Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Vandr aneb pivní poznání Žďárských vrchů

Pivní cesty


verze pro tisk

Vandr aneb pivní poznání Žďárských vrchů

Vandr aneb pivní poznání Žďárských vrchů

Náš ‚vzpomínkový vandr‘ byl původně naplánován do oblasti Kokořínska, ale na poslední chvíli bylo domluveno, že druhý květnový víkend pojedeme do Žďárských vrchů. Vandr pro nás začal poeticky - v sobotu 5.5. jsme se po mnoha suchých a slunečných týdnech probudili do deštivého rána. Ale protože už pár dní předtím jsem na základě předpovědi počasí vyslovil heslo vandru: „Do vlaku a do hospody neprší!“, vesele jsme se v dešti vydali na nádraží a vlakem do Havlíčkova Brodu. Tam jsme se sešli s dalšími členy naší výpravy, kteří přijeli z jiných směrů a přestoupili na pěkně vypadající vlak Regionova, kterým jsme dorazili do startovní pozice našeho putování, jíž bylo Hlinsko.

Do Hlinska jsem se osobně těšil, přece jen Rychtář není u mě nějak moc zastoupené pivo a já se těšil, že obohatím svůj pivní rejstřík o další značku. I proto jsem od nádraží (mimochodem hned po našem příjezdu začalo zase pršet) nabral jasný směr k restauraci ‚U Karla‘, kde obvykle vandry po této oblasti začínám(e). Jenže … tentokrát byl začátek v sobotu a U Karla se v SO otvírá až v 16 hodin. Co teď?

Odpověď přišla v zápětí od kamaráda: Před časem jsme tu byli a jedli jsme v Betlémě, výborně tam vaří. A taxme se vydali do Betléma…

…na jehož zdi se nápadně vyjímal štít Staropramenu. Když jsem to uviděl, zadřel jsem se, že tam nejdu, že přece nejedu do Hlinska proto, abych tu pil Staropramen (který jsem navíc měl nedávno v Kuřimi a který mi připadal řidší než samotná voda). Pohled za roh mě zaujal trochu více – Budvar, jenže ani o ten nemám (ač ho jinak piju velmi rád) nijak velkou nouzi. Vstoupil jsem ale dovnitř, protože všichni ostatní už tam byli…

Před Betlémem ...
Před Betlémem ...

… a uviděl jsem na stolech zelené ubrusy Rychtáře. Pro jistotu jsem zkontroloval pípu* a s radostí se usadil u stolu. Na čepu byla mimo jiné jedenáctka Rychtář (17 Kč), se kterou jsem dosud neměl příležitost se seznámit. Premiéra dopadla na výbornou, pivo mi chutnalo (to znamená, že si dovedu představit, jak s ním trávím celý večer). :-)

Krmě byla opravdu výborná, pověst nelhala. I pivo bylo výborné. Ale po třech sklenicích přišel čas na zahájení dalšího putování na jih. Naše první kroky vedly směrem na Herálec, kde jsme hodlali strávit příjemný večer a někde v lese se ubytovat na noc.

V Herálci jsme si z několika možností vybrali restauraci ‚U Sochů‘. Na čepu tam měli Rychtáře 11° a 12° a takřka všudypřítomné PU a G10. Objednali jsme si 9 Rychtářů 11° (14 Kč) a začali se bavit s kytarou. Ve vedlejší místnosti běžel hokej se Slovenskem … Co jsem tak cestou na WC koukal, v celé restauraci bylo krom nás asi 25 lidí, z nichž celí dva pili Rychtáře, jeden měl PU a ostatní … byli světoví (škoda slov).

U Sochů s Rychtářem
U Sochů s Rychtářem

V noci jsme v lese asi kilák za vsí trochu vymokli, já sám jsem měl ráno v límci spacáku cca 3 cm vody. V půl osmé jsem vstal a spolu s ostatními u ohně sušil celty, snídal a popíjel Rychtáře z PET; velmi poetické ráno za stálého mírného deštíku.

Naše sobotní putování vedlo přes nejvyšší vrchol Žďárských vrchů Devět skal do Fryšavy, známého turistického bodu zdejší oblasti. V létě se tu po okolí pohybuje spousta cyklistů, v zimě tu s kopci soupeří běžkaři. A všichni se tu občerstvují.

Občerstvovací stanice
Občerstvovací stanice

Zapadli jsme do jediné restaurace, kterou jsem dosud ve Fryšavě poznal a dali si oběd. Na čepu bylo následující portfolio: G10, G12 a Kozel sv. 11°. Trošku změna oproti minulým mým zastavením, kdy točili Starobrno. Vybral jsem si Kozla a dvě během oběda zdolal. Radosti mi to moc neudělalo, ale co už…

Další cesta vedla na Tři Studně do restaurace hotelu ‚U Loubů‘. Na čepu Starobrno 11°, Baron Trenck 14° a Zlatý bažant 12°, tedy takřka celé výrobní portfolio brněnského Heinekenu. Nezbývalo než zkusit vzácného opeřence a nižšího šlechtice. V druhém penzionu (Sykovec) bylo na čepu také Starobrno, ale tam jsme ho zkusit nebyli. Před devátou hodinou večerní přišel čas na cestu do lesa a hledání místa vhodného na přespání. Naše kroky vedly přes Náměstí EU s evropským rozcestníkem okolo kiosku s vývěskou Regenta.

Evropský rozcestník
Evropský rozcestník

Tu jsem pochopitelně nemohl minout bez povšimnutí a spolu s dalšími spoluvandrovníky jsme si koupili každý dva kousky (11°) do plastových kelímků na cestu do lesa. Kelímek sice není to úplně nejlepší, v čem si pivo představuju, ale byly s námi i ospalé manželky a kamarádky a nebyl čas na další zdržování už beztak na zážitky i pivo bohatého dne. V lese jsme zapálili oheň a postavili přístřešek proti dešti. Samozřejmě nepršelo …

V pondělí naše putování pokračovalo posledním dnem s plánovaným koncem na žďárském nádraží. První obec po cestě se jmenuje Sklené, v zimě oblíbený začátek běžkařských výletů navazujících na strojově upravované stopy z Nového Města na Moravě. V pondělí bylo docela velké teplo a už z dálky se na nás smála velká cedule na plotě se známým sloganem ‚JEŽEK bodne‘. Neodolali jsme a já tak po mnoha letech zase ochutnal Ježka na zahrádce Bistra penzionu Zelený (11° za 20 Kč). Mé poslední setkání s ním ve mně zanechalo ne úplně skvělé dojmy. Nicméně doba se mění a musím se přiznat, že mi Ježek chutnal. První, druhý… i pátý.

Ježek bodne ...
Ježek bodne ...

S dobrou náladou jsme vyrazili na 17 km dlouhou cestu na vlak po pampeliškami rozkvetlých loukách, polních i lesních cestách v zimě sloužících jako běžkařské stopy i asfaltkách místních komunikací nižších tříd.

Ve vsi Lhotka se nám do cesty postavil vývěsní štít místní hospůdky s nápisem ‚Rebel‘ a otvírací dobou od 18:30. Jenže jsme si všimli, že možná není tak úplně zavřeno. A pan domácí byl tak laskav, že nás nejenom pustil dál, ale nabídl nám i pivo (Rebel 12° za 16 Kč) a spoustu výborných věcí k jídlu (utopence, tlačenku s cibulí, polévku - opravdový vývar plný opravdového masa), vše opravdu poctivé porce podané s upřímným úsměvem. Už dlouho jsem neměl z návštěvy malé vesnické hospůdky tak dobrý pocit.

Poslední pivo vandru jsme si dali ve žďárské nádražce při čekání na vlak (Rebel 12° za 16 Kč) v pondělí 7.5.2007 v 19 hodin.

Celý vandr hodnotím velmi kladně: 45 km / 30 piv dává tušit opravdu perfektně strávený víkend. Z pivního hlediska je situace v dané oblasti řekněme průměrná. Kdo chce, své pivo si tam najde. Hlavní tahy mají pod palcem stejně jako jinde velké nadnárodní fabriky, kdo se však nebojí sejít (sjet) trochu mimo ně do menších městeček a vesnic, objeví příjemné hospůdky s velmi dobře ošetřenými a chutnými regionálními pivy.

Ať chutná!

  • (malá glosa na závěr – ani kontrola pípy nemusí vždy znamenat výhru, jaxem se přesvědčil dnes /12.5./ v kiosku u Macochy, kde mají pípu Platana, nad ním cedulku Regenta a točej hádejte co…?)


[Zbyněk Melichar] [Zobrazeno 5300x] [13. květen 2007]
[Pivní cesty] [comments: 2] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

DAN X

sobota, 24. září 2011
01:28

Ve Žďáře nad Sázavou ? Jedině Süssův hostinec na náměstí, kde čepují Rychtáře v té nejlepší kvalitě a Café Bar Galerie na spodnějším Havlíčkově náměstí, tam čepují Chotěboř a Bernard, v lednici mají asi dvacet druhů piv z pivovarů světové produkce a domácí pochutiny. Ceny nízké, prostě Žďárské Vrchy. Za zmínku také stojí klub Batyskaf se sortimentem K Brewery a restaurace Táferna v nejstarší části Žďáru s výhledem na CHKP Zelená Hora. Místní výčepák kdysi dvakrát za sebou zvítězil na Pivexu v Brně v soutěži "Výčepní roku".Čepuje - PU, Bažant, Rebel a Chotěboř. No i když ta soutěž......?


napsal(a): DAN X [Odpovědět]

Dwarf

pátek, 23. září 2011
15:45

Dwarf

jj... bejvávalo... všechno je jinak...


ICQ: 131508397

napsal(a): Dwarf [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň