Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Novinky a aktuální dění

Co se píše o pivovarech a pivu


Stavebnicové minipivovary

Pivovar Budějovický Budvar, který je jediným tuzemským pivovarem ve vlastnictví státu, rozšířil svoji působnost o další významný trh. Ke stávajícím 58 zemím na pěti kontinentech aktuálně přibyla Indie.

V září jsme začali spolupracovat s indickou společností Mangrove International Private z New Delhi a do Indie jsme dodali první dva kontejnery piva," uvedl pro on-line deník TÝDEN.CZ generální ředitel pivovaru Jiří Boček, podle kterého se indický trh dynamicky rozvíjí a je perspektivní. „V zemi jsou však obrovské rozdíly, jsou tu lidé extrémně chudí, ale i extrémně bohatí," upozornil Boček.

Českobudějovický pivovar, jehož hlavní značkou je ležák Budweiser Budvar, v budoucnu hodlá zaměřit svou pozornost i na další země. „V Latinské Americe a v Asii už vzniká nemalá cílová skupina, na kterou bychom se mohli zaměřit," dodal Boček.

Expanzi pivovaru dokládá i nárůst počtu zemí, v nichž podnik působí nebo do nich alespoň dodává své produkty. Zatímco v roce 1991 to bylo 19 zemí, po aktuálním vstupu do Indie je to již 59 států. Za prvních devět měsíců letošního roku vyvezl Budvar podle Bočka o šest procent piva více než v loňském roce.

Zdroj: Týden.cz | Autor: Jiří Štefek


Slovenská vláda chce zdražit pivo. Zatímco pivovarníci a zákazníci restaurací se bouří, výčepní zůstávají v klidu. I kdyby některý z místních pivovarů kvůli zdražení zkrachoval, zůstanou na vývěsních štítech značky od západních sousedů.

Hlučná slovenština se valí od masivních stolů a uprostřed velkého hospodského sálu se všechna témata hovorů srážejí do pestré směsi. Mluví se o neúspěšné kvalifikaci slovenských fotbalistů či o aféře s přidělováním bratislavských městských bytů politikům.

Protože do jedné z největších bratislavských restaurací Mamut na okraji Starého Města chodí lidé hlavně na pivo, vynořuje se každou chvíli téma, které momentálně hýbe slovenským pivařům žlučí. „Jestli zdraží, lidé si začnou kupovat levnější pivo v obchodech a v hospodách bude prázdno. Možná to udělám i já,“ krčí rameny padesátiletý stavební dělník Matúš Dubovský, před sebou na stole sklenici s Velkopopovickým Kozlem. Skupinka okolo stolu souhlasně přikyvuje. „Nebo si budeme jezdit kupovat pivo do Rakouska,“ přidává další repliku do černého scénáře jeden z Dubovského parťáků.

Téma, které rozohnilo všechny, kteří mají na Slovensku něco společného s pivem, otevřeli pár kilometrů odtud v parlamentu poslanci pravicové vládní koalice. V rámci úsporného balíčku chtějí zvednout spotřební daň z piva tak, že se cena za půllitr zvýší až o šest centů, tedy téměř o dvě slovenské koruny. To je rekordní zdražení.

Slovenští pivovarníci minulý týden přinesli do parlamentu bleskově vzniklou petici. Pivařům na ceně záleží, bylo pod ní přes 170 tisíc podpisů. „Když se daň zvyšovala v roce 2003, zavíraly se pivovary, dnes jich zbylo ze 14 jen 5, ztratila se tím více než tisícovka pracovních míst,“ varuje před další ranou pro slovenské pivovarnictví šéf asociace pivovarů Roman Šusták.

Zdražíme, ale nezahyneme

Při večerní procházce slovenskou metropolí se však představa krachujících restaurací těžko navozuje. V řadě podniků v centru mají výčepní napilno, spíše než o turistických restauracích s vyhřívanými zahrádkami to platí o hospodách a barech, kam chodí trávit večery místní. „Pokud zvednou daň, asi zdražíme, ale nemyslím, že by nám to nějak výrazně sebralo zákazníky,“ říká provozovatel restaurace Omama Café Viktor Půček.

Stejně sebejistě mluví i další hostinští, ať už v centru nebo mimo ně. Čepovaný půllitr se tu dá koupit i za euro a ani deseticentové zdražení prý hospody nepoloží.

Chcete-li pochopit, proč nesdílejí strach slovenských pivovarů, stačí na ulici zvednout hlavu. Pohled na vývěsní štíty každé druhé bratislavské restaurace je exkurzí do pivního místopisu země na západ od slovenských hranic. Staropramen, Velkopopovický Kozel, Plzeňský Prazdroj, Svijany, Černá Hora, Bernard nebo Budvar, to jsou české názvy, na které tu narazíte nejčastěji. „Nerad to říkám, ale české pivo je lepší. A mají ho pomalu v každé hospodě, takže spousta lidí to slovenské ani nepije,“ připouští prostovlasý muž se sklenicí staropramenu v kmenové restauraci smíchovského pivovaru Potrefená husa.

Ani slovenští pivní patrioti však nejspíš nebudou muset plakat nad prázdnou sklenicí. Velké pivovary sice mluví o hrozbě krachu a chátrající opuštěná budova bratislavského pivovaru Stein dokazuje, že lépe už bylo. Hlavním městem se ale šíří relativně nový fenomén: minipivovary. Jen za poslední dva roky tu vznikly tři. A o zákazníky prý nouzi nemají. „Pokud se zvýší daň, bude to diskriminace našeho podnikání. Ale doufáme, že nám to zákazníky nesebere, jsme tu sedm měsíců a lidé už si k nám zvykli chodit,“ říká spolumajitel Bratislavského měšťanského pivovaru Marian Madaj.

FAKTA Pivo v parlamentu Na Slovensku se ročně vypije 74 litrů piva na osobu, což je o 20 litrů méně než před posledním zvýšením spotřební daně v roce 2003. O dalším růstu daně bude hlasovat parlament, čeká se ještě tuhý boj, vedle opozice může být kvůli lobbingu pivovarníků proti i část poslanců vládní koalice.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Petr Kupec


Sto ľudí, sto chutí, hovorí stará ľudová múdrosť. Chute sa však nemenia len od človeka k človeku, vplyv na chuťové poháriky má aj ročné obdobie. Po letných šalátoch a ľahkých pokrmoch majú ľudia tendenciu dopriať si v chladných mesiacoch výdatnejšie jedlá a neboja sa experimentovať s chuťami, vôňami či receptami. Chuťové gurmánstvo vrcholí počas koncoročných sviatkov, kedy si atmosféra priam žiada niečo nové, iné. A netýka sa iba jedla, ale určite aj nápojov. Je preto už tradíciou, že ku koncu roka prináša Zlatý Bažant na trh špeciálne sviatočné pivo. Kým dva roky po sebe to bolo pšeničné pivo a minulý rok mimoriadne úspešný tmavý Porter, tohtoročná sviatočná špecialita Zlatého Bažanta je zatiaľ neznáma. Novinka bude odhalená vo štvrtok 28. októbra, kedy si sviatočné pivo Zlatý Bažant v limitovanej edícii budete môcť v premiére vychutnať v približne 400 prevádzkach na celom Slovensku.

Podľa našej skúsenosti si ľudia ku koncu roka radi a často vychutnávajú chutné jedlá a kvalitné nápoje v kruhu svojich priateľov a rodiny. Gurmánsky zážitok z jedla a nápojov sa v tomto čase stáva aj akousi odmenou, kedy z nás po náročnom predvianočnom čase opadne stres a doprajeme si aj iné chuťové lahôdky ako obvykle, hovorí Marek Ort, executive chef spoločnosti Red Monkey Group, pod ktorú patrí aj SVET Originálny Pub, vlajková loď značky Zlatý Bažant.

Ku koncoročným tradíciám a gurmánskym pôžitkom pribudla v posledných rokoch aj tradícia varenia sviatočného piva Zlatý Bažant. "Cieľom našej tradície je priblížiť milovníkom zlatého moku tradičné typy pív, ktoré sa na slovenskom trhu bežne nevyskytujú, a ktoré obohatia ich sviatočný stôl, hovorí Zuzana Putalová, brand manager značky Zlatý Bažant. Nielen pivní gurmáni si tak môžu každý rok rozšíriť svoje znalosti a dozvedieť sa viac o rôznych pivných špecialitách priamo vo svojom pube či v pohodlí svojho domova. Pri výrobe sviatočného piva sa Zlatý Bažant pridržiava tradície starých majstrov pivovarníkov, ich umenia varenia a správneho času zrenia, ktoré spája s modernou kvalitou. Výsledkom je tak vždy skutočné majstrovské dielo. Minulý rok si pivní gurmáni mohli vychutnať špecialitu Zlatý Bažant Porter, dva roky predtým nám zase zachutilo pšeničné pivo, ktoré je obľúbené najmä v Belgicku, Nemecku a Rakúsku.

Tento rok však siahol Zlatý Bažant naozaj hlboko do histórie pivovarníckeho remesla – počas sviatkov si budete môcť pripiť pivom, výroba ktorého sa datuje až do 14. storočia. Unikátna chuť limitovanej edície sviatočného piva Zlatý Bažant bude odhalená už doslova o niekoľko dní - od 28. októbra bude k dispozícii v približne 400 puboch na celom Slovensku.

Zdroj: Tisková zpráva Heinekenu Slovensko


V domě kultury bude vonět pivo

[čtvrtek, 21. říjen 2010]

Dvoudenní přehlídka pivovarů čeká obyvatele a návštěvníky Milevska v pátek a sobotu v domě kultury. „Po oba dny se představí jedenáct pivovarů především z jižních Čech a Vysočiny s více než dvaceti druhy piv,“ informoval ředitel domu kultury Vít Kratochvíl.

Kromě pivních lahůdek budou pro návštěvníky připraveny i vepřové speciality a navíc každou hodinu soutěž s pivní tématikou na hlavním podiu,“ dodal.

Pivní slavnosti se v Milevsku poprvé konaly loni. Letos budou moci návštěvníci v pátek hlasovat v soutěži Milevská pivní korunka sympatie.

V pátek večer se uskuteční i soutěž v degustaci.

Každý pivovar nominuje do této soutěže jeden vzorek a porota složená ze zástupců města, občanů Milevska a pořadatele tyto vzorky vyhodnotí a tři také ocení,“ popsal Vít Kratochvíl.

V sobotu si lidé budou moci prohlédnout malou výstavu sběratelů pivovarských suvenýrů Parkán klubu Tábor.

Zdroj: Písecký deník.cz | Autorka: Klára Černá


Moj vlastny domaci spadovy mikropivovar

[čtvrtek, 21. říjen 2010]

“Traditionally, brewing was something you did at home”. Touto vetou zo seriálu “More industrial revelations” začala moja cesta k vlastnému mikropivovaru. Výrobu piva ako jeden z pilierov priemyselnej revolúcie (keďže piť vodu bolo životu nebezpečné) predviedli v spádovom pivovare Hook Norton Brewery, čo je trojposchodová budova a na každom poschodí sa udeje iná časť výrobného procesu. Ďalším krokom bola (asi ako u mnohých domovarníkov) návšteva reštauračného pivovaru. Reakcia “toto musím mať doma” bola v mojom prípade veľmi silná a keď som prehlásil, že budem mať pivovar, u členov rodiny to vyvolalo značné pobavenie. O rok na to sme už varili prvú várku.

Ako asi každý čo si chce doma uvariť pivo som aj ja koketoval s myšlienkou na varenie z koncentrátov v kuchyni. Keď som však v knihe “How To Brew” od Johna Palmera videl čo všetko by musela zniesť kuchyňa v byte a aký žalostný výsledok (v zmysle množstva uvareného piva) by z toho bol, rozhodol som sa preskočiť túto vývojovú fázu a postaviť rovno normálny pivovar.

Už od začiatku mi bolo jasné, že sa chcem vyhnúť všetkým možným čerpadlám a pumpám, ktorých čistenie je náročné a zložité. Tiež som sa chcel vyhnúť zložitým mechanizmom a prevodom, ktoré sa môžu akurát tak zasekávať a kaziť. Bolo preto jasné, že sa bude jednať o konštrukčne čo možno najjednoduchší spádový pivovar fungujúci na princípe gravitácie.

Po sérii nákresov a návrhov používajúcich nerezové KEG sudy bolo jasné, že nemám ani dostatočné znalosti ani možnosti opracovávať nerez, že uchytenie sudov nebude dosť pevné a že výška priestoru by musela byť takmer 3 metre. Logická volba boa preto obrátiť sa na firmu, čo s nerezom pracuje a mohla by mi vyrobiť pivovar presne podľa mojich predstáv.

Po množstve emailov s nákresmi a popismi, osobných stretnutí a hľadaní riešení objavujúcich sa problémov bol vyrobený prvý prototyp. Môj pivovar je dvojnádobová varňa s pevnou varnou nádobou a pohyblivou odkladacou nádobou, do ktorej sa vkladá scedzovacie dno. V pivovare sa najľahšie varí na jeden rmut, avšak dá sa aj na dva alebo tri rmuty. Spôsob uchytenia ku konštrukcii, na ktorej pivovar stojí, je neštandardný, ale o to jednoduchší a spoľahlivejší. Zmenu vzájomnej polohy nádob som vyriešil bežne dostupným elektrickým zdvihákom, párnik je z bežne dostupných nerezových komínových rúr, na ohrev vody na vysladzovanie využívam obyčajný bojler. Je to slabé miesto pivovaru, pretože neprodukuje dostatočne horúcu vodu, avšak výťažnosť doterajších 6 várok bola viac než uspokojivá. Kvasím v plastovej 60 litrovej nádobe, ktorá je umiestnená v chladničke. Pivo leží v PET fľašiach v tej istej chladničke nastavenej na nižšiu teplotu.

Vystierka prebieha vo varnej nádobe, do ktorej napustím vodu z bojlera. Vystieram pri 40 stupňoch, slad schladí dielo na 37 stupňov. Prihrievam na 52 a 63 stupňov, kedy odčerpám časť diela do odkladacej nádoby. V nej je už vložené scedzovacie dno.

Foto

Rmut prihrievam na 72 a následne do varu. Po povarení ho prečerpám k odpočívajúcemu podielu. Ihneď zdvihnem odkladaciu nádobu no najvyššej polohy. Pri strope je teplejšie, takže nádoba menej vychladne. Zároveň sa rozvrství mláto a pri ďalšom pohybe sa nerozvíri. Nastáva čas na obed a očistenie varnej nádoby.

Foto

Po podrážaní, kedy ešte kalnú sladinu vraciam nazad do odkladacej nádoby, nastáva sťahovanie predku nazad do varnej nádoby a vysladzovanie. Vysladzujem tak, že mláto kropím vodou z bojlera a pomáham si rýchlovarnou konvicou. Po vysladení sa odkladacia nádoba spustí do najnižšej polohy, mláto sa vyberie aj so scedzovacím dnom a odkladacia nádoba sa vyčistí. Vo varnej nádobe začína chmeľovar. Chmelím na tri razy, posledný chmel už takmer nevarím. Po chmeľovare roztočím mladinu vo varnej nádobe a nechám ochladiť na 80 stupňov. To je dostatočný čas na to, aby v strede nádoby vznikol kalový koláč.

Medzičasom do odkladacej nádoby vložím medený chladič. Ten berie vodu zo studne, takže na chladenie nepoužívam pitnú vodu z vodovodu. Mladinu prečerpám do odkladacej nádoby pomocou heveru, ale dá sa použiť aj ventil, ktorý je umiestnený na boku nádoby. Keďže je mladina ešte horúca, odkladacia nádoba aj chladič sa vysterilizujú.

Počas chladenia mladiny vysterilizujem spilku a umyjem varnú nádobu. Po vychladení mladiny odkladaciu nádobu dvihnem do najvyššej polohy. Na dne nádoby sa usadili zvyšky kalov, takže prvý liter-dva odložím do hrnca a nechám znovu usadiť kaly. Mladinu prečerpávam do spilky v chladničke, priebežne pridávam kvasnice. Tie som predtým rozmiešal v troche mladiny a prevzdušnil.

Na jednu várku sa dá uvariť 60 litrov piva, po pár dňoch to v spilke vyzerá takto.

Foto

Vývoju pivovaru som venoval pomerne veľa úsilia. Nie každý domovarník má dostatočné možnosti svojpomocne si postaviť pivovar z dostupných materiálov a komponentov, ktorý by mu nahradil varenie v kuchyni. Preto som uzavrel predbežnú dohodu s dvoma firmami, ktoré sú schopné pivovar vyrobiť na zakázku. Cena sa odvíja v prvom rade od ceny nerezu, avšak aj s konštrukciou, bojlerom a ostatnými komponentami sa dá postaviť za 2500 eur. Konštrukcia a vzájomná poloha nádob sa prispôsobuje priestoru, v ktorom je pivovar umiestnený. Celý sa dá umiestniť na stenu o výške 2.5 metra a šírke 2–3 metre, prípadne do rohu miestnosti. V prípade záujmu ma stačí kontaktovať. Varím cca každých 8–10 týždnov a kto by rád videl pivovar v akcii je vítaný. Zároveň rád vybavím a dodám všetko potrebné, aby sa uľavilo aj vašej kuchyni. Dá sa však použiť aj ako laboratórny pivovar v prevádzkach, kde nie je únosné experimentovať na veľkej varni.

Na záver by som rád poďakoval tým, bez ktorých by pivovar nevznikol, a to konkrétne celej mojej rodine, p. Václavovi Potěšilovi, p. Ladislavovi Večeřovi a p. Ladislavovi Veselému.

Zdroj: AcidLog fczbkk.com


Každý den musí ochutnat pivo

[středa, 20. říjen 2010]

Čtyřiatřicetiletý Adam Brož je od roku 2009 sládkem v českobudějovickém pivovaru Budvar

Foto

Za rok mu pod rukama proteče více než milion hektolitrů piva, sám však přitom ochutná jenom nepatrné množství. Čtyřiatřicetiletý Adam Brož je od ledna 2009 sládkem českobudějovického pivovaru Budvar.

Brož nepochází z rodiny s několika generacemi sládků ani jej od mládí nikterak nepřitahoval alkohol. „Přišel jsem k řemeslu přirozeně přes zájem o přírodní vědy. Později na gymnáziu se k tomu přidalo trochu pragmatismu, trochu jihočeského patriotismu a nápad studovat pivovarnictví a sladařství byl na světě,“ popisuje.

Ačkoli studovat obor, v němž se učí vařit pivo, zní jako velmi lákavá nabídka, není to podle Brože vůbec jednoduché. Studenti musí znát mnohé z veškerých přírodních věd, především pak chemie. V posledním ročníku se ale ti, kteří vydrží, dostanou z laboratoří do malého školního pivovaru. A právě zde uvařil Brož svou první várku piva. „Po celou dobu studia se člověk nabíjí teorií a je skvělý pocit vyzkoušet to v praxi, navíc s úspěšným koncem v podobě hotového piva a jeho ochutnání,“ komentuje.

Po dokončení vysoké školy nastoupil Brož do pivovaru Budvar. Nejprve musel jako všichni začátečníci absolvovat tazvané technologické kolečko. „Čerstvý absolvent prochází celým provozem, na vlastní smysly si vyzkouší všechny práce včetně mytí tanků ve sklepě,“ vysvětluje. Takový úvod je podle něj velice cenný, protože pokud má člověk v budoucnu řídit zaměstnance a jejich práci, je dobré o té práci něco vědět.

Poté se Brož stal vedoucím varny a přes funkce technologa a podsládka postoupil až do role sládka. I když se podle něj sládkovské řemeslo během desetiletí hodně proměnilo a z čistého řemesla se stalo spíše manažerskou pozicí, stále jako sládek často sleduje samotnou výrobu piva. Je totiž zodpovědný za to, že brány pivovaru opustí jen kvalitní nápoj. Každodenní součástí jeho práce je tak ochutnávka čerstvě vyrobeného piva. „Chuť je vůbec to nejdůležitější. Můžeme mít miliony analytických rozborů, ale pokud pivo nebude chutnat, je výsledek naší práce špatný,“ zdůrazňuje. Dodává však, že během pracovního dne samozřejmě nemůže být ovlivněn alkoholem, a proto ochutnává produkt pouze v mililitrovém množství.

V pivovaru Budvar se ročně uvaří asi jeden a čtvrt milionu hektolitrů piva. Češi jsou podle Brože stále velice poctivými konzumenty. „Křivka spotřeby reaguje především na počasí, když je hezky, tak pijí víc. Druhým faktorem je sezona dovolených, kdy lidé častěji chodí posedět, toto kromě letního období nastává i během vánočních svátků,“ doplňuje.

