Oreon









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Dění v krajích

Dění krajích


Pivní.info

Již čtyři roky se v jedné z nenápadných uliček přímo u náměstí v Rabí ukrývá malé muzeum starých řemesel, které zde provozuje Petr Balcar.

Staré věci mě vždycky lákaly, a tak jsem je sbíral. Nakonec toho bylo tolik, že jsem už neměl kam všechny věci schovávat. Přišel tedy nápad založit si muzeum,“ říká Balcar.

Muzeum připomíná tradice starých řemesel, bydlení, oblékání a život lidí nejen na Sušicku. „Každý, kdo k nám zavítá, si určitě přijde na své. Uvidíte tu expozice plné módy, dobových výstřižků z novin, reklamních cedulí i plakátů a různých obecních, městských i státních vyhlášek. V muzeu najdete košíky, ošatky, nůše, žehličky, šicí stroje, nádobí a spoustu dalších věcí týkajících se života lidí na Šumavě v minulém a předminulém století. Sbíral jsem to po půdách, stodolách, spousty věcí sem nanosili sami místní občané nebo návštěvníci. Mám z té mé sbírky opravdu velikou radost,“ pokračuje muzejník.

Největší radost mám z letošních přírůstků v expozici, kterými jsou lámačka, motovidlo z roku 1826, puchle, pradlena. Radost mám z ruční pračky či plně funkčního „stabiláku“ na pohon zemědělských strojů. Uvidíte zde také mnoho vybavení ze starých domácností, představíme, jak se vyráběly dřeváky či šindele, jak se sváželo dříví na Šumavě a mnoho dalšího. Máme tu mnoho fotografií, dokonce i z dob, kdy Šumaváci chodili za prací k cirkusu do ciziny. Zvláštní část expozice je věnována ševcovské dílně a šumavským pivovarům. Velmi cenné jsou dochované pivní lahve pivovarů z Nalžovských Hor, Sušice a dalších míst. Je tu pivní sklo, různé reklamní cedule, tácky pod pivo, dýmky, vývrtky, otvíráky, prostě vše, nač si vzpomenete,“ dodal Balcar.

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor & Foto: Ludvík Pouza

Muzeum v Rabí láká na stará řemesla

Při kopání studny se našlo ohořelé dříví a spálené obilí

Historie mladovožických domů.

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků tak, jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868–1967).

Čís. nové 4, staré 4, josefinské 3. – Bývalý panský pivovar

Když stál zde královský hrad, měl snad podobně jako jiné hrady také své hospodářské příslušenství, k němuž patříval také pivovar.

Zdali při zboření hradu r. 1425 vzaly zkázu také jeho hospodářské budovy a zdali snad potom dělo se vaření piva v městečku měšťany, kteří měli společnou sladovnu u rybníka, kde louka neb zahrada znaná „sladovna“ dosud ji připomíná, o tom nezachovalo se žádných zpráv.

Sladovny pro nebezpečí ohně při sušení sladu stávaly vždy blíže vody, buď řeky nebo rybníka. Když majitel zahrady „sladovny“ při dělání studny kopal hluboko v zemi, přišel na ohořelé zbytky stavebního dříví a spálené obilí, což by potvrzovalo mínění, že tu skutečně sladovna stávala. Byla-li to sladovna panská, nebo obecní, nelze pověděti.

Zdali zápisní držitelové Vožice nemající zde stálého sídla pěstovali při statku pivovarnictví, o tom rovněž naše prameny mlčí, neboť ani ze století 16. nemáme listiny, která by nám něco pověděla o vnitřních poměrech městečka. V listině z r. 1559 čteme: „Když jmenovaný Šebestián z Leskovce v držení Vožice vejde, to bude s lidmi, s ouroky, kurmi, robotami, se cly nebo mejty, jakýmiž koli platy a dědinami, lukami všelijakými, pustinami, lesy, háji, rybníky, potoky a jiným příslušenstvím.

O pivovaře samotném není tu zmínky. V kupní smlouvě z r. 1579, kdy nestál tu ještě nový zámek s pivovarem, psáno je, že Michal Španovský koupil zámek pustý a městečko Vožici se clem a várkou piva. Těmto posledním slovům rozuměl bych tak, že značí snad jen poplatek z vaření piva, který odváděli měšťané k vaření piva oprávnění, ačkoli ve zprávách vožických nenalezl jsem zmínky, která by se k bývalému vaření piva vztahovala. Jedině při domě č. 100 n. čteme zprávu z r. 1629: „Berně z várek, kteráž je přijata z domu nebožtíka Adama Lykaona 2 denáry malý“. (V domě tom byla hospoda), r. 1620 z domu č. 25 n. platí se poplatek „z kotla“ za 7 let po 2 kopách.

Pivovar v zámku

Měšťané mívali snad právo pivovařiti a je šenkovati jeden po druhém, vařili je v pivovaru panském a měli sladovnu u rybníka. V privilegiu Michala Španovského daném obci r. 1581 praví se: „Jestliže by šenkování vína tak zhusta bylo, že by tudy překážka pivovaru panskému a vystavování piva se dála, tehdy to pán v moci sobě pozůstavuje, aby v té příčině řád se vymeziti mohl, aby podle vína šenkování várka přitom také mírným časem vycházeti mohla.

Jednalo se tu patrně o pivovar zřízený v novém zámku. R. 1590 v privilegiích Michalem Španovským potvrzených čteme zprávu o pivovaru tomto: „…. aby mohli sůl, železo nebo ocel kupovati a opět prodávati buď za peníze nebo obilí směňovati, však nečiníc pšenicemi nebo ječmeny újmu pivovaru mému vožickému nebo pacovskému.“ Také ve smlouvě o koupi panství z r. 1603 čteme jež o pivovaru, sladovně, humnech, spilkách atd.

Poplatek z kotle

V urbáři Fünfkircherově z r. 1620 čteme: „Šenkýři a hospodáři, kteříž hostinský domy mají, platí z haltýřů po 12 groších.“ Byly tu tedy domy šenkovní a hostinské, kde se ryby potřebovaly. V témže urbáři nalezl jsem také zápis o „poplatku z kotle“, který platili asi výrobci „páleného“ (kořalky). Bývalo to obyčejně zaměstnání žen, hlavně vdov.

V účtech čteme, že r. 1620 platil „každej vinopal z kotle 2 kopy, Dorota Brodníkova byla dlužna z kotle 1 kopu, 5 gr. V Táboře r. 1683 utržili pověrného z várek sousedských 67 zl. 30 kr., od kotlů v pivovaře 24 zl. Měšťané vařili pivo v pivovaře za plat. V té době jmenují se také „vejsadní krčmy“ ve vsích: Bělče, Buková, Bzová, Janov, Křtěnovice, Lbančice, Mutice, Pojbuky, Radostovice, Staniměřice, Třítež, Voldřichov.

Pokračování z min. týdne:

Když bylo řídké pivo na prodej, zvonilo se na zvonici

Sládkem byl ve Vožici r. 1606 Václav Špála, r. 1620 Václav Dvořáků. Z každé várky platívalo se tzv. posudné ve prospěch královské komory dle usnesení sněmu.

R. 1604 upomínán byl Mikuláš Španovský o zaplacení posudného do král. komory. (Arch. min. vn. S 139/23.) R. 1605 píše Václav Dvořecký z Olbramovic, Jacís. výběrčí posudného kraje bechyňského majiteli Vožice J. B. Fünfkircherovi, že ode dne Filipa Jakuba r. 1601 až do téhož dne r. 1605 z pivovaru vožického za 16 kvartálů posudného dluhuje. Aby je odeslal do Tábora do jeho domu a když by se to nestalo, píše „ …musil bych, ač nerad, MVti. list zatýkací na Vožici odeslati. Ale však vědouce o tom, nesmejšlím pro škodu Vaši, abyste k tomu přijíti dopustiti ráčili. S tím se VMti. na všem dobře šťastně míti vinšuji. Datum v městě Hradišti Hory Tábor v pondělí po květné neděli leta 1605“.

Teprve r. 1616 odvedl Fünfkircher 500 kop míš. za posudné a jiné škody a náklady s dobýváním jeho vzniklé. Omlouvá se, že mu od bratří Španovských při postupování statku vožického žádná varní registra odvedena nebyla. Tím byla věc vyřízena.

R. 1643 byl zde sládkem Pavel Hájek, před ním r. 1623 Václav Hošek. R. 1650 připomíná se Jan Sychra jinak Skřivan, sládek panský a Vít, bečvář panský. R. 1653 pokřtěna Anna, dcera Jana sládka zámku vožického (na jiném místě „při zámku vožickém“) a kmotrem byl jí sládek z Kamberka Jakub Nezavdal. R. 1656 při křtu dcery Alžběty zapsán otec Tomáš Holub, sládek panský v zámku a matka Dorota.

Chtěl do Tábora

R. 1667 je tu sládek Martin Lhoták zemřelý r. 1687. R. 1678 sládek z Ml. Vožice žádal o místo sládka „do verkštatu táborského“, ale byl povinen na tři léta od své vrchnosti povolení k tomu si objednati. R. 1680 byl sládek z Ml. Vožice do pivovaru táborského přijat. (K. Thir. Děj. pivov. táb. 40.), ale byl tu jen do r. 1683.

R. 1688 vařil pivo Vojt. Koníček a r. 1701 Jak. Hrach. R. 1742 zemřel Pavel Holub, sládek ve věku 78 let a r. 1745 jeho manželka Dorota.

Táborský děkan Bartoloměj Zelenka napsal ve svém deníku z r. 1681: „Vyprávěl mi uroz. pan Kryštof Přehořovský, že na panství vožickém, když je koupil jeho otec, zvyk měli zvoniti jedním z posvěcených zvonů, ve zvonici vožické, když řídké pivo bylo na prodej. Horlivý katolík ovšem ihned zlozvyk tento odstranil.“ (K. Thir ve Zprávě mus. táb.)

Nový pivovar

Stavba nového pivovaru projektována r. 1682. Hospod. inspektor Jan Ladislav Krinner píše vrchnosti z Krumlova dne 1. srpna 1682, že stavitel z Hluboké ( de Maggi) je nemocen a nemohl plán nakresliti, aby tedy vožický hejtman přijel na Hlubokou a Krumlov a zde věc projednal. Stavbu pivovaru se špýcharem nemůže stavitel pod 10 tisíc zl. dověsti a vystaví pivovar ve dvou letech.

Dne 24. března 1683 dokládá inspektor Krinner nutnost stavby Nového pivovaru: Je známo, že jest zde nutno vystaviti nový pivovar se špýcharem, který p. Přehořovský již dávno chtěl uskutečniti, když viděl a seznal, že panstvím vládnouti bude a sice z těchto důvodů:

1) že starý pivovárek v zámku je těsný a ohněm nebezpečný pro zámek, dvůr, kostel a městečko, také není dosti místa pro sladovnu a jiné.

2) Nemohou se dělati zásoby sladu, neboť není pro to místa, není tu byt pro sládka, dříví složené na zámeckém nádvoří zabírá místo a znečisťuje je.

3) V zámku pro slabost zdí nemůže se dáti více obilí na půdu, takže obilí se kazí a ztrácí. Zruší-li se pivovárek v zámku, může se pěkná galerie in quadro malým nákladem provésti a chodba ze zámku přímo do kostela skrze půdu nového pivovaru časem zříditi. Nyní je k tomu nejlepší příležitost a předkládá se k tomu plán.

Jelikož bude třeba velkého nákladu zvláště na sklepy a hluboké základy, sotva mohl by býti v pěti letech vystavěn. Stavitel p. Pausách chce býti za tři léta se stavbou hotov a náklad by byl 12 až 15 tisíc zlatých.

Zdroj: Táborský deník.cz | Foto: archiv města Mladá Vožice

Když bylo řídké pivo na prodej, zvonilo se na zvonici

Majitel rozpadajícího se objektu v Chýnově tu chce postavit ozdravné centrum. Zároveň ho nabízí na internetu ke koupi. Prý je to obchodní strategie.

Neví, co chce, nebo zkouší, která možnost je průchodnější? Zatímco na svých internetových stránkách informuje majitel objektu bývalého pivovaru v Chýnově na Táborsku o plánované velkolepé přestavbě na ozdravné zařízení a nabízí odprodej lukrativních podkrovních bytů, na realitních serverech nabízí za necelých 13 milionů korun celou nemovitost k prodeji.

Schován v malebných jižních Čechách, ale přitom velmi dobře dostupný, se nachází náš starý pivovar. Zcela unikátní stavba v sobě skrývá nečekaná tajemství... Pojďte je s námi objevovat...,“ takto láká v úvodu svých webových stránek společnost Walboria případné návštěvníky údajně ojedinělého wellness centra. Areál je ale ve skutečnosti z velké části prakticky před likvidací. Hrozí mu zřícení.

Nejjednodušší by bylo srovnat celý areál se zemí

Není na tom nic divného, jde o taktiku, jak nalákat případné investory. Je to součást obchodní strategie,“ reaguje na dotaz, co vlastně s objektem zamýšlí, majitel chýnovského areálu Stanislav Valek z Prahy, který vlastní společnost Walboria. Víc informací říci odmítá. Oficiální vyjádření prý poskytne až koncem září.

Obdobně pokulhává i nabídka na zakoupení apartmánu, který by v pivovaru umožňoval rekreaci či trvalé bydlení. „V obou případech vám pomůžeme s financováním. Nekupujete plány či nějaké představy jako u klasických developerských projektů, ale již konkrétní nemovitost,“ holedbá se na internetu společnost Walboria.

Namísto luxusních bytů však v Chýnově na náměstí stojí rozpadající se ruina, na jejíž záchranu by podle odborníků bylo potřeba okolo 100 milionů korun.

Části střechy hrozilo na jaře zřícení na dětské hřiště a hlavní silniční tah z Tábora do Pelhřimova. Na naše výzvy k jejímu odstranění majitel vůbec nereagoval. Částečnou nápravu sjednal teprve ve chvíli, kdy místní policie podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro obecné ohrožení,“ přibližuje stav údajného budoucího originálního wellness centra starosta Chýnova Pavel Eybert.

Podle jeho názoru je málo pravděpodobné, že se podaří celý areál zachránit. „Myslím, že přežijí jen hospodářské budovy, které jsou docela zachovalé a v jejichž části už funguje kadeřnictví a masáže. Samotný objekt pivovaru nejspíš skončí demolicí,“ míní starosta. Podotýká přitom, že město svého času také uvažovalo o odkoupení objektu, ale při ekonomické rozvaze došlo k názoru, že neexistuje projekt, který by za současných nákladů potřebných k rekonstrukci byl životaschopný.

Musela by to být superzáležitost nadregionálního významu, ale na nic takového jsme nepřišli,“ dodal Eybert.

K záchraně objektu by bylo potřeba minimálně kolem 100 milionů korun. „Jen záchranné stavební práce odhaduji na 30 až 40 milionů korun. Nejjednodušší by bylo areál srovnat se zemí,“ uvedl zástupce jedné z táborských stavebních firem, který si ale přál zůstat v anonymitě.

FAKTA Historie pivovaru

Byl založen v roce 1581. Nechal jej vystavět majitel chýnovského hradu Zdeněk Malovec z Chýnova. Pivovar často střídal majitele. Rozmach mu přinesli Schwarzenbergové, kteří jej vlastnili do II. světové války - posledním majitelem byl Adolf, kníže Schwarzenberg. Poté byla na pivovar uvalena národní správa. Poslední várka zde byla uvařena tři dny před koncem roku 1948. Poté jej přeměnili na sklad třeboňského piva. Od 70. let využívalo jeho část JZD jako sklady a kanceláře. Od začátku 90. let objekt chátral. Společnost Walboria ho koupila začátkem léta loňského roku.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: René Flášar


Roštín provoní pivo

[čtvrtek, 5. srpen 2010]

Roštín na Kroměřížsku bude o víkendu hostit tradiční Slavnosti piva, na které míří tisíce návštěvníků. Letošní ročník je ale trošku komplikovanější. Ve vesnici totiž silničáři opravují průtah, platí tam tak kompletní uzavírka.

Do tamního rekreačního areálu Kamínka, kde se slavnosti konají, budou lidé moci přijet jen ve směru od Zdounek, ze Střílek ne,“ upozornila kroměřížská policejní mluvčí Simona Kyšnerová.

Kvůli akci bude pro lepší průjezdnost také posunuta uzavírka. „Omezení bude platit až za křižovatkou s cestou vedoucí na Kamínka,“ vysvětlila.

Dvoudenní roštínské Slavnosti piva začínají už v pátek odpoledne a nabídnou vystoupení mnoha kapel a zhruba desítku druhů pěnivého moku. „Čepovat se bude Budějovický Budvar, Velkopopovický Kozel, Svijany, Bernard, Černý Orel či Pernštejn. Sudy narážíme v osmnáct hodin,“ láká Jarmila Dozbabová z Kamínky. Z kapel budou podle ní největším lákadlem slovenská Tublatanka a Desmod.

Kráceno. Další informace o této akci zde .

Zdroj: Kroměřížský deník.cz | Autor: Jarmila Kuncová


Starostové obou měst včera podepsali prohlášení o spolupráci v cestovním ruchu.

