Nemusíte být zrovna sousedy, ale do Sousedského pivovaru U Bansethů proti nuselské radnici se vyplatí zajet i z větší vzdálenosti. Pivovárek Bašta nabízí dost atrakcí pro citlivý jazýček milovníků netradičního piva. Byl založen v loňském roce jako rozšíření nabídky populární plzeňské restaurace, kam chodíval i Jaroslav Hašek. Dnes ji má v nájmu pan Vladimír Bašta, takže jsem byl zvědav, zda se význam jeho jména v této restauraci naplní...

Přátelské ovzduší

Interiér nevybočuje nijak ze standardu pražských pivnic, zdobí jej však nezbytná spilka a při cestách na sociální zařízení (to by sneslo ještě další vylepšení) se nevyhnete pohledu na bílé pytle, ve kterých se skladuje slad. Přátelský charakter restauraci dávají především očividně spokojení hosté. Jejich dobrou náladu způsobují pohotová a ochotná obsluha, výběr znamenitých pivních speciálů a vyváženě sestavený jídelní lístek, který pamatuje jak na větší jedlíky, tak i na jemnější dámský jazýček.

Obsluha při rychlém obratu nápojů a jídel zvládá své řemeslo se šarmem, který v pivních lokálech není hned tak k vidění. Důležité je, že dokáže s výběrem poradit, a doporučuji na její rady dát. Svědčí o tom třeba i fakt, že ve snaze, abych prošel průřezem hlavních specialit ze zdejšího menu, se vrchní nad vybranou kombinací trochu zarazil, ale nakonec ji schválil s malou obměnou. Tou bylo vynechání langoše, který by zcela jistě narušil vydatnou českou sestavu.

Poctivá kuchyně i jídlo

Ta začala husími jatýrky podle Magdaleny Dobromily Rettigové, zalitými ve vlastním sádle. Atak na vlastní játra se ale kupodivu nekonal. Sádla bylo velice přiměřeně a netlumilo chuť masa. S čerstvým chlebem stylový začátek, obzvlášť, když jsem k němu ochutnal polotmavý dvanáctistupňový ležák. Sládek Jan Kroužek jej vaří dvourmutovým postupem, který dodává pivu při použití plzeňského, karamelového a mnichovského sladu plnou, příjemně nahořklou chuť. Chutnalo i mé společnici, která se vyhnula sádelnému předkrmu a zvolila tataráček. Opět přiměřená porce za přiměřenou cenu 99 korun.

Při volbě hlavního jídla jsem váhal mezi pečenými marinovanými žebírky a kolínkem, ale nakonec jsem se přiklonil k té druhé volbě, a to hlavně kvůli srovnání s jinými pražskými pivnicemi. A koleno bylo opět jiné. Úměrná porce za baťovskou ,,stovku" (99 korun), připravená odlišně, než jsme zvyklí. Koleno bylo naloženo v pivním láku a kuchař jej nechal táhnout údajně dvě hodiny. Výsledkem bylo jemné maso, téměř zcela prosté tukoviny, snad i bezpečná strava pro žlučníkáře. K hladkému trávení přispěl i tmavý speciál, o stupeň vyšší než ležák, v zásadě však vařený obdobným způsobem, ale přece jen o něco sladší, možná i s lehkou kávovou příchutí.

Jídelní lístek nabízí i některé speciality, například připravené z koňského masa, a na objednávku pečené kachny, husy, v sezoně i jehně. Na nápojovém lístku se objevují občas i další speciály, jako je medové a nakuřované pivo. Před Vánocemi prý zkusí i pivo s čokoládovou příchutí, inspirované Bruselem. Když někdo ze společnosti právě neholduje pivu, může si vybrat i z úměrně dobré nabídky vína a samozřejmě nealkoholických nápojů.

Zlatý hřeb

Na závěr české varianty jsme lehce okusili pivní sýr, ke kterému se servírovala i sardelka. V den návštěvy se podávalo ještě světlé kvasnicové pivo. Patnáctistupňový speciál překvapuje faktem, že je čirý, což u kvasnicového nápoje není zcela běžné. V chuti plné se sklonem k sladkým tónům. Doporučuji okusit spíš jen pro chuť, při delším posezení by přece jen mohlo být útokem na rovnovážné ústrojí.

Večeři jsme zakončili hruškovicí a procházka sešeřelými podzimními Nuslemi po této jedné skleničce a třech malých pivech, s účtem nepřesahujícím 500 korun za dvě osoby, vyzněla v téměř jarní náladě.

Zdroj: E15.cz | Autor: Jiří Kolečko

Nuselský hostinec U Bansethů je mírumilovné zařízení: hospodský se za pípou činí, plzeňské točí k rysce a po obsluze ho svižně posílá ke stolům.

Na Švejka, místního štamgasta, se tu přitom proklatě lepila smůla. Stačí nalistovat v eposu Jaroslava Haška kapitolu třináct a začíst se.

Vojáci tu zrovna diskutují o škodlivosti skvrn na slunci. Že mohou za války i dobytí Kartága.

„Ty skvrny na slunci mají vopravdu velkej význam, jednou se vobjevila taková skvrna a ještě ten samej den byl jsem bit u Banzetů v Nuslích,“ láteří Švejk.

A prásk - kousek dál Hašek píše o další Švejkově mele poblíž Bansethů. „Jako jednou v Nuslích, právě u mostu přes Botič, přišel ke mně v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, a když jsem ležel na zemi, posvítil si na mne a povídá: Tohle je mejlka, to není von. A dopálil se tak na to, že se zmejlil, že mě přetáhnul ještě jednou přes záda,“ vypráví dobrý voják.

Tomu se říká šťastlivec...

Jenže Švejk na hostinec, který v 19. století založil Alois Banseth, nezanevřel. Už proto, že tu ke stálým zákazníkům patřil také jeho autor - jak zvíte okamžitě, pokud přes výčep projdete do hlavního sálu. Nad jedním ze stolů visí velká cedule Stůl Jaroslava Haška.

Kdybyste byli obzvlášť nevšímaví, do očí vás Haškův portrét praští, pokud otevřete jídelní lístek.

A že jsou v něm lahůdky - pražská šunka od kosti, pečená husa nebo husí jatýrka ve vlastním sádle zalitá.

Do hospody, která se na svých internetových stránkách chlubí oceněním Škopek roku 2004 a 2005, se chodí nejen na staročeské lahůdky, ale především na pivo.

„Na pivo se k nám sjíždějí lidi z celý Prahy. Kdepak místní, těch je jen pár, ti si na plzeňský moc nepotrpí,“ rekapituluje osazenstvo majitel hostince U Bansethů Vladimír Bašta a rozpočítává klientelu: „Sem tam zaskočí taky čutálisti nebo hokejisti. Turisti moc nechodí a ani žádné celebrity.“

I když slavné herce byste tu kdysi nad půllitrem také zastihli. Třeba Rudolfa Hrušínského, jak připomíná ve své knize Pražské hospody Slavomír Ravik. „Hrušínský bydlel v Nuslích, takže návštěva tohoto hostince byla činem patriotickým. Krom Hrušínského prý býval denním hostem herec Martin Růžek, který bydlíval nad nuselskou radnicí. Spěchával z představení v Národním divadle, aby stihl ještě před zavírací hodinou pivo u Bansethů,“ upozorňuje Ravik na dalšího slavného štamgasta.

Zlobivého bratra poslali točit k Tygrovi Hostinský Bašta se drží teorie, že ještě lepší reklamou než známé tváře je dobré pivo. „Slavných obličejů a japonských turistů má plnou hospodu náš zlobivý bratr. Toho jsme poslali točit k Tygrovi. A je tam už pětatřicet let,“ směje se Bašta, který s druhým z bratrů, Radomírem, rozšířil pivnici ještě o minipivovar.

Takže v Nuslích můžete zaskočit do Táborské ulice k Bansethům nebo hned vedle do sousedského minipivovaru. „Někdo si koupí pro potěšení vilu nebo auto, já si pořídil pivovar,“ vysvětluje Bašta, proč si otevřel tuhle pivní atrakci, kde můžete pozorovat sládka Jana Kroužka, jak vaří polotmavý ležák, světlou patnáctku nebo pšeničné pivo. „To ale není podnik, kam si přijdete sednout a urazíte dvacet kousků,“ zdůrazňuje.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Magdalena Nová

Takhle vypadá spokojený host. Miroslav Zedník si slastně pomlaskne, uhladí knír a prohodí: „Ta polotmavá dvanáctka, to je něco.“

Aby bylo jasno, do dna vypil sklenici piva, které na přelomu roku začal vařit minipivovar Bašta - sousedský pivovárek u Bansethů v Nuslích. Ten můžete nově navštívit naproti radnici Prahy 4, jenom pár ulic od chřadnoucí budovy bývalého nuselského pivovaru, kde pivo naposledy navařili v roce 1960.

„Někdo si koupí pro potěšení vilu nebo auto, já si pořídil pivovar. Regionálním minipivovarům fandím a navíc mám pivo moc rád,“ vysvětluje Vladimír Bašta, provozovatel staropražské restaurace U Bansethů, proč hned vedle svého podniku otevřel netradiční pivní atrakci.

A když atrakci, tak pořádnou. Pokud tady host usedne ke stolu, může pozorovat sládka Jana Kroužka, jak vaří polotmavý ležák, světlou patnáctku nebo pšeničné pivo. „Návštěvníci jsou přímo v ději - občas si musí posunout židli, aby kolem nich sládek prošel. Nebo mohou ochutnat mladinu,“ vábí hosty Bašta.

Majitel minipivovaru ovšem zdůrazňuje, že sem si chodí zákazníci pivo vychutnávat. „To není podnik, kam si přijdete sednout a urazíte dvacet kousků,“ připomíná.

Aby hostům pivo do žaludku lépe klouzalo, mohou si vybrat i ze staročeského jídelního lístku. Žádné hotovky, to je pořádná domácí strava.

„V dvoudecových zavařovačkách se závitem máme pro hosty přichystány buřty s cibulí, husí játra i kachní stehno v sádle,“ vybírá Bašta chuťovky.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Magdalena Nová

Pivní labužníci se mohou těšit na dárek k Vánocům, i když ho vzhledem ke zdržení závěrečných řemeslnických prací nejspíš dostanou až v lednu. Naproti radnici v pražských Nuslích, pár ulic od chátrající budovy bývalého nuselského pivovaru, z jehož varny zavoněl slad a chmel naposled v roce 1960, čeká na kolaudaci minipivovar s názvem Bašta - sousedský pivovárek u Bansethů.

Vladimír Bašta, provozovatel staropražské restaurace U Bansethů, ho umístil hned vedle svého kmenového podniku. Sám si libuje v pivech vařených tradičním způsobem. Zároveň už prý delší dobu pozoruje vzrůstající zájem pivomilné veřejnosti o pestřejší chuťové spektrum v nabídce oblíbeného nápoje.

V půli letošního roku přešel Bašta od slov k činům - u pivovarníka a technologa Josefa Krýsla z Plzně objednal zařízení pivovaru, včetně receptur k vaření, a do varny povolal mladého sládka Jana Kroužka. Ten své první praktické zkušenosti po vyučení nasbíral v restauračním pivovaru Berounský medvěd. V Nuslích zatím pouze "vyvařuje pánve" - regulérní chmelovar lze spustit až po kolaudaci.

Vlajkovým pivem bude polotmavý dvanáctistupňový ležák. Ze sousedních píp poteče do originálních půllitrů světlý vícestupňový speciál, tmavé pivo mnichovského typu a svrchně kvašené pšeničné pivo. Navíc se počítá i se svátečními pivy k nejrůznějším příležitostem.

Vedle prvotřídního českého chmele bude mít sládek při vaření k dispozici plzeňský slad, karamelový slad, pšeničný slad a na tmavé pivo slad mnichovský. Fermentaci obstarají pivní kvasnice z Pivovarského dvora v Plzni-Černicích a z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Lípové ulici v Praze.

Na jednom ze stolů v lokále se kupí prozatím prázdné patentní sklenice. "V nich dostane návštěvník na stůl podle svého přání buď utopence, uleželé tvarůžky nebo škvarky se sádlem. K tomu prkénko, příbor, chleba a cibuli - a ať se s tím sám porve...," říká s úsměvem Vladimír Bašta. Jídelníček nabídne i teplá jídla, včetně pivovarského guláše.

K pivovaru U Fleků, který byl dlouhá desetiletí jediným zástupcem restauračních pivovarů v Praze, přibylo v hlavním městě za necelé dvě dekády pět adres. Novoměstský pivovar, Klášterní pivovar Strahov a minipivovar U Medvídků se orientují spíš na zahraniční klientelu. Tuzemští milovníci nevšedních piv si oblíbili Pivovarský dům a Pivovar U Bulovky Františka Richtra.

Interiér pivovárku Bašta, připravovaný jídelníček i ceny naznačují, že provozovatel by rád oslovil spíše zdejší příznivce autentické chmeloviny, nefiltrované a nepasterované. Vladimír Bašta přísahá, že podnik chce každopádně dostát svému přídomku "sousedský pivovárek". "Když sem zabloudí turista, rádi ho uvítáme, ale jinak jsme tu pro místní kumpány," říká. Foto zde ... (České noviny)