Řada spokojených, výjimečně i nespokojených, zákazníků se sládkovi také ozývá. „Nejvíce se ale dozvím u piva, když slyším komentáře,“ připouští Brož. On sám pije zlatavý mok rád i po pracovní době a říká, že si neumí představit sládka, kterému by pivo nechutnalo. Při svých cestách také málokdy odmítne možnost ochutnat zcela jiné značky. „V dubnu jsem byl jako degustátor na světové soutěži piv. Přihlásili tam asi tři tisíce vzorků a musím říct, že Čechy jsou poměrně konzervativním pivním trhem. Většina našich produktů jsou ležáky nebo výčepní piva, ale na světě nalezneme mnoho zajímavých a často úplně odlišných druhů piv. Mnozí čeští konzumenti by je nejspíš do pivního světa ani neřadili,“ vypráví.

Také proto nechystá Budvar žádné pivní experimenty. Ostatně svou recepturu tu ladí již více než 115 let a nyní si ji bedlivě střeží. „U receptu na české pivo existuje několik obecných zásad, které najdete v každé učebnici pivovarnictví, ale musí se k tomu přidat naprosto špičková surovina a neošidit proces. V tom je klíč k úspěchu,“ doplňuje Brož.

U piva hodlá zůstat i v budoucnu. Obor má totiž stále rád, což dokládá i fakt, že se po pěti letech v pivovaru pustil ještě do studií v doktoranském programu. „Právě odevzdávám disertační práci, takže když se zadaří, budu sládek s doktorským titulem,“ uzavírá s úsměvem.

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autorka: Andrea Zahradníková


Merlin: magicky černé pivo

[středa, 20. říjen 2010]

Na pět desítek pivních značek produkují regionální pivovary sdružené v ryze české pivovarnické skupině K Brewery. Jejich rejstřík nyní obohatí prémiový tmavý ležák Merlin, který se zrodil v protivínském pivovaru.

Pivovarníci z K Brewery se nechali při výběru názvu pro nové pivo inspirovat legendární postavou z britské mytologie – mocným kouzelníkem, mágem a čarodějem z legend o králi Artušovi, rytířích kulatého stolu a meči Excalibur. Merlin je totiž na rozdíl od běžných tmavých piv výjimečně černý, přesně jak se na nápoj plný kouzel, magie a čar sluší a patří.

Další důvody objasňuje Jiří Faměra, vrchní sládek K Brewery: „Při vývoji receptury piva Merlin jsme se nechali inspirovat pivem typu stout. Připravujeme ho podle speciální receptury za použití praženého ječmene. Proto jsme i název hledali na britských ostrovech, kde je tento druh piva tak populární.

Právě pražený ječmen dodává tomuto pivu specifickou chuť. Pro jeho výrobu jsou dále použity tři druhy sladu, prvotřídní voda z hlubinného jezera a kvalitní chmel. Vzniká tak pivo s výrazným a jedinečným charakterem. Merlin vyniká bohatým a intenzivním chuťovým profilem, ve kterém najdeme škálu chutí od sladké přes karamelovou a kávovou až po výraznou hořkost. Merlina tedy můžeme popsat jako spodně kvašený silný tmavý ležák o stupňovitosti 12,8 % a obj. alkoholu 4,7 %, který je charakteristický černou barvou, bohatou pěnou a magickou kombinací chutí. Do piva nejsou přidávána žádná umělá sladidla ani karamel.

Merlin bude na trh dodáván od poloviny října především do restaurací, ale k zakoupení bude i v lahvích o objemu 0,33 l.

Zdroj: Tisková zpráva K Brewery


Holba, ryzí pivo z hor se stane prvním nákladem nové lanovky ve Ski areálu v Koutech nad Desnou, kterou ve čtvrtek 21. října prověří finální zátěžové testy.

Lanovka je raritou nejen v Jeseníkách, ale i v celé republice. Jde totiž o dosud první sedačku pro 6 osob, známou spíše z alpských center. V běžném provozu odbaví až 3200 osob za hodinu a na samý vrchol sjezdovek lyžaře vyveze za necelých 7 minut.

Provoz lanovky musí garantovat maximální bezpečí a tomu podléhá návrh i všechny etapy výstavby. Ve čtvrtek ji zatíží celkem 480 sudů plných Holby, tato zátěž se rozloží do 60 sedaček po 8 sudech.

Testování bude probíhat během celého dne za přítomnosti odborníků. „Sudy s našim pivem poskytujeme pro zátěžové zkoušky pravidelně, většinou však v menším množství. Dnes můžeme říct, že se Holba stala symbolem Jeseníků a nebude chybět ani v restauracích Ski reálu Kouty,“ říká Vladimír Zíka z pivovaru Holba.

Nový ski resort vyniká nejen lyžařskými možnostmi, ale také zázemím, které nabízí od restaurací a barů až po lyžařský servis i školu.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Holba Hanušovice


Exkurze do Královského pivovaru Krušovice jsou stále oblíbenější, zájemců o prohlídku varny, historie pivovarnictví, kaple a dalších pivních historických zajímavostí přibývá. Právě dnes v 10,30 přivítali krušovičtí jubilejního, již 25 000., návštěvníka roku 2010. Stejný počet lidí přitom do Krušovic přijel za celý loňský rok. 25 000. návštěvníkem se stal pan Bogdan Pustovalov z Kyjeva.

Součástí krušovické exkurze, která trvá devadesát minut, je např. prohlídka varny či oddělení cylindro-kónických tanků. Návštěvníci si dále mohou prohlédnout stáčecí linky, prodejnu suvenýrů, trasu věnovanou bednářství, sbírku nápojového skla, používaného v Krušovicích od roku 1990

do současnosti nebo výstavu s názvem Historie pivovarnictví. Od července je zpřístupněna také pivovarská kaple. Krušovický pivovar je jediným v České republice, který se honosí funkční a vysvěcenou kaplí přímo uvnitř areálu.

25 000. návštěvníka přivítali zástupci Královského pivovaru Krušovice, včetně paní Kateřiny Zemanové, manažerky exportu pro východní trhy, která panu Pustovalovi předala speciální krušovický korbel a další dárkové předměty.

Jsem velmi potěšen, že je o prohlídku pivovaru tak velký zájem. Stále pracujeme na tom, aby byla její trasa co nejzajímavější, doplňujeme rovněž nové exponáty. Letošní novinkou je kromě pivovarské kaple také např. schránka pro milovníky geocachingu, umístěná přímo ve dvoře pivovaru,“ řekl Josef Helebrant, specialista na exkurze pivovaru.

Královský pivovar Krušovice je jedním z nejstarších a zároveň nejmodernějších pivovarů v Čechách. Jeho vznik se datuje téměř pět století zpět, a tak se může pochlubit opravdu bohatou historií. Neméně bohaté je také pivní portfolio, do kterého patří nová krušovická Desítka, Mušketýr, Ležák, Staročeský Malvaz a Černé pivo. V rámci exkurzí si mohou návštěvníci krušovická piva vychutnat v prostorách Staré sladovny.

Návštěvu pivovaru je možno naplánovat na všední dny i víkendy. Od pondělka do pátku je otevřeno od 8:00 do 18:00 hod., v sobotu a v neděli od 8:00 do 12:00 hod. Další informace o Královském pivovaru Krušovice, exkurzích a kulturních akcích jsou k dispozici na www.krusovice.cz.

Zdroj: Tisková zpráva Heinekenu Česká republika


Rusko, Kostarika, možná Gruzie. To jsou země, kde budou lidé již brzy pít pivo, jaké vaří sládek Oldřich Záruba v Pivovaru Chotěboř. Tamní investoři totiž oslovily české firmy, které postavily pivovar v Chotěboři, s žádostí o vybudování vlastního pivovaru. Chotěbořský sládek pak bude navíc přímo na místě pomáhat s vařením piva podle klasické české technologie.

Velký zájem o tradičně vařené pivo i chotěbořský pivovar sládka těší. Potvrzuje to podle něj, že se v Chotěboři vydali správnou cestou. „Na výstavbě pivovarů v zahraničí se budu podílet, abych jako odborník na pivovarnickou technologii zákazníkům garantoval správný výběr a instalaci technologie,“ popsal Záruba.

Sládek: Naučím je také vařit dobré pivo

Jakmile budou pivovary dostavěny, Záruba v Chotěboři zaškolí nový personál. „Sem do pivovaru přijedou ti, kteří pak v námi postavených pivovarech v zahraničí budou sami vařit pivo. Předám jim své zkušenosti, naučím je to. Když ale bude potřeba, zajedu i k nim a na místě jim pomůžu s rozběhnutím výroby.

Už je podepsaná smlouva s Ruskem na výstavbu stejně velkého pivovaru a se stejnou technologií, jako máme tady u nás, tedy 25 tisíc hektolitrů za rok. V tuto chvíli si investor zajišťuje potřebné prostředky,“ popsal zahraniční spolupráci ředitel pivovaru Richard Moravec a dodal, že v ruském Krasnodarsku vyroste pivovar za 4 milióny eur.

Deset pivovarů v Kostarice a okolí

Stavět se bude i v Kostarice. Zatím je podepsaná dohoda o výstavbě dvou pivovarů, první z nich už se projektuje. Podle Záruby budou i tamní pivovary vybaveny stejnou technologií a budou stejně velké jako ten v Chotěboři. Pokud bude vše probíhat podle dohod, v dalších pěti letech se na Kostarice a v sousedních zemích postaví celkem 10 pivovarů.

Podle chotěbořského sládka tam bude pivo stáčeno do plechovek, lahví a KEG sudů. „Jelikož země leží v tropickém pásmu, bude se muset pasterizovat, technologie výroby piva bude ale stejná jako v Pivovaru Chotěboř.

O výstavbě dalších dvou pivovarů se jedná také s Gruzií. První tamní pivovar by měl vařit 100 000 hektolitrů piva za rok, druhý dokonce dvojnásobné množství. I v Gruzii byl nové trhy a používané technologie osobně zkoumat sládek Záruba. „Pivo tam prodávají někdy dost zvláštní formou. V hlavním městě Tbilisi jsem viděl lidi, jak stojí ve frontě před malým okýnkem. Tam byl ve zdi kohout a nějaká babka z něj lidem stáčela pivo do PET lahví, které si sami přinesli. Ochutnal jsem a bylo to nepitelné,“ líčil Záruba.

V Gruzii je dle jeho slov poměrně široká nabídka českých piv, která jsou tam ale importována z České republiky. Podle sládka se tu tuzemské pivo neztratí: „Místní trh je velký a proto se podnikatelé nebojí do stavby nových pivovarů jít. Jsem rád, že tu bude k mání naše skvělé pivo.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Chotěboř


Pivovar Svijany investuje do tradic

[pondělí, 18. říjen 2010]

Severočeský Pivovar Svijany je známý striktním dodržováním tradičních výrobních postupů. V posledních několika letech jeho obliba mezi českými konzumenty roste, což se logicky projevuje na stále se zvyšujícím výstavu (v roce 2010 je plánováno překročit hranici 400.000 hektolitrů). Pro zachování tradice tak bude nutné letos investovat do rozvoje infrastruktury téměř 65 mil. korun.

Letos se soustředíme na rozšíření výrobních a skladovacích kapacit. Aktuálně probíhá výstavba nové čističky odpadních vod a lahvárny s dopravníkem, po níž dojde k rozšíření spilek a ležáckých sklepů. Do konce roku pak přibude ještě nový mlátník,“ říká Ing. Roman Havlík, ředitel Pivovaru Svijany a dodává: „V letošním roce dosáhnou investice do pivovaru výše téměř 65 miliónů korun, část prostředků čerpáme z fondů EU.“ Všechny investice probíhají tak, aby byl zachován charakter svijanského piva. „Vlastnosti svijanského piva slaví po celé republice úspěchy a přivádí k nám řadu pivních turistů. Proto pivu věnujeme náležitou péči od samého počátku. Pečlivě vybíráme suroviny, část z nich si sami pěstujeme, dbáme na jejich tradiční zpracovávání, otevřené hlavní kvašení a pozvolné zrání v ležáckých sklepích. Jsou věci, které se v pivovarnictví nedají ošidit a mezi ně patří dle mého názoru především tradiční výroba, kterou stále zachováváme,“ říká svijanský sládek Petr Menšík.

Ve Svijanech se pivo vyrábí už od roku 1564 a od té doby prošel obrovským vývojem nejen zlatavý mok, ale i samotný pivovar. Po revoluci se potýkal s existenční krizí, z níž se díky úsilí zaměstnanců dostal a dnes se řadí na špičku mezi menšími pivovary. Od března letošního roku je plně pod křídly liberecké investiční společnosti LIF, jejíž strategií je udržet současný růst pivovaru, ale zároveň zachovat mezi pivaři tolik ceněné tradiční výrobní postupy kladoucí nemalé nároky právě na prostory pivovaru.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Svijany


Pivovar Budvar nemusí o světoznámé značky piva z Českých Budějovic bojovat jenom s americkým obrem, společností Anheuser-Busch.

Spor o využívání značky Budweiser Bier (Budějovické pivo) vede firma také se svým městským sousedem, Budějovickým měšťanským pivovarem.

Budvar nyní uspěl v posledním ze sporů, které se svým konkurentem vyrábějícím například pivo Samson vede. Měšťanský pivovar totiž usiloval o ochranu názvu Budweis Bohemia 1795 Original Czech Lager Budweiser Bier.

Lidé vnímají Budějovice

Právě spojení Budweiser Bier ale bylo důvodem, proč ochranu pro značku nezískal. Podle zástupců měšťanského pivovaru neoprávněně - hlavní prvek ve značce je totiž letopočet 1795, to vnímají podle pivovarníků také spotřebitelé. "Lidé se nesoustředí na název Budweiser," uvedli zástupci pivovaru.

Úřad průmyslové vlastnictví ale tyto argumenty neuznal. Podle šéfa úřadu Josefa Kratochvíla je spojení Budweiser Bier tím, co lidé z názvu nejvíce vnímají, další části včetně etiket a erbů ocení lidé jenom z estetického hlediska.

Podle úřadu by si tak lidé mohli spojovat značku Měšťanského pivovaru s výrobky Budvaru. "Tím by mohla poptávka po pivech z Budějovického měšťanského pivovaru stoupnout, u výrobků Budvaru klesnout," uvedl Kratochvíl v rozhodnutí.

Lidé by se podle úřadu v případě záměny značek mohli dočkat jiné chuti piva než čekají. "Není tím předjímána horší nebo dokonce špatná kvalita výrobků Budějovického měšťanského pivovaru , nýbrž odlišná vlastnost výrobku. Tato skutečnost by mohla vést ke ztrátě atraktivity dobrého jména ochranných známek Budvaru," rozhodl úřad.

Oba pivovary z Budějovic mezi sebou bojují o o další značky. Jde o názvy B.B. Anno 1795 Original světlý ležák Budweiser Bier nebo B.B. Originál světlý ležák Budweiser Burgerbrau.

Boj o pět značek

Budvar nechce, aby jeho menší konkurent mohl ve svých názvech pro piva značku Budweiser jako dominantní prvek na etiketách využívat. "Slovní spojení Budweiser Bier je zaměnitelné s ochranou známkou ve znění Budweiser," napsali zástupci Budvaru úřadu.

Všechny spory o značky jsou zatím na začátku. Budvar bojuje o svoje značky také na mezinárodní půdě.

Spor Budvar a amerického Anheuser-Busch o značku Bud se tak nejspíš vrátí k nejvyššímu soudu EU v Lucemburku. Podle generálního advokáta Soudního dvora EU by měl soud vyhovět kvůli procedurálním chybám stížnosti Američanů a celý případ opět projednat. Před necelými dvěma lety ve sporu Budvar zvítězil.

Oba pivovary bojují o značku Budweiser a její různé obměny již více než sto let. Letos v červenci evropský soud rozhodl, že si Anheuser-Busch si nemůže zaregistrovat výraz "Budweiser" jako ochrannou známku pro Evropskou unii.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz | Autor: Tomáš Fránek


Odstupňovanie dane z piva podľa veľkosti výrobcov je rozumné riešenie. Záleží však na poslancoch Národnej rady (NR) SR, ako sa napokon rozhodnú, uviedla v diskusnej relácii Slovenskej televízie (STV) O 5 minút 12 premiérka Iveta Radičová (SDKÚ-DS).

Proti návrhu na zvýšenie dane z piva približne o 5 centov na fľašku vystúpili predstavitelia pivovarníckeho sektora, ktorí upozorňujú na negatívne dôsledky tohto kroku na fungovanie a zamestnanosť predovšetkým malých pivovarov. Tieto argumenty si osvojili aj niektorí koaliční poslanci, ktorí o zmenách v predloženej novele podľa Radičovej už hovorili aj s ministrom financií.

"O riešení, ktoré by malo napokon neutrálny dopad z hľadiska štátneho rozpočtu, majú istý typ dohody," pripustila šéfka kabinetu. Novela je súčasťou balíka úsporných opatrení zameraných na zníženie deficitu verejných financií, preto akákoľvek zmena nesmie znamenať jeho zvýšenie.

Úpravu pôvodného vládneho návrhu v parlamente pripustila tiež v oblasti tretieho dôchodkového piliera. "Odvody, ktoré by znamenali, že sa pre občanov zhorší situácia, sme pripravení riešiť tak, že môžeme uvažovať aj s mojou rezervou," avizovala Radičová. Určité peniaze by sa podľa nej mohli získať aj skrátením odkladu zavedenia registračných pokladníc s fiškálnou pamäťou. Tie mali byť pôvodne povinné už od začiatku budúceho roka, novela, o ktorej teraz rokuje parlament, však ich zavedenie posúva o dva roky.

Radičová v tejto súvislosti odmietla, že by vláda postupovala chaoticky a podliehala tlaku lobistov. Ide podľa nej iba o zlepšovanie pôvodných návrhov. "Na tieto pozitívne riešenia sme pripravení, nemyslím si, že to je prejav chaosu. Naozaj sme pripravení na rozumné pozmeňujúce návrhy reagovať," dodala s tým, že poslanci musia mať právo vlastnej iniciatívy, inak by bol parlament ako inštitúcia zbytočný.

Zdroj: Spravy Pravda.sk


Už tak dost napjatou situaci ve vyškovském pivovaru, pro nějž stát nyní hledá nájemce, ještě vyhrotily fámy o parcelaci a údajném zániku podniku. Nervózní jsou hlavně zaměstnanci.

Máme obavy z celého procesu pronájmu. Napřed se posunulo výběrové řízení, teď slyšíme o rozparcelování pivovaru,“ vyjádřil se odborář Martin Obruča.

Jiní mají strach ze změn ve vedení podniku. Bývalý ministr zemědělství Jakub Šebesta sice odvolal pro nespokojenost s pracovními výsledky ředitele Odboru zakladatelské činnosti Jana Ludvíka, pod kterého spadal i vyškovský pivovar. Ludvíka vzal ale současný ministr zemědělství zase zpátky. „Největší obavy máme z Jana Ludvíka, kterého už jednou odvolali a nyní nás dostal znovu na starost,“ vyjádřil se zaměstnanec pivovaru, který si nepřál uvést své jméno. Redakce Vyškovského deníku Rovnosti ho ale zná.

O hrozbě parcelace vážně hovoří také místní politici. „V současné době se opět proslýchá, že pivovar bude rozparcelovaný, a pro zájemce se vypíše několik nájemních smluv na jednotlivé objekty v areálu. Je jasné, že kdyby taková situace nastala, tak znamená zánik vaření piva ve Vyškově,“ prohlásil lídr Věcí Veřejných Jiří Krutílek.

Ten ale zároveň dodal, že ministr zemědělství Ivan Fuksa zvěsti o likvidaci pivovaru odmítl. Dozvěděl se to prý od stranického kolegy, ministra školství Josefa Dobeše. Ten s Fuksou hovořil ve středu na zasedání vlády. „Podle informací od ministra Dobeše se do pěti pracovních dní bude konat výběrové řízení na pronájem pivovaru. Ministr Fuksa mu potvrdil, že pivo se tam vařit bude a k žádnému rozparcelování nedojde,“ informoval Krutílek.

Ministerstvo kontaktovali i samotní zaměstnanci. „Napsali jsme dopis ministru zemědělství, který nám odpověděl, že vaření piva bude podmínkou pronájmu stejně jako udržení nynější zaměstnanosti,“ řekl Obruča.

To potvrdila i tisková mluvčí ministerstva zemědělství Tereza Dvořáčková. „Padlo rozhodnutí o pronájmu nemovitostí, technologie a ostatních movitých věcí při otevřeném výběrovém řízení. Podmínkou je, že nájemce může vše využívat jen k vaření piva. Budoucímu nájemci na základě smlouvy poskytneme oprávnění k výkonu práv k ochranným známkám, a na základě další smlouvy poskytne oprávnění k užívání know-how,“ ujistila Dvořáčková.

Pivovar má navíc nejspíš šanci na přežití i v případě, že by o něj nikdo neprojevil nakonec zájem. „Předseda představenstva nás oslovil s tím, jestli město nechce zvážit pronájem pivovaru. Zájemci o vaření piva nás ale požádali, ať s tímto rozhodnutím ještě počkáme, a tak jsme je poslechli. Pokud by výběrové řízení špatně dopadlo, tak město Vyškov nejspíš podnik skutečně pronajme. Nejsme ale žádní výrobci piva, ale spíše záchranná brzda, kdyby pronájem nevyšel,“ překvapil místostarosta Vyškova Roman Celý.

Z výběrového řízení, které má začít příští týden, by měl vzejít vítěz do poloviny listopadu. „Výběrové řízení podnik zorganizuje tak, aby byl do 15. listopadu známý vítěz a od 1. prosince byla účinná příslušná smlouva,“ informovala Dvořáčková.

Ministerstvo zájemce o vyškovský pivovar tají. Vyškovský deník Rovnost ale ví, že se do výběrového řízení znovu přihlásil třeba majitel pivovaru Kout na Šumavě Jan Skala. „Určitě bychom se chtěli řízení znovu zúčastnit,“ potvrdil Skala.

Stát se chce vyškovského pivovaru zbavit kvůli tomu, že podnik je dlouhodobě ztrátový.

Zdroj: Vyškovský deník.cz | Autorka: Petra Daňková


Lukáš Svoboda z pražské pivnice Konvikt zvítězil v mezinárodním finále pátého ročníku soutěže Pilsner Urquell Master Bartender, které se uskutečnilo ve středu a ve čtvrtek v Praze a Plzni a stal se tak nejlepším výčepním na světe. Oznámil to v pátek Pavel Novák z AMI Communications.

O titul nejlepšího výčepního světa se ve velmi ostré konkurenci utkalo 17 vítězů národních kol soutěže. Svoboda jako vítěz mezinárodního finále získal odměnu 10 000 euro a symbolickou satisfakci po jeho stříbrném umístění v prvním ročníku soutěže. Svoboda je také prvním Čechem, kterému se podařilo v soutěži zvítězit.

Na druhém místě skončil Steffen Zimmermann z Německa a třetím nejlepším výčepním je letos Belgičan Efraim De Paepe.

Soutěž Pilsner Urquell Master Bartender je určená všem ctižádostivým výčepním, barmankám a barmanům, kteří sdílí nadšení pro své řemeslo a pro plzeňský ležák Pilsner Urquell. K tomu, aby se z obyčejného výčepního stal mistr světa, je zapotřebí nejen dokonale načepovat pivo. Pro vítězství je důležité i charismatické vystupování, umění poutavě prezentovat pivo jako jedinečný nápoj, znalosti z oblasti výroby, historie piva a správné péče o něj.

Zdroj: Zprávy Kurzy.cz | Autor: Martin Čarek | Mediafax


Postavení generálního dodavatele logistiky pro nové výrobní a logistické centrum, tradičního dánského výrobce piva pivovaru Carlsberg, získala s novým konceptem důmyslného logistického řešení v nápojovém průmyslu firma SSI Schäfer. Mimo jiné se stará 76 000 paletových stání, techniku určenou pro transport palet včetně závěsného elektrodopravníku a jeřábu Schäfer Compact Cranes (SCC), která je přesně přizpůsobena pro transparentní a hospodárný proces systému řízení skladového hospodářství o vyšším toku zboží.

V novém distribučním centru Carlsberg bylo použito celkem 2 000 transportních prvků. Válečkových dopravníků, článkových dopravníků, rohových převodníků, otočných válečkových dopravníků a posuvných vozíků.

Společně s oběma okruhy závěsných dopravníků a prostřednictvím systému řízení skladu se reguluje jak zajištění a kontrola dodávek pro výrobní linky a zakázky, tak také vyřizování objednávek. Je tedy postaráno o efektivní a transparentní toky velkého množství procházejícího zboží. Děje se tak pod dohledem řízení celého komplexu skladového hospodářství a veškerého toku materiálu včetně sledu operací vedoucích k perfektní připravenosti zboží k expedici.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová | BRAU INDUSTRIE


Muž dvou tváří, říká se o padesátiletém tajemníkovi prezidenta Klause. Ono to sedí – na Hradě je v obleku, vlasy do culíku, seriózní pravičák. Později v hospodě a v malé sklepní zkušebně pod hospodou už má vlasy rozpuštěné, brnká na kytaru, s láskou mluví o pivu. Ladislav Jakl má i další tváře – vychoval například romské dítě.

* Co je lepší pocit? Za á: posezení nad pivem, za bé: řádění s kytarou na pódiu, za cé: milování se ženou, nebo déčko: plodná diskuse s Václavem Klausem?

Ta poslední činnost je z jiné kategorie než tři předchozí, které jsou pro mě srovnatelné — jsou potěšením ducha. Diskuse s Klausem, to je potěšení rozumu.

* Začneme třeba pivem. Potom se dostaneme k důležitějším věcem.

Ono je něco důležitějšího?

* Kdy jste se pro pivo tolik nadchnul?

První etapa začala tak v sedmnácti, kdy jsem buď mohl chodit pít víno na diskotéku, nebo pivo do hospody s máničkama, přičemž to druhé pro mě byla jediná možnost. I tehdy jsem byl rád za pivo lepší, ale neomdlel jsem, když skvělé nebylo. Posledních deset let už to mám jinak, teď mě pivo extrémně zajímá, doma mám ohromnou pivotéku, v ní asi dvě stě padesát druhů...

* Máme v Česku nejlepší pivo?

Nemáme. Češi vynikají jediným druhem, ležákem původem z Plzně, který se u nás vaří dobře, ale to i leckde jinde. Potíž je v tom, že tento typ piva zničil různorodost, a nebýt mikropivovarů, pil by se tu jenom ležák. Přitom druhů piv je nepřeberné množství: třeba na celosvětové přehlídce v Denveru mají 92 kategorií – umí průměrný Čech vyjmenovat aspoň tři?

* Já ne.

Ani barmani v zavedených hospodách často nevědí nic, pivo je u nás popelkou! O vinaře je všude dobře postaráno, v restauracích mají výběr dobrých vín, ale pivaři dostanou všude většinou jenom to prostřední.

* U nás v redakci je několik chlapů, kteří říkají: Jedině plzeň!

To je stejné, jako by říkali: „Jedině smaženej sýr. Všude a vždycky smažák!“ Ano, je to typ piva, který děláme relativně dobře, ale je to jen jeden druh.

* Kde je tedy nejlepší pivo na světě?

Asi v Americe, kde začal roku 1976 boom nových, experimentálních mikropivovarů – tamní pestrost nabídky už hlava nebere. Ale nadšený jsem i z nečekaného vývoje u nás – už tu je asi 76 mikropivovarů, ani je nestačím objíždět.

* Máte nějaký osobní pivní rekord?

Roku 1981 jsem jich na chmelové brigádě vypil sedmatřicet za den. Ale asi polovina z toho byly desítky.

* Ví se o vás, že sedíte už léta každý čtvrtek v jedné a té samé hospodě na pivu. Za jakých okolností tam nepřijdete?

Za posledních dvacet let jsem jednou vynechal kvůli nemoci. Párkrát jsem nepřišel, když jsem byl v zahraničí, ale mám tam 96 procent účasti.

* Proč vlastně?

Je to můj pevný bod ve vesmíru.

JAK MĚ KLAUS NEPOZNAL

* Kdy se necháte ostříhat?

Možná nikdy. Když se na mě podíváte zblízka, tak uznáte, že už za chvíli nebude co stříhat.

* Mrzelo vás, muže máničkového typu, když začaly vlasy řídnout?

Nejsem marnivej. Lidi, kteří mě nemají z politických důvodů rádi, občas napíšou sprostej e-mail o mých vlasech, ale na to odpovídám, že jejich problém s mými vlasy vyřeší čas a gravitace.

* S vervou hrajete bigbít v kapele Folimanka Blues, ale kdovíjak známí nejste. Trápí vás to?

Každý muzikant by byl rád, kdyby lidi jeho hudbu poslouchali... Myslím, že hudební talent mám, nicméně jsem to nebyl schopný dokopnout na vyšší úroveň – i proto, že strašně nerad nabízím sám sebe. A asi mi v muzice moc nepomáhá ta pracovní role, ve které jsem přes den.

* Nálepka věrného klausovce?

V muzikantském prostředí jsou lidi většinou názorově jinak orientovaní – jsou nekonformní a mají pocit, že jsem součástí establishmentu. Nebo nesnášejí Klause. Párkrát v životě už jsem zažil ty reakce, „my tady žádnou politickou kapelu nechceme!“, ale já nejsem bolestínský typ – takovej je život.

* Proč rockerům tolik vadí Klaus?

To pořádně nezjistíte. Někteří intuitivně pochopili, že se dívá na svět jinak, a u jiných je to jen póza vůči papalášovi.

* Vašemu synovi je osmnáct. Zalíbila se vám díky němu hudební moderna?

Já to málo sleduju.

* Když slyšíte elektronickou taneční hudbu, baví vás?

Ne. Ta je pro mě pokračováním diskotékové muziky ze sedmdesátých let, vůči které jsem se vždycky profiloval a která je pro mě na druhém břehu. Je sice možné, že mají různé větve téhle muziky různou kvalitu, ale umělohmotný pach diska zůstává.

* Jak se zachováte, když hraje v hospodě nějaká hudba z druhého břehu?

Jednou šla moje dobrá známá do naší hospody a vidí, že jsem přilepený u vchodu ke zdi a nejdu dovnitř. „Co tady děláš?“ ptá se. „Bojím se...“ Byla tam zaskakující barmanka, pouštěla Michala Davida, a já se opravdu bál dovnitř – nepřežil bych to.

* Na jaký koncert jste si naposledy koupil vstupenku?

Občas na muziku chodím a vstupenky si kupuju, nikdo mi je nedává. Minulý týden mě mrzelo, když hrála v Praze kapela mého mládí, Iron Butterfly – já se už ve třinácti učil bubnovat podle slavného sóla z jejich písničky In-a-Gadda-daVida – ale oni hráli, blbci, ve čtvrtek!

* A to bylo dilema.

To nebylo dilema. Čtvrtek je prostě čtvrtek. Jdu do hospody, i kdyby se svět zbořil.

* Když přijde na koncert vaší Folimanky Blues prezident Klaus, je to spíš příjemné, anebo vopruz?

Je to milý projev přátelské pozornosti. Nejlegračnější bylo, když na nás přišel prvně – na jaře roku 1998, kdy jsem pro něj pracoval teprve několik týdnů. Hráli jsme tehdy v jedné žižkovské špeluňce, on přišel bez ochranky, sedl si ke stolu, rozhlížel se a pak se jednoho chlapa zeptal: „A kde je ten Láďa Jakl?“ „No tady,“ zněla odpověď, „tři metry od vás, ten, co na vás celou dobu huláká!“ Prostě mě nepoznal.

* Viděl jste někdy Klause tancovat?

Ano. Asi třikrát na našem koncertě, a jednou taky na rokenrolu Sedláčkovy kapely – na tom on vyrostl.

* Je dobrý tanečník?

Já jsem přísný hodnotitel... V mládí jsem tancoval závodně, a jestli mám pro něco talent, tak pro rytmus. Pro mě je kopyto každej.

HÁDKY S PREZIDENTEM

* Čímž jsme se konečně dostali ke Klausovi.

Tak rychle, tahle kapitola není moc zajímavá...

* Co vás před třinácti lety předurčilo k tomu, abyste mu začal dělat poradce, později tajemníka?

To se zeptejte jeho, já nevím. Určitě sehrála úlohu ta zlomová chvíle – sarajevský atentát, kdy se od něj skoro všichni odvraceli, ale já zavolal a podpořil ho. Ve spoustě věcí mám podobný pohled na svět, jsem člověk docela chytrý a on má rád chytrý lidi. Nejsem úplně líný, nerad dělám chyby... A asi mi věří – proto s ním nikdy nekonzultuju, že jdu mluvit do televize; on to ani nemá potřebu vědět.

* Příští rok bude Klausovi sedmdesát. Všímáte si, jak stárne?

Je to, nedá se nic dělat, sportovec. Zažil jsem ho při náročných programech, kdy jsem se jen motal kolem, a stejně jsem toho měl plný brejle. V tomhle musím uznat, že sport, který jinak neuznávám, přináší určité výhody.

* Opravdu žádné projevy Klausova stárnutí nevidíte?

Je to bývalý premiér, ministr, a tak má pořád pocit, že musí dělat spoustu věcí. A já si myslím, že jako prezident by jich zdaleka tolik dělat nemusel; skoro bych řekl, že by mu určité stárnutí slušelo – stárne míň, než by se mi líbilo. Bylo by dobré, kdyby se důstojně zklidnil, ale to by asi musel přestat hrát tenis nebo co.

* Vy s ním tenis nehrajete nikdy?

Ne, to fakt ne. Ani golf. Když jsme si spolu chtěli zahrát na jednu jamku, tak jsem míčkem málem zabil někoho z ochranky.

* Když je pan prezident workoholik, musel jste se mu přizpůsobit?

Pracovitostí mě převyšuje nekonečně. Já občas chci mít volné odpoledne, volnou sobotu, jen tak si zablbnout, ale on tohle nezná, pro něj to je nepředstavitelný kriminální čin.

* V čem se s Klausem neshodnete?

V ničem zásadním, v mnoha jednotlivostech... Je asi liberálnější a já v některých věcech konzervativnější.

* O co jde? Třeba o potraty?

Třeba, v tom jsem asi přísnější. Pro mě je potrat naprosto nepřípustný, je to zabití dítěte. Jiná věc je, jestli si myslím, že je zákaz potratů zákonem v naší společnosti vůbec možný a jestli by k něčemu vedl.

* Vy se díváte i na ženu, která jde na potrat ze závažných důvodů, skrz prsty?

Nějaký závažný důvod máte určitě i k tomu, že udusíte roční dítě – a já se na to dívám stejně. Ale nesoudím ženu, soudím ten čin.

* Kdy vás Klaus nejvíc seřval?

Jednou mi vynadal hodně – když jsem do novin trošku blíž popsal způsob, jakým se projednávají milosti. Já věděl, že z toho bude problém, ale udělal jsem to, protože tenkrát někde u Jindřichova Hradce zatkli člověka, který se oháněl tím, že mě zná a že ví, jak se dá zařídit milost. A tak jsem řekl tomu novináři, že já milost rozhodně ovlivnit nemůžu, že to systém vylučuje, a něco z toho systému jsem mu odhalil.

* Proč to vadilo? Státní tajemství?

Když se o takových věcech moc ví, tak jsou zranitelné.

* Kdy jste byl na Klause naštvaný vy?

Je to přesně rok. Nepřál jsem si, aby jakkoli naznačoval, že nakonec Lisabonskou smlouvu podepíše, byl jsem přesvědčený, že to je taktická chyba. On svůj podpis naznačoval, a to mě naštvalo hodně.

* Radíte mu na jakékoli téma, nebo máte nějaké své obory?

Mluvíme všichni do všeho, fachidiocii tu nepěstujeme.

* No dobře, ale není to divné, mít názor na všechno?

My nerozbíjíme atom, zabýváme se politikou. A na tu já odborník jsem.

* Jasně, ale proč jste třeba tuhle říkal do novin, že Kaplického blob vypadá jako bakelitová barevná čepice?

Protože se mě na to novináři ptají.

* Tak jim máte odpovědět, že nejste architekt.

A oni budou říkat, že jsem arogantní a nechci se vyjadřovat. Navíc, zrovna na tu knihovnu nějaký názor mám, protože je to veřejná stavba, k veřejnému účelu, za veřejné prachy, na veřejném místě, takže to není téma pro nějakou úzkou skupinu lidí.

TAK MÁLO PRAVIČÁKŮ!

* Zmínili jsme vašeho syna. Pokud vím, adoptovali jste ho jako ročního, původem je to romský kluk. Četl jste Rok kohouta od Terezy Boučkové? Viděl jste Smrady?

Četl jsem s ní na téma výchovy adoptovaných romských dětí rozhovor, i ten film jsem z větší části viděl.

* Zažila veliké zklamání, ty adoptované děti se prostě... nepodařilo dobře vychovat.

Obávám se, že hlavně intelektuálové mají pocit, že když adoptují cikánské dítě, tak tím udělali něco dobrého. Demonstrují, že nemají předsudky, ale vnitřně k tomu rozhodnutí nedospěli. Nenašli tu jedinou cestu k překonání problémů, a tou je: mít to dítě opravdu rád.

* Boučková svoje adoptované syny jistě ráda měla, ale zjistila, že jejich geny nepředělá.

Na geny vůbec nevěřím – lidi jsou schopni žvaněním o genech vysvětlovat a omlouvat problémy, které jsou čistě společenské, výchovné.

* Vy jste při výchově Matěje nikdy nepocítil bezradnost?

Tu cítím každou chvíli – jsou s ním problémy. Ale takové pocity má přece i maminka, když přijdou její děti z venku od bláta. Taky si zoufá, ale nezavře před nimi dveře.

* Jaké bláto? Kluci Boučkové doma kradli, brali drogy...

Ani v tom není rozdíl mezi adoptovaným a vlastním. I náš Matěj dělá lumpárny, ale já přece nemůžu začít pochybovat o tom, jestli ho bylo dobré adoptovat. Pro mě je to moje dítě a vůbec o tom nepochybuju. Ano, mám s ním starosti, ale neodůvodňuju si je tím, že jsem ho adoptoval a že to bylo jiné dítě.

* Syn půjde prvně k volbám. Co byste mu řekl, kdyby dal hlas zeleným nebo ČSSD – byl byste naštvaný?

Minulý víkend se ho někdo ptal: „Matěji, koho zvolíš?“ A on odpověděl: „No to samý, co táta.“ Na to jsem řekl: „To rozhodně nemusíš, vol si koho chceš...“ Ale uznávám, že kdyby měl kdokoli z mých blízkých úplně odlišný názor na zásadní věci než já, tak by mě to mrzelo.

* Vy sám jste na jaře volil obskurní Stranu svobodných občanů. Mělo to smysl?

Nemyslím, že je to strana obskurní, jen získala málo hlasů. Taky proto, že byla v cílené mediální izolaci.

* Nikdo nikoho cíleně neizoloval. My novináři nejsme banda levičáků, za kterou nás považujete.

Já opravdu považuju novináře za levičáky, ale nemyslím to tak, že by měli rádi Zemana, Paroubka, nebo snad Grebeníčka. Jen mají levicové názory na život a na svět, který nás obklopuje.

* Uznejte, že při vašem pojetí by pravičákem nebyl skoro nikdo.

V tom máte pravdu – mám jinak nastavenou citlivost. Ale novinářský způsob života přitahuje všude spíš levičáky, kteří to o sobě ani nevědí.

* To myslíte vážně? Schválně – je dnes vůbec ve Sněmovně pravicová strana?

Asi ne, dnešní strany jsou hodně nekonzistentní. Teď mám jít k volbám a slogan jedné údajně pravicové strany, ODS, zní: „Nonstop lékárna v každém obvodě.“ Kvůli tomuhle bych ji měl volit? Co je na tom pravicového? Za čí peníze budou ty lékárny?

* Vraťme se ale ke Svobodným občanům.

Člověk by neměl kalkulovat s tím, jestli hlas propadne; on nikdy nepropadne. Každý hlas je signálem, každý je nějak vyhodnotitelný.

* Vyhodnotil jsem, že tu stranu volilo pět a půl voliče.

Asi třicet osm tisíc lidí, to je docela dost, to se do jedný hospody nevejde. A je to dobrý pocit, že má tolik lidí názory jako já.

* Znovu dáte hlas straně, která nemá šanci?

Budu volit stejně, ale jestli nemá šanci, to přece nemůžete vědět. A hlavně – člověk volí i pro svůj pocit, a já nechci mít blbý pocit.

* Pravicovou stranu Modrých nezaložíte?

Zatím ne, ale jednou... Kdo ví?

* Václav Klaus skončí na Hradě roku 2013. Co potom? Budete mu radit v další funkci?

Tak tahle možnost mě doteď vůbec nenapadla!

* Jinak – odejde on do důchodu?

To asi neodejde.

* Tak vidíte, možná si vás někam vezme. Třeba... do Bruselu.

Do Bruselu bych nešel. A to navzdory výborným belgickým pivům.

* Ještě mě napadá, že byste si mohl otevřít malý pivovar.

To udělám skoro jistě, technologie za poslední léta hodně zlevnily. Pivu se budu věnovat určitě – a čemu kromě piva, to se uvidí. *

***

ŘÍKÁ SE O NĚM...

... ŽE BY DÝCHAL ZA VÁCLAVA KLAUSE Z hradního dua Jakl, Hájek už vznikla vysmívaná karikatura, takoví Klausovi věrní pudlíci to jsou. Přinejmenším v Jaklově případě je to však nespravedlivé – ano, je velmi loajální, ale o svém nadřízeném rozhodně nemluví jako o pánubohu. A hlavně! Z každé druhé jeho věty vyplývá, že kdyby si měl vybrat mezi prezidentem a manekýnou, vybere si pivo. Za to, že si u Klause vydupal nedotknutelnost svých hospodských čtvrtků („večer nikdy nepracuju!“), mu patří respekt.

V PĚTI ČÍSLECH 1959 Narozen v Chebu. „Maminka je Polka, pracovala jako prodavačka, táta byl zámečník.“ 18 Tak starý je jeho adoptovaný syn. 20 Před dvaceti lety se stal poslancem za OF v České národní radě, na dva roky se vykašlal na muziku. 1997 Za listopadové krize v ODS zavolal Klausovi, že se nepřidává k mediálnímu lynčování a že je mu k dispozici. Od té doby spolupracují. 0 Nikdy nebyl členem žádné politické strany, i když o založení jedné pravicové uvažuje.

Zdroj: Zpreávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Poláček


Člověk by neřekl, co všechno se dá s pivem dělat - a v čem všem je možné stanovit pivní rekord. Bizarní přeborníky shromáždil server oddee.com.

Například rekordman v rychlosti dokázal vypít za 1,3 vteřiny ne půllitr, ale celý litr piva. Stevenu Petrosinovi se povedlo dosáhnout tohoto času 22. června 1977.

Foto

Neuvěřitelných 20 půllitrů plných piva o celkové váze skoro kilo dokázal přenést Australan bavorského původu Reinhradt Wurtz. Celkem s nimi přešel 40 metrů. Pikantní je, že před ním rekord držela žena, Němka Anita Schwartzová se 16 pivy.

Foto

Pokud jste fandové hořkého piva, přijdete si na své u Petera Fowlera. Jeho pivovar Pitstop vaří osmiprocentní nápoj The Hop o hořkosti 323 jednotek - dosavadní rekordman měl přitom jen asi 200 jednotek. K rekordu prý pomohl pečlivý výběr výjimečně hořkého chmele a použití látek, které tuto chuť konzervovaly.

Foto

Nejsilnější pivo na světě hravě překoná whisky i slivovici, má totiž mít 55 procent alkoholu. Společnost BrewDog, která ho vyrobila, chce nápoj prodávat ve speciálních lahvích z mrtvých zvířat. Stát má asi 15 tisíc za láhev.

Foto

Neslavně skončil největší byt postavený z pivních tácků. Jednadvacetiletý Sven Goebel si vybudoval z 300 tisíc tácků pětipokojový byt s krbem, křesly a stolem. Aby rekord získal, musel dokázat, že stavbu nijak neslepil. Tak do bytu strčil - a celý mu spadl.

Foto

Neuvěřitelný výkon předvedl Číňan Li Kuej-wen, armádní řidič z Pekingu. Ten za 8 minut a 28 sekund přejel autem po dvou řadách stojících lahví piva dlouhých 60,19 metru. Celkem tak překonal 1798 lahví. Na nápad stát se šampiónem v této disciplíně prý přišel během popíjení s kamarády.

Foto

Rekord v počtu piv na hlavě drží od června letošního roku John Evans. Dokázal na lebce balancovat se 237 pintami pěnivého nápoje. Nebyl to až tak šokující výkon, když vezmeme v úvahu, že tento muž už na hlavě udržel i Mini Coopera.

Foto

Nejdražší láhev piva přišla na 10 810 liber - tedy víc než 300 tisíc korun. Šlo o pivo Löwenbräu, které se našlo v troskách lodi Hindenburg. Na místě našel Leroy Smith celkem šest lahví: čtyři rozdal kamarádům, jednu poslal do pivovaru Löwenbräu a poslední, kterou si nechal, šla loni na podzim do rekordní dražby.

Foto

Největší sklenice s pivem byla vysoká 2,4 metru a vešlo se do ní 430 galonů (1627 litrů) piva Guinness. Samotné sklo vážilo 400 kilo a nápoj dalších 1257 kilo. Rekord padl v podniku Auld Dubliner Irish Pub.

Foto

Nejvíc zkušeností za pípou má zřejmě Angelo Cammarata. Ten ve svém podniku čepoval pivo 77 let. Začal s tím 7. dubna 1933, když v Pennsylvánii skočila prohibice, a sloužil v něm i poté, co ho v roce 1971 prodal synům. V roce 2009 rodina podnik prodala a pětadevadesátiletý Camm, jak mu říkají, odešel do penze.

Zdroj: tn Nova.cz | Foto: oddee.com


Belgie je pivním královstvím

[čtvrtek, 14. říjen 2010]

Pro Belgičany je pivo bez přehánění tím, čím je pro Francouze víno a pro Skoty whisky – váženou národní specialitou. Patří bezesporu mezi pivní velmoci. Zlatého moku se tam vaří neuvěřitelných 750 druhů a vybrat si z takové nabídky světlých, polotmavých, tmavých či ovocných piv není jednoduché.

Některá piva jsou více než zvláštní – takové třešňové, jablkové, zázvorové, rybízové, borůvkové, jahodové či meruňkové většinu z nás příliš neosloví. Nicméně jejich kvalita je všeobecně uznávána.

Připomeňme jen, že svrchně kvašené Delirium Tremens z rodinného pivovaru Huyghe získalo na světové přehlídce piv v Chicagu dvakrát za sebou ocenění Nejlepší pivo na světě. I když minimálně naši a bavorští pivaři si něco takového nemyslí, nelze popřít, že žádná země se Belgii v různorodosti piv nevyrovná.

Jak už bylo řečeno, pivo není pro Belgičany pouhým nápojem, ale představuje něco jako národní symbol. Belgičané tvrdí, že kdo neochutnal jejich pivo, netuší, jak tento lahodný nápoj vlastně chutná. Výroba tady kvetla od středověku a dnes je na trhu několik set značek – od masově vyráběných, jako jsou Hoegaarden a Leffe, po piva s užší, „vybíravější“ klientelou.

V celé zemi je na 130 pivovarů, z nichž některé zaměstnávají jen pár lidí. Na druhém konci spektra stojí koncern Interbrew, největší výrobce piva na světě, jehož globální vlastnické sítě sahají od Brazílie až po Rusko.

Chmel i třešně

Běžnými pivy jsou klasická piva typu pils, jež jsou čepována prakticky v každé hospodě a jejichž nejrozšířenějšími představiteli jsou značky Stella Artois, Maes či Jupiter, k nimž se přidává silnější a chuťově bohatší Leffe.

Tady však výčet nekončí. Ještě lehčí jsou „bílá“ piva vyráběná z pšenice, jež se pijí hlavně v létě a třeba jako jejich nejtypičtější představitel Hoegaarden s plátkem citronu.

Specialitou jsou piva ze skupiny Lambic se svojí ostrou chutí a silnou vůní. Základním druhem je kyselý Gueuze, označovaný pro vysoký obsah oxidu uhličitého za šampaňské chudých.

Když se v procesu fermentace přidají ovocné složky, vzniknou ovocná piva, z nichž nejznámější je sladkokyselý Kriek, pivo, v němž kromě chmelu kvasily i třešně. Jako aperitiv se pijí malinová nebo broskvová piva.

Pivo se třemi druhy kvasnic

Mezi nejznámější piva patří Delirium Tremens s neobyčejnou chutí ze tří různých druhů kvasnic, jehož bílé lahve jsou originálně baleny a polepeny barevnými etiketami s růžovými slony.

Typickým pivem je Duvel, což znamená ve vlámštině Ďábel, těžké světlé pivo svrchně kvašené, s vysokým obsahem alkoholu s výraznou chmelovou hořkostí.

Absolutní specialitu pro výjimečné příležitosti představuje Deus, jakési pivní šampaňské, jenž zraje několik měsíců ve sklepech ve francouzské oblasti Champagne, kde se mu dostává stejné péče jako zdejšímu známému vínu.

Pivo z kláštera

Zvláštností jsou sezónní piva, jež byla původně letní variací malých pivovarů. Nápad se však uchytil a dnes je vaří většina výrobců, přičemž nejsou už jen doménou léta, ale hlavně Vánoc a Velikonoc. Značné oblibě se těší trappistická piva – silná, tmavá, chuťově výrazná a svrchně kvašená, jež mají běžně sedm až devět, ale i dvanáct procent alkoholu.

Co musí piva splňovat, aby mohla nést tajemné označení trappistická? Musí se vyrábět v areálu kláštera za účasti nebo alespoň za přímého dozoru mnichů a zisk z prodeje by měl jít z větší části na charitu a pomoc potřebným. Jedině při splnění těchto podmínek může láhev zdobit ochranná známka Authentic Trappist Product.

Právo vařit toto pivo má pouze šest pivovarů v majetku mužského církevního řádu trappistů: klášter svatého Benedikta v Achelu 30 km jižně od nizozemského Eidhovenu, klášter Panny Marie Scourmont u městečka Chimay při francouzských hranicích, klášter Orval z roku 1070 v zapadlém údolí v Ardenách, klášter Saint-Rémy z roku 1230 u Rochefortu, westmallský klášter severně od Antverp a klášter Westvleteren v západních Flandrech.

Nejznámější piva jsou z Westmalle, Chimay a Orvalu. Těsně před stočením jsou do lahví piva přidávány živé kvasinky a pivo dozrává v lahvích a většinou obsahuje větší množství zbytkového cukru.

S pivem je spojen i rituál podávání. Každá pivnice čepuje minimálně dva až tři druhy piva, jež jsou doplněny o desítky piv lahvových. Na stůl k zákazníkovi se dostávají ve speciálních pohárech, když každý druh piva má vlastní pohár typického tvaru i velikosti.

Tvar sklenice totiž určuje rychlost, s jakou se pivo otepluje, i množství pěny a aroma, které vytváří.

Poháry jsou ale hlavně součástí marketingu a budování značky. Našim půllitrům se moc nepodobají, většinou mají tvar sklenic na víno či kalichů. Nejzajímavější je asi sklenice na pivo značky Kwak podobající se protáhnuté laboratorní zkumavce v dřevěném drážku.

Baštou piva je Gent

Všechna piva, o kterých se vám kdy zdálo, a vlastně mnohem víc, najdete v Gentu. Nočním městem vás za deset až dvacet eur provede od hospody k hospodě belleman. V Gentu jsou tři a ve službě se střídají.

Prvním a nejznámějším bellemanem byl Julián Pauwels, bývalý herec a mim, který vystupoval i v Československu. Nechtělo se mu do penze, a tak spolu s gentskou radnicí vymysleli uniformovaného průvodce turistů po gentských lokálech i pamětihodnostech, které v noci poznáváte zcela jinak. Jak potvrdily další roky, byl to velmi dobrý nápad.

S bellemanem se dostanete do několika typických hospod, které byste jinak těžko hledali, dá vám výklad k pivům, jež budete pít, a také vás seznámí s místními lidmi. Když se budete s pitím piva loudat, pobídne vás zvonkem, a jde se dál na druhou štaci.

Vezme vás do hospůdky Vellotje, jejíž vnitřek je doslova narvaný starým harampádím, že si připadáte spíše jako ve vetešnictví, nebo do vyhlášené Dulle Griet, kde si můžete vybrat z nabídky 250 druhů piv.

Když si tady poručíte Pauwel Kwak, sladké, červeně zbarvené pivo z rodinného podniku Brewery Bosteels, donesou vám ho v obří vysoké sklenici. Má zakulacené dno a dřevěný podstavec a vejde se do ní 1,3 litru.

Hospodský postaví pivo na stůl a řekne si o vaši botu. Tu dá do koše, který provazem vytáhne ke stropu, a vrátí vám ji teprve tehdy, až svůj Kwak vypijete. Pojistka, abyste si krásnou a drahou sklenici neodnesli jako suvenýr.

Zdroj: Novinky.cz | Autor: Bohumil Brejžek


Novinky pro pivní národ

[čtvrtek, 14. říjen 2010]

Přes 500 druhů speciálů nabízí nový pražský obchod s pivem Pivkupectví. Nabídku přitom ještě rozšíří.

Přestože se Češi honosí titulem pivní národ, nad světem mohou triumfovat pouze v množství vypitých piv na hlavu.

Pivní obzor se Čechům nově pokouší rozšířit pražské Pivkupectví, které patří majiteli sousední hospody Zlý časy Janu Charvátovi. Zatímco pro Čechy je jméno Zlý časy téměř neznámé, ve světě jde o uznávaný pojem. Článek o restauraci vyšel například v New York Times, ale i v dalších zahraničních médiích. Ještě dnes se na místě objevují turisté s vytrženou stránkou z novin a chtějí vyzkoušet jeden z 24 speciálů.

Tisíce druhů na fleku

Podle Charváta stojí obchod na symbióze s hospodou, kde se netradiční piva již delší dobu čepují. »Bez samotné hospody by vůbec nemělo smysl prodejnu rozjíždět,« říká Charvát. Na druhou stranu do prodejny už začínají chodit i zcela noví zákazníci. Polovina přitom chodí cíleně za určitými značkami, polovina hledá něco nového.

Pivkupectví začínalo s nabídkou 300 druhů piv, nyní nabízí již 500 různých druhů z celého světa. Největší zastoupení přitom mají speciály z Česka, ale zdatně jim sekunduje nabídka z Belgie, Nizozemska nebo Německa. »Do konce roku bychom chtěli nabízet 600 druhů a celkově se chceme dostat na 1500 speciálů,« dodává Charvát.

Protože takto rozsáhle zásobený velkoobchod v Česku neexistuje, spoustu druhů piv vozí majitel sám a dokonce funguje jako dodavatel pro menší hospody a restaurace, které speciály také nabízejí. »Na obchod s alkoholem je třeba mít registraci, kterou po mně zahraniční velkoobchody vyžadují,« popisuje obtížnost dovozu pivních speciálů.

Ceny se Pivkupectví snaží udržovat nízko, i když vyšší marži se stejně nevyhne. Zatímco vínu delší skladování nevadí, piva tak dlouhou trvanlivost často nemají. »Snažím se být nejlevnější na trhu, ale nikoli za každou cenu. Některé české speciály mohou lidé koupit v supermarketu levněji, ale u nás je výhodou šíře nabídky,« říká Charvát.

Trh se zvětšuje

Podle posledních průzkumů Češi vypijí téměř 160 litrů piva na osobu a rok. Zatímco však ve světě existuje spousta druhů piva, v Česku se donedávna konzumovalo téměř výhradně pivo plzeňského typu.

Jen v Belgii, která je s námi počtem obyvatel srovnatelná, se přitom vyrábí na 400 druhů piv, o něco nižší počty jsou v Nizozemsku, Anglii nebo Německu. Vedle spodně kvašených, kam patří piva plzeňská, jsou to svrchně kvašená, například britský ale, porter nebo stout a pšeničná piva, a dále lambiky a krieky neboli spontánně kvašená.

Český trh s pivními speciály sice není masová záležitost, ale podle majitelů specializovaných obchodů o ně má zájem až pět procent lidí. Hlavně ve větších městech je slušná základna stálých zákazníků. Tento trh se navíc stále zvětšuje, jak lidé zkoušejí nové věci. Dnes již mnoho restaurací nabízí alespoň jedno speciální pivo.

»Lidé rádi zkoušejí. Třeba si tu jeden zákazník koupil třetinku piva Sink the Bismarck! od pivovaru BrewDog za 1600 korun. Také jsem tu měl dvě láhve Tactical Nuclear Penguin od stejného pivovaru a také se prodaly,« dodává.

Zatím obchod dotuje

Charvát zatím provoz Pivkupectví dotuje z provozu hospody, ale do budoucna počítá, že si na sebe obchod dokáže vydělat. »Momentálně jsem narazil na finanční limity, které omezují rychlejší rozšiřování nabídky,« dodává Charvát. O úvěrech ani společnících přitom neuvažuje, protože už se jednou spálil a nechce chyby opakovat.

»Na začátku při otevírání hospody jsem měl stejně naivní představy jako většina lidí, že restaurace je výnosný kšeft. Ale je to hlavně spousta práce,« dodává Charvát. Veškerý zisk zatím dává zpět. Nejprve do zkvalitnění hospody, kde letos přibyla nekuřácká část, později do založení a rozvoje prodejny. Jak se mu bude dařit, se dá soudit podle ostatních podniků, které se přes skromné začátky pomalu rozvíjejí. Navíc se dá očekávat, že se zájem bude stále zvětšovat, takže finanční soběstačnost nuselské prodejny rozhodně není nereálná.

Charvátovo Pivkupectví přitom není jedinou prodejnou s pivními speciály. Nejstarší je 1. Pivní galerie v pražských Holešovicích, dlouho funguje také Pivovarský klub v Karlíně. Relativně nová je Pivní galerie Base Camp v Bubenči. Mimo Prahu je nejrozsáhlejší Pivoňka v Hradci Králové provozovaná od roku 2008. Poměrně velkou nabídku má také Pivní klenotnice v Havlíčkově Brodě nebo Svět piva v Letech.

Podobnou díru na trhu před časem objevil Jiří Malík, který začal dovážet holandské sýry. Prodejny Cheesy dnes nejsou pouze v Praze, ale i ve spoustě malých měst. Nedávno navíc začaly prodávat také belgická trapistická piva jako doplněk k belgickým sýrům.

Neobvyklá piva v Česku

- V České republice je 47 průmyslových pivovarů a 77 minipivovarů. Ještě v roce 2004 zde bylo pouze 48 minipivovarů.

- Výrazně roste počet pivních speciálů. Zatímco v roce 2004 vyráběly minipivovary 42 speciálních piv, loni to bylo již 97.

- Minipivovary vynikají pestřejší nabídkou svrchně kvašených piv a piv ochucených. Výrazný je nárůst zejména pšeničných piv, zatímco před pěti lety jich bylo méně než pět, nyní je vyrábí již osmnáct minipivovarů, které nabízejí devatenáct značek.

- O pivní speciály se zajímají také průmyslové pivovary, zejména ty střední velikosti. Dnes vyrábějí 56 speciálů a 27 piv neobvyklých.

Zdroj: Ekonom iHNed.cz | Autor: Pavel Kočička


«« « Strana 517 z 782 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501 502 503 504 505 506 507 508 509 510 511 512 513 514 515 516 517 518 519 520 521 522 523 524 525 526 527 528 529 530 531 532 533 534 535 536 537 538 539 540 541 542 543 544 545 546 547 548 549 550 551 552 553 554 555 556 557 558 559 560 561 562 563 564 565 566 567 568 569 570 571 572 573 574 575 576 577 578 579 580 581 582 583 584 585 586 587 588 589 590 591 592 593 594 595 596 597 598 599 600 601 602 603 604 605 606 607 608 609 610 611 612 613 614 615 616 617 618 619 620 621 622 623 624 625 626 627 628 629 630 631 632 633 634 635 636 637 638 639 640 641 642 643 644 645 646 647 648 649 650 651 652 653 654 655 656 657 658 659 660 661 662 663 664 665 666 667 668 669 670 671 672 673 674 675 676 677 678 679 680 681 682 683 684 685 686 687 688 689 690 691 692 693 694 695 696 697 698 699 700 701 702 703 704 705 706 707 708 709 710 711 712 713 714 715 716 717 718 719 720 721 722 723 724 725 726 727 728 729 730 731 732 733 734 735 736 737 738 739 740 741 742 743 744 745 746 747 748 749 750 751 752 753 754 755 756 757 758 759 760 761 762 763 764 765 766 767 768 769 770 771 772 773 774 775 776 777 778 779 780 781 782

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň