Staré hodiny, které zdobí budovu pivovaru v Koutě na Šumavě, byly spoustu let nefunkční. Majitel pivovaru Jan Skala se s tím nechtěl spokojit a dlouho hledal, kdo by staré hodiny opravil a znovu uvedl do chodu.

Štěstí se na něj usmálo zcela nečekaně. Dnes už jsou hodiny opravené a dokonce odbijí každou čtvrt a celou hodinu. „Do pivovaru přijel na zkušenou sládek z Ruska. Ten hodiny vyčistil, nahradil chybějící součástky a opravil je,“ říká koutský sládek.

Protože se musí hodiny každý den natahovat, převzal o ně starost sládek z koutského pivovaru Tomáš Nádraský.

Zdroj: Domažlický deník.cz

Tam, kde býval varný kotel, zůstala jen obrovská díra v zemi. „Vše, co se dalo prodat do kovošrotu, bylo pryč,“ popisuje majitel pivovaru v Koutě na Šumavě Jan Skala stav, v němž pivovar před sedmi lety koupil. Díra po bývalém kotli je tu stále – pro vaření piva se využívá jiná část rozsáhlého komplexu budov. „Opravujeme po částech. Jednou bych chtěl pivovar uvést do původního stavu,“ sní Skala.

Do jeho kanceláře občas ze sousední varny nahlédne sládek Bohuslav Hlavsa. Ten se vrátil k vaření piva po osmi letech – dříve býval třicet let sládkem v nedalekém domažlickém pivovaru, který však Plzeňské pivovary v polovině 90. let zavřely. „Potkali jsme se náhodou, když po zavření pivovaru v Domažlicích pracoval ve stavebninách jako skladník a prodával materiál,“ popisuje setkání Skala.

* Pivo se v Koutě přestalo vařit v 70. letech. Věřil vám někdo, že se opět začne?

Nevěřil tomu nikdo. Ani místní starosta a zastupitelé. O to víc nám dneska drží palce. Když přijede kamion se sladem, tak nám ho celé zastupitelstvo pomáhá skládat.

* Od koupě pivovaru po první uvařenou várku uplynuly čtyři roky. Co vše jste tu udělali?

Bylo třeba to tu vyklidit. Odvezli jsme 156 nákladních aut sutě a odpadu. Pak jsme museli udělat novou střechu na sladovně – ta byla propadlá podobně jako sklepy. Následovaly drobnější opravy.

* Kolik vás to stálo? Uvádí se částka 25 milionů.

Nevím, kdo na to přišel. O ceně jsem se nikdy nebavil, dělalo by to velkou závist mezi lidmi.

* Je těžké nechat v padesáti letech dosavadního podnikání a pustit se do něčeho nového?

Bylo to ráz na ráz. Byla příležitost, tak jsem to koupil. Vždycky se tu dělalo dobré pivo, rozhodl jsem se, že na tu tradici navážu.

* Sháněl jste se i po bývalých zaměstnancích, aby vám případně s něčím poradili?

Setkal jsem se s paní, která tu dříve dělávala mistrovou. Chtěl jsem od ní zjistit, jak fungovalo nějaké zařízení ve sladovně, ale už je jí hodně přes osmdesát, tak si to nepamatovala.

* Bylo vůbec něco z původní technologie využitelné?

Naprosto nic. Všechno jsme museli do areálu přivézt a postavit znovu. S původním pivovarem to má společnou budovu a vodu. Ta je hodně důležitá, protože koutské pivo bývalo právě díky ní vyhlášené. A když máte dobrou vodu, dobré suroviny a dobrého sládka, tak by z toho mělo vyjít dobré pivo.

* A jak najít dobrého sládka?

S Bohuslavem Hlavsou jsme se potkali, když jsem ještě na vaření piva nikoho neměl. Našel jsem ho náhodou, ve stavebninách. Když jsem mu nabídl, že by mohl jít vařit pivo ke mně, nerozmýšlel se ani chvíli. Říká, že cihlu či vápno nelze ochutnat a že za léta u řemesla v něm zůstalo zakořeněné, že by měl člověk svůj výrobek ohodnotit.

* Domažlický pivovar přece jen vařil víc než koutský. Takže je to asi trochu jiná práce.

(Do hovoru vstupuje sládek Bohuslav Hlavsa): Rozdíl je v množství. Tady vařím dvacet hektolitrů na várku, v Domažlicích to bylo tři sta. Základ je však pořád stejný. Jiné by bylo srovnání s velkými pivovary, kde vše řídí počítače. To by se mi nelíbilo. Jak si na to člověk nemůže sáhnout, je to špatně.

* Slyšel jsem, že vaříte podle původní receptury, sto let staré.

Pokračuje Jan Skala: Pozor, dvě stě let!

* Kde jste k ní přišli?

Objevili jsme ji náhodou. Obnovovali jsme kotelnu, z níž zbyly jen obezděné propadlé stropy a dva staré kotle. Když jsme je vybourávali, objevili jsme varní knihu, do níž se zapisovaly podrobnosti o jednotlivých várkách.

* Je v tak staré receptuře něco jiného než v těch dnešních?

Postupy jsou stejné, liší se pouze poměr jednotlivých surovin.

* Vaše pivo se prodává nejen v blízkých vesnicích, ale i v Praze a jejím okolí. Zatím ho však nestáčíte do lahví. Proč?

Lahvovací linka je nákladná záležitost. Ale už máme jednu vyhlédnutou. Lahve jsou totiž důležité pro vývoz – máme zájemce ze Švédska, USA či Švýcarska.

* V Česku ke koupi nebudou?

Určitě ano. Ale nechci jít do supermarketů. Rád bych pivo rozvážel po vesnicích. Dělal bych pivo a limonádu a vozil je až na práh.

* Limonády? Vždyť trh si rozdělilo trio největších firem, které doplňují superlevné nápoje pod značkami supermarketů.

A to je právě ono! Není limonáda jako limonáda. Já si limonádu v supermarketu nekoupím. Raději bych si koupil dražší, v níž bude opravdové ovoce. Dříve se dělávaly limonády i v Koutě, mám originální recepty na výrobu. A lahvovací linka umí i limonády – je k ní připojeno zařízení, které smíchá sirup s vodou a může se plnit.

* Co dnešním limonádám chybí? Právě to ovoce?

Nejde o to, co jim chybí, ale o to, čeho je tam hodně: umělá sladidla, stabilizátory, éčka. To nechci dělat. Chtěl bych vyrábět přírodní, dobrou biolimonádu.

* A tu pak točit vedle piva ve vlastní restauraci. Nebo v pivovaru nebude hospoda?

Bude, ale musíme si na ni vydělat. Plánuji ji v bývalé sladovně, ale nejdřív tak za pět let.

* Vaříte pivo, které získává ocenění na soutěžích, stále zvyšujete výrobu. Jste spokojený?

Úplně spokojený budu, až bude pivovar cítit novotou, dole bude restaurace, budou sem jezdit zájezdy na pivo i s prohlídkou, protože je tady spousta věcí, které se dají ukazovat jako rarita. Třeba na štokách máme krov, který jinde v republice nenajdete.

***

Zachránil jsem pivovar

Vizitka Jan Skala (57) chodíval do pivovaru v Koutě na Šumavě brigádničit. Na začátku 70. let se výroba piva zastavila a pivovar chátral. Skala, který vlastní několik restaurací v západních Čechách, ho koupil v roce 2002, začal opravovat a po čtyřech letech uvařil první pivo. Kromě něj pracují v pivovaru i jeho dva synové a sládek Bohuslav Hlavsa.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk

S regionálními pivovary to v 90. letech minulého století nevypadalo vůbec dobře. Do pivovarských gigantů tehdy vstoupily zahraniční investoři a restauracím i samotným konzumentům nabídli podmínky, jimž nemohly malé podniky konkurovat. Mnoho z nich tenkrát zaniklo. Český pivař je však tvor zmlsaný a brzy zjistil, že z nápojů chrlených v nevídaném množství pivními továrnami se jaksi vytratila jejich dřívější jedinečnost. Začal se tedy rozhlížet po něčem výjimečném, a to postupně nastartovalo renezanci malých pivovarů, které před kvantitou upřednostňují poctivou kvalitu. Jedním z takových nadšených výrobců je i pivovar Kout na Šumavě.

Víska Kout na Šumavě leží asi šest kilometrů jihovýchodně od Domažlic. Parkujeme před branou stylově vyvedenou v podobě pivního sudu. „Tak vám vezu ty pražské zvědavce,“ vítá se náš řidič a zároveň obchodní zástupce koutského pivovaru pro Prahu a okolí Karel Trejkl s majitelem podniku Janem Skalou, který si na rameno nahazuje pytel sladovnického ječmene a odnáší jej do skladu. „To víte, tady musí ruku k dílu přiložit každý,“ směje se.

Zdejší pivovar vznikl už na konci třicetileté války, ale první písemné záznamy o něm pocházejí až z roku 1736. Dlouho patřil šlechtickému rodu Stadionů, jehož příslušníci vystavěli rozsáhlý komplex prakticky do dnešní podoby. Roku 1924 přešel pivovar do rukou rodu Schörnbornů. O tehdejším věhlasu varny svědčí i fakt, že se koutské pivo čepovalo až ve Vídni. Po válce byl podnik znárodněn a jeho význam začal upadat. Objem výroby se snižoval a budovy chátraly. V 70. letech zbylo z kdysi slavného pivovaru už jen torzo, jehož výrobní linka sloužila k plnění sodovky, a i ta se brzy nadobro zastavila. Komunistická moc obehnala historické stavení ohradou z vlnitého plechu a nechala jej napospas povětrnostním vlivům.

Tajemství staré knihy

Objekt v žalostném stavu koupil v roce 2001 Jan Skala. “Splnil jsem si mladický sen mít vlastní pivovar. Ale první roky jsem jenom vyvážel suť a odpadky,” hovoří nový majitel o nelehkých začátcích. “Ani jsem nevěděl, jak se vlastně pivo dělá, ale přemluvil jsem tady Bohouše, aby do toho šel se mnou,” představuje nám nejdůležitějšího zaměstnance, sládka Bohuslava Hlavsu, který před tím 30 let pracoval v nedalekém domažlickém pivovaru. Společným úsilím vyklidili zadní část traktu a vybudovali v něm malou moderní varnu.

Ještě neměli přesný plán, jaké pivo budou vařit, ale náhoda jim do rukou přihrála tajemství zaniklého pivovarnického rodu. Při přestavbě kotelny objevili v zastrčeném rohu starou účetní knihu, která obsahovala i recept na původní koutský ležák. Švabachem ručně psaný text nebylo vůbec jednoduché rozluštit. Nakonec se to ale povedlo, a tak bylo po dlouhé době, v roce 2006, opět uvařeno originální koutské pivo.

„S velkou slávou a pocitem zadostiučinění jsme rozvezli první sudy po okolních pivnicích. Hospodští nám však hned druhý den volali, abychom si zásilku vzali zpátky, že je prý pivo zkažené,“ vypráví sládek Hlavsa. „Dali jsme jim totiž pivo nefiltrované, tedy kalné, a místní konzervativní konzumenti ho zkrátka nepřijali. Honza pak musel osobně hospody objíždět a lidem dokazovat, že pivu nic není.“ Pivařů toužících ochutnat něco neobvyklého se naštěstí našlo dost jinde. „Vkus místních lidí ale respektujeme a pivo děláme i ve filtrované verzi. Je to ale škoda, protože filtrací z piva odstraníme to nejzdravější, co na něm je,“ dodává sládek.

Není všechno pivo, co pění

"Co to pijeme?“ nabíhám si nešikovně položenou otázkou, když nám sládek Hlavsa přináší ochutnat čerstvě dozrálý ležák. „To je pivo,“ říká s úsměvem. Z jeho dalších slov ale chápu, že zase tak ironicky odpověď nezněla. „Víte, naše pivo zraje v tancích nejméně dva měsíce. V obřích pivovarech se uvaří várka a za deset dní se už stáčí. Velké provozy proces kvašení urychlují ve vysokých teplotách. Pivo má kvasit pomalu. Vyloženě proti všem pravidlům je i americký způsob HGB, kdy se uvaří silné pivo okolo 20 % sacharizace a pak se ředí na to, co žádá trh, a dosycuje CO2. Tato sloučenina už nemá s pivem mnoho společného,“ vysvětluje.

V únoru měl pivovar pouhé dva zaměstnance. I tak se ale mohl pochlubit výstavem kolem 5000 hektolitrů ročně. V březnu nastoupil do Koutu druhý sládek a provoz se rozjel na dvě směny. „Zahájením druhé směny si slibujeme zdvojnásobení výstavu. To nám bude zase na nějakou dobu stačit, protože se chceme nadále soustředit hlavně na kvalitu našeho piva,“ objasňuje majitel Skala.

V Koutu se vaří výčepní desítka, originální nefiltrovaná dvanáctka a tmavé speciály čtrnáctka a osmnáctka. K výrobě se užívá výhradně nejlepších sladů a žateckého chmele. Koutské pivo získalo několik ocenění z celostátní Jarní ceny českých sládků. Při letošní degustaci v Táboře získalo stříbrnou a bronzovou Pivní pečeť. Pivovar si přivezl i prestižní mezinárodní ocenění za dvě třetí místa z degustace ve Francii za účasti 260 pivovarů z celé Evropy.

Kam za Koutským

Přímo v Koutu na Šumavě můžete zavítat do Koutské pivnice. Pivovar má několik značkových hostinců v Domažlicích, v Plzni, Klatovech nebo Kdyni. Koutské pivo najdete i v Čerčanech na Benešovsku nebo v Černošicích u Prahy. Pražáci mohou zajít do žižkovské pivnice U Slovanské lípy, a pokud si udělají výlet směrem na Jílové u Prahy a Okrouhlo, osvěží se originálním mokem v Zahořanské hospodě. Toto jedinečné pivo za ochutnání určitě stojí.

Zdroj: Pivovar Kout.cz

V Koutském pivovaru plánují zvýšit dvojnásobně roční produkci piva.

„Chtěli bychom ročně vařit deset tisíc litrů, ale současná kapacita pivovaru nám to nedovoluje. Od Pacovských strojíren jsme dostali nabídku na nové technologické zařízení, ve kterém by se dalo uvařit sto tisíc hektolitrů piva ročně. V tom případě bychom mohli uspokojit všechny zájemce o naše pivo,“ uvádí sládek Koutského pivovaru Bohuslav Hlavsa.

Nové zařízení by umožnila pivovaru mnohem více prezentovat Koutské pivo v zahraničí.

„Je pravda, že na Domažlicku se prodává naše pivo nejméně. Velký odběr má Praha a Plzeň, kam vozíme třicet sudů za týden. Zájem o Koutské pivo mají i v Drážďanech, kam budeme vyvážet sto sudů piva týdně,“ pokračuje Hlavsa.

Někteří pivaři z okolí jsou však nespokojení a stěžují si, že je koutské pivo často kalné a hlavně drahé.

„Pivo mám rád a mohu říct, že ´koutské´ bylo a je skutečně výborné. Bohužel je dost drahé,“ říká Emil Vopálka ze Kdyně.

„U nás vaříme pivo z nejdražšího a zároveň nejlepšího chmelu, a to žateckého poloranného červeňáku. Je to pivo syrové a není pasterizované, proto se rychleji kazí. Co se týká zakalení, je důležité, jak naši odběratelé pivo skladují. Když pivo točí 14 dní a mají ho uskladněné pod pultem v blízkosti chladiče, který vydává teplo, tak se snadno zakalí. To se stává u každého piva. Záruka na Koutské pivo je jeden měsíc při osmi stupních Celsia. Jestli to hospodští dodrží, už my bohužel ovlivnit nemůžeme,“ vysvětluje sládek.

Novým trendem odběratelů je pivo nefiltrované.

„Pivo se buď filtruje, a pak je naprosto čiré nebo zůstává nefiltrované, a tím také mírně zakalené. A právě o toto pivo začíná být velký zájem hlavně v Praze a v Plzni,“ dodává Hlavsa.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Autor a foto: Helena Bauerová

Koutský minipivovar, který začal přesně před dvěma lety vyrábět pět druhů vlastních piv, rozšíří do konce roku kapacitu ze současných 5000 hektolitrů na 15.000 hl ročně. Zájem o pivo je tak velký, že nestačíme zavážet, řekl ČTK místní podnikatel Jan Skala, který před šesti lety koupil areál v Koutě na Šumavě. Před 37 lety tam skončila výroba Koutského piva, které bylo díky místní vodě vyhlášené na západě Čechách i v Bavorsku.

Pivovar, který obsluhují dva lidé, sládek a majitel, je s loňskou produkcí 5000 hl trojkou v Plzeňském kraji po Plzeňském Prazdroji a Chodovaru z Chodové Plané na Tachovsku.

"Tanky už máme. Nyní jednám v Německu o nákupu starší lahvovací linky na 3000 lahví za hodinu za cenu pět milionů korun," dodal. Skala jedná s bankami o úvěru a pokud se nedohodne na dobrých podmínkách, prodá svůj penzion v Hojsově Stráži na Šumavě, který provozuje deset let. Už příští rok chce vyrobit a prodat 15.000 hl piva.

Koutské pivo už čepuje 35 restaurací a hospod v Plzeňském kraji a na Chebsku; nejúspěšnější je "vlajková loď" Koutland v centru Plzně. "Pivo rozvážím dvakrát denně a nestíháme vyrábět. Chce ho Berounsko, Praha, Kanada, Švýcarsko, Dánsko a Vietnam," uvedl Skala.

Od příštího roku chce nabízet pět druhů přírodních limonád v sudech i lahvích. "Máme dvě podzemní jezera minerální vody v přírodní rezervaci a výrobky z ní mají certifikát originální výrobek ze Šumavy," dodal.

Pivovar nepoužívá konzervanty ani jiné chemikálie. Veškeré suroviny jsou české a nejkvalitnější, například žatecký chmel. "Ani lahvové pivo nebudeme pasterizovat, jen zastudena sterilizovat. Bude mít trvanlivost tři až šest měsíců," řekl Skala. Zatím zdražil jen jednou, loni po Prazdroji, o korunu na půllitru. Padesátilitrový sud desítky dnes přijde v pivovaru na 1000 Kč, což je o 220 korun méně než u gambrinusu.

Majitel od podzimu organizuje prohlídky pivovaru. Od července tam budou jezdit víkendové autobusové linky z plzeňského Koutlandu. Vedle pivovaru na návsi si Skala pronajal od obce restauraci.

Pivovar se chce dostat na výstav 30.000 hl, který měl před válkou. "Je to atrakce pro turisty, zejména v létě," uvedl starosta obce Václav Duffek.

Zdroj: Plzeň.cz | Autor: Václav Prokš

V minulých dnech po vypáčení visacích zámků na 2 plechových vratech dílny vnikl neznámý pachatel do objektu pivovaru v obci Kout na Šumavě. Následně vnikl do vnitřních prostor dílny, odkud odcizil dvě nabíječeky na autobaterie, úhlovou brusku a jednu plynovou lahev s náplní CO2. Pachatel odtud dále odcizil osobní vozidlo zn. NISSAN Sunny, černé barvy, se kterým z uvedeného objektu odjel. Poškozeným tak způsobil škodu 16 200 korun. Vozidlo, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, bylo o dva dny později nalezeno v Rýzmberské ulici ve Kdyni. Kriminalističtí technici v něm zajistili maximální množství upotřebitelných stop. Po ohledání bylo vozidlo vráceno majiteli. Po pachateli krádeže policie pátrá.

Zdroj: Region Plzeň.cz