaj zjišťuji, že to nebude tak jednoduché – domorodým nápisům nerozumím ani půl slova a chápu, proč pan Werich údajně označil maďarštinu za krční chorobu. Samotné město nic moc, večeři si dám hned u hraničního mostu. Usedám a objednávám halászlé, smaženého kapra a pivo. Lahvové Soproni, protože i tady teče z pípy hurbanovská drůbež. Domluva s personálem není jednoduchá, lámu česko – slovensko – německo – anglickou hatmatilku, ale nakonec je vše v pořádku. V blízkém Tescu kupuji za účelem pozdější degustace několik piv a vracím se na slovenskou půdu.

Výprava do centra slovenského Komárna končí fiaskem, lépe řečeno totálním vyčerpáním. Vypitá piva v kombinaci se sluníčkem dělají své a já se sotva vleču. Registruji, že se tu právě koná akce s názvem Komárňanské dny, čepují se tu místní vína a voní klobásky. A já se sotva dovlékám na pokoj.

Bilboard Stein (Foto: Web Stein)
Bilboard Stein (Foto: Web Stein)

Nedělní plán je jasný – v okolí bratislavského nádraží sehnat bratislavského Steina a jet do pivovaru ve Svätém Juru, kde vaří Kláštorný ležiak. Toto rozhodnutí zapíjím pivem Gold Fassl z vídeňského Ottakringeru, na nádraží dávám točený tmavý Šariš a ve vlaku, líně se vlekoucím přes Dunajskou Stredu (tady kdysi býval minipivovar) pak lahvový Gemer a maďarský Szalon.

V Bratislavě přichází šok – nikde v okolí nádraží se Stein nevyskytuje! A další šok – vlak na Svätý Jur má velké zpoždění! Počítám čas a zjišťuji, že bych tam stihl tak jedno dvě rychlé, na stojáka. S těžkým srdcem škrtám Kláštorný ležiak a vyrážím do Blavy najít krčmu se Steinem, abych ho ochutnal dřív, než blázniví Lucemburčani srovnají bratislavský pivovar se zemí. Štěstí mi přeje a já na Račanském mýtu vstupuji do restaurace U Poštárov.

Čepuje se zde 12° Stein, je to tu bez obsluhy a hosté evidentně nepatří mezi horních deset tisíc. Ale pivo je skvostné. Mezi mnou ochutnanými slovenskými pivy ho řadím hodně vysoko, na dělenou 3. příčku (se Steigerem, lepší je jen Topvar a včera ochutnané Komárno). Začíná se ozývat hlad a k snědku tu nic nemají. Vyrážím tedy směrem, kterým tuším pivovar. Dojdu na bratislavskou tržnici a registruji pivnici Pezinský sud. Vývěsní štít hlásá Steina. Žaludek sice nespokojeně bručí, ale já uznávám, že dvě tři pivka by nemohla škodit. Volím desítku a rozhlížím se po interiéru. Velmi chudé, stejně jako hosté zde. Když žádám paní výčepní o rozměnění tisícikoruny, upozorňuje mě, ať tu s penězmi moc nemávám … Chápu a vyrážím dál s lítostí, že se tu nečepuje též Horden, jehož vývěsní štít je uklizen dovnitř podniku.

Restaurace Stein na Blumentálske (Foto: Obedovat.sk)
Restaurace Stein na Blumentálske (Foto: Obedovat.sk)

Pivovar Stein leží v Blumentálské ulici a hned proti bráně je stejnojmenná restaurace. Čepuje se v ní … Stein? Ale kdepak. Zlatá drůbež. Naštěstí je jedna pípa vyhrazena pro tmavého jedenáctistupňového Corgoně, jehož volím na zapití solidního skopového. Obcházím pivovar a dumám, proč ho ti Lucemburčani chtějí bořit. Nezdá se mi, že by tu nějak překážel. Registruji i pivovarskou prodejnu lahvového piva (v boční ulici), ale v neděli je, jak jinak, zavřeno. Takže ještě jednoho Corgoně v restauraci Rýchlik pod nádražím a Slovensko mohu uzavřít.

Pokud tuto výpravu shrnu, tak ji hodnotím celkem pozitivně. Mrzí mne neprojetý Svätý Jur, velkým zklamáním je návštěva Šuran. Velmi pozitivně ale beru ochutnávku několika druhů, jež jsem dosud neochutnal (Šurany, Komárno, Staročesko 12°, Stein a maďarská piva ), ocenit musím i přístup všech výčepních a vrchních, kteří se o mne starali, jakož i obyčejných obyvatel. A pro příště si budu pamatovat, že hospod (s pivem) je tu hodně, ale restaurací (s jídlem) málo.



[Tomáš Grassinger] [Zobrazeno 6732x] [9. květen 2007]
[Pivo ve světě] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Libor

čtvrtek, 10. květen 2007
08:48

Libor

To Slávista
vo Svätom Juri by si moc nepochodil....
tento pivovar reštauráciu nemá, priamo v Juri sa zohnať nedá, varí totiž "na objednávku" a pre akci, ktoré sú dohodnúté priamo v objekte.
Pokial teda nemá človek dohodnutú návštevu priamo s majiteľom - škoda času a cesty (vlastná skúsenosť)


ICQ: 425728891

napsal(a): Libor [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň