Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Novinky a aktuální dění

Co se píše o pivovarech a pivu


Stavebnicové minipivovary

Vyrážíte s partnerem na chatu, na zahradu či za přáteli? A přemýšlíte, co vzít s sebou na uhašení žízně? Tak právě pro vás je tu unikátní novinka.

Jako letní odměnu si dopřejte Kozlovo jedinečné "řezané" balení. Určitě oceníte spojení sedmi lahví zlatožlutého Velkopopovického Kozla Světlého a dvou lahví rubínového Velkopopovického Kozla Černého. A jako bonus dostanete navíc novou originální sklenici, ze které vám bude chutnat tak, že si brzy pospíšíte pro další multibalení! Od začátku června jej najdete ve všech obchodech, ale pozor, "řezaná" edice je limitovaná.

"O spojení světlého a tmavého piva coby rodinného balení jsme se rozhodli na základě výzkumu mezi spotřebiteli. Muži uvítají světlé výčepní a mezi ženami je zase oblíbené černé pivo. Jako další motivace pro nákup je odměna pro spotřebitele originální sklenice," uvedl Petr Polák, manažer značky Velkopopovický Kozel.

Velkopopovický Kozel patří mezi tři nejprodávanější lahvová piva na českém trhu, pravidelně získává ocenění kvality v domácích i zahraničních soutěžích. Jeho tmavá varianta karamelové chuti s chmelovou příchutí patří mezi nejlepší česká tmavá piva, už sedmkrát získala ocenění Tmavé pivo roku.

Značková sklenice byla vyvinuta exkluzivně pro Velkopopovického Kozla. Má čistý originální design, který usnadňuje držení, a díky kterému vám Kozlovo pivo padne do ruky jako ulité. Zúžení v horní části navíc udrží dlouho krásnou pěnu.

Doporučená maloobchodní cena multipacku je 89 Kč. (Žena.cz)


Čistý zisk 120 milionů korun, takový byl hospodářský výsledek Královského pivovaru Krušovice v loňském roce. Oproti roku 2003 to bylo o 25,5 milionu více. Navíc pivovar, který je součástí nadnárodní skupiny Dr. Oetker, dosáhl svého nejlepšího výsledku od roku 1992, kdy tato akciová společnost vznikla. Pět procent zisku půjde na doplnění rezervního fondu a 114 milionů na splácení úvěrů. Rozhodla o tom valná hromada. Krušovice vyvážejí své produkty do dvaceti evropských zemí, letos hodlají expandovat do USA. Nejvíce se vyváží do Německa, Ruska a na Slovensko. Export meziročně stoupl o padesát procent na 154 tisíc hektolitrů. Celkový výstav vzrostl poprvé od roku 1997 na 690 tisíc hektolitrů. Před osmi lety uvařili Krušovičtí milion hektolitrů. V prodeji loni královský pivovar obsadil v České republice sedmé místo. V současnosti vaří Krušovice čtyři druhy piva - výčepní světlé, výčepní tmavé, světlý ležák Imperial a výčepní světlé Mušketýr, navíc míchaný nápoj Radler.cz. Pivovar zaměstnává 310 lidí, loni přijal dvacet nových zaměstnanců. Se svými výsledky se krušovický pivovar hodlá podělit s návštěvníky při plánovaném Dni otevřených dveří. Ten se bude konat tuto sobotu od 9 hodin. Zahájí ho výstřelem rakovničtí ostrostřelci, představeno bude nové pivo Jubilejní ležák. "Po celý den se zde budou konat exkurze, hrát bude Kampanus a různí potulní písničkáři, odpoledne vystoupí Brass Band," posal akci mluvčí pivovaru Vlastimil Bradáč. Vyvrcholením dne pak bude večerní koncert skupiny Čechomor ve 21 hodin, která právě vydala novou desku. Vstupné na koncert je stanoveno na 100 korun, výtěžek bude věnován Klubu dětí a přátel dětských domovů, který funguje i na Rakovnicku. Vstup na Den otevřených dveří je zadarmo. (Rakovnický deník)


Rozhovor s Tomášem Vodochodským, sběratelem historických pivovarských strojů a předmětů, zakladatelem Prvního Českého Pivovarského Klubu, spolumajitelem nově vzniklého pivovarnického muzea a archivu v pivovaře v Kostelci nad Černými lesy a především hledačem pokladů v průmyslovém dědictví.

Pane Vodochodský, podle vyjmenovaných i nejmenovaných iniciativ by se o Vás dalo říci, že jste v dnešním světě něco jako renesanční člověk. Máte ještě další zájmy a záliby ?

Pivovarnictví mám nejen jako koníček, ale dokonce jsem absolvoval jedinou školu pivovarství učící. Je to tak silná záliba, že na jiné krom dobrého jídla při pivovarských konáních není času mnoho. V současné době se snažíme zmapovat co nejširší část našeho území, kde se pivovary vyskytovaly. Kdysi jich v zemích českých a moravských bylo hodně přes tisíc. Náš archiv nyní obsahuje již na 60 000 fotografií pivovarů již zcela zaniklých nebo ještě smutně stojících a chátrajících. Je smutné, že obor tolik typický pro naše země, pro Čechy zvláště, tolik spjatý s historií a kulturou regionů, spěje k „okleštění“ na velkokapacitní produkci převážně již unifikovaného moku, vyrobeného v pivovarech pod zahraničním velením.

Ale nemáte pocit, že na záchranu pivovarských památek je Vás málo ?

Jsme obklopeni lidmi, kteří mají stejné zájmy a cíle. Nemusí to být jen záchrana specifického industriálního dědictví jako jsou pivovárky, ale průmyslového dědictví všeobecně. V době připojení ČR k zemím EU je stále aktuálnější otázka péče o dědictví kulturní, průmyslové a stavební památky. Sama EU věnuje této oblasti značnou pozornost i finanční prostředky. Sdílení společných zkušeností o možnostech efektivního čerpání dostupných finančních zdrojů, ať již jde o prostředky soukromé, státní nebo evropské, je cestou, jak zachytit stopy výrobních činností,zanikajících v důsledku změn ve společnosti vůbec. Útlumy průmyslu, radikální změny typické produkce v krajích atp. V naší republice je i Výzkumné centrum průmyslového dědictví, institut Industriálního dědictví, existuje Kulatý stůl EU, Unesco, Technické památky zemí Visegradské čtyřky a tak vidíte, že nás je sice dost, ale přesto málo.

V posametové době začaly zanikat četné industriální stavby,továrny a právě pivovary. Kdy jste začal organizovat akce na záchranu alespoň něčeho ?

Vždycky jsem těžce nesl, když se měl vyhodit nebo zničit stroj, který nesl punc tradice, rukodělnosti, dovednosti. Moji rodiče pracovali v několika pivovarech a vím, jak nová technologie byla nutná, ale likvidovat všechno stylem železného šrotu byla škoda. Matka byla kdysi pověřena likvidací laboratoří ve zrušených cukrovarech. Vyprávěla,jak jí srdce krvácelo, když museli na valník z okna házet přístroje, které dnes už nikdo nevyrobí, a na burzách by Vám za ně utrhali ruce. O exponátu pro muzeum ani nemluvě.

Začali jsme po roce 1995 jako potrefenci jezdit všude, kde se schylovalo k ukončení výroby. Samo mapování zabere nemálo času, ale některé stavby se nám ještě podařilo zachytit v dobách největší slávy,nebo alespoň ještě majestátně stojící,některé již zasažené bouráním, či zcela zaniklé. O pivovarech a pivovárcích vyšly publikace od autorů, kterým vzdávám hold. Třeba Pavel Jákl zpracoval Encyklopedii pivovarů Čech. Moravy a Slezska a rád vzpomínám na doprovod na jeho cestách a spoluúčastenství v přítmí hostinců a hospůdek, kde jsme přetřásali dojmy z provedených rekognoskací.

Založil jste společnost „Dej Bůh štěstí“ s cílem navodit opět starobylost konání. Daří se ?

Jistě je Vám známo,že „Dej Bůh štěstí“ je pivovarský pozdrav, podobně jako horníci měli Zdař Bůh! Společnost jsme nazvali právě z těchto důvodů. Jsou chvíle, kdy padne na člověka smutek, že některé stavby, po staletí vyrábějící pivo, spějí k záhubě. Zřejmě jim Bůh moc štěstí nepřál. Doufáme, že ho to tak trochu trklo a nám do Kostelce nadělí štěstí o to víc.

Dal jste si za úkol z trosek bývalého pivovaru, s historicky a památkově chráněnými objekty,udělat opět „něco“. Co konkretně ?

Chceme v Kostelci nad Černými lesy vybudovat muzeum a archiv pivovarnictví. Na ploše zhruba 4 000 m2 by měly být rozmístěny exponáty z pivovarské historické technologie. Bude zde ukázka chladících kompresorů z 30 let minulého století, bude zabudován parní stroj firmy Novák a Jahn. Pro návštěvníky bude k dispozici právě vznikající infocentrum regionu,které jim přiblíží okolní oblasti. Ve vlastním areálu budou 2 minipivovary a restaurace ve stylu první republiky. Právě probíhá jednání s podobnými nadšenci, kteří by měli u nás v pivovaře umístěn archiv moderního umění. Rýsuje se i spolupráce se sběrateli historických rozhlasových přijímačů, kteří projevili zájem o umístění části sbírky právě do prostor pivovaru.

Pivovar je z roku 1840 a jeho součástí je dodnes polygonální mlat, umístěný ve středu areálu. Je to zařízení, kdysi sloužící k mletí obilí, dnes se nám jej daří postupně opravovat a zejména unikátní trámoví je v současné době již k nahlédnutí.

Lze takový záměr financovat ? Z čeho ?

Jak jsem zmínil, existují různé programy u nás i v EU, dají se získat některé granty. Ale to musíte zapomenout na volno, na dovolenou, vytvářet harmonogram podle největší potřebnosti, jak který grant získat, a hlavně musíte mít kamarády kteří přijdou nezištně přiložit ruku k dílu.

Je podpora vlády na záchranu průmyslového dědictví ?

Jsou regiony, kde se daří získat podporu, naopak jsou oblasti, kde je o tyto stavby nezájem, protože mnohdy překáží v potencionální výstavbě obchodních center. Otázka je, jak tato centra budou vypadat za 100 let a bude-li zájem je památkově chránit. Nemyslím, že budova ze 4 velkých plechů si zaslouží nějaké uchování.

V novinách i na internetu čteme o mnoha různých sběratelských akcích, burzách, blešárnách. Chodíte na ně ?

Na burzách je sice hodně k vidění, ale tento artikl pro nás není již aktuální. Jsou to drobnosti. Náš cíl je především historie staveb a strojního zařízení.

Hodně se pořádají různé pivovarské slavnosti a soutěže v pití piva. Máte je rád ?

Sami u nás v pivovaře takové soutěže pořádáme. Je to příjemné a veselé zpestření při slavnostech piva. Když je akce dobře zorganizovaná,včetně bezpečnosti hostů, je spokojenost všestranná. Máme zejména rádi návštěvníky, kteří ocení naše pivečko, nabízené na slavnosti.

Proč jste založil První Český pivovarský Klub ?

Před 4 lety jsme dali dohromady partu nadšenců -“potrefenců“ kteří zašlou technologii a slávu pamatují a ctí. Konáme 1x do roka výjezdní zasedání, kde se sejdou spřízněné duše, majitelé a sládci ryze českých pivovarů a minipivovarů, kteří nepodlehli globalizaci a vsadili mnohdy veškeré rodinné jmění do záchrany či vzniku tohoto oboru.

Podle Vašeho jména si lidé domyslí spojitost s Vaším bratrem, Ivanem Vodochodským. Toho známe z TV jako kuchaře, moderátora a muzikálového herce. Bratr nikdy neinklinoval k pivovarství ?

Dětství jsme prožili téměř výhradně v pivovarech, rádi si spolu popijeme, oblast našeho podnikání je sice odlišná, ale ne tak vzdálená. K dobrému pivu patří přeci i dobré jídlo a veselá píseň.

Děkujeme Vám za rozhovor a „ Dej Bůh štěstí“. (Senior Tip)


Vaření piva chce radnice v Kutné Hoře zachovat.

Jednání o prodeji kutnohorského pivovaru pokračují. Pokud se městu nepodaří budovy a pozemky zpeněžit, chce alespoň zvýšit nájemné pro společnost, která v areálu vaří pivo. Po loňském neúspěšném prodeji, kdy chtěla radnice za pivovar získat více než sto milionů korun, se město rozhoduje, která ze dvou variant bude pro jeho příjmy výhodnější. Radnice bude i nadále pokračovat v jednání s nynějším provozovatelem a nájemcem areálu, společností Union Drinks, která má předkupní právo a hodlá s radnicí jednat o ceně. Druhou možností je právě zvýšení nájmu. Nájemní smlouva společnosti končí v letošním roce a město by mělo sjednat novou. Městská kasa přitom každoročně získala právě z pronájmu pivovaru tři miliony korun. Letos se nájem navíc navýšil o další dva miliony korun, které měla společnost Drinks Union utratit za reklamu nebo investice do zvelebení areálu. "Členové rady jsou přesvědčeni, že je to ideální vyjednávací pozice," poznamenal kutnohorský místostarosta Václav Vančura. Jednání město obnoví na podzim. Nemělo by v žádném případě dojít k zániku kutnohorského piva, jak se někteří příznivci značky Dačický obávali po loňském oznámení o chystaném prodeji areálu. "Drinks Union v pivovaru docela razantně opravuje a rekonstruuje a uvádí všechno do pořádku," potvrdil Vančura. Z těchto důvodů také nemá radnice obavy ze zániku výroby. Rostoucí oblibu místního piva a zlepšování jeho pozice na trhu dokládá i produkce zlatavého moku, která během posledních tří let, kdy je pivovar v rukách Drinks Union, stoupla až dvojnásobně. "Umění není vyrobit, ale prodat to," podotkl Vančura. "Nejen, že se nám po našem vstupu do kutnohorského pivovaru podařilo značku Dačický zachránit a zvýšit její tehdy upadající kvalitu, ale dokonce se nám daří kutnohorské pivo relativně dobře rozšiřovat i dále mimo kutnohorský region," uvedl prokurista Drinks Union Josef Vejlupek. Kutnohorské pivo také poznají například konzumenti v Německu a Finsku. (Kutnohorský deník)


Pivařům zatím cenový šok nehrozí

[sobota, 11. červen 2005]

Teplé počasí jde ruku v ruce s vyšší konzumací piva. Větší žízeň zaznamenal i vysokochlumecký pivovar. "Nárůst představuje asi dvacet procent," poznamenal k prudkému nárůstu poptávky Pavel Fedák, vedoucí tuzemského prodeje, s tím, že jde o průběžnou statistiku. Zpřesněné podklady získává po třech měsících. Lobkowiczký pivovar v posledním měsíci vyrobil 10 500 hektolitrů, roční výstav by měl podle Fedákových slov letos přesáhnout magickou hranici 100 tisíc hektolitrů. Pivovar má 68 zaměstnanců."Zdražovat pivo, alespoň v nejbližších třech měsících, nebudeme," ubezpečnil Fedák, že žádný cenový šok nehrozí. Malý pivovar na Sedlčansku naposledy zvyšoval ceny v roce 2003. Šedesát procent produkce jde na vývoz, čtyřicet zůstává na domácím trhu. Pivovar čerpá vodu na výrobu chmelového moku z vlastních studen. "Kvalita i vydatnost zdrojů jsou v pořádku, nezaznamenali jsme problém," tvrdí. Připouští, že vstupem do Evropské unie na náš trh proniklo více zahraničních značek piva. "Ať již tím, že je sem někdo dováží, nebo koupí českých pivovarů, nebo majoritním vstupem do nich,"řekl. Předpokládá, že některé normy EU ještě přitvrdí. "Proto děláme například opatření na snížení hladiny hluku na lahvárně,"sdělil. "Počítáme také s tím, že Evropská unie zakáže do budoucna používání vzduchových kompresorů, doporučujeme již nyní hostinským používat potravinářský plyn v lahvích," dodal Fedák. (Benešovský deník)


Ředitel Lobkowiczkého pivovaru Petr Peniaštek uvedl, že vloni byl pouze na jedné služební zahraniční cestě. "A to bylo ještě padesát kilometrů od hranic v Drážďanech, kde jsem se setkal s naším německým importérem," tvrdí, že s celým světem komunikoval především ze své židle v kanceláři ve Vysokém Chlumci. "E-mail a jeden dva ovládané jazyky vám k tomu stačí. S někým jsem v kontaktu třeba tři roky, aniž bychom se osobně setkali," tvrdí, že pokud člověk dodrží všechno, co obchodnímu partnerovi slíbil, tento způsob perfektně funguje. "Baví mne, že sedím v malé obci v kanceláři staré 130 let a jednám. Nemusím najezdit hromadu kilometrů, měnit letiště, tísnit se v obleku a kravatě, a přesto to jde. Hotovo, prodáno! Ráno mám spíš Evropu - Německo, Švédsko, Francii, Velkou Británii a k večeru jednání kvůli časovému posunu směřuji na Kanadu a Spojené státy a pak si dám Asii, kde máme licenční výrobu piva," říká, že podle této receptury se dá pracovat čtyřiadvacet hodin denně. (Příbramský deník)


Při vstupu do Lobkowiczkého pivovaru jsem dávala pozor, zda najdu na zemi ležet nějaký nedopalek. Nepodařilo se mi je při porušení zákazu kouření nachytat. Zajímala jsem se, zda tu mají tak dobrou uklízečku, nebo disciplinované zaměstnance.

"Obojí," odpověděl ředitel pivovaru Petr Peniaštek. Řekl, že sám je kuřák, a protože zákaz platí pro všechny, neodvážil by se jej porušit. Od ledna prý značně omezil kouření a protože byl zvyklý si ke kávě zapálit, téměř skoncoval i s kofeinem. Řekl, že podobné ohlasy slýchává i od svých podřízených. Někteří si prý dokonce libují, jak jim vnitřní směrnice šetří plíce a kapsu. Na otázku, jak je to v pivovaru s pitím alkoholu, Peniaštek reagoval.

"Jsou tu pochopitelně profese, které mohou pivo ochutnávat, nebo to mají dokonce v popisu práce. Samozřejmě se jedná o sládka, mistry či zaměstnance laboratoří. Přiměřená konzumace našeho výrobku je možná také ve sklepě, při stáčení nebo na filtraci. Tam, kde hrozí nebezpečí úrazu, je zákaz degustace. Když bude popíjet obsluha stroje, tak určitě zasáhnu," vysvětlil, jak se ve vysokochlumecké výrobně vypořádávají s fenoménem alkoholu. (Příbramský deník)


S Pavlem Benákem o Bohumilu Hrabalovi, Postřižinách, pivu, ale i vínu v Sadské

Pivovar Nymburk pod jeho vedením letos slaví 110. výročí svého založení. Ředitel Pavel Benák v něm s krátkou přestávkou strávil už 20 let a v 90. letech mu za přičinění spisovatele Bohumila Hrabala vtiskl dnes už neodmyslitelnou nálepku "Postřižinský". Trochu bourá zažitou představu o tom, že šéf pivovaru musí být zdatným pivařem. Sám podle svých slov pije pivo střídmě a naopak je jedním z průkopníků vinařství na Nymbursku.

Jak a kdy jste se dostal k ředitelování v nymburském pivovaru?

Ta cesta byla samozřejmě dlouhá. Přiznám se, že když mi bylo tak třináct let a přemýšlel jsem, co bych tak mohl v životě dělat, chodíval jsem v Kolíně kolem tehdejšího pivovaru a říkal jsem si, že pivovarnictví by vůbec nebylo špatné. Podotýkám, že v té době jsem pivo vůbec nepil a naopak jsem musel být k jeho pití při nedělních obědech svým otcem nucen. Jinak nejsem původně z Nymburka ani z nymburského okresu, ale shodou náhod jsem se do nymburského pivovaru dostal v roce 1985 na funkci ekonomického náměstka. Po roce 1989 jsem byl vyzván, abych nastoupil do funkce obchodního ředitele Pivovarů Bohemia, kam patřil i Nymburk, a po rozhodnutí, že pivovary budou pracovat na principu samostatných společností, mi bylo nabídnuto, zda nechci vést Pivovar Nymburk a koupit si obchodní podíl společnosti. To bylo v roce 1996.

Je pro vás práce koníčkem?

Určitě. Veškerá práce v našem oboru je i hobby, i když jako v každém podnikání jsou samozřejmě dny, kdy se nedaří. Já jsem původním povoláním ekonom, ale za těch dvacet let jsem se z pivovarského řemesla něco naučil.

Pivovar je spojován s Bohumilem Hrabalem. Jaký vztah k němu máte vy osobně?

Já jsem se s ním poprvé setkal v roce 1987 a pak ještě několikrát. Člověk nemohl, než si ho vážit. Byli jsme strašně moc rádi, že nám pomáhal vytvářet tvář nymburského pivovaru, respektive Postřižinského piva. Jako projev vděčnosti jsme mu v roce 1997 odhalili na pivovaru pamětní desku a při příležitosti nedožitých devadesátin umístili jeho tvář na etikety.

Jak se Bohumil Hrabal stavěl ke spojení jeho slavných Postřižin a nymburského piva?

Do spojení nymburského pivovaru s Postřižinami vstupoval aktivně. Když jsme začínali s kreslenými postavičkami z Postřižin na etiketách, velice dbal na to, aby to pokud možno odráželo historický stav. Na prvním návrhu, a byla to velice hezká etiketa, byl Pepin s knírkem. Pan Hrabal tehdy řekl: "Ne, Pepin nikdy knírek neměl." Tak jsme to museli opravit.

Pomáhá spojení s Hrabalem a Postřižinami nymburskému pivovaru obchodně?

Osobně jsem přesvědčen, že je to jeden z hlavních důvodů, že je dnes pivovar tam, kde je. Každý podnik se snaží o někoho opřít, malé pivovárky to potřebují dvojnásob, protože tam, kde není kapitál, musí být něco jiného.

Nemrzí vás, že Jiří Menzel netočil Postřižiny v Nymburce?

Znám to jen z vyprávění, protože ten film byl točený někdy v roce 1978 nebo 1979. Samozřejmě, že první pivovar, kam se režisér Menzel tehdy snad i s Bohumilem Hrabalem jel podívat, byl Nymburk. V nymburském pivovaru už ale byly bohužel provedeny některé nevratné změny a co víc, vedle se stavěly obchodní sladovny jako obrovský monument, a to byl rozhodující důvod, proč se Postřižiny netočily v Nymburce. Filmařům víc vyhovoval pivovar v Dalešicích, který byl tehdy už více než deset let zavřen. Jestli tam mají dnes kvůli tomu vztah k Hrabalovi, je to jedině dobře. My si rozhodně Hrabala nechceme a nemůžeme uzurpovat pro sebe.

Pane řediteli, jaký jste pivař?

Řekl bych, že velice střídmý. Mnohdy mi lidé říkají, jak mohu být ředitel pivovaru... Konzumaci mám velice umírněnou, jinak to dnes ani v manažerské pozici nejde. Při denních degustacích několik deci piva vypiju, přiznám se ale, že doma při obědě si klidně dám vínko. Nejsem zapřísáhlý pivař.

Dáte si i jiné pivo než nymburské?

Samozřejmě. Když jsem někde po české republice, rád si k jídlu dám jiné pivo. Preferuji značku z regionu, kde se nacházím. Piva velkých pivovarů dostanete kdekoliv, takže rád ochutnám krajová piva, která se třeba trošku liší od toho našeho.

Když si vybíráte, kam půjdete na oběd, zvolíte raději restauraci s nymburským pivem?

Přiznám se, že když mám jít do restaurace, preferuji tu, kde je naše pivo. I když je na výběr, zpravidla si dám Postřižinské. Minimálně musím ochutnat, zda je dobře ošetřené.

Jaké jsou vaše koníčky?

Mám už deset let přímo v Sadské vlastní vinohrad, což u ředitele pivovaru nebývá příliš časté. Je to spíš vinohrádek, protože mám sedmdesát sedm hlav a z nich dělám i víno. Je to takový kolorit. My Češi Jihomoravákům to víno závidíme. Ale člověk nemá závidět, má se snažit. V Sadské vinice kdysi byly, tak jsem si řekl, že to zkusím. Je to samozřejmě práce, ale je v tom i hodně poezie.

Jaké jsou výsledky?

Většinu vína vypijeme už ve fázi burčáku. Ale bílé víno se nám už podařilo udělat docela slušné.

Pavel Benák je od roku 1996 ředitelem a spolumajitelem Pivovaru Nymburk, kde s krátkou přestávkou pracuje už 20 let. Narodil se v roce 1960 v Českém Brodě. Vystudoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze. Bydlí v Sadské, je ženatý, má osmnáctiletou dceru a šestnáctiletého syna. Mezi jeho koníčky patří zahrada, vinařství, turistika, cestování a Šumava. Dnes se těší, jak dopadnou celodenní oslavy výročí pivovaru. (Nymburský deník)


Z historie pivovarnictví v Nymburce

[sobota, 11. červen 2005]

První nepřímou zmínku o vaření piva v Nymburce obsahuje listina krále Jana Lucemburského z 26. prosince 1327, kterou král navrací městu některá privilegia, jež shořela a byla zničena v námi blíže neznámé době při přepadu města zemským škůdcem Janem z Biberštejna. Jedním z těchto privilegií je i vysazení tzv. práva mílového. Mílové právo bylo výsadou, která umož ňovala městu udržovat si své monopolní postavení ve výrobě piva a zakazovala komukoliv jinému v okruhu jedné míle kolem města šen kovat nebo vařit pivo či jiné nápoje bez souhlasu městské rady (staročeská míle měla asi 11,25 km). Z textu vyplývá, že povolení k pivním várkám měli Nymburští už dříve, ale konkrétní údaje chybí.

Jak se pilo "po nymbursku"

Loni vydaný 1. díl Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska autora Pavla Jákla připomíná svérázný zvyk, který v Nymburce někdy na přelomu 16. a 17. století doprovázel popíjení piva. Podle dobových kronik bylo v Nymburce zvykem po dopití korbele hodit s ním za hlavu, přičemž dotyčný pijan měl zvolat:

"Připímť ti po nymbursku!". Jak míní autor encyklopedie, šlo o zvyk nepříliš chvályhodný a dobrý možná jen pro místní hrnčíře, kteří tehdy zásobovali pijany pivními nádobami. (Nymburský deník)


Nová pivovarská budova zachránila pivovarnictví ve městě a přežila všechny krize a války

Právě v letošním roce slaví Pivovar Nymburk na nymburském Zálabí 110 let své existence. Založen byl v době, kdy pivovarnictví ve městě hrozil úpadek a úspěšně přečkal dvě světové války, hospodářskou krizi i čtyřicet let socialistického hospodaření.

Před rokem 1895, který se do dějin Nymburka zapsal jako rok, kdy přičiněním ředitele nymburského cukrovaru Hanuše Karlíka a místního advokáta Václava Krounského vznikla společnost s "ručením obmezeným" Nymburský pivovar, s. r. o., nemělo pivovarnictví v Nymburce právě na růžích ustláno. Starý pivovar v Soudní ulici (v místech dnešního okresního soudu) sloužil svému účelu už téměř dvě stě let, a přestože se ho v první polovině 80. let 19. století podařilo zrekonstruovat a nymburské pivo bylo po dlouhých letech opět shledáno"velice dobrým", pokulhával za konkurencí. Starosti místním právovarečníkům způsoboval především pivovar hraběte Černína v Dymokurech, dlouhá léta největší producent piva v regionu.

Počátky pivovaru na Zálabí

Nová firma byla úředně zaprotokolována výnosem c. a k. krajského soudu v Mladé Boleslavi koncem dubna 1895. Ihned zajistila volné vypisování podílů a akcií a ze získaného kapitálu se ještě na jaře na nymburském Zálabí začalo s výstavbou sladovny. Na jaře 1897 pak začal rychle vznikat i samotný pivovar. Slavnostně byl zprovozněn 19. března 1898, když ještě do konce roku vystavil 17 780 hektolitrů piva. Provoz starého pivovaru ve městě tak skončil. Hned první sezonu, kdy pracoval nový pivovar již sám, byl dosažen výstav 21 075 hl. Stoupající křivka výroby nymburského piva nutně znamenala potřebu rozšířit exportní možnosti. Díky dravé a agresivní politice správního výboru došlo k tomu, že nymburské pivo odebírala značná část hostinců v regionu. Finanční těžkosti hostinských i prozíravá obchodní politika pivovaru přispěla k tomu, že samotný pivovar se stal majitelem několika desítek hostinců.

Pivovar přečkal I. světovou válku i krizi

Úspěšné a slibné začátky moderního pivovarnictví v Nymburce přetrhlo vypuknutí 1. světové války. Rekvírování ječmene pro potřebu armády spolu s nedostatkem chmele a sladu způsobilo snad největší pokles výroby piva v celé několikastaleté historii nymburského pivovarnictví. V kampani 1916 až 1917 činil výstav piva 600 hl, což při srovnání s předválečnou produkcí o objemu 25 000 hl a více působí skutečně děsivě. Teprve v roce 1925 se množství vyrobeného piva ustálilo na své předválečné hodnotě. Kolem roku 1927, po zvýšení odbytu a po seznání, že třicet let staré stroje již plně nevyhovují, přistoupila správní rada k renovaci strojů a zařízení. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem a v obchodním roce 1928 až 1929 byla poprvé překročena hranice 30 000 vyrobených hl piva za rok. V roce 1931 se podařil představenstvu nymburského pivovaru brilantní tah, když zřídil v Kolíně stáčírnu piva, ve které se za první rok činnosti stočilo 1 695 hl. Můžeme-li posoudit na základě dokumentů dopad hospodářské krize v letech 1929 až 1933 na výrobu piva v Nymburce, shledáme jen nepatrný pokles. Jestliže celkový pokles výroby piva v celostátním průměru činil v letech 1932 až 1933, tedy v období vyvrcholení krize, řádově 10 %, v Nymburce se jednalo o pouhých 4,4 %. A to také o něčem svědčí. Dalo by se říct, že nymburské pivovarnictví vyšlo z hospodářské krize vítězně, protože jestliže v roce 1927 uvádí Státní úřad statistický náš pivovar, pokud se týče výroby piva, na 69. místě z 331 pivovarů, v roce 1935 to je již 47. místo mezi 320 pivovary a v roce 1937 48. místo z 309 činných pivovarů.

Z války hned do národní správy

Druhá světová válka znamenala, ostatně jako každá jiná, hrubé zásahy do pivovarnického podnikání. Již v listopadu 1939 bylo vyhlášeno omezení stupňovitosti piva, které po několika dílčích změnách vyústilo v nařízení, že od 2. června 1940 se nesmí vyrábět pivo nad 8ř a celková roční produkce piva nesmí přesáhnout 80 % předválečné výroby. V podobném duchu byla i další restriktivní opatření říšského protektorátního ministerstva hospodaření. Po skončení války se pivovar dostal v rámci znárodnění do národní správy. Funkci správce vykonával až do komunistického puče v únoru 1948 František Hrabal, otec světoznámého spisovatele Bohumila Hrabala, který v Nymburce také prožil dětství.

Jubilejních 100 tisíc přišlo v roce 1975

Od roku 1948 se stal pivovar nejdříve součástí sdružení místních podniků a posléze byl začleněn do Polabských pivovarů Kolín, n. p. Ani toto uspořádání netrvalo dlouho, protože po několika měsících byl založen národní podnik Nymburské pivovary, který sdružoval pivovary v Nymburce, Dobrovicích, Dymokurech, Brandýse nad Labem a Mělníce. V roce 1955, kdy se stávající uspořádání ukázalo jako nevýhodné, přešel pivovar opět do Polabských pivovarů Kolín. Své pevné a stálé místo v československém pivovarnictví dostal pivovar Nymburk v roce 1958, kdy se stal součástí Středočeských pivovarů n. p. Velké Popovice. V rámci tohoto sdružení poprvé překročil výstav piva v 60. letech hladinu 50 000 hl za rok a v roce 1975 jubilejních 100 000 hl. Během společenských a hospodářských změn na konci osmdesátých let došlo také k reorganizaci n. p. Pivovary Velké Popovice do Pivovarů V. Popovice, s. p.

Dnes je pivovar opět nezávislý

Po roce 1989 se stal nymburský pivovar součástí skupiny Pivovary Bohemia, a. s., Praha. Tato akciová společnost sdružovala kromě nymburského pivovaru také pivovary Podkováň, Kutná Hora, Benešov, sodovkárnu Příbram a stáčírnu a sladovnu Kralupy nad Vltavou. V současné době je Pivovar Nymburk spol. s r.o. zcela samostatný a je členem svazu malých nezávislých pivovarů. (Nymburský deník)


Sto deset let od založení oslavil v sobotu Pivovar Nymburk, který je známý svým Postřižinským pivem. Název si vypůjčil od spisovatele Bohumila Hrabala, který v nymburském pivovaru strávil dětství.

„Dostat Hrabala na naše pivní slavnosti bylo těžké, ale pak se mu tady moc líbilo,“ vzpomíná ředitel nymburského pivovaru Pavel Benák.

* Bohumil Hrabal měl pivo rád, to je známé. Kdy byl v Nymburce na pivovarských slavnostech naposledy?

Myslím, že tady byl určitě v roce 1990 a pak soukromě s nějakou partou v roce 1991 a 1992. Byla to klasika: nejdřív byl nadšený a slíbil, že přijede, pak vzkázal, že se mu nechce. Takže ho švagrová Dagmar Hrabalová musela naložit do auta a přivézt sem. A pochopitelně se mu nakonec odsud vůbec nechtělo. Tehdy slíbil, že vystoupí na pódiu s nějakým přátelským pozdravem, ale potom se nechal slyšet, že je mu špatně a nic nebude. Když pak konferenciér do mikrofonu řekl, že pan Hrabal sice je mezi námi, ale není mu dobře, a tudíž nebude na pódiu hovořit, vstal a povídá: „Ještě na tom nejsem tak blbě.“ A šel všechny pozdravit.

* Pamatujete si ještě, kdy jste přišli za Bohumilem Hrabalem s tím, že by se nymburské pivo mohlo jmenovat Postřižinské?

To bylo někdy v roce 1990 nebo 1991. Tehdy jsme přišli na to, že by se naše pivo mělo jmenovat Postřižinské. Pan Hrabal si vzal tehdy kus papíru a napsal: Postřižinské, Pábitelské, Nymburské a pak to všechno přeškrtal a napsal znovu Postřižinské. A tak to zůstalo.

* Jak si teď Pivovar Nymburk stojí na trhu?

První dva tři měsíce nebyl žádný zázrak, i jaro se rozjíždělo pomalu, ale konec května byl nadějný a teď už to také vypadá dobře. Je ale nutné si uvědomit, že na českém trhu je objem piva daný a víc se ho prostě nevypije. Takže pivovary musejí hledat cesty do zahraničí. My dnes děláme více než dvacet procent do ciziny. Proto nemáme problém s odbytem. Německo, Slovinsko, Francie, to jsou naše nejdůležitější teritoria. (MF Dnes)


Stovky lidí prošly pivovarem

[sobota, 11. červen 2005]

Den otevřených dveří se v Pivovaru Klášter uskutečnil 7. května. I přes nepřízeň počasí byl zájem velký, přišlo kolem čtyř stovek zájemců o prohlídku. Během exkurze mohli návštěvníci ochutnat pivo přímo z ležáckých tanků, které jsou umístěny v 18 metrů hlubokých sklepích. Na nádvoří pivovaru na návštěvníky Čekal kromě občerstvení i kulturní program v podobě kapely Seven, která zpříjemňovala odpolední chvíle. (Boleslavský deník)


Na Putně přišel Klášter vhod

[sobota, 11. červen 2005]

První květnový den se sešly stovky lidí pod Michalovickou Putnou u Mladé Boleslavi. Vynikající řízné klášterské pivo nemohlo ani letos při pouti chybět. Hasilo tak žízeň vyprahlých návštěvníků, kteří bojovali s teplotami v tomto ročním období nebývalé vysokými. Příjemné odpoledne okořenila hudbou skupina Nastarýkolena. Přítomní svým zpěvem spontánně podporovali zpěváka skupiny Luboše Odháněla a hrdlo pak mohutně svlažovali vynikajícím klášterským mokem. (Boleslavský deník)


Hudba a pivo byla dobrou kombinací

[sobota, 11. červen 2005]

Pod záštitou Pivovaru Klášter se konala příjemný večer v restauraci Na Hřišti v Mnichově Hradišti. Poslední dubnový den se prostory zaplnily doslova k prasknutí. Hudební skupina Nastarýkolena hrála příjemnou muziku, při které se jedlo, veselilo a samozřejmě pilo pivo se značkou Klášter. (Boleslavský deník)


Pivo teklo proudem

[pátek, 10. červen 2005]

Více než půl milionu piv se v sobotu vypilo v areálu pivovaru Staropramen na Smíchově. Probíhal zde už šestý ročník pivních slavností, který přilákal přes třináct tisíc lidí.

Zábava, pivo, opilci! V obrovskou pivnici se v sobotu změnila část rušné ulice Svornosti na Smíchově. V místech, kde denně projede tisíce aut, seděli u dlouhých stolů milovníci zlatavého moku. Konal se totiž šestý ročník Slavností pivovaru Staropramen.

Slunečné počasí přilákalo do areálu pivovaru více než třináct a půl tisíce návštěvníků, kteří dohromady vypili přes tři sta hektolitrů zlatavého moku! " Pět tisíc vstupenek jsme prodali už v předprodeji," uvedla mluvčí Staropramenu Michaela Trýznová.

"Teď sedím v největší hospodě na světě, je tu prý víc než sto píp," radoval se pětadvacetiletý Milan. (Večerník Praha)


Pivovar po roce ožije slavnostmi

[pátek, 10. červen 2005]

Ve smíchovském pivovaru vystoupí Divokej Bill i Wohnout, čtenáři mohou vyhrát lístky

Čtrnáct hudebních kapel, sto píp, ze kterých poteče mimo jiné také unikátní kvasnicové pivo, exkurzní trasa pivovarem a řada sportovních soutěží. To vše čeká na návštěvníky Slavností Staropramen, které odstartují v sobotu ve 14 hodin.

Hlavní hudební scénu v pivovaru Staropramen rozezvučí kapely Divokej Bill, Wohnout, Mňága a Žďorp, Ready Kirken či Děda Mládek Illegal Band.

Novinkou letošních smíchovských pivních slavností je druhá samostatná Rock for People scéna. Ta bude předzvěstí dnes již renomovaných festivalů Rock for People, kterých je Staropramen partnerem.

Celkem se na této druhé scéně vystřídá osm kapel, mezi nimiž nebudou chybět například Southpaw nebo Skyline.

Loni navštívilo Slavnosti Staropramen přes patnáct tisíc návštěvníků, kteří vypili tři sta padesát hektolitrů piva. Více než dvě třetiny z nich si také prošly exkurzní trasou pivovaru.

Speciál jen jednou ročně

Sportovně-zábavní zóna letos v pivovaru nabídne netradiční atrakce, jako například bungee running, lezeckou stěnu nebo překvapení určené jen pro otrlejší návštěvníky.

Pro zájemce bude připravena také exkurzní trasa pivovarem Staropramen, odhalující, jak se zde vaří pivo, které patří každoročně na této akci k nejvyhledávanějším atrakcím. Raritou bude točený kvasnicový Staropramen Granát, který se připravuje pouze jedenkrát ročně právě u příležitosti slavností. „Kvasnicový granát je již připraven. Na slavnostech je každoročně tím nejžádanějším pivem a my mu věnujeme patřičnou pozornost,“ řekl František Šámal, výrobní a technický ředitel společnosti. Pro návštěvníky bude připravena také dvoupatrová expozice prémiových značek, kde budou moci ochutnat belgická piva jako Stellu Artois, Hoegaarden či Leffe.

