Nejen renomované giganty, ale také malé rodinné pivovary, ba i minipivovary mají svoje hrdiny. Vybrali jsme zástupce tří nesouměřitelných provozů. Co mají společného? Lásku k českému pivu a úctu k naší tradici.

Majitel rodinného pivovaru. Rocker pivovarníkem

Spoluvlastník a ředitel Měšťanského pivovaru v Poličce Karel Witz sedí ve své kanceláři. Zvenku sem doléhá šumění kaštanového listí a vůně mláta. Pan ředitel vykládá, jak zdvihl výstav rodinného podniku, jak rád má poličské pivo jistý velmi známý důchodce z Nového Veselí na Vysočině... Nedá taky dopustit na svou osmasedmdesát let starou varnu, která nejprve třicet let obšťastňovala pivaře kdesi na Šumavě a do Poličky přišla jako partiové zboží roku 1960. Vypadá to, že sem patří odjakživa.

Kdyby však mohl před dvaceti lety Karel Witz nahlédnout do dneška, myslel by, že jde o halucinaci. Jeho kariéra se totiž vyvíjela úplně jinak, a to nikterak neúspěšně. Už jako student za plíživé kontrarevoluce hrál v Praze v rockové kapele Ages BC. Spolu s ním třeba dnešní ředitel Českého rozhlasu Vojtěch Kasík.

„Kdo jiný by mohl dostat naši oblíbenou muziku do rádia? Miloval jsem Claptona, Colosseum, ty jsem tenkrát dokonce viděl v Praze, Allman Brothers, vlastně veškerý jižanský rock,“ durdí se pivovarník Witz, „ale Vojta to na veřejnoprávních stanicích skoro vůbec nepouští.“ Absolvoval vysokou školu ekonomickou a následoval svou ženu do Košic. Pracoval jako referent, ale vážně bral pouze hru na kytaru. „I když byla košická tramvaj nabitá, já jsem seděl na dvousedadle sám. Na východě bylo vše konzervativnější. A já jsem byl mánička. Spolucestující se mě většinou štítili,“ vzpomíná.

Hrál ve skupině Profily. Na soutěži v Bardejově přibrali šestnáctiletou zpěvačku Mariku Gombitovou. Když se Jankovi Lehotskému rozpadla už poněkolikáté kapela, manažer Profilů Marian Bednár mu v letadle nabídl tu svou. Tak se stal z provinční skupiny bratislavský Modus. Jako elév v něm fungoval Miro Žbirka. Skupina sypala jeden šlágr za druhým. V osmasedmdesátém hodil kytaristovi Witzovi lano Marian Varga. Jeho Collegium Musicum – to byla artrocková elita. Bratislava, Praha i Budapešť mu ležely u nohou. A to ještě Karla Witze čekalo nahrávání s Indigem Petera Nagye. „Ani to Vojta Kasík v rádiu moc nepouští,“ rýpne si dnes od svého pivovarského stolu.

V jedenadevadesátém Karel Witz zjistil, že by rodina mohla zrestituovat domy a také pivovar v Poličce. Nedá se říct, že by měl k českému národnímu nápoji nějaký zvláštní vztah. Bratislavští rockeři sice milovali alkohol, ne však pivo. Říkali mu zpomalovač myšlenek a lili do sebe víno. Navíc Karel Witz v Poličce nikdy nežil. Jen jako kluk rád jezdil na prázdniny k maminčiným příbuzným do nedaleké vsi.

Jeho dědeček tu však žil a kromě likérů vařil i pivo. Byl ubit v Terezíně. Z tisícovky Židů z Poličska se z koncentráků vrátili jen tři. Mezi nimi tatínek Karla Witze, který přežil službu u pecí táborového krematoria. Majetek po předcích mohl Karel Witz získat v rámci takzvaných mimosoudních rehabilitací. V praxi to znamenalo, že se musel hodně soudit. Jeho otec – univerzitní profesor práv – mu pomoci nemohl. Byl už po smrti. Nové zákony však tehdy pořádně neznal nikdo a Karel Witz se v nich záhy orientoval. Domy a později pivovar získal.

„Aby nám tu ten židák taky něco nechal,“ zaslechl od místních. Přitom pivovar byl na odpis, město Polička ho navrhovalo zlikvidovat už v roce 1976. „Když jsem přišel, nevlastnil podnik například vůbec žádný vysavač. Jediným vozidlem tu byla rezatá škoda stopětka,“ vzpomíná Witz. Podnikání se však nebál, byl na ně zvyklý z totalitního showbyznysu. Ne nadarmo říkal Miro Žbirka o starém Modusu: „My jsme taková malá kapitalistická skupinka.“

Po roce vyhodil ředitele, jemuž se pod rukama vypařilo tisíc hektolitrů piva neznámo kam, a postavil se na jeho místo. První gáži si vzal až za dva roky, žil hlavně z výnosů hotelu na náměstí. „Uznávám, že tak dva roky jsme vařili mizerné pivo. Druhořadé suroviny už byly nakoupené, na ty špičkové jsme pak nějaký čas neměli peníze,“ říká. Dnes vaří z poloraného žateckého červeňáku a z prvotřídního sladu od Moravských sladoven. Voda pochází z vlastních vrtů, kvasnice z Budvaru.

Když Karel Witz zavedl nepřetržitý prodej piva na vrátnici, smáli se mu. Dnes tímto způsobem prodá patnáct procent produkce.

Pivovar má ultramoderní čističku odpadních vod. Pokud však jde o výrobu piva, je Karel Witz konzervativní. „Malá varna, spilky, sudy – to úplně stačí,“ říká, „kdyby nám někdo například daroval cylindrokónický tank na kvašení, stál by nerozbalený v rohu a nikdo by se ho nedotýkal, aby něco nerozbil.“

Pivo z Poličky, ať už dvanáctka, jedenáctka či desítka – a ta je k mání i tmavá – utkví v paměti s prvním lehce nasládlým douškem. Místní už jsou dávno rádi, že ten židák Karel Witz pivovar zrestituoval. V místních prodejnách velkých obchodních řetězců i na benzinových pumpách, kde obvykle dominují mezinárodně známé značky českého piva, jasně vede pivo ze zdejšího Měšťanského pivovaru. Karel Witz se dme pýchou.

Ještě něco mu dělá velkou radost. „Představte si, můj osmiletý vnuk má absolutní hudební sluch,“ hlásí, když se zdviháme k odchodu.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Ladislav Verecký

Měšťanský pivovar v Poličce, a.s., v roce 2006 vystavil 82.631 hl piva. Pivovar neexportuje své pivo. Už více než rok produkuje pouze nepasterované lahvové pivo. v roce 2006 vystavili 22 290 hl lahvového piva. Sudové pivo produkuje od roku 1994 pasterované. Ale zhruba od roku 1999 i nepasterované nefiltrované sudové pivo. Nepasterované nefiltrované sudové pivo se podílelo v roce 2006 1,16% na celkovém výstavu sudového piva, který činil celkem 60 341 hl.

Soudek piva s objemem 5 litrů se dá na počkání naplnit v obchodě Měšťanského pivovaru v Poličce, a.s., který je hned za vrátnicí pivovaru. Jelikož od 1.10.1994 až do současnosti provozují NON STOP prodej a výdej poličského piva sudového i lahvového, otevřeno 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Tento prodej je v pravomoci vrátného - expedienta a cca od roku 2000 je jeho pracovních povinností i plnění 5l soudků.

V roce 2006 se v Měšťanském pivovaru pustili do cca ročního zkušebního provozu vlastní pivovarské čistírny odpadních vod. Poté je ČOV podrobena přísným zkouškám a je zařazena do trvalého provozu. Tato ČOV je postavena na holandské technologii od firmy Biothane, kterou si poličský pivovar koupil přímo od Holanďanů. Projekt je tuzemský a na základě tohoto projektu si pivovar nechal dodavatelsky zřídit dvoučinnou ČOV, založenou na anaerobním a aerobním principu. Anaerobie je náročná na materiál - nerez AISI 316, na zpracování a na jímání bioplynu z odpadních vod, který se vytváří rozkladem anaerobních podmořských bakterií. Anaerobie zpracuje 80% znečištění a zbývajících 20% připadá na aerobní čištění, které známe z každé jiné například komunální čistírny.

Ovšem s tím, že na komunální čistírně se čistí maximálně 90-95% odpadních vod a zbylé znečištění odplouvá značně zředěné s odtokem komunální čistírny.

V roce 2006 také dokončili opravu ležáckého sklepa č. 5, při které vyměnili podlahy, kanalizaci, obložení stěn apod. Letos se plánují v tomto sklepu měnit ocelové ležácké tanky za nové nerezové. Změny budou v letech 2007-2009 probíhat i v ležáckém sklepě č. 4, což bude o složitější, neboť zahrnují rovněž obnovu nadsklepí se spilkou. (Ing. Karel WITZ, předseda představenstva Měšťanského pivovaru v Poličce)

Jedenáct můžů a dvě statečné ženy našli odvahu přihlásit se do soutěže o vypití půllitru piva brčkem. Stalo se tak na dnu otevřených sklepů v Měšťanském pivovaru. Průměrný čas "vysátí" pěnivého moku ze sklenice se pohyboval kolem dvaceti vteřin. Nejlepší borec zvládl vypít pivní desítku za necelých dvanáct vteřin. (Hradecké noviny)

Výletníci, kteří dorazí do Poličky, si k občerstvení můžou vybrat řadu místních podniků. Ve většině z nich se také setkají s místním pivem.

Poličský pivovar patří k těm menším, ale místní na něj nedají dopustit.

Pivovar v Poličce má za sebou téměř pětisetletou tradici. Azatímco některé velké pivovary se po roce 1989 staly majetkem nadnárodních společností, poličský podnik se naopak po mnoha letech vrátil do rukou potomků původních rodin, které v roce 1517 získaly právo vařit pivo.

Právo várečné získalo na základě rozhodnutí zemského sněmu celkem sto třináct měšťanských domů uvnitř hradeb věnného města Poličky. Roku 1771 se ve městě začalo dělat pivo průmyslovým způsobem. Ovšem kvalita uvařeného piva zůstávala velmi rozdílná.

Roku 1865 se poprvé v poličském pivovaru uvařilo pivo takzvaného plzeňského typu. „To znamená pomocí spodního kvašení a chlazené ledem,“ vysvětluje Karel Witz. Ještě stále se však dnešnímu pivu nepodobalo, nebylo totiž filtrované.

I přes další rozvoj zůstal podnik jen malým pivovarem s výstavem pod deset tisíc hektolitrů. V roce 1930 se pivo začalo vařit v nové varně, která funguje dodnes.

V roce 1938 byl pivovar znárodněn komunisty a roku 1950 bylo rodinám odňato právo várečné. Pivovar však zůstal nadále v provozu. V roce 1985 ale hrozilo, že podnik zanikne. Provoz potřeboval další investice, ale stát se rozhodl podporovat raději pivovar v nedalekých Svitavách. „Po roce 1990 se pivovar vrátil do rukou potomků právovárečníků a stát zřejmě ani nepočítal s tím, že provoz uspěje,“ říká jeho ředitel Karel Witz. Z původních sto třinácti vlastnických rodin jich dnes už zůstala jen polovina, akcionářem pivovaru je i město Polička. (MF Dnes)

Měšťanský pivovar v Poličce na Svitavsku v loňském roce zvýšil tržby přibližně na 88 milionů korun. Bylo to asi o dva miliony korun více než v roce 2004.

„Mezi spotřebiteli byl vyšší zájem o dražší ležáky, jejichž prodej stoupl asi o dvě procenta,“ řekl předseda představenstva poličského pivovaru Karel Witz.

Výstav pivovaru zůstal přibližně na stejných 85 000 hektolitrech. Čistý zisk činil zhruba 13 milionů korun po předchozí mírně ztrátě.

Pivovar podle předsedy letos nehodlá zdražovat ceny pěnivého moku. Ceny nezvyšoval ani v loňském roce, zdražil pouze o deset procent dopravu. Řada zákazníků si však pro pivo jezdí sama. (MF Dnes)

S ředitelem poličského pivovaru Karlem Witzem o pivu, vínu i chystané silnici R35. Karel Witz se už dvanáct let stará o rozvoj pivovaru v Poličce. Bývalý muzikant, který v sedmdesátých letech hrál například s Mariánem Vargou, totiž patří do jednoho z právovárečných rodů. Jejich potomci v roce 1993 dostali pivovar zpátky v restituci. Tehdy firmě mnoho lidí nedávalo skoro žádné šance na přežití.

„Soud tehdy rozhodoval o oprávněnosti restitučního nároku. Pivovar jsme získali zpět, ale hodně lidí tvrdilo, že brzy skončíme. Ovšem my jsme se rozhodli, že se o pivovar budeme starat sami a zkusíme uspět. Dopředu jsme si také uvědomili, že z našeho podnikání asi na dlouhá léta velké výdělky nekoukají. Věděli jsme, že deset nebo dvacet let není žádná velká doba. Výdělky zkrátka necháváme až našim dětem,“ říká Witz.

* Poličský pivovar před druhou světovou válkou vlastnily právovárečné rodiny. Byly to skutečně rody, které byly po staletí spojené s Poličkou?

Soud v roce 1993 rozhodoval o vrácení majetku těm rodinám, které pivovar vlastnily k datu znárodnění v roce 1950. Tehdy skutečně pivovar vlastnili potomci rodů, které jsou pevně svázané s Poličkou. Ovšem nedá se říct, že by úplně všichni žili v Poličce několik staletí. Dnes jsme akciovou společností a je jasné, že se vlastnické podíly poněkud změnily. Někdo z původních vlastníků nechtěl čekat, až budeme ziskoví. Důvodem bylo třeba i stáří. A tak se postupem času struktura vlastníků proměnila.

* Jste typicky regionálním pivovarem. Změnila se nějak v poslední době situace v Pardubickém kraji, nebo tu stále vládne plzeňský pivovar?

Odstup značek Gambrinus a Prazdroj je značný. Myslím, že se už několik let na takzvané pivní mapě regionu nic nemění. Pokud náhodou někde zaznamenají tato piva pokles, tak to plzeňský pivovar nemusí ani příliš zajímat. Doženou to jinde. Na druhou stranu všechny malé pivovary, včetně našeho, se snaží okamžitě obsadit jakékoli příležitosti. Takže je to neustálý souboj a všechny ztráty se snažíme ihned nahrazovat. Čísla za září jsou navíc pro všechny pivovary hodně příznivá, takže se dá říct, že si každý přišel na své.

* Chystáte nějaké novinky? Speciální vánoční várku nebo něco podobného?

Nechystáme, protože momentálně máme hodně práce s dokončením čistírny. Také upravujeme dva sklepy, takže máme dost práce na dva příští roky. Samotné pivo a jeho prodej je jen část toho, čemu se musíme věnovat. Je třeba se starat o spoustu dalších věcí, aby pivovar fungoval. Z těchto důvodů jsme také nyní zcela rezignovali na export. Prakticky nevyvážíme a ani se nesnažíme nijak extrémně uspět mimo hranice kraje. Pro nás je teď nejdůležitější rozšíření výroby. Pak teprve budeme chtít expandovat i jinam. A pak zase přijdou další úpravy pivovaru. Zkrátka je to takový kolotoč.

* Některé výzkumy říkají, že lidé v Čechách mají stále více v oblibě víno. Myslíte, že víno může být v budoucnu pro pivo konkurentem?

To si rozhodně nemyslím. Odpovím příkladem. Situace na pivním trhu je už léta ustálená a nezaznamenala výrazný pokles. Mluvil jsem o tom, že září dopadlo pro pivovary příznivě, kdy firmy přidaly do kroku. Při srovnání produkce za stejné období dosáhly čísla 104,5%. Jenže ze všech dalších údajů vyplývá, že české pivovary obvykle okolo 5% své produkce směřují na export. Prostor pro zvyšování prodeje je tedy pouze ve vývozu. Lidé u nás pili a pijí hodně piva a nástup vína to neovlivní. Pro nás je spíš daleko zajímavější to, že se ročně obmění jedna třetina odběratelů. Přitom nevíme proč. Možná lidé chtějí ochutnávat stále nová piva, a tak se musí měnit i nabídka. Musíme se proto hlavně snažit hledat nové odběratele.

* V současné době se rozhoduje o tom, kudy v regionu povede silnice R 35. Sledujete vývoj okolo jednání a myslíte, že by vám nová silnice pomohla například při rozvozu piva?

Tato věc jde úplně mimo mě. Vždyť než taková silnice doopravdy vznikne, tak uplyne třeba dalších deset let. Proč bychom se o to nyní měli zajímat? Kdo ví, co bude za deset let? Navíc, soukromí přepravci, kteří rozvážejí naše pivo, používají nyní hlavně stará auta. A to je problém. Nová silnice starým autům nepomůže. (MF Dnes)