Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivovar Polička


Stavebnicové minipivovary



Kniha mapuje 500 let pivovaru v Poličce

[pondělí, 16. říjen 2017]









Rockoupání bez domácího piva

[středa, 18. únor 2015]






Město vysoudilo hradby nad pivovarem

[čtvrtek, 23. září 2010]

Soudní spor o „díru“ v hradbách prozatím vyhrálo město Polička nad m욝anským pivovarem.

Takzvaná Witzova brána je tedy součástí hradeb. „Hradby jsou ucelený prvek,“ domnívá se místostarostka Marie Tomanová. Okresní soud ve Svitavách jí dal za pravdu. „Rozsudek soudce sice již vyhlásil, ale jeho písemné vyhotovení s odůvodněním ještě nemáme,“ informovala Marie Tomanová. Vedení Poličky je s výsledkem soudu spokojené. Karel Witz však potvrdil, že v případě, že rozsudek bude znít takto, odvolá se k vyššímu soudu. Vedení města se pokoušelo s předsedou představenstva pivovaru Karlem Witzem mnohokrát mimosoudně dohodnout. „Soudit se s občany nepovažujeme za ideální,“ řekla místostarostka. Dodala však, že když dohoda není možná, je třeba věci nějak vyřešit. „Spor považuji za ubohý,“ prohlásil starosta Jaroslav Martinů na posledním zasedání zastupitelstva. Dořešit spor je také třeba kvůli dotacím na opravu hradeb.

Zdroj: Svitavský deník.cz | Autorka: Sylva Horáková


Zaměstanci pivovaru reagují na článek Romana Novotného z Pardubic.

Před několika týdny byl ve Svitavském deníku v rubrice Z redakční pošty zveřejněn dopis Romana Novotného z Pardubic.

Domnívám se, že by se slušelo, abychom se jakožto zaměstnanci poličského pivovaru k tomuto vyjádřili. Pan Novotný na základě návštěvy jedné místní restaurace, kde si nechal natočit pivo do přinesených PET lahví a kde nebyl spokojený s jejich plněním, obsluhou a návštěvníkem, usoudil, že již nikdy nebude pít poličské pivo.

Co jej k tomuto přesvědčení přimělo, ba co více, co jej přimělo k tomu, aby místo stížnosti adresovanou na pivovar, napsal rovnou do redakce regionálních novin? Dle pana Novotného si pivovar, který dovolí, aby s jeho pivem „kdokoliv“ špatně nakládal, nezaslouží nic jiného než veřejnou potupu a doživotní ignoraci jeho výrobků.

Nechtěl bych se vracet k nepodstatným detailům, ale nedá mi, abych se nezastavil nad jednou vsuvkou zcela mimo téma. Nechápu, proč se několikrát opřel o invalidu, ba jej dokonce ve svém článku zesměšňoval.

Pan Novotný nám podsouvá názor, že nejlepší přinesené pivo je to, které vám výčepní natočí přímo do láhve. Není tomu tak. Nejlepší je si v restauraci nechat natočit pivo do skla a tam je konzumovat. Pokud je chci vypít doma, pak není nad správně vychlazeného lahváče z chladničky. Odborníci a znalci ví, že pokud se do láhve (jedno zda skleněná, nebo PET) má přemístit pivo, pak je nutné v láhvi vytvořit protitlak a zabránit tím pěnění piva a tím i zamezit snížení řízu. To nelze v restauraci, ale jen na uzpůsobeném zařízení. Takové je například i u nás v pivovaru na plnění do pětilitrových párty soudků.