Historie chmele a jeho pěstování, propagace piva i vína, cyklostezky pro vyznavače jízdních kol, chmelová dráha pro příznivce výletního cestování na železnici – to jsou jen některé z dílčích projektů, které chtějí společně prosazovat severočeská města Litoměřice a Žatec. Představitelé obou měst včera v Žatci podepsali prohlášení o dlouhodobé vzájemné spolupráci v oblasti cestovního ruchu a snahy o přilákání většího počtu turistů a návštěvníků do regionu Poohří.

Obě města mají řadu společných vlastností – jsou to historická sídla s památkovými zónami, obě jsou střediska chmelařství a stále sílícího zájmu turistů. Vzájemná spolupráce bude mít regionální i nadregionální přínos. Společně mohou obě sídla vyvinout účinnější tlak na krajskou samosprávu či další instituce, než kdyby o vše žádala jednotlivě,“ uvedl starosta Žatce Erich Knoblauch.

Pro město Litoměřice je to už třetí podobné memorandum o spolupráci v cestovním ruchu. První jsme podepsali s církevním biskupstvím v Litoměřicích a druhé se sousedním městem Terezín, kde je známý národní památník. Žatec byl hned třetí na řadě,“ uvedl starosta Litoměřic Ladislav Chlupáč.

Stezka podél řeky má spojit obě města

Obě města spojuje také řeka Ohře. Společně chtějí dosáhnout, aby podél ní – celou trasu mezi oběma sídly – vedla kvalitní cyklostezka s moderním značením a dobrými službami pro výletníky.

Spolupráci chtějí postavit také na vztahu pivo – víno, dvou celosvětově oblíbených nápojích. Litoměřice jsou střediskem vinařství v Čechách a vzniká tam Svatostánek českého vinařství, v Žatci je zase v provozu Chrám chmele a piva. Obě tyto instituce budou spolupracovat. „V Žatci budou moci turisté ochutnávat i víno z Litoměřicka a v Litoměřicích zase pivo ze Žatce. Produkty si budou moci odvážet i jako suvenýry. Obě města se budou i vzájemně propagovat a nabízet zájemcům možnost návštěvy,“ uvedl Jan Novotný, vedoucí turistického informačního centra na žatecké radnici. Prohlášení bylo včera podepsáno právě v prostorách Chrámu chmele a piva.

Ústecký kraj bývá u řady lidí ze vzdálenějších míst republiky neustále vnímán jako oblast průmyslová, zdevastovaná, se špatným ovzduším, turisticky nezajímavá. My, kteří tu žijeme, ale víme, že to už dávno tak není. I tento předsudek chceme změnit ve spolupráci se Žatcem a nabízet atraktivní programy pro turisty a návštěvníky,“ řekl Jaroslav Tvrdík, místostarosta Litoměřic.

V Žatci žije necelých 20 tisíc obyvatel, v Litoměřicích je jich 24 tisíc. Obě města leží na řece Ohři, jsou vzdálena od sebe asi 60 kilometrů. Ohře právě v Litoměřicích končí a vlévá se tam do Labe.

Zdroj: Žatecký a lounský deník | Autor: Libor Želinský


Kdo udrží nejdéle tupláka?

[středa, 4. srpen 2010]

Toulovcovo náměstí v Litomyšli přivítá v sobotu Litomyšlský pivní festiválek aneb Litomyšlí napříč hudebními žánry. Od deseti hodin dopoledne až do noci budou účinkovat dechovka Bekras, Mužský pěvecký sbor, Xilt, Věneband, Rosa, Trilobajt, Rufus, Pendl, Bohemia Faria, Flumen a další kapely. Odpolední program zpestří několik pivních soutěží, jako například Lahváč turbobrkem či Držení tupláku na čas.

Více informací o této akci včetně seznamu zúčastněných pivovarů zde .

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: jah


V úterý starosta i místostarosta Matek města Roudnice nad Labem podali Radě České televize i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stížnost proti obsahové stránce odvysílané reportáže publicistického pořadu Reportéři ČT Dne 19.7.2010 od 21:35hod. na televizní stanici ČT1 s názvem „Chráněný pivovar bez střechy“.

Oba považují odvysílanou reportáž za zcela neobjektivní, neposkytující vyvážené informace, když tvrzení a zveřejněné informace Město Roudnici n. L. i oba stěžovatele znevýhodňují a poškozují.

Oba žádají Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby tato v rámci svých zákonem svěřených pravomocí celou věc projednala a následně rozhodla, že byl porušen zákon a uložila provozovateli vysílání sankce podle zákona, a dále uložila provozovateli vysílání přiměřenou pokutu.

Současný stav bývalého roudnického pivovaru můžete posoudit z fotografií, které naleznete zde.

Zdroj: Litoměřický deník.cz


Unikátní podzemní prostory budou moci návštěvníci spatřit o plaské pouti.

V případě, že by se koncem padesátých let minulého století studená válka změnila ve válku opravdovou, měli tehdejší funkcionáři vládnoucí Západočeskému kraji o úkrytu jasno. Azyl by jim poskytl kryt civilní obrany maskovaný cisterciáckým klášterem v severoplzeňských Plasích. Do těchto unikátních prostor se budou moci lidé podívat o příštím víkendu v rámci tradiční plaské pouti.

Podle Adriany Šmejkalové z Národního technického muzea převzalo muzeum kryt v loňském roce od Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje. „V době, kdy spuštění jaderného konfliktu mohlo být otázkou pouhého nedorozumění, hledaly kompetentní orgány vhodné místo pro válečný úkryt reprezentantů státní správy Západočeského kraje. Našly je právě v areálu kláštera v Plasích – památky položené dostatečně daleko od západočeské metropole, ale přesto odtud dobře dostupné,“ vysvětluje Šmejkalová. „V roce 1963 proto byly někdejší prelátské, později zámecké sklepy pod objektem nového opatství kláštera přebudovány na kryt civilní obrany. Ve vložených betonových konstrukcích mělo sto padesát krajských soudruhů přečkat šest kritických dnů radioaktivního nebo chemického zamoření,“ pokračuje pracovnice.

I poté, co napětí studené války pominulo, byl kryt podle Šmejkalové udržován v pohotovostním stavu jako krizové útočiště Okresního úřadu Plzeň–sever. „Návštěvníkům bude umožněno si kryt prohlédnout o tradiční plaské pouti během víkendu 14.–15. srpna. Prohlídky budou vycházet každou půlhodinu od 9 do 17 hodin. S ohledem na omezený počet míst je vhodné si prohlídku rezervovat telefonicky nebo e–mailem,“ pokračuje.

Kromě mimořádných prohlídek krytu bude možné navštívit rovněž další objekty spravované Národním technickým muzeem. „Klášterní sýpka s královskou kaplí a hodinovou věží je přístupná prohlídkovým okruhem. Návštěvníci zde mají navíc možnost zhlédnout výstavu věnovanou minulosti, současnosti a budoucnosti plaského pivovaru. Součástí instalace je také výběr exponátů ze sbírek Muzea architektury a stavitelství, které budou od roku 2015 prezentovány v adaptovaných prostorech pivovarského areálu v rámci Centra stavitelského dědictví,“ zve Šmejkalová.

Jako tradičně se návštěvníci kláštera mohou podívat také do dalších unikátních prostor – vodního a podzemního vzdušného systému. „Prohlídky jsou opět určené osobám starším 10 let, bez klaustrofobie a podpatků. Vycházet budou čtrnáctičlenné skupiny, takže i v tomto případě je dobré si rezervovat místo,“ dodal plzeňský památkář David Růžička.

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor: Pavel Korelus


Přehlídku českých pivovarů, koncerty domácích i zahraničních kapel či pouťovou zábavu u kostela připravili pro návštěvníky organizátoři 13. ročníku Krkonošských pivních slavností. Tradiční vrchlabská akce vypukne v centru města už tuto sobotu.

Pořadatelé chtějí navázat na loňský formát akce, který se blíží spíš hudebnímu festivalu. „Původně malá městská slavnost dnes patří mezi nejvyhledávanější regionální události. Návštěvníci přivítali loňské novinky s nadšením, a proto jsme se rozhodli zachovat nové pojetí akce i v letošním 13. ročníku,“ říká Vladimír Paulů z pořádající agentury P. Production.

Stejně jako v loňském roce se proto program bude odehrávat na dvou pódiích. Náměstí bude patřit především stálicím české hudební scény. „Letos se po mnoha letech do Vrchlabí vrátí oblíbená kapela Yo Yo Band, zahraje také Michal Hrůza s Kapelou Hrůzy. Mimo jiné dále vystoupí Karel Kahovec s legendárními George and Beatovens a hostujícím Viktorem Sodomou, o dobrou zábavu a podiovou show se postará retro-kapela The Peripeties,“ vypočítává Paulů.

V zámeckém parku Za Konírnou dostanou prostor alternativní hudební žánry a dýdžejové z krkonošského labelu Sunlab.cz. Hlavním lákadlem je legendární anglická space funková parta Kava Kava. Zahraje také česká rock´n´rollová formace s britským zpěvákem The Roads, elektropopová Cartonnage nebo domácí Cémur Šámur.

Součástí programu bude pouť u kostela sv. Vavřince, která navazuje na tradici vrchlabské Vavřinecké poutě. Po celou dobu slavností lidé mohou ochutnávat z rekordní nabídky 16 tuzemských pivovarů, zastoupeni budou samozřejmě i výrobci z Krkonoš a okolí. Nejoblíbenější značku si návštěvníci tradičně zvolí v pivním referendu, jež se koná už od roku 2001. Na své si přijdou také gurmáni. Kromě jiného na ně čekají krkonošské vepřové hody. Lidé nebudou zlatavý mok jen popíjet a hodnotit, ale přímo na náměstí si navíc budou moci prohlédnout výrobu typicky českého nápoje. Místní pivovar totiž do centra města přiveze mobilní varnu a proces vaření piva zájemcům ukáže.

Slavnosti začnou na hlavním pódiu úderem 9. hodiny, vedlejší scéna se rozjede ve 13.00. Vstupné zůstává na loňské úrovni, tedy 150 korun. Náměstí T. G. Masaryka bude od sobotního do nedělního rána pro motoristy uzavřeno. Také pěší bez platné vstupenky musejí centrum obejít.

Bližší informace o této akci včetně programu a seznamu zúčastněných pivovarů najdete zde .

Zdroj: Krkonošský deník.cz | Autor: Tomáš Plecháč


Novotou svítící orloj zdobí motivy z pěstování a sklizně chmele, dvanáct apoštolů nahrazují hrací karty, nechybí kostlivec se zvonkem stejně jako na pražském díle mistra Hanuše. Nápad architekta Vaníčka vybudovat v Žatci orloj uvedl v život pražský umělecký kovář Petr Podzemský.

Orloj tvoří ocelová konstrukce o rozměrech 4 krát 7 metrů potažená měděným reliéfem, rarita přišla zhruba na dva miliony korun. Postavy na orloji znázorňují oslavu ukončení sklizně chmele, takzvanou dočesnou. Pohyblivé osoby si připíjejí půllitry piva. Pod nimi se otevírá peklo, jak si ho představují žatečtí pivaři, a latinský nápis Pamatuj piva z žateckého chmele. Nad postavami se rozprostírá pivařské nebe.

Nechybí mu zvěrokruh ani kostlivec

Nový hodinářský stroj bude součástí turistické atrakce Chrám chmele a piva, která se pro návštěvníky otevře na konci srpna. "Tak jako se v Praze chodí do slavné hospody U Fleků pod hodinami, bude se do Chrámu chmele vcházet pod chmelovým orlojem," řekl Jiří Vaníček, architekt celého projektu. Moderní orloj ukazuje nejen hodiny, ale díky zvěrokruhu také astronomický čas, podobně stroje v Praze či v Olomouci.

"A pohybující se figurky symbolizují práce, jaké se v tom kterém čase právě mají provádět na chmelnicích. Třeba zavádění, česání nebo balení chmele," vysvětlil architekt města. Každou celou hodinu se stejně jako na Staroměstském náměstí v Praze rozklinká zvoneček v ruce kostlivce. Místo apoštolů se ale zpoza dvířek ve dně sudu objeví mariášové karty; jen motiv zelených listů jejich tvůrci vyměnili za chmelové šišky.

Žatec už myslí na příští sezonu

Chmelový orloj je jen součástí rozsáhlého projektu, kterým chce město Žatec od příští letní sezony lákat turisty. Novou dominantou města bude Chmelový maják s unikátním výtahem a 3D projekcí letu nad Žatcem. Hned u rozhledny a naproti Muzeu chmele, kam se turisté podívat mohou již dnes, předělávají tvůrci projektu jednu ze sušáren chmele na Regionální informační centrum. To bude návštěvníky lákat na bludiště z chmelových žoků nebo největší křišťálovou šišku chmele na světě. Celkem projekt přijde na 210 milionů korun. Náklady hradí zejména Regionální operační program Severozápad, přispívá i město Žatec.

Chmelový orloj v reálu můžete shlédnout mj. i na tomto videu.

Zdroj: Hobby iDnes.cz

Unikátní orloj s chmelařskými motivy oslavuje pivo a odbíjí hodiny v Žatci

Žatec, Louny - Mezi nimi je ovšem velká konkurence, a tak bojují o zakázky i o zviditelnění v reklamě.

Teplé slunečné léto přeje spotřebě studeného piva a pivovarníkům zvyšuje tržby. Naopak když je léto chladné a deštivé, piva se vypije méně.

Letošní ráz léta výrobcům piva přeje, pivovary mají sice plno práce, ale na tržbách zase mají doslova žně. Zároveň je ovšem mezi českými pivovary velká konkurence a podniky se musejí předhánět jak v kvalitě nabídky, tak například i ve „zviditelnění“ formou reklamy či třeba sponzoringu veřejných událostí. To se týká i pivovarů v okrese Louny.

Počet značek i druhů piv v České republice trvale roste. Momentálně jich je na trhu přibližně 450,“ uvedl včera Jan Veselý, ředitel českého svazu pivovarů a sladoven.

Pivní značka Louny například dlouhodobě spolupracuje s hipodromem v Mostě. „Pořádáme národní závod o Pohár piva Louny a dlouhodobě podporujeme místní jezdecký oddíl,“ uvedla Daniela Klančíková, manažerka značky Louny. Přímo v Lounech se přitom už žádné pivo nevaří, výroba v tamním pivovaru byla ukončena. V areálu vzniklo distribuční centrum pro rozvoz piva. Pivo s etiketou Louny se ve skutečnosti vaří v jiných městech. Jiný pivovar zase zve zájemce na letní turistickou návštěvu do Žatce, na prohlídku metropole chmelařství a pivovarnictví a na ochutnávku piva Master ve vybraných restauracích. „Po předchozí prohlídce města chmele – kam jinam než na pivo. Pojďte se přesvědčit o pravdivosti tvrzení Tadeáše Hájka z Hájku o místním chmelu a ochutnejte naše novinky,“ uvedla Lucie Neubergová, zastupující značku Master.

Pivovary se také doslova perou o to, kdo bude přes léto zásobovat tuzemské hudební festivaly.Během prázdnin jich v Česku proběhne téměř stovka a vytočí se na nich tisíce hektolitrů piva,“ napsal server Lidovky.cz. To je další zakázka s obrovským výdělkem, další pivovarské žně.

Zdroj: Žatecký a lounský deník | Autor: Libor Želinský


Holandskému pivovaru Koelschip so sídlom v meste Almere sa podarilo vyrobiť pivo so 60-percentným obsahom alkoholu, čo je nový svetový rekord v danej kategórii.

Doteraz najsilnejšie pivo s obsahom 55 percent alkoholu uviedol na trh minulý týždeň (19.-25. 7.) malý škótsky pivovar BrewDog - viz tento odkaz. Z tohto produktu s názvom The End of History (Koniec dejín) sa vyrobilo iba 12 kusov a cena každého balenia, ktoré je umiestnené v mŕtvolkách lesných zvieratiek, začína pri 500 librách.

Holanďania sú podstatne ľudovejší - za ich trojdecové pivo zaplatia záujemcovia "iba" 34 eur. Majiteľ pivovaru Jan Nijboer, s ktorého menom sa spája už jeden niekdajší rekord v rovnakej oblasti - 45-stupňové pivo Oblix, prostredníctvom holandskej agentúry ANP vyzval, aby sa jeho produkt nekonzumoval ako pivo, ale vychutnával ako koktail z krásneho pohára na koňak alebo whisky. V reakcii na výrobok škótskeho rivala nazval svoj produkt Start the Future (Začiatok budúcnosti). Obe strany však súboj na diaľku vnímajú viac-menej z tej humornej stránky.

Zdroj: HN Online.sk | Autor: TASR


V Polabí teď fungují tři pivovary. Týdeník Sedmička navštívil ten největší a nejmenší.

Komplex budov, u vjezdu závora a místnost s vrátným. Osmdesát zaměstnanců, z toho přibližně polovina ve výrobě.

Rodinný dům se zvonkem, který přivolá rovnou majitele. Žádní brigádníci, natožpak lidé zaměstnaní „na stálo“.

Dva rozdílné popisy charakterizují totéž: pivovar. V prvním případě ten vůbec největší v Polabí, podnik v Nymburce, kde vaří Postřižinské pivo. A jeho protipól? Minipivovar Svatý Ján v Polepech, vesničce u Kolína. V čem se oba liší?

Původní i moderní

Exkurzi obvykle začínáme u pamětní desky spisovatele Bohumila Hrabala,“ poukazuje Bohumil Valenta, sládek v nymburském pivovaru, na malé místo u takzvané sladovny. „Ještě než Hrabal umřel, dal souhlas k užívání názvu Postřižinské pivo,“ říká Valenta.

Foto

A jak působí areál, který se stal slavným právě díky románu Postřižiny, v „moderní době“? „Varna je plně automatizovaná, všechno se dá pohlídat přes počítač. Přesto tady pracují vařič a jeho pomocník,“ popisuje Valenta. Příznačná slova: v Nymburce se snaží jít s dobou, ale zároveň zachovat co možná nejvíc původního.

Přesto pivovar, řadící se mezi střední, působí jako továrna. Zvlášť když člověk v ten samý den navštíví i minipivovar Svatý Ján…

Polepský podnik vybudoval Martin Karaivanov. Coby strojař si sám vyrobil celou technologii, vařit pivo začal v roce 1996. O svých produktech – dvousladové dvanáctce Fešák, pšeničné, spodně kvašené dvanáctce Oliver, polotmavé čtrnáctce Mazel, polotmavé žitné třináctce Mates či jednosladové dvanáctce Povstalec – mluví s láskou. „Ne vždy jsem udělal ideální pivo, zvlášť ze začátku,“ říká s úsměvem Karaivanov. „Žádnou várku jsem však vylít do kanálu ještě nemusel.

Vaří dvakrát či třikrát do měsíce, o nabídce informuje na internetu. Zájemci o jeho pivo chodí s pet lahvemi přímo k němu domů. „Nechci výrobu zvětšovat, takhle jsem spokojený. Jsem nezávislý, na různé výtky můžu, ale nemusím reagovat,“ pochvaluje si Karaivanov, který prodává půllitr piva v průměru za pětadvacet korun.

Na výrobu nápoje, který nefiltruje, stačí Karavainovi pár místností. Kádě ve varně působí jako zmenšeniny těch v Nymburce. Teplota v minipivovaru je prakticky stejná. Zato v nymburském komplexu hosta při přechodu z varny do spilky studí rozdíl přibližně pětadvaceti stupňů. „Obvykle si beru bundu,“ říká Valenta.

Chystají se tady přes léto opravy. Investice bude přes devět set tisíc,“ hlásí „nymburský“ Valenta. „Potřebuju do sklepa přidat ještě jednu bečku. Tři jsou málo. Když dělám ležák, jsou všechny na dlouho obsazené a to nemůžu vařit,“ říká „polepský“ Karaivanov.

Srovnávat pivovary, v nichž jsou oba muži sládky, dost dobře nejde. Oni dva však mají mnoho společného. Preferují pivo z menších pivovarů, oba mohou hovořit o zahraničních zákaznících. Pivo z Nymburka se vyváží do Německa, Skandinávie, Francie, Ruska nebo do Itálie, Karaivanovovu technologii už koupili ruský a vietnamský zájemce.

A také exkurzi po pivovaru Valenta i Karaivanov zakončují shodně: „Ochutnáte?“ neopomenou se zeptat…

Návrat na „pivní mapu“

Kromě těchhle dvou funguje pivovar ještě na Kutnohorsku – Hubertus v Kácově. Jinde v Polabí se momentálně zlatavý mok nevaří. V příštích měsících by se to však mělo změnit.

Od roku 2001 pracujeme na rekonstrukci. Žádný termín ale radši nepovím,“ říká Milan Starec, spolumajitel pivovaru v Kostelci nad Černými lesy, který by se měl v dohledné době vrátit na „pivní mapu“. Teď místo slouží jako muzeum, kam se může vypravit na exkurzi každý, koho zajímá historie pivovarnictví v Česku.

O obnovu pivovaru se snaží i v Kutné Hoře. Ten koupila a následně po 436 letech uzavřela společnost Heineken, výrobu piva Dačický přesunula do Velkého Března. Areál stále patří městu, které jej nyní nabízí k prodeji.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Jan Hamrník


K medové svini holota popíjí pivo lásky

[úterý, 27. červenec 2010]

Minipivovary už zdaleka nejsou lákadlem jen pro milovníky piva. Stávají se oblíbeným cílem turistů.

Do minipivovarů už nemíří jen milovníci zlatavého moku, ale i turisté za neobvyklými zážitky. S chutí piva připravovaného podle několik set let starých receptur se mohou vrátit do minulosti.

Středověká krčma Dětenice, pozdrav Pánbůh,“ ozývá se příjemný ženský hlas v telefonu.

Na místě si ale dobově oděná obsluha žádné servítky nebere.

Co budeš žrát a chlastat, holoto?“ ptá se hostů. Ve stylové dětenické hospodě mohou mít skutečně pocit, že se ocitli o několik století nazpět.

Pivo vaří tamní minipivovar. „Je to pivo lásky,“ tvrdí jeho ředitel Petr Jindrák.

Pivo v Dětenicích se vařilo už v roce 1307. Podle pověsti podle receptury loupeživého rytíře Artura, přepadal vesnice a naživu nechával jen mladé panny, které jemu a jeho mužům musely být po vůli. Při každém úplňku mu ta nejkrásnější musela uvařit zázračné pivo lásky, prý podporovalo potenci. Historickou metodu výroby piva z tradičních surovin na otevřeném ohni lze spatřit na vlastní oči při exkurzi v pivovaru a přitom si prohlédnout dobové interiéry sladovny, bednárny, varny, laboratoře, chmelnice, ležáckých sklepů, spilky, ledárny, historické sklepy a originální pivovarnické muzeum.

Na exkurzi do muzea piva láká také jeden z nejmodernějších minipivovarů v Evropě ve Vrchlabí a zájemcům ochotně ukážou varnu, spilku s kvasnými káděmi a pivní sklep i v rychnovském minipivovaru.

Vedle pivovaru máme také letní pivní šenk, kde se pivo točí přímo z tanků a asi na dvou stovkách fotografií je tam zobrazena historie vaření rychnovského piva od roku 1913 do roku 1948,“ říká jednatel rychnovského Městského Podorlického pivovaru Tomáš Konvalina.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Jana Krejčová


Malé pivovary s vlastními restauracemi či pivnicemi jsou vítaným zpestřením pro turisty, některým pivovarníkům stačí zájem sousedů z nejbližšího okolí. Minipivovary obvykle sázejí na tradiční receptury staré desítky i stovky let.

V Královéhradeckém kraji je několik minipivovarů, které nabízejí své pivo ve vlastních hospodách. Mnohé, třeba dětenický pivovar se středověkou krčmou, se těší značné oblibě. V Dobrušce je k zase vidění historická varna z roku 1936 a nejmenší sladovna v republice.

Kněžna, Kaštan a Zilvar, tak se jmenují piva, která mohou lidé ochutnat v Rychnově nad Kněžnou v hospůdce přímo u pivovaru nebo v tamním hotelu Havel.

Tajemství rychnovského piva?

Původní receptury

Jsou to klasická kvasnicová nefiltrovaná piva vařená starou českou technologií. Jejich tajemství spočívá v původních recepturách sládka JanaMikše z 20. a 40. let minulého století. Ten pivovar koupil v roce 1918 od šlechtického rodu Kolowratů, ale s nástupem komunistů k moci o něj v roce 1948 přišel. Pivo se tam vařilo až do roku 1962.

Piva tam připravují bez náhražek a konzervačních látek, chmel odebírají ze žatecké oblasti a vodu čerpají z vrtu u nedalekého Synkova. Dvanáctistupňového kvasnicového Rampušáka podle původní receptury vaří Staročeský pivovárek v Dobrušce. Světlý ležák už ochutnali v mnoha městech, točí ho i některé hospody v Hradci Králové. Prodává se v pivovarské prodejně a u několika odběratelů. V dobrušském pivovaře si návštěvníci mohou chvílemi připadat jako ve skanzenu. Kromě posezení a ochutnávky piva si totiž mohou prohlédnout i varnu z roku 1936, kde se Rampušák vyrábí, a pivovarský klenot - sladovnu. Ta je nejmenší v České republice a převažuje v ní ruční práce.

Za „medvědím“ pivem do vrchlabské bašty

Hotel s minipivovarem Pivovarská bašta se nachází na břehu Labe na severním okraji Vrchlabí. Minipivovar dodává pivo do restaurací v širokém okolí, především však zásobuje vlastní zařízení. Interiér restaurace je rozdělen do tří sálů. V pivnici mohou návštěvníci vidět varnu, ve sklepě je Rytířský sál, odkud je prosklenými okny vidět další část sklepení s kvasnými káděmi i ležáckými a stáčecími tanky. Do restaurace a pivnice v areálu minipivovaru míří především zahraniční návštěvníci Krkonoš. Lahvové pivo a upomínkové předměty je možno koupit v tamní prodejně.

V minipivovaru se čepuje Krkonošský medvěd tmavý ležák s příchutí třešní, Krkonošský medvěd tmavý ležák, Krkonošský medvěd granát s příchutí medu a Krkonošský medvěd světlý kvasnicový ležák. Pivovar pořádá také prohlídky provozu.

Kdo z Hradečáků by neznal malebný hostinec s pivovarem u Hušků, který stojí na návsi vesničky Běleč nad Orlicí, nedaleko krajského města. Mnoho cyklistů prohánějících se hradeckými lesy si v tomto pivovaru dá jedno pivo na osvěžení. Vaří tam světlý kvasnicový ležák Car, příležitostně i tmavé amedové pivo. Pivovar byl založen roku 1994.

K nejpopulárnějším v kraji patří zámecký pivovar v Dětenicích na Jičínsku. Jeho majitelé vsadili na výrobu piva podle receptu z 18. století. Pivo se tam vaří z tradičních surovin původním postupem na otevřeném ohni. Pivovar svým návštěvníkům nabízí prohlídku dobových interiérů, sladovny, bednárny, varny, laboratoře, chmelnice, ležáckých sklepů, spilky a ledárny.

Co budete chlastat a žrát?

ptají se krčmáři v Dětenicích

Středověk pak dýchne na příchozí především v historických sklepích, v nichž vznikla středověká krčma a kde stylově oděná obsluha oslovuje hosty jadrnou staročeštinou. Krčma je útočištěm "žebráků", návštěvníky baví tanečnice, šermíři, kejklíři či fakír.

Pivovarnickou tradici vMiletíně oprášil sládek Svatopluk Ďupal, který vaří pivo v nově založeném sousedském pivovaru. Zatímco jiné pivovary s vlastními restauracemi sázejí na propagaci, aby přitáhly turisty, v Miletíně se vaří pivo hlavně pro sousedy.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Petr Broulík s přispěním Pavla Bednáře


Na domácí atmosféru, speciály, pivní lázně, ale i to, že si tu můžete vlastní nápoj sami vyrobit lákají malé pivovary. V Olomouckém kraji je jich necelá desítka a na návštěvnost si nestěžují. Dokonce zatímco jinde se pomalu vzpamatovávají z hospodářské recese, majitelů malých rodinných pivovarů každým rokem přibývá.

Jak je to možné? „Krize se dotkla celé gastronomie, malé pivovary nevyjímaje. Jsou však pružnější, mohou vařit speciály, na které lákají. Navíc se dá říct, že krize částečně pomohla rozšířit minipivovary z turisticky zajímavých lokalit i jinam,“ řekl ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Lidé jsou podle něj ochotni kvůli kvalitnímu českému domácímu pivu sáhnout do svých peněženek hlouběji. Potvrzují to i majitelé pivovarů.

Krize se nás dotkla jen minimálně, na dva roky se zvedly ceny surovin, takže jsme museli o trošku zvednout i cenu piva. Lidé sice chvíli nadávali, ale i tak si pivo koupili, chutná jim,“ říká spolumajitel a sládek Prvního soukromého pivovaru společenského v Lipníku Radek Sekanina. Ten vaří pivo se svým tchánem Pavlem Adámkem už od roku 2004. Oba byli kdysi v oboru nováčky, přesto už za své pivo sbírají ocenění u běžných konzumentů i odborníků. „Pivo nepasterizujeme ani nefiltrujeme, ale při správných teplotách vydrží klidně tři měsíce,“ řekl Sekanina. V pivovaru oba sládci provozují i nekuřáckou restauraci, která je zařízená v dobovém duchu a zaměřuje se na českou kuchyni.

Na několika místech Olomouckého kraje můžete popíjet pivo, které předtím zrálo v ležáckých sklepích přímo pod vámi. Tak totiž fungují malé rodinné pivovary, které bývají spojené s restaurací.

Nechtěl jsem tady mít televizi nebo automaty. Chci, aby sem přišli lidé posedět a přečíst si noviny, tak jak to bývalo dřív,“ dodal sládek. Stejně jako on se pro vlastní malý pivovar rozhodlo dalších několik provozovatelů v Olomouckém kraji.

A jak malé pivovary fungují? Většinou jde o restaurační provoz, kde se v jedné místnosti vaří pivo a v té druhé, kde je hospoda, se točí rovnou z ležáckých tanků zákazníkům do sklenic. „Varnu piva máme přímo v restauraci, takže se lidé mohou dívat, jak se pivo vaří,“ řekl provozovatel minipivovaru Parník Přerov Alois Karas.

Nejen název přerovského pivovaru, ale i jeho interiér nabízí návštěvníkům pocit, že se ocitli na záoceánském parníku. Atmosféru dokreslují i jména čepovaných piv jako desetistupňový Námořník, jedenáctistupňový Jantar, polotmavý třináctistupňový Pirát a v současnosti i tmavý hořký žitný speciál Přerovský Negr. „Dříve jsme říkali, že budeme speciály vařit jen při větších příležitostech, ale máme hodně nových receptur, které chceme vyzkoušet, tak teď na čepu nabízíme vždy alespoň jeden speciál,“ dodal Karas. Ani Parníku se podle Karase krize nedotkla nijak významně. „Lidé k nám sice v létě chodí méně, ale s krizí bych to rozhodně nespojoval.

Minipivovarů je v Česku osmdesát, lákají pivaře i turisty

Počet malých rodinných pivovarů každým rokem narůstá. „V roce 1990 byl v Česku jeden malý pivovar v Praze U Fleků, dnes jich je osmdesát a do dvou let jich bude sto,“ řekl ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Dobré pivo je stále obrovským lákadlem nejen pro české pivaře, ale i pro turisty. Majitelé malých pivovarů to vědí, proto vymýšlejí stále další a další nápady, kterými lákají zákazníky. Kromě tradičních piv nabízí již zmíněné speciály, ale také staví své pivovary v zajímavých lokalitách nebo lákají na pivní lázně či exkurze smožností uvaření vlastní várky.

Potvrzuje to i majitel a sládek nejmladšího minipivovaru v kraji František Halaxa. Za dobu své roční existence se stal pivovar v Loučné nad Desnou vyhledávaným místem. „O zákazníky nemám nouzi, pivovar leží v turisticky zajímavé lokalitě a prostředí restaurace Na Staré poště má skvělou atmosféru. Chodí turisté i místní,“ řekl Halaxa. Než postavil svůj Rodinný pivovar Bravůr, patřily Jeseníky k bílým místům na mapě českých pivařů. V současnosti sládek vaří světlý ležák Loučenský Václav, polotmavé třináctistupňové pivo, Kalifornské Ale, Mnichovské jedenáctistupňové, ale i tmavé, pšeničné či medové pivo. Majitel své pivo nabízí také dalším hospodám, narazit tak na něj můžete v Olomouci, na Vysočině nebo dokonce v Praze.

Také v Olomouci lákají na výjimečný pivařský zážitek. Pro toho, kdo se nespokojí s pouhým pitím svého oblíbeného nápoje, si provozovatelé Hostinského pivovaru Moritz připravili jednodenní exkurze, na kterých se zájemci dozvědí základní informace o výrobě piva, a také si sami uvaří jednu várku. Nekuřácká pivnice nabízí kromě popíjení také česká a haličská jídla. Dát si tu můžete světlé desetistupňové, jedenáctistupňové a dvanáctistupňové pivo Moritz.

Za na místě vyrobeným pivem můžete v Olomouci zamířit také do Svatováclavského pivovaru. Podnik, který si lidé zvykli navštěvovat přímo v centru města, se nedávno přestěhoval na novou adresu. „Ačkoliv jsme provoz zahájili teprve před dvěma měsíci, na návštěvnost si nemůžeme stěžovat. Se začátkem školního roku čekáme také studenty, kteří mohou využít snídaní nebo wi-fisítě,“ řekla majitelka pivovaru Renata Kubíková.

Také tady chystají pro zákazníky další služby. „V září chceme otevřít pivní lázně pod pivovarem. Lidé si mohou kromě koupele s pivními silicemi vyzkoušet také solnou saunu a do budoucna chystáme masáže,“ dodal majitel lázní Josef Knapek.

A co si v pivovaru můžete nechat načepovat? Vaří se tu desetistupňový Vašek, Svatováclavské dvanáctistupňové a třináctistupňová piva višňové, medové, Hefe-weizen a Černé pivo pana Bruna. V nekuřácké restauraci se zahrádkou si lidé mohou dát k pivu českou kuchyni nebo steak. „Naše pivo zatím neochutnáte v žádné jiné restauraci ani na slavnostech, chceme se nejprve zaměřit na vlastní pivnici,“ upřesňuje Kubíková. A jestli vnímají druhý olomoucký pivovar jako konkurenci? „V žádném případě. Myslím, že Olomouc je dost velká na dva pivovary. Dokonce si navzájem chodíme ochutnávat a chválit pivo.

Na domácí pivo vsadil i nejstarší z dosud fungujících minipivovarů, který otevřel provozovatel před jedenácti lety v Prostějově. První domácí pivovarUkrále Ječmínka nabízí Prostějovské desetistupňové, tmavé, višňové a pšeničné třináctistupňové a také Prostějovské šestnáctistupňové speciál.

***

FAKTA

Kam na pivo

vařené na místě?

Svatováclavský pivovar

Olomouc

Vašek 10°

Svatováclavská 12°

Černé pivo pana Bruna 13°

Řezané pivo pana Jošta

višňové 13°

medové 13°

Hefe-Weizen 13°

Hostinský pivovar Moritz

Olomouc

Moritz 10°

Moritz 11°

Moritz 12°

První domácí hanácký pivovar

U krále Ječmínka

Prostějov

Prostějovská ječná desítka

Ječmenný ležák 12°

Černý Anděl 13°

Pšeničný Weissbier 13°

višňové pivo 13°

První soukromý pivovar společenský v Lipníku

Lipník nad Bečvou

Lipnický světlý ležák 11°

Lipnický tmavý ležák 12°

Rodinný pivovar Bravůr

Loučná nad Desnou

světlý ležák Loučenský Václav

polotmavé pivo 13°

Kalifornské Ale

Mnichovské pivo 11°

tmavé, pšeničné či medové pivo

Parník

Přerov

Námořník 10°

Jantar 11°

Pirát polotmavé 13°

Přerovský Negr 13°

Zdroj: jednotlivé pivovary

Varnu piva máme přímo v restauraci, takže se lidé mohou dívat, jak se pivo vaří.“ Alois Karas Parník Přerov

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Barbora Taševská


Pivo z malých pivovarů se těší stále větší oblibě. Na východě Čech přibývá restaurací, které vsází na originalitu.

Speciální ležáky, piva s příchutí medu nebo třešní, i takové lahůdky se dnes vaří na východě Čech. Přibývají nové druhy piva i minipivovary a restaurace, které se na ně specializují. V Hradci se koncem prázdnin otevře hostinec, kde se bude čepovat hlavně pivo uvařené malým pivovarem Pavla Kubíka.

Začal jsem s prvními pokusy vaření piva již před desítkami let. Postupně jsem vypiplal své pivo tak, aby mi chutnalo. Zájem mezi známými byl velký, a tak jsem výrobu postupně rozšiřoval a nyní dokončuji další úpravy a začnu pivo i prodávat,“ řekl Kubík, jehož pivovar v přístavku u rodinného domu na Novém Hradci začne produkovat první „oficiální“ pivo během pár týdnů.

Pro novou restauraci v Gayerových kasárnách vytvořil pivo podle požadavků „na míru“. Světlá nefiltrovaná desítka dostala jméno podle vznikající hospody - Kohout. Ta se chce vyjma plzeňského piva specializovat na malé pivovary.

Budeme nabízet několik dalších piv z menších českých pivovarů a jednou za čas chceme představovat zajímavé zahraniční značky,“ uvedl jeden z provozovatelů restaurace Petr Matys.

Petr Hošek si zřídil minipivovar U Antéňáka ve sklepě pod svým bytem na Pospíšilově třídě, kde se jednou za měsíc scházejí členové jeho Privátního klubu přátel dobrého piva. Má už třiašedesárt členů, noví členové se přijímají hlasováním jednou za dva roky. Vaří se tam dvanáct druhů piv, včetně těch, které se vaří ve větším pivovaru v Žamberku.

Je to dvanácti až osmnáctistupňové pivo. Nejznámější je asi Stoják, Světlý ležák, Tmavý ležák, černý Stout Bard,“ vyjmenoval Hošek.

Zájem o piva z malých pivovarů stoupá

Lidé přišli na to, že jsou lacinější a daleko chutnější než komerčně vyráběná. Vaří se poctivě jen ze surovin, které jsou k tomu určeny - ze sladu, vody, kvasnic, chmele, neředí se a nepřidávají žádné urychlovače. V Hradci si hodně lidí vaří pivo, i doma na sporáku, spousta si jich ke mně chodí pro kvasnice,“ řekl Hošek.

Pivo se vaří i v Bělči nad Orlicí U Hušků.

Včelka ochucená medem, světlý nefiltrovaný kvasnicový ležák Car a druhým rokem tmavý nefiltrovaný ležák Carevna,“ uvedl sládek Josef Voltr.

Pouze na zakázku vyrábí minipivovar Milana Rambouska v budově krajského úřadu.

Specialitou je třináctiprocentní kaštanomedový Speciál s pravým a čistým kaštanovým medem. Podstatná část surovin je však bohužel dovozová, aby se zachoval ten správný požadovaný charakter piva. Další specialitou je Chilli pivo Arizona, Halloween-dýňové pivo, které se vyrábí pouze v době sklizně těchto plodů, známé je šestnáctiprocentní černé pivo a jako vzpomínka na Hradec z let 1499 se ojediněle vyrábí Hradecké bílé - pivo pšeničné, které tehdy mělo dosti výraznou tradici,“ vysvětlil Rambousek.

Minipivovary si v kraji stihly vybudovat dobrou tradici. Hradec Králové letos hostil i první pivní festival malých a středních pivovarů z regionu. Mimo Hradecka fungují další minipivovary v Dětenicích, Miletíně, Rychnově nad Kněžnou a ve Vrchlabí.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Jana Krejčová


Nepřetržitě už více než pět set let se v Praze vaří domácí pivo. Týdeník Sedmička přináší stručného průvodce sedmi pražskými minipivovary.

Spojení dobrého jídla s dobrým pivem. Vlastním. To nabízí stále více minipivovarů. Lidé si v nich mohou dát různě kořeněná a speciálně kvašená piva doplňující tradiční nabídku.

Domácí pivo se v Praze vaří od roku 1499 U Fleků. Je jediným pivovarem ve střední Evropě, kde zlatavý mok vaří nepřetržitě přes pět set let. Další domácí pivovary začaly v metropoli vznikat po roce 1989.

1) Pivovarský dům Praha

Do povědomí Pražanů vstoupil na konci minulého tisíciletí experimenty, jako je kávové či višňové pivo. Češi si ale potrpí na klasiku, proto je hitem klasický domácí světlý a tmavý ležák Štěpán. Půllitr za osmatřicet korun. Specialitou je pečené vepřové koleno. Podle spolumajitele Aleše Dočkala na něj jezdí lidé až z Bavorska. V Karlíně byla nedávno otevřená pobočka - Pivovarský klub.

Lípová 15, P-2, tel. 296 216 666, www.gastroinfo.cz/pivodum. Otevřeno 11.00–23.30.

2) U Bulovky Richter Pub

Že v této napohled normální hospodě vaří pivo, prozrazuje vůně chmelu. Speciály tvoří hlavně německé typy, tedy hutné moky. Majitel a sládek František Richter, Čech z Hamburku, léta vařil pivo pro krajany v prádelním hrnci. „Chci pokračovat v tradici vyhlášeného českého pohostinství a najít lék pro hosty znechucené tím, jak k pohostinství přistupuje konkurence,“ říká Richter. Součástí podniku jsou dvě měděné varny, jídla doplňují pivní speciály, které stojí kolem devětadvaceti korun za půllitr.

Bulovka 17, P-8, tel. 284 840 650, www.pivovarubulovky.cz. Otevřeno 11.00-24.00, so 12.00-24.00, ne zavřeno.

3) Klášterní pivovar Strahov

Je prvním místem v Česku, kde se vařilo pivo, a to kolem roku 1400. Nebyl to ale klasický pivovar. Tím se stal až po velké rekonstrukci v roce 2001. Zároveň s ním přišlo na svět i čtrnáctistupňové pivo Sv. Norbert, které dnes doplňuje také třinácti a osmnáctistupňové. V pivnici se mohou hosté zeptat přímo sládka na výrobu tamního piva. Celoročně točená piva Sv. Norbert jantarový (13°) a Sv. Norbert tmavý (14°) stojí devětapadesát korun za čtyři decilitry, respektive půllitr.

Strahovské nádvoří 301, P-1, tel. 233 353 155, www.klasterni-pivovar.cz. Otevřeno 10.00-23.00.

4) První novoměstský restaurační pivovar

Díky tradici si vysloužil přezdívku Největší pivnice v Praze. Jde o rozlehlý minipivovar tvořený labyrintem místností se stylovými interiéry v různých stavebních slozích. Rozprostírá se ve dvou podlažích. „Pokladem“ je Novoměstský tmavý a světlý kvasnicový, nefiltrovaný ležák vařený přímo před očima návštěvníků. Za půllitr zaplatí osmatřicet korun. K jídlu si mohou dát vyhlášené pečené koleno. Partičce pivařů přijde k desetilitrovému soudku přímo na stůl nebo k menšímu dvoulitrovému Pivnímu válci zřejmě vhod předem objednané selátko či pečená husa.

Vodičkova 20, P-1, tel. 222 232 448, www.npivovar.cz. Otevřeno 8.00-23.30, so 11.30-23.30, ne 12.00-22.00.

5) Minipivovar U Fleků

Kromě roku vzniku, 1499, je dalším významným datem nejznámějšího a nejdéle provozovaného českého pivovaru letopočet 1843. To začali U Fleků vařit po bavorském způsobu Flekovský tmavý 13° ležák (čtyři decilitry stojí devětapadesát korun). Kuchyně je staročeská, k pivu je ideální Flekovská bašta: čtvrtka kachny, vepřová plec a klobása.

Křemencova 11, P-1, tel. 224 934 019, www.ufleku.cz. Otevřeno 9.00-23.00.

6) Minipivovar U Medvídků

Návštěvníci pivovaru v místech původní sladovny si mohou prohlédnout otevřené kvasné kádě, dřevěné ležácké sudy či ruční plničku na lahve s patentním uzávěrem. Pravidelně tam vaří 13° polotmavý ležák Oldgott (půllitr za padesát korun) a jednou měsíčně X-BEER 33 (dva decilitry za osmašedesát korun) – nejsilnější pivo na světě podle výše stupňovitosti. V nabídce jídel je tradiční česká kuchyně a pivní speciality.

Na Perštýně 7, P-1, tel. 224 211 916, www.umedvidku.cz. Otevřeno 11.30–23.00.

7) Sousedský pivovar U Bansethů

Do jednoho z nejmladších pražských minipivovarů chodí hosté od roku 2007. Tamní specialitou je dvanáctistupňový polotmavý ležák Bašta (půllitr za třicet korun). Sládek ho podle majitele Vladimíra Bašty vaří dvourmutovým postupem, který dodává pivu při použití plzeňského, karamelového a mnichovského sladu plnou, příjemně nahořklou chuť. Zvláštností pivovaru je „výčep do lokálu“, kdy je personál součástí dění v hospodě. K jídlu je většinou staročeská klasika ze sousední restaurace U Bansethů, jehož součástí minipivovar je.

Táborská 389/49, P-4, tel. 261 222 530, www.ubansethu.cz. Otevřeno 11.00-24.00, so, ne 15.00-24.00.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Michal Pavec


Zdálo se, že české pivovarnictví bude otázkou několika velkých značek. Malé pivovary ale udržují tradici z dob, kdy se v každém českém městě vařilo pivo.

Vařit pivo se může naučit každý. Proto také většina sládků malých pivovarů nemá vzdělání v oboru.

Foto

Vařit pivo není problém. Sám jsem se učil u starých sládků. Po pár lekcích jsem už vařil pivo sám. Kumšt je vymyslet nové pivo, udržet kvalitu a obstát na trhu,“ říká sládek žambereckého pivovaru Zdeněk Kalous.

Jeho rodina prý nemá pivovarnickou tradici. K pivu se dostal tak, že si v devadesátých letech pronajal venkovskou hospodu. „Zdálo se mi, že je málo pivovarů. Točit jenom Gambrinus a Staropramen mi připadalo málo. V roce 1995 jsem začal dělat nově založenému žambereckému pivovaru obchoďáka, což mi připadalo jako zajímavá nabídka. A od roku 2000 mám pivovar v nájmu,“ říká Kalous.

Podobně se k pivovarnictví dostal i sládek pivovaru v Bělči nad Orlicí u Třebechovic Josef Voltr. „Naše rodina restituovala hospodu. Pivovar jsem v roce 1992 rozjížděl se svým švagrem. Při vypořádání dědictví jsem ho pak dostal já. Vaření piva mám jako vedlejšák. Náš pivovar je tak malý, že by mě neuživil,“ říká Voltr.

V Žamberku jsou kovové kotle, ve kterých se vaří z vody a sladu dochucených chmelem pivo, součástí interiéru pivnice. V Bělči a Medlešicích je mají schované v samostatných místnostech. Pivo pak kvasí a zraje ve speciálních tancích ve sklepích.

Malé pivovary udržují tradici z dob, kdy se v každém českém městě vařilo místní pivo. Uvaří pár set hektolitrů piva ročně, ale jsou vítaným zpestřením. Kromě místních pivních vlastenců se z nich staly i turistické cíle. Pěší i cyklisté se tam zastavují na pivo a sběratelé pivních tácků si tam doplňují sbírky o unikátní kousky.

Výletní zastávkou nebo cílem jsou hospody u pivovarů v Medlešicích nebo Bělči nad Orlicí. Tamní pivo láká tím, že jinde není prakticky k dostání. „Pivo z Medlešic a Bělče znám. Tak třikrát nebo čtyřikrát ročně se na něj zastavím, když jedu kolem. Je to něco jiného, než jen Gambrinus, Budvar nebo Staropramen, který se točí prakticky všude,“ říká Milan Cach z Pardubic.

Pivní turistika je obchodní příležitostí, kterou si uvědomují i majitelé dalších restaurací. Malý pivovar by měl v nejbližších týdnech začít fungovat i u restaurace Veselka poblíž zámku v Litomyšli. Tamní pivo by se mělo jmenovat Bedřich na počest skladatele Bedřicha Smetany, který byl synem sládka litomyšlského zámeckého pivovaru. „Vařit bych chtěl začít v září. Počítám s výstavem tak 200 litrů týdně. Pivo zatím budu točit jen v naší restauraci. Podle mě nebude problém ho prodat,“ řekl majitel restaurace Veselka Jiří Kohák.

Malé pivovary zásobují především své hostince. Medlešický ležák je k dostání i v chrudimské restauraci Muzeum. Světlého Cara a tmavou Carevnu si mohou dát i hosté restaurací U České koruny a U Jelena v Hradci Králové.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Vítězslav Dittrich | Foto: Tomáš Kubelka


Současná horka výrazně zvyšují prodej piva ze všech třech závodů Plzeňského Prazdroje, tedy z Plzně, Nošovic a Velkých Popovic. Nárůst je v desítkách procent oproti srovnatelnému loňskému období. Nejlépe je na tom nealkoholický Birell a dále desítka Gambrinus, řekl Vladimír Jurina z Plzeňského Prazdroje. Pivovar musel přijmout na sezonu desítky brigádníků, aby zajistil velkou poptávku.

"U Birellu máme v současných vedrech čtyřicetiprocentní nárůst oproti loňským letním týdnům, u desítky Gambrinusu je to 30 procent a u Primusu dokonce dvojnásobek oproti loňsku," dodal.

"Firma přijala na sezonu zhruba stovku sezonních pracovníků do všech závodů, většinou do stáčíren," dodal Jurina. Pivovary vyrábí nepřetržitě.

Každý týden vyjíždí ze všech tří pivovarů skupiny Prazdroj 4600 nákladních vozidel, které zaváží zboží do 27 tisíc míst po celé ČR.

Podnik nekomentoval, zda horké týdny, které mají trvat až do konce července, zajistí alespoň stejné celoroční prodeje Prazdroje v Česku jako v loňském roce. "Prodeje z počátku roku poznamenala vyšší spotřební daň a poté chladnější jaro. Letní měsíce jsou ale vynikající," řekl pouze Jurina.

"Restaurace je plná, stěží stačíme vyrábět," řekl sládek plzeňského restauračního pivovaru Groll v centru Plzně Miroslav Kapr. Lidé pijí pivo stále stejně. Odmítá některé názory, že by ho nyní tolik nevyhledávali, protože je ve vedrech spíše unavuje.

"To je hloupost. V pivě je cukr a ten povzbuzuje a chmel má uklidňující účinky proti stresu. Člověk je unavený po těžkém jídle, po němž si dá pivo. Ale únava je z jídla, ne z piva," řekl šéf restaurace a plzeňského minipivovaru Purkmistr Václav Pach. Pivovar stačí vyrábět, ale pociťuje enormní zájem o lahvová a zejména o piva do PET lahví. Na léto rozšířil nabídku o mojitové pivo s mátou a limetkou s chutí světlého ležáku. Připravený je hořký pomeranč, který rychleji zažene žízeň. "Citrusy jsou na léto nejlepší na žízeň," dodal Pach.

Zdroj: Plzeň.cz | Autor: Václav Prokš


«« « Strana 25 z 34 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

PI podporuje nae zemdlce Reklama na PI