Není to klišé, ale fakt. Ve světě je naše země pravděpodobně nejslavnější díky pivu. V britských „tradičních“ novinách The Times se objevil výborný článeček obsahující seznam deseti nejlepších českých piv. Článek má na svědomí Evan Rail, autor zajímavé knihy Good Beer Guide Prague and Czech Republic. Souhlasíte s ním?

Seznam nejlepších českých pivovarů dle The Times:

1. Pivovarský Dvůr, Chýně

2. Berounský Medvěd

3. Moritz, Olomouc

4. Vendelín, Liberec

5. Pernštejn, Pardubice

6. Pivovar Nová Paka

7. Medlešice

8. Pivovarský Dvůr Lipan

9. Pilsner Urquell, Plzeň

10. Dalešice (Postřižinské pivo)

Inu, nebudu zastírat. O polovině z těchto piv jsem v životě neslyšel, a to mám pivo rád. Z článku je ovšem vidět, že autor si dal s hledáním hodně záležet, a že pivu rozumí. Některé jeho obraty jsou kouzelné a připomínají některé etiketové popisy snobáčtějšího brášky piva. Mám na mysli víno.

Třeba toto: „Dalesice’s version is as rich and creamy as home-made ice cream, but with a lovely back-bite from lots of Czech hops. Like many of the best Czech brews, you’ll probably never taste anything like this in Prague. But once you do, you’ll wish you never had to go back”. Překládat nebudu.

U mě z českých piv vyhrává momentálně Bernard a jakožto rodák z Trutnovska musím zmínit i hořký trutnovský Krakonoš.

Článek v celé verzi naleznete zde: www.timesonline.co.uk Opravdu stojí za přečtení.

Dodatek: Zkuste si na stránce www.timesonline.co.uk zadat do kolonky Search slovo “czech”. Je docela zajímavé a poučné se cizíma očima podívat, co se v anglii o čechách píše.

Na obrázku je pro mě absolutně neznámý pivovárek Vendelín.

Zdroj a foto: BigBloger.cz | Autor: Karel Šec

Japonské pivovarnictví může postavit na nohy jen české pivo. To alespoň tvrdí čeští sládci.

Spotřeba piva v Japonsku totiž rapidně klesá a tamní pivovary svou záchranu vidí ve výrobě piva českého typu. Ve velkém proto skupují český chmel a v poslední době i slad.

„Japonské pivovary se vracejí na český trh, protože zjistily, že české pivo je fenoménem, a to hlavně díky specifické kvalitě surovin,“ říká Karel Kosař, šéf Výzkumného ústavu pivovarnického a sladařského.

„Původně jsme si mysleli, že chuť českého piva je jen naše specifikum, ale ukazuje se, že o pivo českého typu mají zájem i tyto pivovary,“ dodává.

Speciální odrůdy

Japonci mají největší zájem o suroviny, ze kterých se například vyrábí taková piva jako Prazdroj či Budvar. Ale nezůstává jen u toho, dokonce si nechávají šlechtit i speciální odrůdy chmele.

Vyvstává ovšem otázka, proč se do Japonska pivo přímo nedováží. Zcela logicky by to byl pro české sládky výborný byznys. Ale i na to mají odborníci jasnou odpověď.

„Problémem je vzdálenost. České pivo je nejlepší čerstvé a jakmile ho budete mít v lahvích a bude pět měsíců staré, nikdy nebude tak dobré,“ vysvětluje Karel Kosař.

Podle něho se rozdíl mezi točeným a lahvovým dováženým pivem dá pozorovat například na amerických turistech. Ti totiž bývají často zklamaní, když srovnávají čepované pivo z pražských restaurací a české pivo, které je k dostání ve Spojených státech v supermarketu.

„Pivo z Česka je pro japonského zákazníka problematické, protože ho dostane staré. Není to potravina, která by se měla skladovat,“ dodává Kosař.

Podobné popularitě se české pivo podle výkonného ředitele Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselého těší i v Rusku. Bohužel Rusko je ale zároveň místem, kde se český zlatavý mok nejčastěji padělá.

Zdroj: azprávy.cz

Je libo Bernarda, náchodského Primátora, speciál z Černé Hory nebo dovozový Heineken či Guiness? Stačí kliknout na specializovaných webových stránkách a vbrzku je doma. Internetové nákupy vtrhly v Česku už i do oboru prodeje piva.

První tuzemské pivovary a provozovatelé webových stránek objevují možnosti elektronického prodeje nápoje, který byl až dosud doménou jen hospod nebo klasických kamenných obchodů.

Poštou a na dobírku? Žádný problém. Lidé ze specializovaných serverů, jako je třeba pivoteka.cz, pivodomu.cz nebo bernardexpres.cz a dalších, přiznávají, že basu piva si dosud poštou objednává málokdo. Jde spíš o sběratele nebo fajnšmekry, kteří si chtějí pořídit třeba jen pár lahví speciálu ze vzdáleného regionálního pivovaru. Ale prodej rozvážkou v místě už doslova bují.

"Zatím byli všichni zvyklí na hospody nebo hypermarkety. Teď objevují e-shop," říká Jan Kubelka z brněnské firmy Nová doba, která od letoška provozuje stránky pivodomu.cz. Po Brně chystá distribuci i v Praze či Znojmě.

"Webové stránky slouží spíš jako reklama nebo zdroj informací, zákazníci přijdou osobně. Ale přibývají i objednávky na rozvážku po městě," popisuje dosavadní zkušenosti Eva Bíbová ze serveru bernardexpres.cz, který už teď kromě produkce humpoleckého pivovaru nabízí Pražanům i nejrůznější speciální značky ze vzdálených regionálních pivovarů.

K mání přes internetové prodejce jsou už dnes i speciální značky náchodských piv Primátor. V plánu je i internetový prodej z vlastních webových stránek. "Prostřednictvím e-shopu už prodáváme naše speciály v Anglii. Chceme to zkusit i tady. Jde to samozřejmě jen v případech, kdy si můžete účtovat vyšší marže," připomíná generální ředitel Pivovaru Náchod Josef Hlavatý.

Podle Hlavatého jde spíše o doplňkovou nabídku. Ale třeba spolumajitel jihomoravského Pivovaru Černá Hora a zároveň šéf Českého svazu malých nezávislých pivovarů Jiří Fusek chce v příštích letech prodávat přes internet až deset procent roční produkce, která činí zhruba 160 tisíc hektolitrů. "Jde o úžasně perspektivní způsob prodeje. Hodláme budovat detašovaná pracoviště, ze kterých budeme internetový prodej rozvážkou zajišťovat. Můžeme tak nahradit nevýhodné dohadování s řetězci, kde se těžko domlouváme na ceně," připomíná Fusek plusy internetového prodeje piva.

"Jde o výhodný prodej hlavně v případě regionálních pivovarů, které nemají vlastní silnou distribuční síť po republice," souhlasí s ním i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

"V Evropské unii je prodej piva přes internet běžný," dodává Veselý. Internet tak přispívá i většímu prodeji piva přes hranice. Byť to vede k problému, který právě Evropská unie řeší - s internetovým prodejem mezi zeměmi s rozdílným daňovým zatížením alkoholu. Podle Veselého ale pivní e-shopy nic nezastaví. "Je to perspektivní pro dražší piva a pivní speciály a bude toho stále víc," říká.

Vlastní internetový prodej piv je tak lákavý, že ho zásadně neodmítají ani velké pivovary, jejichž značky jsou k mání i v každé vesnické prodejně a některých internetových prodejnách se širším sortimentem potravin. V případě většího zájmu zákazníků tak o rozšíření on-line prodeje svých značek uvažuje i jednička tuzemského trhu Plzeňský Prazdroj. "Museli bychom ale vyřešit otázku, jak zamezit při anonymním nákupu přes internet prodeji piva nezletilým," připomíná další z rizik pivních e-shopů mluvčí Prazdroje Jiří Mareček.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

V případě prodeje na jihoafrický trh se nejedná o značku Amstel, ale počítá se s dalším hodandským pivem. Od konce června 2008 je Grolsch v Jižní Africe prodáván v gastronomických podnicích a v maloobchdních obchodech. Jistě se na novém trhu z nizozemského dovozu dobře uplatní řada druhů této značky. Jihoafrický SABMiller-dceřiná společnost SAB přináší na tamní trh značku Grolsch. SABMiller koupil holandský Grolsch pivovar na počátku tohoto roku. Důvodem byla kompenzace ztrát Amstelu. Heineken měl odpovídající licenční smlouvu pro Jižní Afriku do konce roku 2007 a tím byla ukončena spolupráce, která trvala po desetiletí.

Z důvodu zavedení značky Grolsch byly vynaloženy prostředky ve výši čtyř milionů USD na propagaci. Byly vydány za televizní spoty, plakáty a prospekty.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

Pivo se vařilo a „pitci je odpravovali“ po krčmách. V krčmách bylo veselo a bujno. Zněl tady cimbál a ozývaly se všemožné hlasy. Šenkýři obsluhovali pilně „nedopity“, kteří zpravidla ztráceli nad sebou nadvládu. Zlé bývalo potom zjednat pořádek.

Proto roku 1527 v úterý po sv. Ondřeji, apoštolu božím, usnesli se městští konšelé, že šenk si musí každý šenkýř provozovat sám. Vydali hned předpisy týkající se nedovoleného vysedávání u piva a čepování piva v sobotu či v neděli v čase nešpor. Kdo nařízení porušil, musel pánům konšelům dáti na rathaus jednu kopu grošů českých. Kdo tak neučiní, bude opět potrestán.

Hradecké pivo patřilo mezi piva výborná a rovnalo se hamburskému, nejlepšímu pivu vůbec v tehdejší době. Pivo se vařilo v obecním pivovaru na radnici. Psal se rok 1527 a nařízení pánů konšelů bylo na světě. Vzpomněl jsem si na ně i jejich zaznamenání dějepiscem Solařem při čtení vyhlášky hradeckého magistrátu o zákazu pití piva z května letošního roku v určených lokalitách města Hradce Králové.

Hospod, hospůdek a výčepů je a bylo v Hradci Králové vždy dostatek, i když roku 1830 se to zdaleka nevyrovná. Jen v prostorách Velkého a Malého náměstí bylo tehdy otevřeno 42 výčepů piva!

Sběratel lidových zvyků, obyčejů a písní, spisovatel Karel Jaromír Erben, zařadil do svého díla „Prostonárodní české písně a říkadla“ téměř stovku pijáckých písní. Z Hradecka je tady pijáckých písní třináct.

„Kamarádi z mokré čtvrti“ byli po celých Čechách, a když se sešli, dávali „sobě nalít poznovu“. Pijácké písně patřily ke každému kraji, ale nebyly dokladem rozvětveného pijáctví. To jenom náš národní buditel a básník Karel Jaromír Erben pečlivě sbíral tyto písně, zaznamenával, srovnával, a tak je uchoval až po naše časy.

Pivo podněcovalo veselí a zpěv „když se tak pivečko pění, písnička daleko není“. Jenom bezmezná láska k pivu může ubezpečit „třebas já byl otrhánek, jen když já mám piva džbánek“. A tuhle pijáckou z Hradecka jistě znáte: „Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník. Nebudeme stonat, nebudeme mřít.“ Krásná oslava pijácké nesmrtelnosti.

V pijáckých písních nalezneme také varování. „Kamaráde, nepij, chalupa ti sletí, zabije ti ženu, zabije ti děti. Nechoď tam, nepij ho, toho piva hříšného!“

Ale v dalších pijáckých písních máme i odpověď. „Nepůjdeme domů, nepůjdem, až to všechno vypijem“.

„Kamarádi z mokré čtvrti“ dozpívali, a najisto přidali: „Kdo tě bude, pivo, pít, až já budu v hrobě hnít?“ Tuto starost rychle zahnali výbornou písní z Hradecka:

„Kdybych já věděla, co dělá Matěj,

já bych mu poslala na pivo zlatej,

na pivo zlatej, pěkně kulatej,

aby se nabumbal můj zlatej Matěj!“

Nejsou pijácké písně z Hradecka veselé a hezké? Díky, Karle Jaromíre Erbene!

Zdroj: Hradecký deník | Autor: Jiří Malina | Foto: František Hloušek

Dnes sa zatúlame na breh Laborca, kde kedysi stál pivovar. Prežil dve svetové vojny. Žiaľ, demokraciu nie. Zostali po ňom len fotografie a spomienky.

Prvýkrát ho do máp zakreslili vojaci C.K. monarchie počas 1. vojenského mapovania. Pozornosť vtedy nevenovali len strategickým stavbám, ale aj hostincom, pivným domom, páleniciam a vínnym pivniciam. Náš sprievodca Jaroslav Gorás zistil, že v 18. storočí boli v meste minimálne dva pivné domy. Jeden patril barónovi Imrichovi Luszénskému. Bol na dvoch usadlostiach spolu s krčmou. V roku 1743 ho už vlastnil Egry. Druhý pivovar vlastnili Szirmayovci: "V roku 1740 tu postavil Adam Szirmay novú budovu. Pivom zásoboval aj svoje krčmy." V roku 1743 sa szirmayovský majetok dostal do rúk Sztárayovcov. Tí skúpili aj krčmy baróna Luszénského a dva ďalšie hostince. Verili by ste, že koncom storočia už v meste bolo 7 krčiem? Prevádzkovali ich nájomcovia - árendátori, väčšinou Židia. V prenájme bol aj pivovar, ku ktorému už patrila aj pálenica. Ponuka v krčmách bola široká. Na stoloch boli vína z grófskych vinohradov vo Vinnom, Kaluži, ba aj v Tokaji. Pivo pochádzalo z miestneho pivovaru. Nechýbala pálenka, medovina, rozoliš (sladká pálenka), likér a dokonca káva. Predaj "na borg" bol obmedzený. Viac ako za 2 zlaté sa takto nalievať nesmelo.

Menil majiteľov

V polovici 19. storočia bol pivovar predmetom samostatného nájmu bez krčiem. Záznamy o jeho rozvoji z tohto obdobia chýbajú. "Až z 2. polovice 19. storočia vieme, že gróf Sztáray dal pivovar zmodernizovať. Potom sa stal najvýznamnejšou továrňou v meste. Niesol názov Michalovský pivovar a sladovňa," vysvetľuje Gorás. Modernizáciu absolvoval aj liehovar. Podľa análov tu grófka Sztárayová mohla v roku 1879 vypáliť 7950 l liehu. V roku 1903 si pivovar prenajala firma Műller a synovia. Prestavby a modernizáciu im zničil v roku 1904 požiar. Nevzdali to a začali nanovo. Oplatilo sa ich pivá boli vychýrené nielen v susedných, ale aj vzdialenejších stoliciach. V roku 1906 sa z pivovaru stala akciová spoločnosť. V roku 1924 sa spojil s brnianskym pivovarom a sladovňou Moravia. Starý "piár" tvrdí, že "sa stal pýchou východného Slovenska, ale aj najmodernejším a najzariadenejším podnikom celej republiky, v ktorom všetky najmodernejšie vymoženosti a vynálezy sú uplatnené".

Pod názvom Východoslovenský pivovar a vývozná sladovňa, účastinná spoločnosť, produkoval dvanástku svetlý Chmelovar, trinástku Salónný brezniak, pätnástku Vihorlat - pivo mníchovského charakteru. Raritou bolo tmavé zdravotné pivo Karneval, ktoré malo 20 stupňov! Neskôr sa rozrástol o droždiareň. V 2. svetovej vojne bol poškodený. V roku 1944 ho ako jeden z prvých opravili sovietski vojaci. Fungoval až do 90. rokov 20. storočia. Po krachu chátral a napokon ho zbúrali. Dnes sú tu obchodné domy a centrá.

Zdroj: Cassovia.sk