Pokud tedy požadoval pivo natočené, mohl si dojít do pivovaru pro deset kousků. Pokud chtěl doma pít poličské pivo v dobré kondici, měl si koupit v kterémkoli místním obchodě lahvové pivo. To je i doporučení nejen pro pana Novotného, ale i pro ostatní. Nežádejte natočení piva v hospodě do PET. Chuti piva tím nijak neprospějete. Pivo bude mít menší říz, zoxiduje a může i zvětrat. Chcete-li mít doma točené, pak v non-stop prodeji na našem pivovaru si můžete do donesených, nebo u nás koupených soudků nechat natočit na soutěžích a u zákazníků mnohokrát oceněnou 11% Otakárka. Non-stop prodej zajišujeme 24 hodin denně 365 dnů v roce a v přestupný rok dokonce 366 dnů.

Dvě malé doušky závěrem. Ve zmiňované restauraci jsem vždy dostal chutné pivo natočené do skla a točila mi je sympatická paní.

Pokud bychom každý z nás měli z jednoho negativního zážitku v pohostinství ignorovat značku tam čepovanou, pak zaniknou všechny pivovary a z nás se z donucení stanou abstinenti.

S přáním hezkých zážitků za kolektiv zaměstnanců poličského pivovaru sepsal Roman Holoubek

Zdroj: Svitavský deník.cz | Autor: Roman Holoubek


Keď spomeniete pred staršími slovenskými hudobnými legendami meno KAREL WITZ, mali by sa rozpomenú: áno, to je ten gitarista. Hoci sa učil hra na husle, jeho vášňou sa stala gitara. Osud ho zavial z Prahy do Košíc, kde sa postupne dostal k spoluúčinkovaniu s Jankom Lehotským, Mariánom Vargom či Petrom Nagyom. Je to už dávno, čo sa jeho hudobná éra u nás skončila. Svoj život zasvätil niečomu celkom inému, hoci si dodnes po večeroch rád zahrá. Podarilo sa mu vráti do života malý pivovar rodiny Witzovcov v českej Poličke.

Foto

Kedy ste sa rozhodli presahova z Prahy do Košíc?

To bolo vďaka mojej manželke, ktorá s rodičmi bývala v Košiciach. Zoznámil som sa s ňou na jahodovej brigáde v Anglicku. Študoval som v Prahe, ona v Bratislave. Prvá skončila štúdium ona. Po jej promócii sme sa v roku 1969 v Košiciach zosobášili. Hneď potom prišla za mnou do Prahy. Tu sa nám narodili dve dcérky. V roku 1972 som doštudoval aj ja. Žili sme v jednom byte s mojimi rodičmi. A potom sme sa - pre byt - presahovali do Košíc.

Bolo to dobré rozhodnutie?

Určite áno. Bolo lepšie, že sme tieto časy prežili samostatne. A na Slovensku sú vežmi pekné miesta. V Košiciach sa nám ešte narodil syn. A moja manželka sa potom uplatnila v slobodnom povolaní.

Ako ste sa dostali k muzike?

Asi to mám tak trochu v génoch. Môj otec kedysi v Poličke hrával v kapele na violončelo - mali sláčikové kvarteto. Hrali aj skladby od Bohuslava Martinů, ktorý sa tu narodil a aj tu je pochovaný. Vlastnil niekožko jeho ručne písaných partov a všetky rukopisy potom venoval miestnemu múzeu. Mňa dali rodičia na husle, ale počas pubertálnych rokov ma zlákala gitara. Teta mi na ňu vtedy požičala osemsto korún.

Rodičia mali výhrady?

Mali. Chceli ma zo mňa asi niečo iné než hudobníka. Často mi opakovali - Karle, ty vlasy, a ten hluk! Mal som kučery, ktoré keď sa natiahli, boli naozaj dos dlhé. Počas vysokej školy sme mali kapelu, volala sa Ages B.C. - Roky pred Kristom a v roku 1967 sme vyhrali prvý Beatsalon v Prahe.

Foto

Čo z vás chceli ma rodičia?

Predstavovali si, a ja spočiatku s nimi, že budem študova. Akurát otec - profesor práv na Univerzite Karlovej v Prahe, mi kedysi hovoril: „Hocičo, ale právo nie, vieš, ja by som odtiaž musel odís." Takto to bral, bol poctivý človek. Vybral som si štúdium ekonómie.