Čtenáři vyhrají vstupenky

Na sobotní akci v pivovaru může získat pět čtenářů MF DNES po dvou vstupenkách zdarma. A každý z pěti vylosovaných čtenářů také dostane navíc dárek v podobě trička. Do slosování se zařadí každý, kdo správně odpoví na soutěžní otázku: Do kolika zemí se podle údajů pivovaru na jeho internetových stránkách vyvážejí produkty Staropramenu? Tipovat můžete mailem na adresu redpha@mfdnes.cz do čtvrtka 16. června do 18 hodin. Nezapomeňte připsat telefonický kontakt a do předmětu zprávy napsat heslo Slavnosti. Výherci budou v pátek 17. června kontaktováni ohledně způsobu převzetí výhry. Vstupné v předprodeji stojí 150 korun, na místě pak 170 korun. (MF Dnes)


Společnost Pivovary Staropramen získala významné ocenění v 5. ročníku marketingového programu „Výrobky roku 2005". Staropramen v unikátním obalu Q-Pack vyhrál v kategorii pivo a získal tím možnost využívat pečeť „Zvolen výrobkem roku spotřebiteli" 2005. V úterý 26. dubna 2005 proběhlo slavností vyhlášení výherců programu „Výrobky roku 2005", který každoročně vyhlašuje společnost ATOZ Event na základě výzkumu společnosti GfK Praha. Zástupci 2.000 českých a moravských domácností v rámci něj hodnotí výrobky v celkem 15 produktových kategoriích. V letošním ročníku rozhodlo o výsledcích celkem 3678 zákazníků. Jedná se o jediné ocenění svého druhu, kde rozhodují o vítězích sami spotřebitelé.

Společnost Pivovary Staropramen zvítězila v kategorii pivo s novinkou, kterou uvedla na trh v květnu loňského roku - Staropramen Q-pack. Ten uspěl v celkové konkurenci 51 přihlášených výrobků od 41 společností. „Ocenění je pro nás velmi významné a to hlavně proto, že o umístění rozhodují hlasy samotných spotřebitelů. Jsme rádi, že se Staropramen Q-Pack setkal s jejich zájmem a že se můžeme pyšnit tímto oceněním pro výrobek, který je ve své kategorii výjimečný" řekl Petr Ungerman, brand manažer společnosti Pivovary Staropramen.

Láhev Q-Pack je vyrobena z materiálu vyvinutého speciálně pro pivo. Jedinečné složení udržuje oxid uhličitý uvnitř lahve, a zároveň zabraňuje vniknutí kyslíku dovnitř. Tím je zajištěna stejná chuť a říz piva jako v obalu ze skla. Nerozbitná láhev Q-Pack je navíc uzavíratelná, lehká a recyklovatelná. Toto balení je určeno zejména pro aktivní trávení volného času, po sportu nebo pro jiné outdoorové příležitosti.. V obchodech je v lahvi Q-Pack objemu 0,65 litru k dostání Staropramen Světlý. (CZeCOT)


Majitel sklárny Novosad: Sklem žiju

[neděle, 29. květen 2005]

Kvůli levnému dolaru nyní drží harrachovskou sklárnu nad vodou hlavně turisté. Už přes dva roky bojuje s nepřízní nízkého kurzu dolaru a marně volá po větší podpoře od státu. Netají se tím, že po něm státní úředník požadoval úplatek. Otevřeně říká, že výroba skla je pro něj ztrátová a musí propouštět. Přesto slavnou harrachovskou sklárnu s téměř třísetletou tradicí drží dál nad vodou a o jejím uzavření neuvažuje. "Je to moje srdeční záležitost. Podnikat srdcem je ale asi trošku chyba. Ale chci tradici sklářství udržet," přiznává František Novosad, majitel sklárny Novosad a syn. Stačilo, aby měl před čtvrtstoletím trošku více trpělivosti. Místo toho by z Františka Novosada byl lékař a harrachovské sklárna by už možná ani neexistovala. Tehdy s kamarádem z vojny začal studovat v Hradci Králové medicínu. Jeho kolega ale testy neprošel a on se rozhodl vrátit se s ním zpět ke své posádce. "V životě jsou takové křižovatky, z kterých není návratu," říká třiapadesátiletý podnikatel. Stejnou náhodou se dostal i ke sklu. V deváté třídě ho srazil opilý motocyklista a kvůli léčení se nestihl připravit na přijímací zkoušky na střední školu. "Tehdy nebylo nic jiného volného, než sklářské učiliště," popisuje začátek své sklářské kariéry. Vyučil se foukačem, udělal si maturitu a při zaměstnání vystudoval práva. U nich nakonec ale neskončil, nikdy se právem neživil, vrátil se ke sklu. "Představa, že bych byl notářem a seděl neustále v kanceláři se mi příliš nezamlouvala," vysvětluje.

Po revoluci koupil sklárnu Crystalexu. Po revoluci se vrhl na podnikání. Začal obchodovat především s lustry a dalším osvětlením. "Tehdy to byla doba, kdy se daly vydělat velké peníze," vzpomíná. Osud opět zapracoval. Když mu lékaři museli v roce 1992 operovat kýlu, začal v nemocnici psát privatizační projekty. Jeden i pro harrachovskou sklárnu, tehdy závod Crystalexu. Rok o ni bojoval, v červenci ji získal. Českému sklu se tehdy dařilo. "Kdybych tehdy věděl, jak sklo dopadne, asi bych do toho nešel a založil si spíše právnickou praxi," dodává. Když sklárnu přebíral, měla zhruba dvě stě lidí. Teď zhruba o padesát méně. "Museli jsme propouštět loni hlavně kvůli nízkému kurzu dolaru," vysvětluje. V Harrachově je sklárna největším zaměstnavatelem. Zaměstnává lidi i bez sklářského vyučení. "Dám jim dva týdny, aby si se sklem jen hráli. Pak se pozná, jestli z něj bude dobrý sklář," říká Novosad. Firma má dlouhodobé odběratele, kterým dodává své ručně vyráběné sklo. Jenže kontrakty uzavřela za cenu 32 korun za dolar. Teď je americká měna o deset korun níž. V dolarech firma vyváží bezmála polovinu své produkce. "Bohužel tu chybí jakákoliv proexportní politika. Vláda neví, která bije. Psali jsme s dalšími vývozci petici a ani jsme nedostali odpověď. Žádali jsme o daňové úlevy," dodává. Pro politiky jsou sklárny přesto vítanou zastávkou. Několikrát tu byli poslanci či manželka prezidenta Václava Klause Livia. Příští týden si sklárny prohlédne i prezident při své cestě po Libereckém kraji.

Potíže sklářů: levný dolar a východní konkurence. Potíže nemají harrachovští skláři jen s levným dolarem. Na východě vyrůstají nové závody na ručně vyráběné sklo. Novosadovi konkurují i velkovýrobci strojově vyráběného nápojového skla. Konzum vítězí a lidé dávají více přednost méně kvalitním, ale levnějším skleničkám. Tvrdě na cenu tlačí už i evropští zákazníci. Když jim nenabídne dobrou cenu, odchází ke konkurenci do Rumunska nebo Ukrajinu. Chybí mu i Skloexport. Jeho pád a vytunelování podle jeho slov citelně poznamenal hlavně menší sklárny, pro které je samostatná účast na veletrzích příliš nákladnou. "České sklo bude čím dál dražší a proto bude postupně vymírat. Jsem sklářský pesimista a všem se rád omluvím, když se zjistí, že se pletu," podotkl Novosad. Sklárny zatím drží nad vodou hlavně turisté. Ruční výroba skla se už v Evropě jen tak nevidí a tak zdejší manufakturou ročně projde na padesát tisíc návštěvníků. Hlavně z Německa nebo Holandska. Raritou je například brusírna z roku 1895 s dřevěnými stavy poháněnými silou vody. Unikátní je i zdejší sklářské muzeum s více jak pěti tisíci exponáty. "Prakticky nás prohlídky nic nestojí, je to téměř čistý příjem," vysvětluje Novosad. Ještě před pár lety přitom nebyla prohlídka sklárny tak snadná, jako dříve. Cestovní ruch a další doplňky živí sklárnu čím dál víc. "Tušili jsme, že jen výroba skla nás neuživí," zdůvodňuje rozšíření svého podnikání.

Proto postavil také minipivovar a restauraci. České sklo a české pivo jsou dvě lákadla, která dokáží přilákat návštěvníky. Kvůli tomu se z něj stal i sládek. "Vaříme i osmičku pro naše zaměstnance. V tom teplu sklárny je to nejlepší pití," vysvětluje. I když má svou firmu v Harrachově, zůstává Novosad ve svém rodném městě Novém Boru. "Mám to vyřešené tak, že sem jezdím v pondělí a ve čtvrtek, vždy na dva dny," vypočítává majitel, který podle svých slov pracuje zhruba dvanáct hodin denně. "Nějak to nepočítám, snažím se to nepřehánět," vysvětluje. V Novém Boru vstoupil i do politiky. Je vlivným městským zastupitelem za nezávislé sdružení Nový Nový Bor. "Politika strašně bere čas. Proto rozhodně nechci výš, než do zastupitelstva," dodává.

Nejvíce si podle svých slov odpočine na lyžích. Harrachov mu nabízí ideální podmínky. "Jsem příznivcem jarního lyžování. To je ideální čas, sedačka už tolik nestudí a sníh je zvláště po ránu dobrý," libuje si. V létě si jde zahrát nejradši tenis. Relaxací je pro něj i například výroba skla. "Občas si jdu fouknout, hlavně když děláme nové vzorky, Manuální práce je dobrý odpočeinek," uzavřel Novosad. (MF Dnes)


Pivovar Heineken koupil ruskou Patru

[pondělí, 23. květen 2005]

Nizozemský pivovar Heineken bude vařit i v Rusku. Čtvrtý největší pivovar podepsal smlouvu o koupi ruské společností Patra. Cenu firmy nesdělily. Heineken očekává, že díky transakci výrazně zvýší svůj tržní podíl v Rusku. Nyní kontroluje asi 7,5 procenta trhu. Nizozemský výrobce piva očekává, že svůj podíl zvýší na 8,3 procenta, a ročně tak prodá přes sedm milionů hektolitrů. Podle ruského listu Vedomosti získal Heineken pivovar od skupiny Alfa Group a ruští analytici odhadují cenu obchodu na 50 milionů dolarů, tedy asi 1,15 miliardy korun.

Pivo místo vodky? Pivovary v západní Evropě nyní čelí stále klesající poptávce, a proto se začínají poohlížet po rychle rostoucích trzích dále na východě, v Africe nebo v Asii, uvedl portál BBC. Spotřeba piva v Rusku se za posledních pět let zdvojnásobila. Řada lidí totiž pomalu přechází od lihovin jako třeba vodky k méně alkoholickým nápojům jako pivo nebo víno. Podle předpovědí Heinekenu se ruská spotřeba piva letos zvýší asi o 5,5 procenta na více než 89 milionů hektolitrů.

Příležitost na Východě "Akvizice pivovaru Patra perfektně zapadá do strategie Heinekenu, který se zaměřuje na získávání perspektivních poboček na rostoucích trzích," uvedla společnost v tiskovém prohlášení. Největší pivovary podle prodeje

Anheuser-Busch

Inbev

SABMiller

Heineken

Carlsberg

Patra z ruského Jekatěrinburgu vlastní značky Patra, Strelec, Češskoje bratstvo, Kňaže zolotoje, Žigulevskoje a vyrábí řadu limonád. Podle BBC není Heineken jediný, kdo hledá příležitosti na nových trzích. Světová dvojka Inbev kontroluje ruský pivovar Sun Interbrew a loni koupila i brazilský AmBev. Britský Scottish & Newcastle zase vlastní podíly v Indii. (iDnes)


Tři a půl milionu korun poskytne letos Drinks Union na podporu společenského, kulturního a sportovního života v Ústí nad Labem. Vyplývá to z memoranda mezi městem a nápojářskou firmou, které podepsali primátor Petr Gandalovič a předseda představenstva Drinks Unionu Milan Hagan. "Společnost se bude finančně podílet na Portě, Open Air opeře a dalších událostech v Letním kině, Tuning show, Lví párty, koncertech v Národním domě, dále na akcích Ústí se baví, Sportovec roku, Ples Ús-tečanů a na vernisážích v muzeu. Peníze od ní dostanou také ústečtí boxeři, fotbalisté, basketbalisté a lyžaři," vypočítal mluvčí města Milan Knotek. Nad rámec memoranda bude podle něj Drinks Union pokračovat ve významné podpoře ústeckého hokeje. Firma počítá i s vlastními akcemi, Jarním plesem, Pivovarskými slavnostmi, Slavnostmi Březňáka či Dostaveníčkem v divadle. Město se zase zavázalo vytvářet podmínky pro prodej nápojů Drinks Unionu v kulturních a sportovních zařízeních města i na akcích jím organizovaných. "Budeme pít víc pivo, samozřejmě to ústecké," odpověděl primátor Petr Gandalovič na otázku, jak město Drinks Union podpoří. (Ústecký deník)


«« « Strana 768 z 789 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501 502 503 504 505 506 507 508 509 510 511 512 513 514 515 516 517 518 519 520 521 522 523 524 525 526 527 528 529 530 531 532 533 534 535 536 537 538 539 540 541 542 543 544 545 546 547 548 549 550 551 552 553 554 555 556 557 558 559 560 561 562 563 564 565 566 567 568 569 570 571 572 573 574 575 576 577 578 579 580 581 582 583 584 585 586 587 588 589 590 591 592 593 594 595 596 597 598 599 600 601 602 603 604 605 606 607 608 609 610 611 612 613 614 615 616 617 618 619 620 621 622 623 624 625 626 627 628 629 630 631 632 633 634 635 636 637 638 639 640 641 642 643 644 645 646 647 648 649 650 651 652 653 654 655 656 657 658 659 660 661 662 663 664 665 666 667 668 669 670 671 672 673 674 675 676 677 678 679 680 681 682 683 684 685 686 687 688 689 690 691 692 693 694 695 696 697 698 699 700 701 702 703 704 705 706 707 708 709 710 711 712 713 714 715 716 717 718 719 720 721 722 723 724 725 726 727 728 729 730 731 732 733 734 735 736 737 738 739 740 741 742 743 744 745 746 747 748 749 750 751 752 753 754 755 756 757 758 759 760 761 762 763 764 765 766 767 768 769 770 771 772 773 774 775 776 777 778 779 780 781 782 783 784 785 786 787 788 789

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň