Za posledných zhruba pätnásť rokov miznú na Slovensku pivovary. V roku 1990 ich bolo ešte pätnásť. Dnes iba osem. Brány viacerých pivovarov sa zatvorili, areály zväčša zostali. Aký osud čaká niektoré z nich?

Holandská pivovarnícka spoločnosť Heineken počas troch rokov zatvorila tri pivovary. Pred štyrmi rokmi to bol martinský Martiner, o rok neskôr nasledoval Corgoň v Nitre a minulý rok aj rimavskosobotský Gemer. Nedávno kúpil bratislavský Stein realitný investor Orco Property Group. Pivovar v týchto priestoroch pravdepodobne tiež čoskoro skončí.

Nový majiteľ horkastý mok vo veľkom variť nechce, a tak hľadá záujemcu o jeho kúpu, ktorý by preň postavil objekty na inom mieste. V tomto areáli má vyrásť polyfunkčný objekt s rezidenčným bývaním, občianskou vybavenosťou a zrejme aj s hotelovým komplexom.

Sťahovanie pod jednu strechu

Prečo sa však brány pivovarov zatvárajú? Oficiálne vyhlásenia firiem sú jasné – slovenského piva sa pije menej. Svoju úlohu zohralo, ako sa domnievajú najmä pivovarníci, zvýšenie ceny tohto nápoja po náraste spotrebnej dane v roku 2003. Slovenský spotrebiteľ sa však v ostatnom čase orientuje viac aj na pitie vína.

Úspech na trhu zaznamenali aj pivá z niektorých malých českých pivovarov. „Tie šikovne využívajú nižšiu spotrebnú daň pre pivovary s objemom výroby do 200-tisíc hektolitrov ročne, čím získavajú konkurenčnú výhodu,“ vysvetľuje Drahomíra Mandíková, manažérka pre vzťahy s verejnosťou pivovaru Šariš. Ďalší odborníci sa domnievajú, že pivovary zanikli aj preto, lebo produkcia zlatistého moku na malom Slovensku bola predimenzovná a paleta značiek príliš pestrá.

V súčasnosti sa pivovary snažia dosiahnuť vyššiu efektivitu modernizáciou a koncentráciou výroby nápoja. Touto cestou kráča Heineken. Stiahnutím produkcie piva iba do jednej prevádzky v Hurbanove si zníži náklady, a keďže má aj širokú distribučnú sieť, stratu regionálnych pivovarov oželie. Navyše, modernizáciou výroby dokáže nahradiť produkciu zatvorených podnikov. Potvrdzuje to aj hovorca Heinekenu Slovensko Roman Krajniak. „Po investíciách do hurbanovského pivovaru by mala byť jeho kapacita takmer dva milióny hektolitrov. Tým bude dostatočná na zásobovanie celého slovenského trhu,” vraví.

Čo však holandský koncern plánuje so zatvorenými pivovarmi? Nehnuteľnosti v Martine a Rimavskej Sobote podľa R. Krajniaka stále vlastní Heineken a využíva ich jeho distribučná spoločnosť. „Budovy po pivovare Corgoň v Nitre sme mali záujem predať, čo sa nám už aj podarilo,“ dodáva.

Dvojka na slovenskom trhu vo výrobe piva SABMiller zatiaľ neplánuje žiadne zmeny v počte svojich pivovarov. Od januára síce zlúčili závody v Topoľčanoch a vo Veľkom Šariši pod jednu spoločnosť – Pivovary Topvar, ale podľa D. Mandíkovej chce spoločnosť naplno využívať kapacity oboch prevádzok.

Z pivovarov bývanie

Dnes už nefungujúce pivovary spôsobili v regiónoch najmä problémy so zvyšujúcou sa nezamestnanosťou. Ich majitelia však nemuseli byť až takí zúfalí, lebo objekty sa zväčša nachádzali v širších centrách miest. A tieto lokality sa dnes rátajú. Nie však schátrané objekty, do ktorých sa investori nehrnú. Preto tieto technické stavby čaká zväčša demolácia.

Týka sa to aj niekdajšieho košického pivovaru Cassovar. Na jeho mieste plánuje bratislavská developerská spoločnosť Global Group začať ešte v tomto roku s výstavbou polyfunkčného komplexu. Jeho súčasťou má byť luxusný hotel, kongresové centrum, administratívne stredisko a súkromné byty. Dokončenie stavby plánuje developer do začiatku svetového šampionátu v hokeji v roku 2011.

Z pôvodného areálu sa podľa zámerov firmy zachová len kaplnka sv. Floriána, šesťdesiatmetrový komín, časť pôvodnej fasády pivovaru a podzemný klenbový priestor, kde by mala byť piváreň a múzeum košického pivovarníctva.

Podobný osud ako Cassovar čaká aj bratislavský pivovar Stein. Zmení sa na byty, reštaurácie a kancelárie. Nádej, že sa niečo z jeho areálu využije aj v novom projekte, je malá. I keď senior viceprezident spoločnosti Orco Property Group Aleš Vobruba pre portál etrend.sk pripustil, že by pivovar mohol zostať súčasťou komplexu aj po jeho prestavbe. „Išlo by však iba o malú výrobu pre reštauračné zariadenia, ktoré sa tam budú nachádzať,” uvádza.

Supermarket namiesto pivovaru

„Horšie” ako Cassovar dopadol michalovský pivovar Starý prameň. Z jeho budov nezostali na rozdiel od toho košického ani paberky. Tento pivovar doplatil na kombináciu zlého manažmentu, náhodných udalostí a zbytočných sporov o značku. Po privatizácii nedokázal dostatočne inovovať technológiu a presadiť na domácom trhu. Nasledovala problematická zmena názvu piva z tradičných značiek Šíravar a Zemplín na Starý prameň.

To nezostalo bez povšimnutia českého Staropramenu a nasledovali súdy o značku. V Michalovciach sa otvorene hovorilo, že zmena názvu sa urobila so zámerom preniknúť na ukrajinský trh. Našim východným susedom malo byť jedno, či pijú Staropramen alebo Starý prameň.

Napokon však orientácia na ukrajinský trh stála pivovar život. Keď Ukrajinci zvýšili dovozné clá na pivo, podnik prišiel zo dňa na deň o 60 percent svojho trhu. V roku 1999 zatvoril svoje brány a odvtedy chátral. Objavilo sa síce viacero projektov na jeho záchranu, ale ani jeden sa nakoniec neuskutočnil.

Odkúpiť skrachovaný pivovar chcelo aj mesto. „Našu ponuku majitelia neakceptovali a budovu predali komerčnej firme,” uvádza Viera Pakánová, hovorkyňa Mestského úradu v Michalovciach. Areál pivovaru napokon kúpila košická spoločnosť Minag. Tá o schátrané budovy záujem nemala, a tak nasledovala demolácia pivovaru. Na jeho mieste mali stáť dva obchodné domy s parkoviskami a viacúčelová kultúrna budova. Dnešnou realitou je zatiaľ len supermarket Kaufland.

Podľa V. Pakánovej však najnovšie o povolenie na výstavbu kultúrno-spoločenského a nákupného centra požiadala spoločnosť Zemplín market, za ktorou stojí developerská firma Spiller Farmer. Termín začiatku stavebných prác je tohtoročná jar. (O peniazoch)

Protimonopolný úrad SR (PMÚ) začal správne konanie voči spoločnostiam Pivovary Topvar a Heineken Slovensko za obmedzovanie hospodárskej súťaže. "Úrad začal správne konanie voči obom podnikateľom za možné porušenie zákona o ochrane hospodárskej súťaže pri uzatváraní zmlúv s reštauračnými a ubytovacími zariadeniami," uviedla pre agentúru SITA hovorkyňa PMÚ Alexandra Bernáthová. Ako pokračovala, jeden z účastníkov si ešte neprebral oznámenie o začatí konania. Úrad sa k predmetu prípadu a k jeho účastníkom nechce bližšie vyjadrovať. Rozhodnutie vydá PMÚ do šiestich mesiacov odo dňa začatia konania. "Predseda úradu môže lehotu na vydanie rozhodnutia v zložitých prípadoch pred jej uplynutím primerane predĺžiť, a to aj opakovane, spolu najviac o 24 mesiacov," doplnila Bernáthová.

V minulom roku predali slovenské pivovary celkovo 3,8 mil. hektolitrov piva, čo predstavuje medziročný pokles o 4 %. Vo vlaňajšom roku sa lídrom na slovenskom trhu s pivom stala opäť spoločnosť Heineken Slovensko so 45,6-percentným podielom na predaji, druhé miesto s 39,2-percentným podielom pripadlo spoločnosti Pivovary Topvar, ktorá vznikla spojením pivovaru vo Veľkom Šariši s topoľčianskym Topvarom. (24 hodín)

V Plzni i jiných městech kraje vznikají nové minipivovary. Jejich sládci tvrdí, že nechtějí konkurovat velkým pivovarům. Vařit budou speciály pro pivní fajnšmekry. Podnikatelský profil: Majitel dřevařské firmy se inspiroval v Německu

Pilsner Urquell nebo Gambrinus už v budoucnu nebudou jediné značky piv, které reprezentují Plzeň. Ve „městě piva“ totiž začínají růst další minipivovary.

Minipivovar Pivovarský Dvůr Plzeň, který začátkem června otevře v Černicích plzeňská firma Lukrécius, bude v novodobé historii už třetím výrobcem piva v Plzni. Kromě největšího českého pivovaru Plzeňský Prazdroj nyní v krajské metropoli pivo vaří ještě restaurační pivovar Lochota. Další minipivovar budují v památkově chráněném objektu Lautensakovského domu Na Rychtářce. Otevřít by měl koncem roku.

Plzeňský Prazdroj se vzniku nových minipivovarů v kraji neobává. „Tyto pivovary podle nás vhodně doplňují český pivní trh,“ řekl mluvčí Prazdroje Vladimír Jurina.

Černický minipivovar chce kromě čtyř druhů piva, s nimiž odstartuje, připravit během Vánoc některé další speciály, jako je například vanilkové, mandlové nebo banánové pivo. „Půjde ale pouze o takové zpestření nabídky,“ řekl vrchní sládek minipivovaru Josef Krýsl.

V Plzni minipivovary jako na Moravě sklípky?

Minipivovar nemá ambice konkurovat velkým pivovarům. S ostatními minipivovary chce pak firma spolupracovat. „Chceme pořádat degustace piv. Proto u nás budou mít prostor i ostatní výrobci a lidé tak budou moci ochutnat piva i z jiných minipivovarů. Budeme například spolupracovat s minipivovarem hotel Modrá Hvězda v Dobřanech nebo s připravovaným minipivovarem ve Stříbře,“ řekl Lubomír Krýsl, předseda představenstva firmy Lukrécius, která bude minipivovar provozovat.

Podle něj by měla být Plzeň plná minipivovarů, podobně jako jsou například pro Moravu charakteristické stovky malých sklípků. „Plzeň proslavilo nejvíc právě pivo. Proto si myslím, že by se tu pivní kultura měla co nejvíc rozvíjet,“ řekl Lubomír Krýsl.

Kromě Plzně je řada menších pivovarů také v ostatních částech kraje. Nejznámějším a největším z nich je pivovar Chodovar v Chodové Plané na Tachovsku, malý pivovar v Koutě na Šumavě a restaurační minipivovar Modrá Hvězda v Dobřanech.

Chodovar vaří pivo pro vlastní restauraci, dodává ho také do řady restaurací a v lahvích do sítí obchodů. Loni uvařil 61 tisíc hektolitrů piva. Malý pivovar v Koutě na Šumavě otevřel loni podnikatel Jan Skala. Pivo dodává do restaurací v Plzni, Klatovech a na Domažlicku. Za loňský rok uvařil 4,5 tisíce hektolitrů piva.

Letos na podzim otevře další minipivovar plzeňský podnikatel David Ryba ve Stříbře, v červenci pak rozjede provoz také připravovaný minipivovar v hotelu Belveder v Železné Rudě. (MF Dnes)

Slovenské pivovary chcú tohto roku dosiahnuť obrat v predaji piva. Posledné štyri roky im nepretržite klesala spotreba piva, celkovo až o vyše 20 percent a predaj piva klesol o jeden milión hektolitrov na minuloročných 3,794 milióna hektolitrov. Pivovary teraz menia tvary fliaš a etikety, aby prilákali ľudí na pivo.

Zmeny odštartoval líder trhu Heineken Slovensko, ktorý pri svojej najpredávanejšej značke Corgoň mení typ fľaše i etiketu na nej. "Nová fľaša s oblým telom a zúženým krčkom bude od starej ľahšia o 60 gramov," povedal hovorca spoločnosti Roman Krajniak.

Heineken, ktorý na Slovensku ešte v roku 2002 uvaril dovedna 2,200 milióna hektolitrov piva, klesol vlani na 1,730 milióna hektolitrov. Po Corgoňovi je pripravený postupne v priebehu roka "prebaliť" všetky svoje značky vrátane svojho najlacnejšieho piva Gemer. Heineken chce tým výrazne odlíšiť svoje pivá od ostatných pív a Gemer najmä od lacných privátnych značiek. Tie totiž v ostatných dvoch rokoch významne konkurujú tradičným značkovým pivám.

Zmeny vo vizáži fliaš chystá aj spoločnosť Pivovary Topvar, majiteľom ktorej je SABMiller. "Stane sa tak v priebehu roka, pričom inovácia sa dotkne našej kľúčovej značky Topvar," povedala hovorkyňa spoločnosti Drahomíra Mandíková.

Topvar sa minulý rok prepadol vo výrobe piva pod hranicu 500-tisíc hektolitrov a noví majitelia budú mať čo robiť, aby v najbližších rokoch dosiahli špičku z roku 2002, keď sa v Topoľčanoch navarilo vyše 670-tisíc hektolitrov piva.

"Pivovary vedia, prečo naplnia pivo do nových fliaš. Každá inovácia prináša rast tržieb," reagoval na zmeny riaditeľ Coop Jednoty Terno Bratislava Tibor Tabery. Zmena fľaše či etikety ako takej však podľa neho ešte nič neznamená bez sprievodného silného marketingu a reklamy v médiách.

V Heinekene sú presvedčení, že nová fľaša Corgoňovi pomôže k získaniu nových zákazníkov práve tak ako v roku 2001 Zlatému Bažantovi. "Posilnilo to vtedy imidž značky, zvýšilo jej hodnotu a celkové vnímanie kvality produktu," povedal Roman Krajniak.

Väčšinu fľaškového piva predávaného v obchodných sieťach tvorí lacné pivo. Najpredávanejšia desiatka štartuje v akciách pri ôsmich korunách, potom nasledujú deväť- a desaťkorunové pivá. Corgoň sa napríklad v Kauflande predáva za 12,90, ale Zlatý Bažant stojí 14,50 Sk.

"Spotrebiteľa, ktorý siaha po lacných privátnych značkách, ako sú Pandúr, Grošák či Gazda, nová fľaša Corgoňa nezláka, preňho je kľúčová cena," povedal obchodný riaditeľ pivovaru Stein Dušan Pfeifer. Na Slovensku totiž stále prevažuje pri výbere piva cena.

Pivovary, ktoré ponúkajú odľahčené, tvarovo výrazné fľaše s príťažlivejšími etiketami, určite oslovia zákazníkov, ktorí idú po značke. "Takíto spotrebitelia sú však na Slovensku v menšine," tvrdí analytik obchodu s potravinami Ľubomír Drahovský. Z asi 40 percent piva, ktoré sa predá vo fľašiach, väčšina pripadá na lacné pivo, iba zvyšok tvoria značkové a prémiové pivá.

Pivovarníci by podľa Drahovského urobili lepšie, keby zverejnili odporúčané ceny piva. Dostali by tak predaj pod kontrolu zákazníkov, ktorí by videli, ako sa od nej jednotlivé siete odlišujú. Tibor Tabery zasa pripomína, že skutočný obrat v predaji piva nastane, až keď sa v pohostinstvách dosiahne česká úroveň podávania piva. Tá potom do výčapov pritiahne aj pivárov, ktorí tam inak nechodia. (tvojePeniaze)

Prosadit se v kraji, kde jsou pivaři zvyklí na svůj Ostravar či Radegast, není snadné. Přesto začínají v poslední době i tady mít minipivovary zelenou.

Zatímco ještě počátkem devadesátých let byl v Česku jediný, a to světově proslulý pražský minipivovar U Fleků, dnes už si vaří vlastní pivo téměř šest desítek hospod. Jen v Moravskoslezském kraji jich je devět - a brzy přibude další. „Lidé si rodinné pivovary oblíbili, a i když jsou jejich speciální piva o něco dražší, jsou ochotni si připlatit. Jde jim především o zážitek,“ tvrdí i šéf svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Jaké je pivo uvařené v minipivovaru? „Jako živá voda,“ tvrdí soukromí výrobci a dodávají: „Naše pivo je nápoj lásky.“ Ryzák, Vraník, Grošák… U Koníčka V rodinném minipivovaru U Koníčka ve Vojkovicích mohli štamgasti ochutnat první várku loni v létě. Málem se však na ně nedostalo.

„Pivo má po uvaření ležet dvanáct dní ve spilce a pak měsíc zrát ve sklepě. Jenomže již po dvou dnech chodili všichni kamarádi, sousedé a známí ochutnávat. Než dozrálo, polovina byla vypita,“ směje se sládek Mojmír Velký. „Hlavní inspirací pro mě byl restaurační minipivovar na Hukvaldech. Tehdy jsem si řekl, že bychom to u nás mohli zkusit taky,“ vzpomíná na začátky.

Přestože je mu teprve čtyřiadvacet let, zkušeností má dost. Vyučil se v oboru sladovník- pivovarník a pět let pracoval v nedalekém pivovaru Radegast. O tom, jak se pivo vaří a co všechno je k jeho výrobě zapotřebí, věděl vše. „V Radegastu jsem prošel téměř vším a rád na ta léta vzpomínám. Však už u nás kolegové ze sladovny byli a moje pivo jim chutnalo. Je jiné, nefi ltrované, nepasterizované, přírodní - ale základ je stejný: slad, voda, chmel, kvasnice. Nic víc,“ tvrdí. Jeho kvasnicové pivo má pro zdejší restauraci i výstižná jména: světlá jedenáctka Ryzák, tmavá dvanáctka Vraník, polotmavá čtrnáctka Grošák. „Uvařili jsme jej jako vánoční speciál a lidem tak zachutnalo, že jej vaříme běžně,“ říká. Koníček je typický rodinný podnik. Starší bratr provozuje restauraci, která vznikla na místě bývalé rodinné usedlosti, maminka se stará o kuchyň, mladší Mojmír vaří pivo.

V čem spočívá role sládka? Romantická představa vrchního kuchaře, který ochucuje várku přisypáváním chmelových šišek, je notně zkreslená. „Jsem vařič, sládek, štokař, spilečný, sklepák i tankomyč,“ říká s úsměvem Mojmír Velký. V létě vaří pět až šest várek týdně, v zimě dvě várky po 250 litrech. „Loňské léto se vydařilo, denně se vypilo kolem pěti set půllitrů. Chodí k nám hodně turistů, cyklisté, lidé z okolí si brali soudky domů – téměř jsme nestačili vařit,“ vzpomíná na úspěšnou první sezonu.

Zdejší pivo však znají i v Praze. „V prosinci se tam konal vánoční pivní trh, tak jsme jeli i s kolegou z hukvaldského minipivovaru představit naše pivo. Pražákům zachutnalo, a tak jej dodnes dodáváme do Pivovarského Klubu v Karlíně.“

Banánové, švestkové, višňové Světlý Trubač, černý The Troobacz, ale i pivo s příchutí banánu, višňové či švestkové - to vše již vyzkoušel uvařit sládek Marek Pietoň ze štramberského Městského pivovaru, kde se začalo po sto padesáti letech znovu vařit pivo. „Pivo je moje celoživotní láska,“ tvrdí sládek, který předtím prošel řadou profesí. První pivo prý zkoušel kdysi doma uvařit podle receptury manželčiny babičky. „Bylo to takzvané šizené pivo, které se za války vařilo z čehokoliv, třeba z cikorky. Natrhal jsem i divoký chmel, jenže jsem tam dal kvasnice do pečiva, a tak se pivo tehdy nepovedlo,“ vzpomíná na začátky. Neúspěch jej však neodradil. Ze sládka-samouka, který měl být původně geolog, se postupem času stal skutečný profesionál. „Měl jsem štěstí, že jsem poznal sládka ze známé pražské pivnice od Fleků, který mě naučil dělat černé pivo.“ Původní nabídku světlého a tmavého ležáku plzeňského typu s názvem Trubač pivovar během roku doplnil ještě o višňový a švestkový pivní speciál. „Švestkové pivo s názvem Valašské trnkové pivo je jediné svého druhu v Česku. Vyrábí se ale jen příležitostně,“ říká. Aby se několikamilionová investice restauračního minipivovaru vyplatila, je třeba co nejrychleji přilákat hosty. K tomu mohou pomoci jednak štamgasti, mnohem lepší však bývají turisté. Proto minipivovary vznikají především v turisticky vyhledávaných lokalitách, shodují se provozovatelé minipivovarů.

Hukvaldy navázaly na tradici

Rovněž na Hukvaldech se po třiceti letech podařilo obnovit pivovarskou tradici. Restaurační minipivovar tu začal před třemi lety provozovat Vít Lanča v hostinci U Zastávky v místní části Dolní Sklenov. „Tehdy se zavíral minipivovar v Žabni, a tak jsme odkoupili jejich technologii. Pro nás to byl obrovský skok do neznáma. Šli jsme do toho z hecu, moc jsme si od toho neslibovali. Sám jsem překvapen, jak se naše pivo chytlo,“ vzpomíná na začátky. „Mnozí místní lidé si ještě zdejší pivovar pamatují a zájem o naše pivo mě až zaskočil. Chtěli jsme převzít i původní název Ondráš, ale tuto značku již mají zaregistrovanou Pražské pivovary,“ říká Vít Lanča. Zdejší sládek Zdeněk Fojtík, který předtím pracoval ve sladovně pivovaru Ostravar, dnes vaří Hukvaldskou dvanáctku a polotmavou čtrnáctku. „Původně jsme vařili i desítku, ale dnes je zájem spíše o silnější piva,“ tvrdí Lanča. O tom, že jsou návštěvníci, kteří se tu zastaví na pivo, spokojeni, svědčí i to, že zdejší minipivovar získal za rok 2006 cenu od Sdružení českých spotřebitelů.

Vařit pivo začal kopřivnický sládek až po padesátce

Slad, granulovaný chmel, kuler a hlavně dobrá voda. Ta je podle Jiřího Vaňka z Kopřivnice základem dobrého piva. Rodinný pivovar založil spolu se svým synem. Po roce a půl si ale Vaněk mladší podnikání v tomto oboru rozmyslel, a tehdy musel rodák z Roudnice nad Labem zatnout pěsti a bránit rodinnou značku sám.

Lašský vulkán, jak se zdejší pivo nazývá, Kopřivničanům zachutnalo a dnes je k dostání i v řadě okolních hospůdek. Pivovárek postupně získává nová odbytiště a dokonce rozšiřuje sortiment.

„Původní záměr byl, že syn bude provozovat hospodu a já mu budu dodávat pivo. Nakonec z toho ale sešlo. Zvažoval jsem tehdy, že pivovar prodám, ale rozmyslel jsem si to,“ říká muž mnoha profesí, z nějž se nakonec stal sládek. „Pivo jsem měl vždycky rád, především Plzeňský Prazdroj.

Že nakonec budu sám vařit své vlastní pivo, mě vůbec nenapadlo,“ vzpomíná. Do tajů pivovarnictví vklouzl během několika měsíců. „Běžně lidé na sládka studují, mně dala všechno praxe. Než jsem začal, nevěděl jsem o vaření piva vůbec nic. Tři čtvrtě roku jsem jezdil po menších pivovarech. Psal jsem si, díval se a fotil. Dělal jsem si takový náčrt, jak bych to měl dělat. Nechtěl jsem se pouštět do žádných experimentů, jako je třeba malinové či ostružinové pivo, a kvasnicové pivo tehdy na trhu chybělo. Chtěli jsme, aby Kopřivnice měla svoje pivo, aby i Kopřivničané říkali: Lašský vulkán je naše pivo.“ A zda si ještě dnes pochutná na pivu jiných značek, nebo dává přednost výhradně té své? „Doma určitě piju svoje pivo. Ale když jsem někde, dám si plzeň. Je ale pravda, že i hodně zkouším jiné značky, které vaří konkurence. Nepochutnám si, protože už jsem získal svoji chuť a nyní jen porovnávám.“ Takže jedničkou mezi pivy u vás je? „Jednoznačně vulkán. Mám ale takové motto, že žádné pivo není špatné, je jenom jiné chuti.“ (Moravskoslezský deník)

Konkurovat velkým pivovarům výrobou klasického českého piva plzeňského typu podle domácích výrobců nejde. Sázejí spíše na nezvyklé příchutě a tradiční receptury.

Svá piva většinou nefiltrují a proto jsou kalná jako ve středověku, obsahují také více alkoholu. Fajnšmekry se malovýrobci snaží zaujmout třeba zázvorovou, vanilkovou nebo medovou příchutí.

Majitel a sládek minipivovaru Xaver v Blučině na Brněnsku Svatopluk Strava, který je současně jediným zaměstnancem pivovaru, vyrobí ročně kolem 150 až 200 hektolitrů piva. Sortiment jeho výroby tvoří patnáctistupňové polotmavé pivo vanilkové, osmnáctistupňové černé pivo s kardamomem a dvaadvacetistupňové světlé pivo se zázvorem.

Receptury ze šuplíku

"Dělám to jen pro radost, neživí mě to. Něco dám přátelům a co zbude prodám do tří hospod v Blučině, Rajhradu a Brně," říká Strava. První pivo vyrobil před osmi lety podle prvorepublikové receptury po babičce, kterou našel náhodou na půdě. Prvních pět várek se podle něj nedalo pít, postupem času ale přišel výrobě piva na chuť.

Pivo vaří v upravených hrncích, které původně sloužily k přípravě knedlíků. Na nákup profesionálního minipivovaru nikdy nepomýšlel. "Kdybych za tři miliony koupil minipivovar, musel bych bez přestání vařit pivo, aby se investice zaplatila. Pak už by to nebyl koníček, ale normální práce," dodal Strava, kterého živí autodoprava.

Stejně jako Strava začínal na počátku devadesátých let také Jiří Jelínek ze Sentice na Brněnsku, který je autorem patentu na výrobu medového piva - takzvaného Kvasaru. V průběhu dozrávání je do piva přidáván studenou cestou pravý včelí med. "Všechny zdraví prospěšné látky v medu obsažené zůstávají po celou dobu trvanlivosti v aktivní formě.

Cukry se v průběhu dokvašení mění na alkohol a kysličník uhličitý," říká Jelínek. Na rozdíl od Stravy ale Jelínek, který je vyučen jako sládek, začal výrobě piva věnovat veškerý svůj čas. V roce 1997 si nechal podle vlastních plánů postavit minipivovar, ve kterém vyrábí ročně kolem 630 hektolitrů piva.

Vyzrálé a uleželé pivo bez filtrace a pasterizace stáčí do 1,5 litrových PET lahví. Na přání zákazníků nebo hospodských je také plní do malých soudků. Na trhu s pivem je podle něj v současné době velká konkurence, ale o tom, že se v ní Kvasar neztratí, svědčí i skutečnost, že jej začal v licenci vyrábět pivovar Černá Hora na Blanensku. (Centrum)