V Košiciach ste sa dostali medzi hudobníkov, ktorí sa postupne stali legendami domácej scény. Ako si na to spomínate?

Spočiatku to nevyzeralo ružovo, vyhliadky neboli bohvieaké, lebo brat emigroval do Nemecka, a také niečo vždy priažilo. Pracoval som najprv ako štatistický referent na košickom mestskom národnom výbore. Po roku a pol sa naskytla možnos fungova v slobodnom povolaní v divadle Thália. Tak som to využil a povedal som si - budem robi hudbu.

Prvá kapela, v ktorej som na Slovensku pôsobil, bola Profily. Fungovali sme ako slobodní umelci v divadle a vo vožnom čase sme cvičili pre potešenie. Začal tam za nami chodi aj košický hudobník Marián Bednár. Pôsobil v známych slovenských kapelách. Prišiel si vypoču naše aj prevzaté veci, ktoré sme hrali. A potom sa opýtal: ‚Nechceli by ste to skúsi s Jankom Lehotským z Bratislavy?' Dodám vám nahrávky. Povedali sme si, skúsime všetko, nie? Dostali sme magnetofónovú pásku, naučili sme sa to hra, prišiel Janko Lehotský a zostal s nami zo dva-tri týždne.

A zrazu sa z nás stal Modus a presunuli sme sa do Bratislavy. Pol roka na to prišiel Miro Žbirka. A predtým i Marika Gombitová. Tá s nami pôsobila ako speváčka od roku 1974 v kapele Profily. Prišla k nám vtedy ako študentka strednej školy v Košiciach. Nakoniec, je rodáčkou zo Stropkova.

Všetko sa dalo len tak z brucha dohodnú?

Zdalo sa nám to perspektívne, tak sme začali spolu hra. Samozrejme, to že práve my, bola vlastne otázka šastnej náhody.

Ako dnes vnímate svoju éru hudobníka?

Predovšetkým som nemusel každé ráno cvika v sklade, napríklad v železiarňach (smiech). Nemal som však žiadnu platenú dovolenku ani ROH zájazdy, ale nemal som ani dôvod by nespokojný, bol som mladý, zdravý.

Muzikanti často vedú búrlivý život. Vy ste taký neboli?

Istý čas sme cestovali dos - s Modusom, aj s Mariánom Vargom a s Collegiom Musicom, ale bral som to ako normálny život. Sústavne som cvičil, alebo som si hral na gitare, lebo ma to bavilo. Dokonca som aj skladal.

Pre koho?

Pre Mariku Gombitovú. Texty napísal Peter Nagy, vtedy ešte sám nespieval. Nahralo sa to v košickom rozhlase, ale nikdy sa to nepúšalo.

Prečo?

Asi fungovali bratislavské sily, ktoré boli proti tomu, aby sa hudba z Košíc dostala ďalej. Pritom si dodnes myslím, že to boli dobré veci.

S kým sa vám zo slovenských hudobníkov najlepšie spolupracovalo?

Asi práve s Marikou. Autorstvo ma vežmi napĺňalo. Napísal som niečo aj pre Věru Špinarovú. Robil som vlastnú hudbu, ale akosi som ju nevedel posunú ďalej. Nakoniec som to nechal tak, chodil som len skúša s košickými kapelami. Jednoducho, nebol som populárny typ. Od roku 1980 som vožne spolupracoval s Petrom Nagyom. Vtedy vznikali spoločné skladby a nakoniec sme založili kapelu Indigo. S Petrom Nagyom som skončil v roku 1983.

Foto

Ste ešte s našimi hudobníkmi v kontakte?

Občas, asi tak raz do roka, si zavolám s Jankom Lehotským. Minulý rok mi zavolal Dušan Hájek, bubeník z Collegia Musica. Inak som sa slovenským hudobníkom zrejme vzdialil. Myslím, že nechápu, prečo som z Košíc, a najmä z Bratislavy, odišiel, hoci ani oni už nepôsobia tak intenzívne na hudobnej scéne. Dnes udržujem kontakty so Slovenskom skôr cez manželku a jej rodinu.

Ani s Marikou ste neboli v kontakte?

Nie. A trochu sa za to hanbím. Ona mi vtedy naspievala dve pesničky a očakával som, že spolu založíme kapelu. Ja, Marika a Lehotský. Nebol by to býval Modus, ale iná kapela. Potom mala autonehodu a odvtedy som nikdy nemal odvahu jej zavola.

Hrávate aj dnes?

Keď sa dá, zahrám si niekedy večer nejakú hodinku, na rozptýlenie. Akurát už bývam rýchlejšie unavený. V práci ma stále niečo alebo niekto „prekvapuje". Bez môjho podpisu a vedomia sa v pivovare nič neudeje.

Z Košíc ste s rodinou odišli po roku 1989. Prečo ste neostali?

Bol som v podstate nulová existencia. Ku koncu som už ani vežmi nehral, skôr som pomáhal manželke s inštaláciou jej výtvarných diel. Po revolúcii som v Košiciach v roku 1990 vyhral dva konkurzy a do konca roku 1990 som robil vedúceho odboru kultúry mesta Košíc. Potom sa už začali prebúdza zlé nálady okolo rozdelenia republiky. Tak som si to, najskôr sám, zamieril do Poličky na Morave. Potom, v roku 1992, prišla za mnou i rodina. V Prahe, kde som vyrastal a po celý čas si tam držal trvalé bydlisko, som si v roku 1992 založil živnos a intenzívne som sa začal zaobera reštitúciami.

Bolo to samozrejmé?

Skôr by som povedal, že sa to ukázalo ako rozhodujúce. V Prahe som celé detstvo strávil v dome na Moravskej ulici, ktorý rodine zobrali Nemci a neskôr bol otec donútený ho „darova štátu". Inak by stratil miesto a my deti možnos študova. V Poličke bol zase v súvislosti s dvoma meštianskymi domami rodiny Witzovcov súd. V roku 1951 - po predchádzajúcej arizácii a namiesto ocenenia, že otec a jeho sestra prežili koncentračný tábor - dal súd prednos takzvanému päročnému plánu a družstevníctvu pred kapitalistickým hospodárením. V Prahe nám zostal na používanie jeden byt v našom bývalom dome.

Kedy ste sa to všetko dozvedeli?

O niektorých veciach v Poličke som sa dozvedel prvý raz až po revolúcii. Zároveň som sa dozvedel viac aj o Továrni likérov v Poličke, ktorú naša rodina po celé generácie vlastnila. A o Poličskom pivovare. Vedel som, že v Poličke sa práve vtedy - písal sa rok 1991 - odohrávali vežmi vážne veci. Musel som sa v tej situácii spožahnú iba na vlastné sily. Viete, poviem vám, že som zamatovej revolúcii v prvej chvíli vôbec neveril.

Foto

Ani spätne ste neuverili?

Mal som z rodiny dos skúseností, aby som ten prevrat nebral idealisticky. Navyše, s predsudkami som sa neprestal stretáva ďalej. Keď som v roku 2000 prišiel vo Svitavách na pozemkový fond, opýtal som sa - tak čo budeme robi s reštitúciami, ktoré ležia od roku 1991 u vás v skrini? Viete, čo mi úradníčka povedala? Že „prišlo nariadenie z Európskej únie, že sa s vami Židmi budeme zaobera". Je možné, že tá židovská otázka je nekonečná? Dobre, prežil som to bez problémov a som rád, že sa mi následne darilo.

Ako prijali miestni žudia v Poličke, keď ste sa začali uchádza o nehnutežnosti?

Od začiatku som sa stretával s predsudkami, tak to už býva. źudia si hovorili - je to Žid, nič nám tu nenechá. Počul som to sám pred pätnástimi rokmi. Prvý z Witzovcov sa prisahoval do Poličky v roku 1850. Tiež sa stretol s odporom miestnych obyvatežov. Vyšetrovali ho a napísali o tej veci „krátky zápis". Pritom sa chcel len prisahova na základe dekrétu, ktorý mu to umožňoval. Je to zvláštne, ako sa história opakuje. Teraz žijeme s manželkou na rohu námestia v dome, v ktorom naši predkovia mali Továreň.

Poznali ste Poličku aj predtým?

Iba sme cez ňu v detstve s rodičmi prechádzali. Len jediný raz mi otec povedal - tu sme kedysi bývali, toto boli naše domy. O Továrni likérov, v ktorej sa do roku 1969 robili už len sódovky, sa v rodine vedelo.

Vedeli ste niečo o pivovarníctve?

V pivovarníctve sa postupne orientujem, odkedy som sa nasahoval do Poličky. To je už osemnás rokov. Neskôr som sa dozvedel o tom, že v roku 1517 bolo stotrinástim domom vnútri hradieb krážovského mesta Polička udelené takzvané právo várečné. Do roku 1771 sa v týchto domoch varilo pivo. A následne si postavili títo „právovárečníci" vnútri hradieb prvý spoločný Meštiansky pivovar v Poličke. Zostala z neho však iba ruina sladovne. Roku 1865 bol v Poličke postavený mimo hradieb tretí Meštiansky právovárečný pivovar. Ten bol po roku 1948 protiprávne znárodnený a od roku 1994 sa potomkovia právovárečných rodín vrátane mňa do pivovaru vrátili.

V akom stave ste ho prevzali?

Prevzali sme ho od štátneho podniku Pivovary Hradec Králové, ktorému podliehalo osemnás pivovarských prevádzok. Bolo to celé nezmyselné, hospodárenie aj prevádzka boli úpadkové. Hrozilo nám okamžité zatvorenie. A tak sme skúsili vlastnú víziu. Okrem iných opatrení sme napríklad do pol roka zaviedli nonstop predaj piva. To bol dobrý signál pre žudí v najbližšom okolí a tento spôsob nám umožnil okrem zvýšenia predaja aj ihneď inkasova. Napriek počiatočnej nedôvere sme nezanikli. Ani počas troch mesiacov, ani pätnástich rokov. V tom období sa nám vežmi zišla filozofia, ktorú sme mali v muzike: že musíme by otvorení ku každému a nemôžeme preháňa ceny. Predávali sme normálne pivo za normálne ceny pre normálnych žudí.

A aké bolo vaše pivo?

Spočiatku sme nerobili bohvieaké pivo. Veď prvý polrok sme varili zo starých zásob a riešili kopu iných vecí. Musel som odvola vedúceho prevádzky, lebo mu chýbalo tisíc hektolitrov piva. Prvé tri roky boli dos zúfalé. Veža akcionárov začalo predáva akcie a ja sám som robil tri roky bez honoráru. Našastie, súčasne som zreštituoval aj dva spomínané „právovárečné" meštianske domy v centre Poličky. Prízemia domov som prenajal a zaviedol som v jednom z nich aj predaj piva. Domy sa už živili samy.

Máte v biznise žudí, ktorým môžete dôverova?

Spolupracovníkov v pivovare mám dobrých. Musím sa však pripravi na čas, keď pôjdem do dôchodku a pripravi si nástupcu. Neviem, či to bude niekto z mojej rodiny. Veža času v poslednom čase trávim s mladými žuďmi pri ich bakalárskych a záverečných prácach na vysokých školách z odboru pivovarského.

Foto

Stále platí, ako sa o vás napísalo, že ste produkciu zdvojnásobili?

V zásade áno. Keď som v Poličke začínal, pivovar vyrábal 42-tisíc hektolitrov piva ročne, v rokoch 2003 až 2006 to bol dvojnásobok. Tento rok je to zhruba 70-tisíc hektolitrov. Každý odberatež dobre vie, čo u nás dostane kúpi. Musíme sa správa rovnako, či si niekto príde po tridsa vežkých sudov, alebo po dva malé, či jednu prepravku s dvadsiatimi fžaškami piva.

V Česku sa od januára plánuje zvýšenie spotrebnej dane na pivo o tretinu. Prišiel dokonca návrh premenova pivo na sladové víno, aby sa pivovarníci dani vyhli. Ako sa vás to dotýka?

Dotýka sa nás to len do tej miery, že si to povšimli niektoré médiá, ktoré potrebujú preži. Celá vec sa zatiaž v parlamente len prerokúva, spolu so spotrebnou daňou sa má zvýši aj DPH, takže to zvýšenie potom bude pravdepodobne dvojité. Do konca roka už neostáva veža času a v zbierke zákonov zatiaž nič nevyšlo.

Takže sa neobávate?

Na to sa treba pozera rozumne. Sme malý, nezávislý pivovar. Patríme do prostrednej kategórie malých pivovarov, ktoré majú tridsapercentnú úžavu na spotrebnej dani. V prípade jej zvýšenia by sme na budúci rok prišli asi o tri milióny českých korún. Nepovažujem to však za likvidačný postup. Ak to štátne hospodárstvo potrebuje, obmedzíme sa v našich plánoch.

Ako vnímate krízu?

Najviac sa v nej ocitli podniky, ktoré exportujú. Pivovary majú znížený dopyt a tým aj problémy. Do reštaurácií a krčiem dnes chodí menej žudí a navyše sú stále problémy s alkoholom za volantom. Málokto sa dnes už zaoberá tým, že tradícia výroby piva je stará vyše štyritisíc rokov. Na druhej strane, snažíme sa vyrába stále lepšie pivo. Od júna máme aj povolenie Štátnej požnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie vari „České pivo".

Čo znamená vari stále lepšie pivo?

Viete niečo o konope? Vo vežkom obrazovom atlase rastlín sa píše, že do čežade konopovitých rastlín patrí okrem konope aj chmež. A prvou dôležitou zásadou pri výrobe piva je poriadne chmeli, aby sa z látok obsiahnutých v chmeli dostalo čo najviac do piva! Plnohodnotné české pivo, to nie je žiaden zrýchlený tovar.

Je pivo dobrá komodita?

Nepozerám sa na to z pohžadu príjmu. V tom nevidím nič, čo by ma špeciálne motivovalo. Skôr mi ide o súaž v konkurencii ostatných pivovarov. Potrebný príjem však máme zaistený.

Foto

Čo pre vás vlastne znamená rodinný majetok?

Svojím spôsobom je to staros. Reštitúcie sa v Poličke ukázali ako väčší dlhodobý problém. Musel som sa takmer o všetko súdi. Niektoré pozemkové kauzy trvali vyše desa rokov.

Nemali ste niekedy chu to vzda?

Záleží na vás, čo si z toho všetkého odnesiete. Bolo vežmi dobré, že som sa mohol o rodinný majetok vôbec prihlási. Veža som si o veciach prečítal - v korešpondencii, v archívoch, rozprával som sa s žuďmi, ktorí mojich rodičov a predkov poznali. V rokoch 1991 a 1992 som mal možnos nahliadnu aj do archívov v Poličke.

Vtedy sa po prvý raz v histórii otvorili pre verejnos. Tam som našiel zaznačené všetko, na čo som bol aj nebol zvedavý. Aj to, kto našu rodinu arizoval. Aj to, že v Terezíne umlátili môjho starého otca, že ho úplne zmrzačili. Aj to, že môj otec tam robil v krematóriu a spolu so sestrou koncentrák úplne náhodne prežili. A že nik ďalší z rodiny koncentračný tábor neprežil. Samozrejme, že otca to strašne poznačilo a k tejto téme sa nikdy nevracal.

Ste dnes šastný človek?

Som rád, že podnik funguje a moja rodina je v poriadku, ale stále sú veci, o ktorých mi je ažko rozpráva.

Karel Witz (1947)

Foto

Narodil sa v Prahe, kde vyštudoval Vysokú školu ekonomickú. V roku 1973 sa s manželkou, Veronikou Kováčovou-Witzovou, akademickou sochárkou, absolventkou VŠVU v Bratislave, odsahoval do Košíc. Tu začal pracova ako referent, oveža viac ho však zaujímala jeho vášeň - gitara. Postupne si zahral v slovenských kapelách Profily, Modus (LP Modus 1 1976 - 1977), Collegium Musicum (LP Continuo, 1978), Indigo.

Spolupracoval s Mirom Žbirkom (LP 1980, 1982, 1983 - 20 naj...), Petrom Nagyom, Mariánom Vargom či s Marikou Gombitovou. V roku 1993 spolu s ostatnými takzvanými právovárečníkmi zreštituoval malý M욝anský pivovar v moravskom mestečku Polička. Ten sa mu postupne podarilo zrekonštruova a dnes sa v ňom varí ročne zhruba 70-tisíc hektolitrov Českého piva. Má dve dcéry, jedného syna a sedem vnúčat. S manželkou žije v Poličke.

Zdroj: Kultura Sme.sk | Autorka: Eva Andrejčáková | Foto: Peter Žákovič a Peter Procházka


Prezident si pivo naléval z tupláku

[pondělí, 14. září 2009]

V prostorách M욝anského pivovaru v Poličce přivítali ve středu zastupitelé města a předseda představenstva pivovaru Karel Witz prezidenta republiky Václava Klause s chotí.

Foto

Místní pivo nesmělo k pečenému hovězímu masu chybět. „Naléval si ze stejného tupláku jako prezidenti Václav Havel a Roman Herzog,“ potvrdil Karel Witz. Jestliže Václav Klaus v budoucnu využije doživotní vstupenky na jazzový festival, nebude se muset rozmýšlet nad výběrem kravaty. Od zastupitelů totiž jednu dostal. Hedvábnou a ručně malovanou od malířky Dity Dostálové. Stejně jako na šátek pro první dámu vyobrazila akademička poličskou radnici. V knihovně na Hradě přibylo i letošní vydání Otvírání studánek.


Den otevřených sklepů

[středa, 27. květen 2009]

M욝anský pivovar v Poličce, a.s. pořádá jako každoročně poslední sobotu v měsíci červnu DEN OTEVŘENÝCH SKLEPŮ. Tentokrát se již jedná o 16-tý ročník a koná se dne 27.6.2009.

Den otevřených sklepů je pořádán pivovarem jako poděkování odběratelům a příznivcům Poličského piva. Proto není stanovené pevné vstupné, ale pouze dobrovolné, jehož celý výtěžek je tradičně věnován Ústavu sociální péče v Bystrém u Poličky.

Jelikož se jedná o den otevřených sklepů, bude možnost navštívit nejzajímavější místa, kde vznikají oblíbené značky Otakar, Záviš i Hradební. Exkurze vás provede varnou z roku 1930 a ležáckým sklepem. Na čepu budou poličská nepasterovaná piva ve filtrované a některé druhy i v nefiltrované podobě.

Mimo již osvědčené pivní soutěže a kapely máme pro vás nachystán i koncert populární skupiny Laura a její tygři.

Přijďte i vy ochutnat poctivá a fortelná piva vyráběná z tradičních surovin klasickou technologií.

Plakát

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Polička


Strana 1 z 2 » »»
1 2

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň