Reklama na PI Reklama na PI Beer Academy Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivovar Dětenice


Stavebnicové minipivovary

V pátek 16. července zavítá Snídaně na cestách na zámek v Dětenicích. Natáčení se můžete zúčastnit i vy.

Foto

Moderátorskou dvojicí Snídaně s Novou v Dětenicích budou v dobových středověkých kostýmech Iveta Kořínková a Aleš Lehký. Informace o počasí přinese Karla Mráčková. Speciálním hostem pořadu bude herečka Veronika Nová ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Diváci uvidí kromě zámku i pivovar a muzeum, kde se dozví o tamním legendárním Pivu lásky. Poté společně s průvodkyní navštíví i dětenickou středověkou krčmu, kde na ně bude čekat nefalšovaný pirát.

Diváci mají na akci volný vstup do 8:30 a do kapacity areálu. Čekají na ně i nejrůznější soutěže v průběhu celého vysílání - hra v královské kuželky, soutěž s jablky či lovení rybiček pod dohledem místního vodníka.

Zdroj: Doma Nova.cz


Do Dětenic si zajeďte na zámek, ale staročeské hospodě se raději vyhněte. Tedy pokud nestojíte o krvavé kuře, tučné vepřové a „zábavu“, jejímž vrcholem je vymítání ďábla prošpikované sexistickými poznámkami. Ale pokud byste sem náhodou zabloudili, dejte si kachnu. Ta jediná se dala jíst.

Foto

Kolikrát jsem jen v poslední době slyšela, že kdo se chce dobře pobavit a ještě se u toho výborně najíst, měl by zajet do Dětenic! Nepochopitelně dobrá pověst zdejší staročeské hospody způsobila, že bez rezervace se sem nedostanete: čekací lhůta je i měsíc.

Interiér působí opravdu dobově – jedná se o zrenovované sklepení pivovaru z 18. století. Načepují vám zde vlastní tmavé i světlé pivo připravené podle dávného dětenického receptu. I stylové oblečení a chování personálu navozuje atmosféru staročeské hospody.

"Vítejte, pocestní, kam si k tomu žrádlu sednete?" houkl na nás jakýsi hoch hned u vchodu. Jeho společnice žebračka peprně okomentovala mé boty a slečnu, která přišla před námi, počastovala výkřikem: "Co čumíš?" Dívka se jen pousmála a nechala to bez komentáře: hrubé zacházení, vulgarity a ponižování hostů tady patří ke koloritu a je třeba s ním počítat dopředu. Popravdě řečeno, nic pro slabé nátury.

Restaurace, kam se platí vstup

Restaurace byla narvaná k prasknutí. Personál chaoticky pobíhal, břišní tanečnice se vlnily u stolů, šermíři skoro padali lidem do jídla, pirát Jack Sparrow (znalci historie se jistě podiví nad jeho přítomností) se předváděl a čert strašil děti a trousil poznámky na přítomné dámy.

Během jídla jsme zhlédli také zoufalou scénku, jíž padla za oběť jedna z návštěvnic: musela předstírat hříšnici. Ještě že si personál nevybral mě, pomyslela jsem si s úlevou, když jsem pozorovala zhruba půlhodinové trapné "vymítání ďábla" z jejího těla plné sexistických poznámek a vtipů hodných žáků základní školy. Jediné, co v tomto panoptiku stojí za pochvalu, je kapela, která hrála velmi dobře. Ta by si snad i zasloužila poplatek 145 Kč, což je vstupné do restaurace. Ano, slyšíte dobře, do téhle hospody se platí vstupné.

Než se do Dětenic vypravíte, podívejte se na jídelní lístek, který mají na internetu, a předem si promyslete, co si dáte. Číšníci vám totiž nedají moc času na rozmyšlenou. Krátce po objednávce vám pak na stole najednou přistane absolutně všechno jídlo, které jste si poručili – lidí je hodně, tak jaképak zdržování se servírováním hlavního jídla až poté, co člověk dojí polévku. A ještě něco: pokud se štítíte jíst rukama, přineste si příbor. K většině pokrmů ho totiž záměrně nedostanete. V době prasečí chřipky to není moc dobrá zpráva.

Jako předkrm jsem zvolila talíř sušené šunky (169 Kč), zelnou polévku (45 Kč) a nakládaný hermelín (59 Kč). Znalci tvrdí, že dobrá hospoda se pozná právě podle něho. Nesmí být zralý natolik, aby se vám rozpadal na vidličce, ale také ne tvrdý, abyste potřebovali nůž. Poměr česneku, chilli a cibule musí být vyvážený. Na svém, relativně dobře uleželém hermelínu jsem našla i olivy. Proč? Navíc doslova plaval v oleji.

Foto

Šunka byla nakrájená na tak silné plátky, že mě po třech soustech přešla chuť. Zelná polévka byla ucházející, pochutnali jsme si na ní všichni.

Od přátel jsem slyšela chválu na žebírka na medu (249 Kč). Abych ochutnala co nejvíc druhů masa, které restaurace nabízí, doplnila jsem je talířem pro zazobaného sedláka (297 Kč). Sedlák asi moc zazobaný nebyl – pochybuji, že by se spokojil s nikoli nejčerstvějším karbanátkem. Doufala jsem, že si spravím chuť špízem z kuřecího a vepřového masa, ale kuře bylo uvnitř syrové a vepřové tlusté. Následovala kuřecí křidélka a uzené maso – oboje přesolené a vyschlé.

Foto

Konečně něco dobrého!

Jedinou přílohou, kterou jsme k masu kromě chleba dostali, byla kukuřice. Vypadala, že je grilovaná na ohni, ale chutnala a "voněla" jako silážované krmivo pro dobytek. Znechucená jsem se pustila do žebírek. Konečně něco, co mohu pochválit! Maso se lehce odlupovalo od kosti a medová omáčka byla jemná a nepříliš aromatická, takže nepřekrývala jeho chuť.

"Co nežereš?" prohodila směrem ke mně číšnice, když sbírala ze stolu plné talíře. "Tohle se jíst nedá," dovolila jsem si odpovědět. "Co ti na tom nechutná, slečinko? Příště nám ji sem nevoď," otočila se servírka na mého partnera, a než se stačil nadechnout, nevydržela jsem to a upozornila ji, aby mě už víc nedráždila a raději obcházela náš stůl oklikou. Kupodivu poslechla a od té doby nás obsluhoval číšník, který si zaslouží mé uznání. Ten jediný věděl, jak se chovat k platícím hostům, a stíhal neuvěřitelné množství stolů najednou.

Nechtěla jsem se smířit s tím, že by jediné poživatelné jídlo v Dětenicích byla žebírka na medu, a tak jsem si objednala ještě čtvrt kachny na hruškách s knedlíkem a zelím (195 Kč). Zelí bylo sice trochu rozvařené, ale kachna křehká a šťavnatá a knedlíky vláčné přesně tak, jak mají být.

Pivovar Dětenice

Dětenice 507 24

Tel.: 493 599 142

http://www.detenice.cz

Celkový dojem: 1 hvězdička

Jídlo: 1 hvězdička

Obsluha: 1 hvězdička

Atmosféra: 3 hvězdičky

Vysvětlivky:

čtyři hvězdičky: gurmánská bomba

tři hvězdičky: překvapivě dobré

dvě hvězdičky: průměr

jedna hvězdička: nic moc

žádná hvězdička: raději se vyhnout

Celkově to ale bylo spíš gurmánské neštěstí, které jsem završila dezertem. Jídelní lístek nabízel medovník, ovocný koláč kuchařky Filomeny (38 Kč) a klasický štrúdl (45 Kč). Restauraci, kde nejkreativnější sladkost je medovník, obvykle odpískávám rovnou. Ovšem v tomto případě jsem si ho měla dát. Filomenin koláč mě zklamal. Byl suchý, vespod tvrdý a jediné ovoce, které jsem na něm našla, bylo pár kuliček rybízu. Štrúdl upekli z listového těsta, nikoliv z taženého, jak velí správný staročeský recept. A jablka byla navíc rozmixovaná elektrickým šlehačem, takže doslova tekla. Vše kuchař završil šlehačkou ze spreje.

Od této restaurace nečekejte nic jiného než zábavu. I když křečovitá snaha personálu být drsnými hochy je chvilkami až tragikomicky zoufalá, alespoň pro děti je to zážitek. Největší dojem na ně udělal čert, kterého se jindy bojí, ale tady dával razítko "zabaveno peklem" mamince do výstřihu.

Zdroj: Lidovky.cz | Autorka: Štěpánka E. Vágner, recenzentka restaurací


Vítej, pocestný. Tady ti bude dobře. Nacpeš si panděro?“ ujímá se mě hospodský. Dal jsem si jen specialitu z pivovaru – kvasnicové nefiltrované pivo. Za to jsem si při odchodu vysloužil od krčmáře radu: „Musíš víc loupit, pacholku. Kdo má plný měšec, naplní si i teřich!

Středověká krčma v Dětenicích je zařízena v pivovarských sklepích opravdu autenticky. Tomu se snaží přihrávat i chování personálu. Má dobové oblečení, všem příchozím tyká a chová se k nim s mírnou obhroublostí.

Teď už o tom většina návštěvníků cosi tuší, o zdejší krčmě už mnozí slyšeli. Zpočátku se stávalo, že dámy zarývaly nehty do stolu a některé se i zvedly a odešly, když je krčmář oslovil. Museli jsme najít tu správnou míru, abychom se nikoho nedotkli,“ komentuje dění v krčmě kastelánka dětenického zámku Iva Fialová. Hospoda se plní už krátce po otevření. Plní ale nenaplní. Sedm set míst je uvnitř a dalších 150 venku.

Foto

Do daleka se roznesly pověsti o dětenické krčmě, leč ta je pouze doplňkem toho, co se už rozbíhá a co by mělo zanedlouho ve zdejším resortu převažovat – zábavné programy pro malé i velké.

Pro děti se pořádají pravidelné pohádkové neděle v zámeckém parku. Princezny, vodníci čarodějnice v chaloupce na kuří noze, mágové a čerti.

Pro každého, kdo absolvuje soutěže odvahy a zručnosti, má na závěr Sněhurka diplom. Před dvěma týdny se tu odehrála Bitva o Dětěnice. Batalion sv. Martina s těžkooděnci, kanonýry a s dalšími středověkými bojovníky předvedl celodenní podívanou, doplněnou o jarmark a další atrakce.

Foto

Dvaadvacátého srpna bude Hon na čarodějnice, kde středověká inkvizice předvede celý svůj repertoár. Inkviziční procesy, mučení, upalování. Kromě toho se v parku bude věštit, k dostání budou čarodějnické potřeby.

Následovat bude Festival středověké hudby, Konec pohanského léta, aneb Strašidelné Dětěnice.

Všechno to vyvrcholí zvláštními programy – zase pro malé i velké – na Silvestra. V krčmě, v pivovaru i na zámku.

Překrásný je i zámek

I když se v dětenickém resortu zrovna žádná zvláštní podívaná nekoná, je tam toho k vidění dost.

Překrásný je samotný zámek. Muselo to stát hodně peněz a hlavně úsilí, než současní majitelé, rodina Ondráčkova, udělali z někdejšího pasťáku znovu barokní skvost. Nešlo jen o stavební úpravy, aby se z tělocvičny nebo ze školních záchodů opět staly reprezentační prostory. Noví majitelé především vyhledali a vrátili do zámku nemalou část původního mobiliáře a zcela unikátní kusy z tamních sbírek.

Můžete si také prohlédnout středověký pivovar, kde se vaří a hýčká „pivo lásky“ dle receptu rytíře Artura z počátku 14. stol. V krčmě jsou večerní představení ukazující „šokující středověk“. Jsou tak autentická, že někteří hosté horečně shledávají v paměti zapomenuté modlitbičky, aby unikli „hrůzám“, které nad nimi visí.

Foto

Napřesrok budou k vidění stáje a drezúra holštýnských koní a už v zimě by měl být v provozu hotel se spaním na slámě a se strašidelným hřbitovem pod okny.

Nevíte o někom, kdo by nám tu dělal výra?“ zeptal se mě s úsměvem ředitel dětenického resortu Petr Jindrák, když mi ukazoval, jak bude zanedlouho nový objekt vypadat. Maltézská stopa a loupeživý rytíř Artur

Dějiny dětenického zámku sahají do 11. stol. Tehdy to byla tvrz. Kromě loupeživého rytíře Artura, který pil pivo lásky a prznil panny z okolních vsí, patřilo sídlo samým významným osobnostem.

Beatrice Zilvarová z Pilníkova prý byla nejkrásnější českou šlechtičnou. Jiří Křinecký z Ronova unikl po Bílé hoře popravě na pražském Staroměstském náměstí útěkem do Saska. Po něm držel zámek Albrecht z Valdštejna a po řadě dalších majitelů připadly Dětenice řádu maltézských rytířů.

Zejména velkopřevor Othenius Lichnovský se zasloužil o zvelebení zámku. Nejen jeho přestavbou (ze dvou předsazených balkónů, porticů, byl jeden zbořen, neboť do pasťáku by neprojelo auto s uhlím), ale i obohacením sbírek. Unikáty, které v Česku jinde nenajdete, jsou např. kanóny svatojánských rytířů ze 16. století, vylovené u řeckého ostrova Rhodos. Jejich navrácení do sbírek zámku, který je na seznamu kulturních památek, je rovněž zásluhou dnešních majitelů.

Zámek není jen muzeem. Můžete tam oslavit svatbu, uspořádat vědecké symposium nebo firemní brainstorming (večírek).

Zdroj: Novinky.cz | Autor: Bohuslav Borovička, Právo


Tak co budete žrát, holoto líná?

[středa, 17. říjen 2007]

Tak co budete žrát, zeptá se nevybíravě šenkýřka a za chvíli už začne snášet na stůl kuřátka a kachny, pstroužka, jehněčí kotletky a žebírka opékaná na ohni. „A chlastat se nebude?“, pokračuje kurážně a nabídne vám „pivo lásky“ nebo „kozí chcanky“, jak tu přezdívají kávě. Mezi jídlem, které se tu zásadně jí jen holýma rukama, vás budou svádět helmbrechtnice, žebráci loudit kůrku chleba a divoký kazatel vám před očima zmrská ženu jako čarodějnici. Vítejte ve středověké krčmě v Dětenicích.

„Loupežníky z Prahy“ tu vidí rádi a Pražáci tu tvoří téměř třetinu všech návštěvníku. 80 km od města je sice dost, ale větší úsek trasy vede po dálnici a cesta tak netrvá déle než hodinu. Cesta autobusem a vlakem už je poněkud komplikovanější. Hlavně díky poslednímu spoji, který odsud vyráží už ve 20.30. Dětenice jsou proto ideální tip na víkendový výlet. Vedle krčmy můžete navštívit místní pivovar s rázným výkladem paní sládkové nebo dětenický zámek, který patří mezi deset nejoblíbenějších v Čechách. Krčma je ale, vzdor kapacitě sedmi set „pacholků“, díky zájmu natolik vytížena, že se na pátky a soboty musíte rezervovat až dva měsíce dopředu. Doporučujeme tedy nejdříve malý nezávazný výlet se středověkou večeří kdykoli mezi úterkem a čtvrtkem. Nebo zkuste štěstí na tel. 493 599 142.

Ve srovnání s elektrifikovanými podniky vyzařuje krčma příjemné teplo. Všude hoří svíce a nad rožněm se smaží špízy masa, placky z hub a vloček, jablka a paličky kukuřice. Ta se sice dostávala do Evropy až v 16. a 17. století, ale nikdo není dokonalý. Jiné místní jídla pocházejí z nefalšovaných historických receptur. Např. „Kačena dokrmovaná šiškami“ podle receptu Beatrice Zilvarové ze 16. století. Čtvrtka vyjde na 200 Kč a cena za masový talíř se pohybuje kolem 300 Kč. Jde ale o samé větší kousky. Třeba kilové „kolínko uhranuté svině“ vyjde na 250 Kč. Myslí tu i na vegetariány a menu obsahuje položku „pro nenapravitelné kytkožrouty. „Tak jen doufám, že budeš mít čím zaplatit, ty holoto“.

Nevybíravá staročeská mluva rozděluje místní hosty přibližně do tří skupin. Příslušníci první z nich jsou koprníci, co tuhnou hned, když vejdou do hostince a výčepní pacholek jim zahlaholí do ucha: “Hej ty sedláku, máš rezervaci?“. Ti z údivu a studu nevyjdou. Když k nim pak přiskočí žebrák v ošuntělé pytlovině, začne se lísat a vyprošovat „stříbrňáček“, začnou se někteří z nich štěpit do dalších podskupin. Buď přistoupí na hru a hodí mu do misky cinkáček, to jsou ti zmatení a mírní, nebo ho hrubě odbudou, a to jsou ti praví středověcí páni, a teď záleží už jen na vtipu a na slovníku.

Další možností je chovat se tu prostě normálně, jak jsem se o to pokoušel já, ale to je vám taky platné jako koze klobouk a z normality vás tu brzy vyvedou. Když si tu objednáte bramboračku, přistane na stole kastról s bramborsračkou, cola je močka, pečínka chcíplá kočka. A když jsem se tu pokoušel schovat za noviny, přišla mi ke stolu jedna láryně a začala se vyptávat co píšou a pak mi noviny vzala a koukala do nich obráceně, že prý má jen jednotřídku, a abych se s ní radši otočil v kole. Večeře v Dětenicích je středověké divadlo, ve kterém chtě nechtě hrajete i vy. Vedle žebráků, šejdířů a mnichů, se tu objevují fakýři s hadem, tanečnice na stolech, potrhlí kazatelé, kteří s vaší ženou provádějí ordál, šermíři se tu rozhádají a všichni vám tykají a jsou neuvěřitelně sprostí.

Většina hostů se rychle přizpůsobí atmosféře. Skupinka Rusů, která seděla vedle mne, se do středověku dostala jako mávnutím proutku. Všichni zarytě hryzli kosti, máčeli chleby v omáčkách a po očku pozorovali dění kolem. A když pak ve vedlejší místnosti odhalili jednu návštěvnici jako čarodějnici, začal někdo křičet „a svléknout do naha“. Středověk zkrátka neskončil. Díky Dětenicím si to můžete ověřit i vy. (Prageout)


Ještě mačkaný včeličky, vochechule?

[pondělí, 17. září 2007]

Pozdrav pánbůh, holoto! Co budete chlastat? A žrát? Až usednete na dřevěnou lavici s kožešinou v písecké středověké krčmě, jedno je jisté: servilního pingla nepotkáte ani jednoho.

„Hele, pirát v šátku a panenku někde ulovil,“ vítá nás v pátek večer muž v černém klobouku a historickém hábitu. „A co pacholek? Kozí chcanky?“ padá otázka a chvíli trvá, než mi dojde, že jsem tázán na pivo. Odmítám, objednáváme medovinu a colu. „Takže mačkaný včeličky a černá močka,“ zapisuje si mladík.

Dostáváme Žrádelník, v němž nechybí položka Pro nenapravitelné kytkožrouty, kačena dokrmená šiškami dle receptu z 16. století od Beatrice Zilvarové, hnáta z exotického ptáka či pokouření z vodní dýmky.

Vybíráme Talíř pro chudého pocestného s klobásou, uzeným, kuřetem, špízem, kukuřicí, houbami a dalšími laskominami. Chyba! „Jsem si hned říkal, chasníku, že nejsi nějakej zazobanej,“ komentuje totiž naši volbu prostořeký 'čeledín'. Když dopíjíme, je u nás znova. „Dáš si ještě medovinu, vochechule?“ táže se slečny.

Před 19. hodinou, než začne program, hraje zatím z beden muzika od Krless i Ginevry. Ta ovšem zaniká v halasu dalšího z šenkýřů, jenž vítá staršího zavalitého muže, který si hladí břicho. „Už něco papal, co? Prsatá Eva vás usadí, pantáto!“

Nehledejte v tom neuctivost. Jak říká obsluha, to je prostě středověk (a trochu show). Patří do ní, že vás obere skořápkář, ženy s hady škrtiči, šermíři, kteří brousí meče o kamenný sloup, hudci písní nejstarších s houslemi, píšťalami, drnkacími nástroji a bubny. Krasavice tančící na stole a kouzlící s ohněm a taky záchod neboli močkárna a výserník s bytelnými dřevěnými dveřmi a kamenným umyvadlem.

Vchází se zahradou s kašnou, kolem starých vozů a máselnic, idylu může narušit jen horské kolo zaparkované vedle svíček. A samosebou tam není signál - jste v pivních sklepích. Vodu si můžete dát naprděnou nebo neproprděnou, šašek vás přivítá slovy Holoto, sebranko, žebroto i lide urozený, pokud tady nějaký je...

Až budete platit, možná uslyšíte: Pořádně je voškubej, jako slepice, potřebuju nový zobáky na zimu. A nespadni z koně po cestě. Jo, von je zazobanej, má vlastního vozku! Jen dejte pozor, ať vám inkvizice neukřižuje partnerku a ta pak nemusí u skřipce líbat Lemroucha. A neptejte se na chipsy. „Jseš normální? Ve středověku?“ odpálkuje vás hubatá Petra. (MF Dnes)


Všechny královny krásy

[úterý, 17. duben 2007]

Na zámek do Dětenic jsme pozvali všechny vítězky Miss od roku 1989. Některé se dost změnily.

„Přijedu ráda. Ale nemyslete si, že mám pořád velikost šestatřicet jako dřív. Jsem už trochu kulaťoučká,“ smála se Renata Gorecká.

Přeháněla, vypadala dobře. Žije v Polsku, přesto vzala dceru a udělala si rodinný výlet. Zašla i do vyhlášené dětenické krčmy, kde slabším náturám občas nad chováním obsluhy zaskočí sousto. „Tak co, panenko, nažrala ses dobře?“ ptal se jí číšník po obědě. Že to ve zdejší potemnělé hospodě schytá padesátikilová dívenka stejně jako stokilový chlap, poznaly i další miss.

„Co si dáš k chlastu?“ „Malé pivo, prosím.“ „Hubu drž, dostaneš velký.“ Jako matka pluku si při focení počínala první federální miss Ivana Christová. Bylo vidět, že je nejstarší a u ostatních měla respekt. Když si Petra Minářová chtěla zakrýt své dlouhé nohy, Christová hned přiskočila, látku jí ze stehen zase odhrnula a povídá. „No tak, Petra, ukaž, aká si pekná!“

V přestávkách se dívky daly do řeči a i tam byl vidět věkový rozdíl.

V jednom rohu Christová, Minářová, Gorecká, ve druhém Průšová, Stočesová, Kobzanová. Pak nasedly do svých džípů a mercedesů a odjely. (MF Dnes)


Krčma, kde hoduje holota

[pondělí, 17. červenec 2006]

Holoto bídná, co si dáš k žrádlu? A co budeš chlastat? Vodu? Dešťovku, nebo z potoka? Ta drsná mluva patří ke středověké krčmě v Dětenicích na Jičínsku. Ke specialitám připraveným na otevřeném ohni se příbory nepodávají, jen bochník chleba a nůž. Jí se rukama.

Návštěvníci se ocitnou ve středověku hned, jak překročí práh krčmy, kde je uvítá dobově oděná obsluha. Příchozí nazývá holotou, loupežníkem, sedlákem, selkou i vochechulí. Na kamenné podlaze je sláma, masivní stoly osvětlují svíčky. V rohu místnosti kuchař připravuje pochoutky na otevřeném ohništi. K talíři pro zazobaného sedláka, loupeživého rytíře či pro chudého pocestného, ke kačeně dokrmené šiškami, k hnátě z exotického ptáka či k jiným specialitám se podává voda, víno, medovina i pravé dětenické pivo.

Klenuté stropy zadní místnosti zdobí lebky, další se houpají v klecích nad hlavami strávníků. V kleci či v chlívku se však při speciálních programech mohou ocitnou i sami hosté. „Středověkem na vlastní kůži“ ožívá hostinec každý večer kromě neděle a pondělí. Prázdninové čtvrtky od 18 hodin jsou vyhrazeny dětem, které mají vstup zdarma. Návštěvníky baví tanečnice, mezi stoly se potloukají žebráci, hráči v kostky, kejklíři, fakíři i šermíři.

Krčma je součástí zámeckého pivovaru. Černé či světlé pivo se vaří podle původní prastaré receptury loupeživého rytíře Artura. Návštěvník může zhlédnout tradiční postup výroby. Zajímavou expozici nabízí také pozdně barokní zámek, ke kterému pivovar náležel. Zámek stejně jako pivovar je otevřen každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin. (MF Dnes)


Holoto bídná, co si dáš k žrádlu a co budeš chlastat? I na takovou drsnou mluvu si musí zvyknout návštěvník středověké krčmy v Dětenicích. Ke specialitám připraveným na otevřeném ohni se příbory nepodávají, jí se rukama, jako ve středověku. Na kamenné podlaze je rozházená sláma, na masivních stolech baví návštěvníky tanečnice v kostýmech, mezi stoly se potloukají žebráci, hazardní hráči v kostky, kejklíři, napínavou podívanou příchozím obstarávají fakíři i šermíři. Dobově oblečená je i obsluha, která občas strávníky šokuje svou hrubou staročeskou mluvou.

Na tu je však už většina hostů připravená.

Hostinec připomíná život před mnoha staletími. Klenuté stropy zdobí lebky a těmi je vysázená i část zadní stěny. Nad hlavami strávníků se v klecích houpou odsouzenci, v kleci se při speciálních programech mohou ocitnout i sami hosté. „Středověkem na vlastní kůži“ ožívá hostinec každý večer kromě neděle a pondělí. Prázdninové čtvrtky jsou pak vyhrazené i dětem.

Krčma je součástí zámeckého pivovaru. První zmínka o vaření piva v Dětenicích přitom pochází už z roku 1307. Černé či světlé pivo připravované podle původní prastaré a zázračné receptury loupeživého rytíře Artura může návštěvník ochutnat v krčmě, v pivovaru má možnost zhlédnout i tradiční postup, jak se kdysi vyrábělo. Před návštěvou pivovaru by nikdo neměl vynechat ani prohlídku pozdně barokního zámku, ke kterému náležel.

Zámek zdobí nástěnné malby, barokní a rokokové štuky, salonky jsou zařízeny dobovým nábytkem, křišťálovými a mosaznými lustry, kachlovými kamny, vzácnými koberci a obrazy i loveckými zbraněmi. V dolní síni mohou návštěvníci spatřit ojedinělou sbírku asi 350 kusů zbraní maltézských rytířů, které pocházejí převážně z třicetileté války, včetně unikátních lodních děl z bitvy o ostrov Rhodos roku 1522. (MF Dnes)


Letní výlet do Dětenic

[středa, 17. květen 2006]

Zámek Dětenice se nachází na jihovýchodním okraji Českého ráje. Svojí architekturou se řadí mezi zámky pozdního baroka. Jeho návštěvnost rok od roku prudce stoupá. V době komunismu chátral a prakticky byl zapomenut. V letech 1998 - 2000 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vrátila původní nádheru.V zámeckých sbírkách se nachází ojedinělá sbírka maltézských rytířů včetně památných lodních děl. Interiéry jsou vybaveny dobovým nábytkem, barokními obrazy, kachlovými kamny a nádhernou květinovou výzdobou. Prohlídková trasa vede patnácti zcela zařízenými sály a salonky a trvá cca 50 min. Zámek Dětenice je jako stvořený pro pořádání svatebních obřadů v honosném rytířském sále. Svatební hostiny můžete prožít v některém ze zámeckých salonků, včetně historického programu nebo v drsném středověkém prostředí zámeckého pivovaru. Zámek je také vhodný pro pořádání rodinných oslav, podnikových večírků, zahradních party, plesů, konferencí, školení, koncertů atd. V Dětenicích je také zámecký pivovar Dětenice, kde se vaří pivo starou metodou z konce 18. stol. Unikátní výroba je ojedinělá v celé České republice. V pivovaru je také muzeum piva a šokující středověká krčma. Kapacita středověké krčmy je 700 míst a denně kromě neděle a pondělí se zde od 19.00 hodiny do 22.00 hodiny konají historické doprovodné programy(šermířské souboje, upalování čarodějnic, tanečnice tančící na stolech, házení nožů na živý cíl, fakír s hadem a ohněm, živá dobová hudba a mnoho dalších ze středověku). Hosté jsou vtaženi do dění celého programu a odchází s nevídanými zážitky. Za originalitu středověké krčmy v loňském roce dostali několik ocenění - Cenu Jaroslava Vašaty za nejúspěšnější gastronomický koncept v České republice a dále vyhráli v žebříčku Maurerův výběr Grand restaurant. Zde byla středověká krčma zařazena mezi 10 nejlepších a nejpřitažlivějších podniků v naší zemi a odnesla si již zmíněné vítězství. (Deníky Bohemia)


V 19 stol. vlastnili zámek v Dětenicích Wesenberkové, předkové dnešní majitelky Dariny Ondráčkové.

„Když jsme se v roce 1998 dozvěděli, že ho chce stát prodat, rozhodli jsme se ho odkoupit. Původně jsme zamýšleli mít zámek jen pro soukromé účely. Po rekonstrukci se nám ale zdálo, že by byla škoda neotevřít ho veřejnosti,“ říká majitelka. Vybavení interiéru se shánělo po nejrůznějších aukcích, hledalo se v uměleckých pokladech sběratelů, mnoho věcí je zapůjčených z depozitářů. Nejvzácnější je ale sbírka zbraní maltézských rytířů, kterou do Dětenic vrátil stát.

Rozmístění nábytku, doladění interiérů - závěsy, květinovou výzdobu a doplňky - si zařizovala Darina Ondráčková sama. Majitelé se vše snažili vybavit tak, aby to odpovídalo stavu před rokem 1948, jak je zachyceno na dochovaných fotografiích.

Později Ondráčkovi odkoupili od pozemkového fondu pivovar a začali znovu vařit pivo. Navázali tak na tradici, která sáhá hluboko do minulosti. Tomu se také přizpůsobil prohlídkový okruh Zámeckým pivovarem. Unikátnost místního černého piva spočívá ve vaření na otevřeném ohni v měděných nádobách, kvašení v dubových kádích a zráním v dubových vysmolených sudech.

Otevřena byla i unikátní středověká krčma. Má několika sálů a je vybavena dobovým nábytkem, jídlo se připravuje na otevřeném ohni a jí se převážně rukama. Personál je oděn v dobových kostýmech a jeho chování k hostům je neurvalé: huláká se tu a tyká. Iluze středověku je tak téměř dokonalá. (Právo)


Památka trochu jinak…

[pátek, 17. únor 2006]

Zatímco většina památkových objektů v zimě své brány zavírá, dětenický zámek je do jisté míry výjimkou – totiž alespoň v případě zájmu o pronájem, svatební obřady, plesy, koncerty, rauty či firemní prezentace. Koresponduje to se sílícím trendem komerčního využívání památek vlastněných státem a dvojnásob pak v případě těch, jejichž držitelé se začali sdružovat v Asociaci soukromých majitelů hradů a zámků: jakkoli na to u nás ještě nejme moc zvyklí, jde fakticky o optimální kompromis mezi komercí, zachováním kulturní památky pro veřejnost a získáváním prostředků na obnovu, rekonstrukci a další možnosti využívání historických objektů. Ostatně, všude v okolní Evropě je to dávno vcelku běžné… Při příjezdu do vcelku fádní vsi člověk nečeká žádné překvapení. Pak ale sotva mine komfortní venkovský hotýlek Rustikal s příjemným interiérem - nedílnou součást lákavé nabídky pro množící se domácí i zahraniční turisty. Je tu zjevná (neskrývaná) logická spojitost s incomingovou cestovní agenturou, jejímiž majiteli, stejně jako majiteli celého dětenického komplexu, jsou manželé Ondráčkovi. Zajímavý fenomén: v téhle části Českého Ráje se už lidem podařilo zachránit před demolicí i nedaleké Staré Hrady… Dětenice byly díky jistě finančně náročné, odborníky však vesměs solidně hodnocené rekonstrukci - znovu zpřístupněny veřejnosti v roce 2000. Poskytují exkurzi do historie, možnost návštěvy pivovaru a středověké krčmy, kde, jak zjistíte, zdaleka nejde jen o jídlo a pití, a dál s výběrem už zmíněných služeb či relaxace v hotelu Rustikal, jež bude brzy rozšířena o bazén. Komplex obklopuje anglický park s prastarými dřevinami a sochařskou výzdobou, mezi níž kupodivu najdeme i Braunovu Sv.Barboru a půvabnou Rousovu fontánu s kentaurem a nymfou.

Uvnitř zámku evokuje zajímavou epochu sbírka zbraní maltézských rytířů . Dětenice byly totiž jediným zámkem v Čechách, který tento řád vlastnil. Setkáte se tu s ukázkami života šlechty ve většinou zrestaurovaných místnostech a v parku možná dokonce narazíte na německé sportovní koně, kteří prý brzy rozšíří zdejší paletu možností vyžití o parcours. Zámečtí páni vědí, že k turistickému komfortu patří i gastronomie. Odrazilo se to v revitalizaci zámeckého pivovaru, kde se pivo vaří starou metodou z konce 18. století. Varna je na otevřeném ohni, kvasné kádě a ležácké sudy jsou z dubového dřeva. Ostatně, o tom se můžete přesvědčit sami při prohlídce pivovarského provozu i muzea, kde potkáte nemálo docela půvabných exponátů. Nejen během oficiální sezóny je otevřena Středověká krčma, která si za relativně krátké období své existence získala dobrou pověst u gurmánů. O letních víkendech tu dokonce probíhají tématické „středověké večery“s tanečnicemi, šermíři, žebráky a kejklíři. Letos na podzim získal gastronomický koncept Středověké krčmy v Dětenicích cenu odborného časopisu Food-Service – bronzovou plaketu JaroslavaVašaty, - za to, že „zcela naplnil pojem 'zážitková gastronomie´ …“ Atmosféra pivovarské restaurace vzdálené jen 70 km od Prahy si vás určitě získá: klenuté sklepy krčmy jsou impozantní, ve dvou patrech je tu i s venkovní zahrádkou neuvěřitelných 650 míst! Neomítnuté stěny, sláma na podlaze, stoly z fortelných fošen dobová mluva, hudba a výzdoba, to vše vás vtáhne do atmosféry středověku. Kolem matně plápolají svíce; jen možná chvíli potrvá, než vaše oči uvyknou příšeří a vaše uši neotřele „středověkému“ slovníku místního personálu: „Táhnete se jako smrad, holoto líná! – A co ty, dožrals´pacholku?...“ Objednat si lze jen dobroty právě kouřem zauzené a ohněm ohřáté. Pochutnáte si určitě na grilovaných žebírkách, stehýnkách, klobásách, pečených jablkách či plackách, což doprovází místní ještě teplý chléb, pečený ve zdejší peci. Jíst radím jen rukama, jinak si můžete vysloužit mírný posměch… Samozřejmě – nejde tu o středověk, ale o prožitek určitého druhu. Stejně tak památkářští puristé mají možná pár výhrad jak ke způsobu obnovy zámku, tak k míře jeho komerčního využití. Jakkoli si však vážím ryzí odbornosti, zdá se mi, že je na čase, aby mezi naším kulturním dědictvím a veřejností vznikaly právě mosty toho druhu – a v takových proporcích – jaké volí „noví zámečtí páni na Dětenicích“. (Geografické listy)


"Kde se flákáš, panenko," zaburácí číšník oblečený do zašlé záplatované košile na zhruba šedesátiletou ženu, která právě vchází do Středověké krčmy v Dětenicích nedaleko Mladé Boleslavi.

V jedné větě tak vystihuje podnikatelský nápad, který měli manželé Ondráčkovi, když krčmu spojenou s pivovarem před třemi lety otevírali. "Chtěli jsme nalákat hosty na něco neobvyklého," říká majitel Pavel Ondráček, jehož obrovská krčma má bez letní zahrádky kapacitu 730 míst.

Obsluha chodí ve středověkých kostýmech a používá dobovou mluvu. I způsob vaření je staročeský. Jedním z receptů v nabídce krčmy je například kačena dokrmená šiškami. Čtvrtka přijde na 195 korun.

Právě díky netradiční atmosféře dávno uplynulých časů se Středověká krčma umístila na prvním místě v čerstvém vydání gastronomické ročenky Grand Restaurant v kategorii interiér.

Manželé Ondráčkovi vlastní v Dětenicích kromě krčmy s pivovarem zámek, před rokem otevřeli i hotel v rustikálním stylu. Ondráček se netají tím, že jejich cílem je nalákat do Dětenic co nejvíce turistů a návštěvníků a přimět je, aby pobyli co nejdéle. Nejvíce vydělají Ondráčkovi za pronájmy na zámku, kde se konají svatby nebo firemní školení. Zámek ale podle Ondráčka také spolyká nejvíce peněz.

Roční hrubá tržba krčmy se pohybuje kolem čtyřiceti milionů korun, náklady na provoz a platy zaměstnanců přijdou zhruba na třicet milionů. "Svítíme pouze svíčkami a vaříme na dřevěném uhlí, to stojí hodně. Když zaplatíme devatenáctiprocentní daň, která je vůči majitelům restaurací likvidační, zůstane nám na provoz a něco málo navíc," naráží Ondráček na to, že ještě před více než rokem platili restauratéři pětiprocentní daň z přidané hodnoty.

Podle Ondráčka je ideální, když do Dětenic přijede firma, pronajme si salonek na zámku, ubytuje zaměstnance v hotelu, ti si prohlédnou pivovar a večer stráví v krčmě.

Zdržet návštěvníky v Dětenicích je z pohledu Ondráčka nutnost. Dětenice jsou totiž poměrně odlehlá vesnice. I přes tento handicap si krčma svou klientelu našla.

Potvrzuje to i Vlaďka Martincová, která je již léta porotkyní restaurací v publikaci Grand Restaurant. "Líbí se mi tradice, která je v krčmě cítit. Člověk má dojem, že se ocitl někde úplně jinde," říká Martincová. A o to právě Ondráčkovým jde -přenést hosty o stovky let v čase zpátky, někdy i za cenu šoku: personál si totiž servítky nebere. "Asi jedno procento lidí to nerozdýchá," říká Petr Jindrák, který řídí finance.

Když hosté přistoupí na drsné slovní hry personálu, z běžného popíjení je malé herecké představení.

Občas do hostince nastoupí i historické seskupení hudebníků nebo středověkých tanečnic. "Na tyto akce si najímáme profesionální žebráky z řad divadelníků, kteří dojídají zbytky po hostech. Kosti se samozřejmě odhazují na zem," říká Jindrák. Silnější nátury si mohou u majitelů objednat i brutální přivítání tchyně nebo ji mohou rovnou nechat zavřít do klece u stropu.

Krčma má mimo sezonu kolem pětadvaceti zaměstnanců, v sezoně asi šedesát. Každý číšník musí mít podle Jindráka i dávku hereckého talentu, v rámci zaškolení obdrží personál i slovníček doporučených vět.

Součástí obchodní strategie Ondráčkových je také dětenické pivo, které vyrábí sládek v pivovaru, jehož je krčma součástí. Půllitr dětenického přijde na devětadvacet korun, což je cena typická spíše pro hlavní město. Kdo chce však zažít něco jedinečného, musí si zkrátka připlatit. (MF Dnes)


Zatím co většina hradů a zamků uzavřela na zimu své brány, dětenický zámek je bílou vránou. Ať už přijedete z jakékoliv strany do malé vesnice nedaleko rovněž malého městečka Libáně, většinou neočekáváte žádná pozitivní překvapení. Zámek Dětenice a s ním související stavby je velkou výjimkou. Napřed je třeba malá exkurze do historie. V roce 1587 vystavěl rod Křineckých z Ronova renesanční zámek a později k němu přistavěl mohutnou věž, která se dochovala dodnes. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek rodu konfiskován a získal ho náš dobře známý Albrecht z Valdštejna. Mimochodem s tímto velmožem je možné se na zámku občas i potkat. Dále vlastnili dětenický zámek hrabě z Küngburgu, po něm hrabě Karel Bathyany, až ho koupil hrabě Jan Kristián Clam-Gallas. To byla významná doba pro celý objekt, protože architekt Zachariáš Fiegert původně renesanční sídlo přestavěl v honosný barokní zámek. A prakticky tuto podobu z let 1762 až 1765 si ponechal i dodnes.

Maltézští rytíři. Z dalších vlastníků nelze opomenout Maltézské rytíře, kteří jej spolu s panstvím získali v roce 1873. Řád prodal zámek velkoprůmyslníku Adolfu Blochovi, i když o něj měla zájem i španělská královna. Dětenice prohrál na burze Rudolf Bloch, syn Adolfa, ale záhuba to pro zámek nebyla. Získal ho stavitel Vranovské přehrady Emanuel Řehák, jenže přišel rok 1948 a romantická stavba začala svůj boj o "život". Snad je to v onom místě našeho okresu zakleto, že se vždy najde nějaké řešení a vše se v dobré obrátí. Lidé zachránili před demolicí starohradský zámek, ten dětenický nový majitel. Revitalizace celého komplexu probíhá od roku 1998 prakticky až dodnes, i když to podstatné bylo vykonáno do roku 2000. Prvního ledna 2000 byl opět otevřen.

Dnes jde o komplex, který poskytuje více než poutavou exkurzi do historie, možnost návštěvy pivovaru, středověké krčmy, ale i hotel Rustikal na návsi nedaleko vchodu do zámecké zahrady. Bohužel, a to je mimo možnosti majitelů, když zaparkujete uprostřed vsi, musíte si dát pozor, abyste nenarazili do kontejnerů na odpadky, nebo se zbylými, co se nevešly, přímo nebrodili. Tento první negativní vjem je brzy přehlušen zámeckým parkem s mnoha až čtyři sta let starými dřevinami, fontánou se souším kentaura a nymfou od Františka Rouse a většinou netušenou sochou sv. Barbory od Matyáše Brauna. Vzpomínku na jedny z vlastníků evokuje sbírka zbraní maltézských rytířů, upoutá zámecká galerie a prakticky všechny perfektně zrestaurované místnosti. A právě v nich lze potkat i vévodou Valdštejna při některé z kulturních akcí, které zde pořádají.

Kultivovaná zábava. Ředitel Petr Jindrák na dotaz, pro koho je vlastně zdejší komplex určen, řekl: "Pro celé rodiny, pro všechny, které zajímá historie, mají rádi kultivované prostředí, chtějí se bavit a strávit účelně čas." I mimo oficiální turistickou sezonu je otevřena například Středověká krčma, kde zažijete způsob stolování, jaký byl kdysi zcela běžný. V pátek a sobotu večer zde probíhá středověký program s tanečnicemi, šermíři, žebráky i kejklíři všeho druhu. A k tomu speciality připravené na otevřeném ohni konzumované rukama, zámecké pivo vyráběné podle původního receptu.

Po předchozí objednávce není vyloučena ani zimní návštěva zámku. Hotel Rustikal, který vznikl za rok z nevzhledné barabizny na návsi je vyloženě rodinným podnikem s šestačtyřiceti lůžky, půjčovnou kol, tenisovým kurtem a příští rok i bazénem. Naše včerejší návštěva u ředitele Petra Jindráka končila otázkou, co plánují v nejbližší budoucnosti. "Budujeme padesát stání pro koně a zřizujeme koňské muzeum. Takže i milovníci parkurového sportu si přijdou na své." Pravdou je, že při odjezdu jsme dvanáct ušlechtilých koní na louce vedle zámku již spatřili. (Noviny Jičínska)


"Táhnete se jak smrad, holoto líná!" Rázná krčmářka mě strká po schodech do chmelem provoněných, nebo možná zapáchajících místností. Trochu drsný úvod. Člověk by čekal "dobrý den", nebo alespoň "pozdrav pánbůh". Několik zcela šokovaných tváří naznačuje, že někteří z této výpravy ani netuší, oč v Dětenicích jde. Právě jsme totiž vstoupili do středověku.

Malá ves nedaleko podstatně slavnějšího Českého ráje a jeho pomyslného centra, Jičína, na první pohled ničím zajímavá. Vlastně byste ji mohli minout a myslet si, že se nic nestalo. Uprostřed ničeho přece není o co stát. Tahle mýlka by vás však asi nejspíš mrzela. Dětenice si zasluhují pozornost. Je to příkladná ukázka toho, jak se dá v Česku podnikat. Je to také ukázka toho, co dokáže změnit soukromé vlastnictví. Ale zejména je to ukázka dokonalé iluze středověku, která bere dech a tahá ve chvílích naprostého nadšení značné sumy z kapes.

Všechno začíná v malém, ale zcela soběstačném pivovaru. Průvodkyně ve fortelně tkané sukni, s řádně hrubým a nepřístupným výrazem nás provede zdejší zrekonstruovanou a obnovenou budovou, kterou ještě před několika lety, stejně jako vedlejší dětenický zámek, zřejmě čekala propastná záhuba. Zachráněný a znovu zprovozněný klenot nyní dává světlý i tmavý mok. Ten černý, nebezpečně sladký, je takzvané pivo lásky. Podle tajného receptu, který v roce 1307 získal dle pověsti zdejší panovník Beneš z Dětenic aValdštejna od loupeživého rytíře Artura, připravovaly pivo vždy za úplňku po staletí pěkné panny. Při prohlídce je dovoleno téměř vše. Člověk se dotýká starodávných přístrojů a nástrojů, nahlédne do varny, kde se pivo několikrát v týdnu vaří, zasněně hledí na kvasící mok v příjemně nevelkých kádích. A hlavně - nemůže se dočkat, až pivo lásky, zázračný nápoj pro zvýšení potence, ochutná.

Dětenice jsou mimo hlavní dopravní tahy, uprostřed oblasti, již svírají silnice mezi Jičínem, Mladou Boleslaví, Nymburkem a Poděbrady. Leží přibližně 30 kilometrů od jižního okraje Českého ráje, jejich návštěvu můžete proto spojit například s poznáváním Prachovských skal. Za prohlídku zámku i pivovaru zaplatí dospělí 130 korun, mládež od 12 do 18 let a důchodci 90 korun, děti od 6 do 11 let 70 korun. Samostatná prohlídka pivovaru stojí 65 korun, respektive 45 pro důchodce, 35 pro mládež a 30 korun pro děti. O něco málo dražší je samostatná prohlídka zámku. V září je otevřeno od úterý do neděle od 10 do 17 hodin (pivovar do 18 hodin), v říjnu v tytéž hodiny, ale pouze o víkendech a o svátcích.

Rozhodně nevynechejte středověkou krčmu. Je to gurmánský zážitek, kterému se jen tak leccos nevyrovná. Věrohodně vytvořená iluze středověku dovedená do nejmenších detailů stojí za vidění i ochutnání. Připravte se však na to, že vás v hostinci nebude nikdo oslovovat pane. Krčma je zpřístupněna celoročně, denně od 11 do 23 hodin. S neuctivostí nejdál dojdeš. To pivo se podává nadosah rozpálených ohňů. V temné, zádumčivé místnosti s lebkami po stěnách a krvavými hlavami napíchnutými na ostré kůly usedáme ke kamenným stolům. "Co budete chlastat, loupežníci?" Bodrá šenkýřka s moderním objednacím přístrojem v ruce nás nemůže zmást. Jsme připraveni. Neuctivost je tady jediným způsobem komunikace. Právě přišedší skupinka naproti je však zcela paralyzována. Ústa otevřená dokořán a němé přikývnutí - pro zaměstnance středověké krčmy, kteří v dobových kostýmech obsluhují méně i více vykulené hosty, je to jistě velké pobavení. Stejně tak pro nás. Zvenku je krčma nenápadná, prostě jen opravená, vybarvená do červených tónů. Za dveřmi však čeká jiný svět. Svět drsných chlapíků, hořících plamenů a dávné, nenasytné krutosti.

Přesná kopie středověku uprostřed jedenadvacátého století. Jdeme až úplně dozadu. Do světa temnoty a násilné smrti, který ostře kontrastuje s jasným a slunečným dnem za jeho zdmi. Klopýtáme v příjemných předních místnostech o návštěvníky, kteří po esteticky i kulturně přínosné prohlídce zámku konečně dosáhli vrcholu dne. Usazeni na dřevěných stolicích s rukama hluboce zabořenýma do masa připraveného na horkých plamenech vychutnávají svoji hodinu pravdy.

Mohou se tady chovat tak, jak byli stvořeni. Přirozeně. Dokonalá iluze

Pivo lásky stéká do hrdel, čerstvě upečený chléb mizí z mísy za zvuku strhujícího rytmu. Zážitek je silný. Chtělo by se zůstat do noci a propít nerozvážnou hlavu, která černému moku nedokáže odolat. Iluzi lze snadno podlehnout. Do té doby, než elektronicky zpracovaný účet zchladí svou výší zjitřené city. A ještě dodatek - nezapomeňte se zastavit na toaletách. Středověk je středověk, ale teprve tady oceníte možnosti třetího tisíciletí. Ovšem tajuplně ukryté v hávu dní, kdy se čarodějnice pálily na hranicích. (iDnes)


Pivovar Detěnice

[sobota, 17. květen 2003]

Středověká knajpa je součástí nově otevřeného zámeckého pivovaru a muzea pivovarnictví v Dětenicích na Jičínsku. Stejně jako zámek koupili i tento objekt manželé Ondráčkovi, nechali jej zrenovovat a obnovit tradiční výrobu zlatavého moku. Hosté se po prohlídce mohou usadit u dřevěných stolů na lavicích pokrytých kožešinami a čerpat ryze středověkou atmosféru. Šenkýřka vás obslouží dobovou břitkou mluvou, pečínky se jedí samozřejmě rukama, jenom kosti házet pod stůl je zakázáno. V klecích a ohrádce se usídlí zvířectvo, o almužnu bude žádat žebrák. V létě přijedou rytíři a kejklíři. Pivo je vařeno středověkou technologií podle původní receptury a v minulosti dávalo sílu nadlidské chuti na sex.

Pivovar který patří k zámku Dětenice bude v zprovozněn v polovině dubna 2003. Kvasnicové pivo v něm bude vyráběno středověkou metodou (ležácké sudy, scezování přes slámu). V budově pivovaru je i muzeum pivovarnictví. Součástí prohlídky pivovaru je samozřejmě také ochutnávka piva. (Hradecké noviny)



Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň