Zlatavému moku vyrobenému v koutském pivovaře přišli na chuť i v Rusku.

Celý článek naleznete zde...

Na letošním vyhlašování nejlepších piv České republiky získala v kategorii dvanáctistupňových piv druhé místo Koutská dvanáctka.

Koutský pivovar dnes získá další ocenění. Podle ankety Sdružení přátel piva je Koutský pivovar třetím nejlepším pivovarem letošního roku. Úspěšný byl i v kategorii dvanáctistupňových piv. Koutská dvanáctka si zde vydobyla druhé místo.

Obě ocenění přebere dnes přesně v 11.11 hodin v Jihlavě v pivovaru Ježek koutský sládek Bohuslav Hlavsa.

„Snažíme se a je vidět, že naše pivo jde dobře na odbyt. Z každého ocenění máme vždy velkou radost,” řekl.

Objekt v žalostném stavu koupil v roce 2001 Jan Skala.

„Splnil jsem si mladický sen mít vlastní pivovar. Ale první roky jsem jenom vyvážel suť a odpadky,” hovoří nový majitel o nelehkých začátcích. „Ani jsem nevěděl, jak se vlastně pivo dělá, ale přemluvil jsem Bohouše Hlavsu, aby do toho šel se mnou,” dodal. Sládek Bohuslav Hlavsa, předtím 30 let pracoval v domažlickém pivovaru a díky jeho znalostem se jim podařilo vrátit Koutskému pivovaru zašlou slávu. Společným úsilím vyklidili zadní část traktu a vybudovali v něm malou moderní varnu.

Při přestavbě kotelny objevili v zastrčeném rohu starou účetní knihu, která obsahovala i recept na původní koutský ležák. Švabachem ručně psaný text nebylo vůbec jednoduché rozluštit. Nakonec se to ale povedlo, a tak bylo po dlouhé době, v roce 2006, opět uvařeno originální koutské pivo.

„S velkou slávou a pocitem zadostiučinění jsme rozvezli první sudy po okolních pivnicích. Hospodští nám ale hned druhý den volali, abychom si pivo vzali zpátky, že je prý zkažené. Dali jsme jim totiž pivo nefiltrované, tedy kalné, a místní ho zkrátka nepřijali. Šéf pak jezdil po hospodách a učil lidi toto pivo pít. Chodil chudák tehdy celý unavený,” směje se Hlavsa.

Koutský pivovar nabízí i exkurze spojené s ochutnávkou piva, která trvá přibližně hodinu. Návštěvní hodiny jsou od 9 do 15 hodin.

Zdroj: Domažlický deník | Autorka a foto: Helena Bauerová

http://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/kout-pivovar20111101.html

Koutské pivo se stává stále slavnějším a znají ho po celém světě.

Na pivě uvařeném v Koutě na Šumavě si pochutnávají hosté v pětatřiceti restauracích, hlavně v Plzni, Praze, ale také na Chebsku. Jednou z nich je luxusních restaurace Tančící dům v centu Prahy, kam chodí cizinci a mezi nimi i Američané. A právě ty velice zajímalo, kde se taková lahůdka vaří, a proto do Koutského pivovaru letos zavítala americká televize.

„Jeden z pivovarských odborníků naše pivo ochutnal a na to konto pozval oblíbeného amerického moderátora a s ním čtyři kameramany. Natáčení trvalo celý den a vznikl asi hodinový pořad o našem pivovaru a výrobě piva. Právě v Americe bylo naše pivo na jedné soutěži vyhlášeno Nejlepším pivem v Čechách,“ řekl majitel Koutského pivovaru Jan Skala s tím, že Američany nadchla i samotná stavba pivovaru.

„Američtí turisté říkají, že vaříme nejlepší ležák v Čechách, a protože české ležáky jsou hodnoceny jako nejlepší na světě, můžeme tedy říci, že koutské pivo je jedničkou ve světě. Věřím, že tomu tak je i proto, že vyrábíme podle dvě stě let starých receptur,“ říká s úsměvem Skala.

Koutský ležák je zlatě hodnocen i v jiných zemích. Zlatou medaili získal již dvakrát ve Francii a obrovský úspěch měl i na pivních slavnostech v Benátkách. Koutské pivo s chutí pijí i ve Švédsku, Finsku a Švýcarsku. Proto se čtyři zaměstnanci, kteří v koutském pivovaru pracují, mají co ohánět.

„Stále zvyšujeme výrobu. Mohu říci, že ročně o sto procent. Když jsme začínali, uvařili jsme za rok dva a půl tisíce hektolitrů piva. Dnes uvaříme dvanáct tisíc hektolitrů piva ročně. Protože se nám daří, mohli jsme se pustit do opravy střech a postupně chceme opravit celý pivovar,“ dodává Skala.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Autorka a foto: Helena Bauerová

Sedm týmů se přihlásilo do devátého ročníku Chodské florbalové ligy. Ta má za sebou úvodní dvoukolo, které v neděli 12. září hostila již tradičně domažlická sportovní hala.

V nových dresech se představili florbalisté FC Pivovar Kout a ty jim přinesli štěstí v podobě zisku pěti bodů, když na nájezdy zdolali tlumačovské Pitbuly. Poté si poradili i s týmem Men in Black.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Foto: Karel Fait | Kráceno

Staré hodiny, které zdobí budovu pivovaru v Koutě na Šumavě, byly spoustu let nefunkční. Majitel pivovaru Jan Skala se s tím nechtěl spokojit a dlouho hledal, kdo by staré hodiny opravil a znovu uvedl do chodu.

Štěstí se na něj usmálo zcela nečekaně. Dnes už jsou hodiny opravené a dokonce odbijí každou čtvrt a celou hodinu. „Do pivovaru přijel na zkušenou sládek z Ruska. Ten hodiny vyčistil, nahradil chybějící součástky a opravil je,“ říká koutský sládek.

Protože se musí hodiny každý den natahovat, převzal o ně starost sládek z koutského pivovaru Tomáš Nádraský.

Zdroj: Domažlický deník.cz

Tam, kde býval varný kotel, zůstala jen obrovská díra v zemi. „Vše, co se dalo prodat do kovošrotu, bylo pryč,“ popisuje majitel pivovaru v Koutě na Šumavě Jan Skala stav, v němž pivovar před sedmi lety koupil. Díra po bývalém kotli je tu stále – pro vaření piva se využívá jiná část rozsáhlého komplexu budov. „Opravujeme po částech. Jednou bych chtěl pivovar uvést do původního stavu,“ sní Skala.

Do jeho kanceláře občas ze sousední varny nahlédne sládek Bohuslav Hlavsa. Ten se vrátil k vaření piva po osmi letech – dříve býval třicet let sládkem v nedalekém domažlickém pivovaru, který však Plzeňské pivovary v polovině 90. let zavřely. „Potkali jsme se náhodou, když po zavření pivovaru v Domažlicích pracoval ve stavebninách jako skladník a prodával materiál,“ popisuje setkání Skala.

* Pivo se v Koutě přestalo vařit v 70. letech. Věřil vám někdo, že se opět začne?

Nevěřil tomu nikdo. Ani místní starosta a zastupitelé. O to víc nám dneska drží palce. Když přijede kamion se sladem, tak nám ho celé zastupitelstvo pomáhá skládat.

* Od koupě pivovaru po první uvařenou várku uplynuly čtyři roky. Co vše jste tu udělali?

Bylo třeba to tu vyklidit. Odvezli jsme 156 nákladních aut sutě a odpadu. Pak jsme museli udělat novou střechu na sladovně – ta byla propadlá podobně jako sklepy. Následovaly drobnější opravy.

* Kolik vás to stálo? Uvádí se částka 25 milionů.

Nevím, kdo na to přišel. O ceně jsem se nikdy nebavil, dělalo by to velkou závist mezi lidmi.

* Je těžké nechat v padesáti letech dosavadního podnikání a pustit se do něčeho nového?

Bylo to ráz na ráz. Byla příležitost, tak jsem to koupil. Vždycky se tu dělalo dobré pivo, rozhodl jsem se, že na tu tradici navážu.

* Sháněl jste se i po bývalých zaměstnancích, aby vám případně s něčím poradili?

Setkal jsem se s paní, která tu dříve dělávala mistrovou. Chtěl jsem od ní zjistit, jak fungovalo nějaké zařízení ve sladovně, ale už je jí hodně přes osmdesát, tak si to nepamatovala.

* Bylo vůbec něco z původní technologie využitelné?

Naprosto nic. Všechno jsme museli do areálu přivézt a postavit znovu. S původním pivovarem to má společnou budovu a vodu. Ta je hodně důležitá, protože koutské pivo bývalo právě díky ní vyhlášené. A když máte dobrou vodu, dobré suroviny a dobrého sládka, tak by z toho mělo vyjít dobré pivo.

* A jak najít dobrého sládka?

S Bohuslavem Hlavsou jsme se potkali, když jsem ještě na vaření piva nikoho neměl. Našel jsem ho náhodou, ve stavebninách. Když jsem mu nabídl, že by mohl jít vařit pivo ke mně, nerozmýšlel se ani chvíli. Říká, že cihlu či vápno nelze ochutnat a že za léta u řemesla v něm zůstalo zakořeněné, že by měl člověk svůj výrobek ohodnotit.

* Domažlický pivovar přece jen vařil víc než koutský. Takže je to asi trochu jiná práce.

(Do hovoru vstupuje sládek Bohuslav Hlavsa): Rozdíl je v množství. Tady vařím dvacet hektolitrů na várku, v Domažlicích to bylo tři sta. Základ je však pořád stejný. Jiné by bylo srovnání s velkými pivovary, kde vše řídí počítače. To by se mi nelíbilo. Jak si na to člověk nemůže sáhnout, je to špatně.

* Slyšel jsem, že vaříte podle původní receptury, sto let staré.

Pokračuje Jan Skala: Pozor, dvě stě let!

* Kde jste k ní přišli?

Objevili jsme ji náhodou. Obnovovali jsme kotelnu, z níž zbyly jen obezděné propadlé stropy a dva staré kotle. Když jsme je vybourávali, objevili jsme varní knihu, do níž se zapisovaly podrobnosti o jednotlivých várkách.

* Je v tak staré receptuře něco jiného než v těch dnešních?

Postupy jsou stejné, liší se pouze poměr jednotlivých surovin.

* Vaše pivo se prodává nejen v blízkých vesnicích, ale i v Praze a jejím okolí. Zatím ho však nestáčíte do lahví. Proč?

Lahvovací linka je nákladná záležitost. Ale už máme jednu vyhlédnutou. Lahve jsou totiž důležité pro vývoz – máme zájemce ze Švédska, USA či Švýcarska.

* V Česku ke koupi nebudou?

Určitě ano. Ale nechci jít do supermarketů. Rád bych pivo rozvážel po vesnicích. Dělal bych pivo a limonádu a vozil je až na práh.

* Limonády? Vždyť trh si rozdělilo trio největších firem, které doplňují superlevné nápoje pod značkami supermarketů.

A to je právě ono! Není limonáda jako limonáda. Já si limonádu v supermarketu nekoupím. Raději bych si koupil dražší, v níž bude opravdové ovoce. Dříve se dělávaly limonády i v Koutě, mám originální recepty na výrobu. A lahvovací linka umí i limonády – je k ní připojeno zařízení, které smíchá sirup s vodou a může se plnit.

* Co dnešním limonádám chybí? Právě to ovoce?

Nejde o to, co jim chybí, ale o to, čeho je tam hodně: umělá sladidla, stabilizátory, éčka. To nechci dělat. Chtěl bych vyrábět přírodní, dobrou biolimonádu.

* A tu pak točit vedle piva ve vlastní restauraci. Nebo v pivovaru nebude hospoda?

Bude, ale musíme si na ni vydělat. Plánuji ji v bývalé sladovně, ale nejdřív tak za pět let.

* Vaříte pivo, které získává ocenění na soutěžích, stále zvyšujete výrobu. Jste spokojený?

Úplně spokojený budu, až bude pivovar cítit novotou, dole bude restaurace, budou sem jezdit zájezdy na pivo i s prohlídkou, protože je tady spousta věcí, které se dají ukazovat jako rarita. Třeba na štokách máme krov, který jinde v republice nenajdete.

***

Zachránil jsem pivovar

Vizitka Jan Skala (57) chodíval do pivovaru v Koutě na Šumavě brigádničit. Na začátku 70. let se výroba piva zastavila a pivovar chátral. Skala, který vlastní několik restaurací v západních Čechách, ho koupil v roce 2002, začal opravovat a po čtyřech letech uvařil první pivo. Kromě něj pracují v pivovaru i jeho dva synové a sládek Bohuslav Hlavsa.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk