Vyznavači piva si nacházejí cestu i k pivu, které se nevaří ve velkém

Malé pivovary, které v kraji vznikly v poslední době, zatím odolávají mnohem silnější konkurenci velkých značek.

Lidé oceňují možnost vypít si „své“ pivo, které vaří malý pivovar přímo v obci. Například obnovený Pivovar ve Štramberku, v němž se vaří od letošního května, někdy nestačí uspokojit zájem zákazníků.

„Měsíčně vyrobíme až tři sta hektolitrů světlého piva a jednu pětinu z tohoto množství piva tmavého,“ říká štramberský sládek Marek Pietoň. Pivovar vyrábí světlý štramberský Trubač a tmavý The Troobacz. Pivaři si mohou tato piva dopřát nejen ve Štramberku, ale také v Letohrádku ve Frýdlantu nad Ostravicí a v Mlýně v Kozlovicích. „Občas si někdo odveze pivo do své restaurace na ochutnávku, například jsme měli ochutnávku Trubače v ostravském hotelu Imperial,“ říká sládek, který ke slavnostním příležitostem vyrobí i speciál, například višňové nebo trnkové pivo.

„Hlavně přes letní sezonu jsme měli co dělat, abychom měli dost piva. Zvažujeme proto rozšíření ležákového sklepa,“ říká Pietoň.

Na téměř dvojnásobek loňského výstavu piva zřejmě uvaří letos hlučínský pivovar, který má nového majitele, ostravskou firmu Avar Plus. Ta se jmenuje podle piva, s kterým hlučínský pivovar prorazil do sítě hypermarketů. Z ní ovšem letos zmizel, neboť majitel se nedohodl o dalších dodávkách piva kvůli ceně lahve.

„Avar byl první české pivo, které se točilo do lahví se speciálním uzávěrem. Neboť obchodní řetězec chtěl cenu výkupu lahve snížit z patnácti korun na sedm, odstoupili jsme od dodávek pro hypermarkety,“ říká dřívější majitel, dnes ředitel hlučínského pivovaru Leonard Plaček.

Firma Avar plus se nyní soustředila na dodávání svého piva do velkoskladů, většinou v sudech. „Velkosklady ho pak prodávají dál. Lahvové tmavé pivo pod názvem Derek však dál dodáváme do Německa, kde si našlo své konzumenty,“ řekl Plaček. (MF Dnes)

Dva největší producenti piva v Moravskoslezském kraji, pivovary Radegast a Ostravar, si loni vedli rozdílně v prodeji piva. Zatímco Pivovar Radegast ze společnosti Plzeňský Prazdroj vyrobil 2,156 milionu hektolitrů proti předloňským 2,234 milionu hektolitrů, piva značky Ostravar se prodalo 575 tisíc hektolitrů, o pětinu více než v roce 2003 a nejvíce v jeho novodobé historii. Vyplynulo to ze srovnání údajů obou pivovarů. Oba producenti piva se snaží vytěžit maximum zejména z letních měsíců, které jsou hlavní prodejní sezonou. I na letošek chystají prodejní či zábavné akce a počítají s nárůstem výstavu. Společnost Pivovary Staropramen podpoří letní prodej svého Pivovaru Ostravar například tím, že v červenci spustí billboardovou kampaň, řekl brand manager značky Ostravar Pavel Barvík. Svou pozornost zaměří i na podporu letních zahrádek, vybrané hypermarkety budou zásobeny multibalením svých deseti piv. Pivovar Radegast ze společnosti Plzeňský Prazdroj chce uspět i v případě, že se bude opakovat loňské chladné léto, řekl regionální ředitel Plzeňského Prazdroje pro Moravu Dušan Holý. Pivovar plánuje zvýšit prodej na horských chatách a restauracích. Konzumenty této značky chce na hory přilákat rozšiřováním cyklostezek. (Zlínské noviny)

Malé pivovary nemají lehký život. Například na severní Moravě a ve Slezsku ještě loni vařily pivo čtyři malé pivovary, ale rýmařovský minipivovar skončil, kopřivnický je na prodej a hlučínský pivovar skončil s prodejem lahvového piva v hypermarketech. Přesto se rodí nové.

Před dvěma týdny k nim přibyl jeden nový ve Štramberku. Malí pivovarníci shodují v jednom: Minipivovary mají budoucnost. Pokud majitel nečeká velké zisky, provozovat se dají.

Kopřivnickým chybí hospoda

"Je sice pravda, že jsme se rozhodli pivovar prodat, ale to není proto, že se by se v Kopřivnici neuživil," tvrdí Jiří Vaněk, který před necelými dvěma lety rozjížděl se synem výrobu piva Lašský Vulkán.

Proč oba končí? "Když jsme do toho šli, počítali jsme s tím, že si syn pořídí hospodu," vypráví Vaněk senior. "Jenomže z toho sešlo, syn si našel jiný džob a já sám na vaření i prodej piva nestačím," vysvětluje bývalý obchodník, který se do pivovarnické branže pustil hlavně z fandovství k pivu.

Kopřivnický minipivovar vaří měsíčně v průměru půldruhého až dva tisíce litrů piva, dodává pravidelně do tří místních hospod a přes léto jeho odbyt zvyšují chataři a chalupáři, kteří si jezdí pro soudky. Zda v městečku výroba piva zůstane, není jisté. Vaňkovi nabízejí pivovar teprve tři týdny a ozvali se jim zatím jen přespolní zájemci. "Raději bych, aby to koupil někdo místní, aby zůstala zachována značka kopřivnického piva, její zánik by mne mrzel," říká Jiří Vaněk.

Rýmařov přišel o své pivo

Zatímco osud kopřivnického piva je ve hvězdách, Rýmařov o své pivo Excelent už přišel. Město totiž počátkem roku prodalo hotel a restauraci, jejíž je pivovar součástí, havířovské firmě KPPR.

Až do loňska se tu vařilo ročně asi 500 hektolitrů, které se rozvážely ještě do dvou či tří okolních hospod a v létě na koupaliště. "Určitě chceme výrobu piva obnovit, ale zatím nedokážu říct, jestli to bude letos, nebo později, nemáme to propočítané," říká spolumajitel KPPR Jan Pospiech, který zatím s pivovarnickou branží nemá zkušenost. Rýmařovskou čtrnáctku prý ale stačil ještě před zastavením výroby ochutnat. "Byla výborná, toho piva by bylo škoda," říká.

Nájemcem v rýmařovské pivovarské restauraci a hotelu stále zůstává Jiří Bobek, který tu pivo až do letošního ledna vařil, skončil ale ještě před prodejem pivovaru novým vlastníkům. "Nevyplácelo se to, léta bylo vaření piva ztrátové. V Rýmařově o Excelent nebyl moc zájem a dál to prostě už ekonomicky nešlo utáhnout. Bylo mi to ale moc líto," říká nájemce, který by také rád vaření Excelentu obnovil.

Hukvaldským se daří

Zkušenosti pivovarníků ukazují, že smysl má vařit pivo hlavně pro vlastní hospodu. "Šli jsme do toho z hecu, moc jsme si od toho neslibovali, ale jsem sám překvapen, jak se naše pivo u hostů chytlo. Ani ne tak mezi místními jako mezi turisty," říká hospodský Vít Lanča, který předloni začal vařit pivo ve své restauraci v Dolním Sklenově na okraji Hukvald.

Loni vyrobil necelých 400 hektolitrů. "Přes léto mi to stačí, jezdí k nám na pivo dost lidí. Jen v zimě by mi pomohlo, kdyby naše pivo odebírala ještě nějaká hospoda ve větším městě, třeba v Ostravě," zvažuje podnikatel.

Štramberk vaří nové pivo

"Z minipivovaru se nedají čekat velké zisky, pouštíme se do toho hlavně proto, aby měl Štramberk nějakou novou atrakci," prohlašoval před třemi týdny Pavel Šmíra, když zahajoval výrobu ve svém novém štramberském Městském pivovaru.

Ohlasem na svůj nápad je prý ale teď příjemně překvapen. "Lidé na naše pivo hodně chodí, zjistil jsem, že pivovar by vydělávat mohl, pokud to půjde dál tak jako doteď. Jistě, máme teprve začátek sezony, ale první zkušenosti mi potvrzují, že malé pivovary u nás určitě šanci mají," říká zakladatel nejmladšího minipivovaru v regionu.

V Hlučíně se vaří pivo už dvanáct let

Nejzkušenějším malým pivovarníkem v kraji je Leonard Plaček z Hlučína, který v bývalém městském pivovaru vaří pivo už dvanáctým rokem. Tomu se předloni podařil husarský kousek, když se svým pivem Avar prorazil do prodejní sítě hypermarketu Tesco.

"Letos na jaře jsem ale spolupráci s Teskem skončil, poté, co snížili zálohu na lahev, už to nebylo únosné," říká ředitel hlučínského pivovaru. Dnes dodává své pivo prostřednictvím velkoskladu do několika restaurací hlavně na Opavsku a Ostravsku, malé množství vozí do Německa.

Přestože ani hlučínský pivovar nevykazuje ohromující zisky, Plaček si nestěžuje. "Důležité je, že nám výstav pořád pomalu roste. Když jsem v Hlučíně začínal, vařili jsme nějakých padesát hektolitrů měsíčně, dneska jsme tak na čtyřech stovkách a jsem přesvědčen, že pivovar má šanci dostat se až na nějakých pět tisíc hektolitrů ročně," říká Leonard Plaček, podle něhož pivovary, nezávislé na velkých pivovarnických skupinách, i v regionu určitě budoucnost mají. (iDnes)

Hned několik speciálních piv vaří ostravský pivovar Ostravar a jejich nabídku dál rozšiřuje. Začínali tu s Velvetem, pak přibyl Kelt, Strong, na jaře 2004 zavedli zatím poslední novinku: lehké světlé pivo O106, méně hořké a aromatické než běžné ležáky. Je určeno pro mladé lidi do hudebních a tanečních klubů. (Pro podobný okruh spotřebitelů zase nedávno nabídla skupina plzeňského Prazdroje, kam patří i pivovar Radegast, nový alkoholický nápoj Frisco.) Speciální piva z Ostravaru se až na čtrnáctistupňový Strong prodávají na celém území republiky. Přesto tvoří jen zlomek celkového výstavu pivovaru a nemohou konkurovat tradiční desítce a dvanáctce. "Podíl pivních speciálů na domácím trhu činí asi 2 %, u naší pivovarnické skupiny je to podobné," říká Simona Krautová, mluvčí Pivovarů Staropramen, jimž Ostravar patří. "Češi se řadí, co se týká piva, k nejkonzervativnějším národům na světě," dodává.

V nošovickém Radegastu se speciálními pivy raději moc nepočítají. "Otázka je, jestli zákazníci vůbec něco takového chtějí," říká manažer Ivo Kaňák. A vzpomíná, jak jeho skupina kdysi nabídla pivařům bílý Gambrinus. "Poptávka nebyla tak velká, aby se to vyplatilo, takže se v tom nepokračovalo," říká. Jedinou zvláštností, jíž místní pivaři přicházejí na chuť, je pivo nealkoholické. Tomuto typu na trhu kraluje nošovický Birrel. "Je to už tak známá značka, že se slovo birrel stává obecným názvem pro nealkoholické pivo - podobně jako se ze značky lux stalo označení pro všechny vysavače," říká Milan Gába z Radegastu. Výroba Birrelu stále roste. "Za prvních pět měsíců letošního roku stoupl jeho výstav proti plánu o třicet procent. A to i bez marketingové podpory, bez reklam," zdůrazňuje Gába. Ovšem i tak zůstává Birrel jen zlomkem výroby. Pivovar Radegast vaří ročně přes dva miliony hektolitrů piva, Birrel se na tom loni podílel jen 133 tisíci hektolitry. Šéfové velkých pivovarů se shodují, že speciální piva - včetně piva kvasnicového - pro ně zůstanou jen okrajovou záležitostí. "Je to šance spíš pro malé pivovary, které mají vlastní restaurace a mohou si pohlídat i cestu od výroby ke spotřebiteli," míní Kaňák.

Přesto prodej speciálních piv stále roste. "Je za tím víc důvodů," říká Krautová: "Lidé jsou otevřenější, víc cestují a chtějí pak doma ochutnat to, co viděli v zahraničí. Chtějí zkoušet jiné chutě. A do restaurací stále víc chodí ženy." Moravskoslezský region je považován za baštu konzervativních pivařů, kteří se z celostátního průměru vymykají snad jen tím, že vypijí víc dvanáctky než desítky. Přesto i tady přicházejí lidé pivním specialitám na chuť. Potvrzuje to například Ludmila Stehlíková, vedoucí ostravské prodejny potravin Blažej, která nabízí řadu specialit včetně ovocných a bylinkových piv. "Až nás překvapilo, jak velký je o ně zájem, hlavně u žen," říká obchodnice. (MF Dnes)

Prosadit se v kraji, kde jsou pivaři zvyklí na svůj Radegast, je nesnadné. V posledních letech zastavil výrobu například Národní dům v Novém Jičíně či První Valašský pivovar v Rožnově. Loni uvařil poslední várku minipivovar v Žabni na Frýdecko- Místecku. Na severní Moravě a ve Slezsku tak zůstaly poslední dva minipivovary v Hlučíně a v Rýmařově. Letos k nim však přibyly další dva - v Kopřivnici a na Hukvaldech.

Hukvaldy navázaly na tradici. Každý milovník dobrého českého piva jistě zaznamenal zprávu o obnovení pivovarské tradice na Hukvaldech. Zdejší podnikatel Vít Lanča ve svém hostinci U Zastávky v místní části Dolní Sklenov loni koupil technologii pro výrobu piva ze zaniklého minipivovaru v Žabni na Frýdecko- Místecku, kde se v hospodě U Čápů vařil Žabeňský ležák. Již koncem ledna natočil svým hostům první pivo. Pod názvem Hukvaldský ležák jej v hostinském sklepení pomáhá vařit mistr nad mistry, sládek Květoslav Cásek, jeden z největších odborníků, který od roku 1945 až do roku 1970 vařil pivo v bývalém pivovaru Hukvaldy.

Nový minipivovar má kapacitu až 250 litrů piva na jednu várku a kromě dvanáctky začal vařit i desítku. Pivo je kvasnicové, bez pasterizace a filtrování. Většina hostů při otázce hostinského, zda si dají " husté, či řídké", dává přednost právě hukvaldskému. Hukvaldy tak už nepatří jenom středověké historii a Janáčkově hudbě, ale opět i pivu.

Kopřivnice má svůj Lašský vulkán. Svůj vlastní pěnivý mok má nyní také Kopřivnice. Pod značkou Lašský vulkán jej začali vařit ve svém rodinném minipivovaru Vaněk & Vaněk otec a syn Vaňkové. Minipivovar, který si vybudovali doslova na koleně, dokáže vyprodukovat až dva hektolitry denně. První půllitry kvasnicového ležáku ochutnali žízniví hosté dál v místní restauraci Žába. Zájemcům však budou během letní sezony soudky o objemu pět či třicet litrů nabízet i domů. Vaňkovi v Kopřivnici zatím vaří ležák, pokud by však byl zájem, chtěli by vyzkoušet i nějaké speciály.

Pivo si vaří doma v kuchyni. Raritou však je Tomáš Knutel z Havířova. Pivo si vaří sám ve svém " domácím pivovaru" z pivního extraktu z konzervy. Australská firma, která k nám zařízení dováží, nabízí koncentráty na sedm druhů světoznámých chutí piva. Z jedné dávky tak lze vyprodukovat třiadvacet litrů, přičemž jeden půllitr vyjde na nějakých šest korun. Na pivo do hospůdky s kamarády si však stále zajde rád. " Radegast je přece jenom Radegast," říká s úsměvem. Pivní mapu severní Moravy a Slezska dříve výrazně poznamenal rozvoj průmyslu. Kvůli poddolování počátkem padesátých let skončil Larischův pivovar v Karviné se 180 tisíci hektolitry.

Český akciový pivovar v Moravské Ostravě, dnešní Ostravar, založený roku 1897, kapacitou nestačil. Proto byl postaven nový pivovar v Nošovicích. S výstavbou pivovaru Radegast zaniklo na severní Moravě několik dalších malých pivovarů. Zatímco tradiční regionální pivovary zanikají, nebo je pohlcuje konkurence, minipivovary začínají mít zelenou. Ještě na počátku devadesátých let byl v Česku jediný, a to světově proslulý pražský minipivovar U Fleků, v loňském roce už jich bylo šestatřicet. (Moravskoslezský deník)

Pivnímu trhu čím dál víc vládne velkovýroba. Malých pivovarů, které by nabízely místní piva zcela neopakovatelné chuti, ubývá. V Moravskoslezském kraji už zbyly takové podniky jen dva: v Hlučíně a v Rýmařově. Třetí minipivovar, který zásoboval ležákem Žabeňák hospodu U čápů v Žabni na Frýdecko-Místecku, před třemi týdny skončil. "Nemělo smysl pokračovat. Ne, že bychom vysloveně prodělávali, ale bylo to moc práce za málo peněz," říká sedmadvacetiletý Lumír Klich, který v jednom z žabeňských rodinných domků se společníkem René Pracuchem místní specialitu dva roky vařil. Oba se prý teď asi vrátí ke svým původním profesím automechanika a autokarosáře: "Uživit se vařením piva v naší vesnici se šesti stovkami lidí nejde. A na to, abychom koupili dům, otevřeli hospodu a přenesli výrobu třeba na Hukvaldy nebo aspoň do nějakého většího města, nám nezbývaly peníze. Je to škoda, bavilo nás to," říká Klich. Po desítce a dvanáctce Žabeňáku, jež se U čápů prodávaly o dobré tři koruny levněji než Radegast a Kozel, které tu jinak mají na čepu, se přitom leckomu stýská. "Bylo to dobré pivo, ne moc hořké, prostě jiné. Je ho škoda," říká tamní servírka. Na Žabeňák si zvykli jezdit při svých víkendových vyjížďkách hlavně cyklisté z Ostravy a Frýdku-Místku . "Jenomže cyklisté jezdí dva měsíce v roce, ti nás neuživí," krčí rameny Lumír Klich. (iDnes)