Reklama na PI Reklama na PI Beer Academy Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Moritz Olomouc


Stavebnicové minipivovary

Hostinský pivovar Moritz v těchto dnech slaví třetí rok existence. Málokterý z hostů hospůdky na Palachově náměstí si dnes připustí, že pivovar s nekuřáckým útulným hostincem funguje tak krátce. Možná je to tím, že když sejde po schodišti jakoby se náhle přesunul v čase o sto let nazpět. Anebo tím, že nádherné pendlovky odbíjejí čas navzdory uspěchané době o něco pomaleji.

Prvotní nápad se zrodil v autě na dálnici mezi Innsbruckem a Vídní.

S kamarádem Milošem Kolomazníkem jsme tehdy navštívili útulnou hospůdku v rakouských horách. Měla podobnou atmosféru jako olomoucká hospoda U Kuděje, do které jsme také rádi chodili. Jenže se tam často nedalo najít volné místo. Rozhodli jsme se, že si zařídíme hospůdku v podobném duchu s poctivou kuchyní,“ vzpomíná jeden z majitelů Martin Řehák.

To bylo v únoru roku 2006. Od nápadu do slavnostního otevření hostince uběhlo devět měsíců. Cesta ke zrodu byla pro budoucí hospodské nezapomenutelným obdobím.

Když hospodu, tak proč ne taky pivovar, řekli si. A přizvali ke spolupráci další přátele: sládek Stanislav Nožka se pustil do vaření piva podle vlastní receptury, architekt Michal Giacintov se zase stal duchovním otcem stylového interiéru hospody.

Opuštěný zaprášený sklep začali nadšenci společnými silami přeměňovat v útulný prostor.

Byla to nádherná doba, která se už nevrátí. Každý večer jsme viděli, jak práce postupně nese ovoce. Mohli jsme také začít ochutnávat naše pivo, které začínalo zrát,“ vzpomíná hostinský.

V té době ještě nemohlo osazenstvo přípravného týmu tušit, že britské Timesy později vyhlásí pivo Moritz třetím nejlepším rezavým mokem v České republice.

Moritz Fischer: podnikatel, který měnil město

Dům, v jehož suterénu hospůdka sídlí, nechal postavit muž veselé povahy, člen mnoha olomouckých spolků a ve své době význačný podnikatel Moritz Fischer. Rodák z Kojetína, jehož jméno hospůdka nese, v domě sám také bydlel.

Podnikatel Moritz Fischer vtiskl nejednomu místu v Olomouci secesní tvář. Jeho rukopis nese hned několik ulic – dnešní Komenského, 1. máje, Kosinova – a také čtvrť v okolí Terezské brány.

V Olomouci postavil na šedesát domů

V době Fischerova příchodu byla Olomouc pevnostním městem a na pozemcích v okolí hradeb platil stavební revers. To znamenalo, že pokud si tam někdo postavil nemovitost, musel ji v případě ohrožení strhnout, neboť obránci města potřebovali mít vetřelce pod patřičným dohledem.

Tomu odpovídala i mizivá lukrativita pozemků. Mladý Moritz však správně vytušil, že pevnost brzy skončí a průmysl se postěhuje do okolí. Za levné peníze nakoupil pozemky v okolí Olomouce.

Když padly hradby, stal se hlavním investorem. Spolupracoval s českými bankami a postavil na šedesát domů. Vybudoval i sladovnu v Holici. V dalším vývoji se však už Fischer přepočítal.

Počátkem 20. století v rakouském mocnářství prudce narostly daně a sladovník nezvládal splácet úvěry. Do konkurzu nakonec přivedl nejen svou firmu, ale i dvě české banky.

Po nepříjemnostech odešel do Vídně

V roce 1904 dokonce strávil čtrnáct dnů ve vězení pro dlužníky. Obžaloba jej vinila „z podvodů a zaviněného úpadku svých podniků, který velmi vážně poškodil celou řadu německých i českých investorů, nemluvě ani o důsledcích v rovině národnostní.

Z nafouknuté aféry nakonec dokázali Fischerovi jen nepořádek v účetních knihách. Přesto se po těchto nepříjemnostech rozhodl odstěhovat do Vídně. Tam o dva roky později zemřel.

Hospodští pivovaru Moritz dům ve Vídni navštívili a rozhodli se ducha zapomenutého sladovníka vzkřísit. Fischer byl přes prožité životní peripetie podle všeho chlapík dobré mysli, který nikdy žádnou legraci nepokazil.

Dnes visí na obrázku na zdi, odkud pozoruje čilý hospodský ruch. Kdyby žil, určitě by uznale pokýval hlavou nad krásným příborníkem naproti vchodu nebo nad tím, že pivo v hospůdce netočí ze sudů, ale přímo z tanků. A s rozkoší by si vychutnal každé zazvonění půllitru o porcelánový tácek.

Zdroj: Fotogalerie zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autor: Karel Páral


Kdybych já tady byl hostinským…“ Kolik mužů s půllitrem v ruce už takto nadávalo na úroveň nějaké hospody? A kolik z nich nezůstalo jen u prázdných slov? Olomoučtí podnikatelé a kamarádi Martin Řehák a Miloš Kolomazník patří k těm, komu odvaha nechyběla. Když už se rozhodli otevřít vlastní hospodu, tak i s vlastním pivem. Před třemi lety v Olomouci založili hostinský minipivovar sice s malou kapacitou, ale zato velkým věhlasem.

Pane Řeháku, co pro vás znamená pivo?

Když se řekne pivo, nevidím před sebou nápoj, ale specifickou kulturu. Asi bych ji neviděl, kdybych neměl možnost srovnání. Díky své práci hodně cestuji a mám spoustu přátel v zahraničí. Vím, co pro ně znamená pivo, a taky vím, jak svébytná je pivní kultura u nás. Takže pivo je pro mě všechno kolem něj. Ta hrabalovská, možná i prvorepubliková atmosféra.

Od diskuse a naštvání na vulgarizaci olomouckých hospod po otevření letos třetím rokem fungujícího pivovarského hostince Moritz uběhlo pouhých devět měsíců. „Za tu chvíli jsme se museli naučit úplně všchno,“ říká v rozhovoru Martin Řehák, jeden z jeho zakladatelů.

Ale pivo z místních pivovarů vám asi moc nechutnalo.

Nikdy jsem, tedy co se piva týče, neměl vyhraněný vkus, byl jsem otevřený poznávání nového. Důvodem, proč jsme si založili vlastní minipivovar, tedy nebylo to, že by nám jiné pivo nechutnalo.

Co vás k tomu tedy vedlo?

Vlastní hospůdka byl nápad kamaráda Miloše a můj, ale zároveň je to projekt, který by nevznikl bez podpory řady dalších lidí. Inspiraci jsme si brali v jedné malé, příjemné hospůdce, jejíž provozovatel se později stal duchovním spoluotcem i našeho podniku. S Milošem jsme si jednou řekli, že už nás nebaví chodit do hospod v Olomouci, protože se vulgarizují a objevuje se v nich čím dál více herních automatů, a že by tedy bylo nejlepší vzít toho býka za rohy a udělat si vlastní hostinec. A když už vlastní hospodu, tak i s vlastním pivem. Za devět měsíců od tohoto rozhovoru jsme otevírali.

Jak se takoví laici stanou téměř ze dne na den majiteli nejen hostince, ale i pivovaru?

Úplný začátečník jsem byl asi jen já. Miloš i náš vrchní sládek Standa Nožka studovali potravinářství a v kvasné chemii se vyznali. Měli zkušenosti ze Selika, kde dříve pracovali. Věděli jsme, čeho chceme dosáhnout, a možná že i ten náš laický přístup pomohl udělat z naší hospody to, co se z ní stalo. Myslím, že v určitých kruzích je velmi oblíbená.

Devět měsíců je hodně krátká doba. Co všechno jste se museli za tu chvíli naučit?

Úplně všechno. Ale na druhou stranu každý jsme měli zkušenosti z nějaké oblasti. Někdo pomohl zorganizovat práci, jiný se zase vyznal v potravinářství. Od začátku jsme se denně scházeli a radili se na postupu prací, abychom ten náš sen zrealizovali. Všechno jako by byla souhra příznivých okolností. Například prostor, ve kterém jsme, patří Cukrovaru Vrbátky, jehož akcionářem je i Miloš, takže mohl pomoci s pronájmem budovy. S technologií do pivovaru nám zase pomohl náš známý z Prostějova.

Technologie je věc, na které si tradiční pivovary hodně zakládají. Co vy a pivovarská aparatura?

Zakládáme si na tom, že vaříme sice klasicky, ale máme velmi dobrou a moderní technologii. Výborné bylo, že náš sládek mohl od počátku spoluvytvářet podobu pivovaru. Sám navrhoval propojení jednotlivých etap technologie. Točíme se tady sice jako na pětníku, ale dokázali jsme, že takový pivovar se vejde i do většího obývacího pokoje.

Jaký to byl pocit ochutnat poprvé vlastní pivo?

Výborný. Bylo to ale nebezpečné. Chtěli jsme pivo ochutnávat tak, jak zrálo, den po dni. Jenomže ono zraje dva měsíce. Zpočátku v něm nebylo moc alkoholu, ale jak ho přibývalo, byli jsme na něj čím dál víc navyklí. Pocit to však byl a je bezvadný.

Tradici svého hostince jste založili na minulosti Moritze Fischera. Židovského obchodníka, který v Olomouci na přelomu 19. a 20. století postavil řadu bytových domů, vybudoval sladovnu v Holici, jen ten pivovar mu chyběl. Neplníte tak trochu přání také tomuto muži?

Plníme. Jeden historik nám dokonce řekl, že oživujeme ducha Moritze Fischera a že ten nám za to bude pomáhat s provozováním hospody. Myslím, že měl pravdu. Na půdě domu jsme našli krabici s Fischerovým odkazem. Byl tam například takový panáček, kterého máme v hospodě vystaveného jako patrona. Našli jsme tam ale i Fischerovy deníky a v zápiscích poznámku, že by chtěl mít pivovar. Takže jeho duch se opravdu vznáší nad celým domem.

Fischera ale nakonec jeho podnikání dostalo do vězení pro dlužníky. Nebojíte se, aby vás jako patron nevedl také špatnou cestou?

Pokud se nezmění pravidla soutěže, tak bychom ve vězení skončit neměli (s úsměvem). A Moritze Fischera se nebojíme. Byl to nesmírně odvážný člověk, to, co dokázal, bylo obdivuhodné. Byl členem několika spolků a ty spoluvytvářely atmosféru tehdejší Olomouce. Kéž by tu vůbec nějaké takové dnes fungovaly! To, že skončil ve vězení, bylo dáno změnou vnějších pravidel financování jeho projektů. Měl obrovský rozmach, a když někdo míří takto vysoko, stane se, že někdy uklouzne.

Přejděme k vaší vlastní minulosti. Prý jste už v osmnácti letech odešel do Německa. Co jste tam tak mladý hledal?

Bude to znít jako klišé, ale zkušenosti. Dělal jsem nejdřív těžkou manuální práci v továrně, ale postupně jsem se ve firmě dostával na lepší a lepší místa. Ta zkušenost je nepřenositelná. Byl jsem šťastný, že jsem si v tom cizím prostředí našel svoje místo. V Německu bych žil dodnes, kdybych nejel na služební cestu na jižní Moravu a nezajel navštívit kamaráda do Olomouce. Zamiloval jsem se tady, a i když s tou dívkou dnes nežiji, vděčím jí za to, že tu jsem.

Vy ani váš kamarád Miloš Kolomazník nejste původem z Olomouce, přesto se o vás povídá, že jste velcí hanáčtí patrioti. Jak se to projevuje?

Dbáme hlavně na to, aby místní lidé byli hrdí na svůj region, a troufnu si říct, že i v cizích lidech, kteří k nám chodí, se nám daří budovat lásku k našemu městu. Mám například přátele z Brazílie, kteří, když jedou do Česka, nemíří do Prahy, ale do Olomouce.

Myslela jsem to spíš tak, zda při vaření piva dbáte na to, abyste používali místní ingredience.

No to je samozřejmé. Naše pivo vyrábíme jenom ze surovin z Hané. Chmel bereme z Kokor, slad z Prostějovska. Navíc máme pravého hanáckého sládka. Kdysi o něm napsali v novinách, že vyzařuje zvláštní hanácký flegmatismus. Také v jídelníčku se od začátku snažíme prosazovat filozofii „Haná na talíři“, to znamená používat všechny suroviny místní.

A jde to?

Dá se to, ale je to náročné. Bojujeme i s tím, že někteří „zvídaví“ návštěvníci se ptají, proč máme tak draho. Některým marně vysvětlujeme, že používáme pravé brambory, pravé vývary, dobré uzeniny a ne náhražky.

Jak takové suroviny sháníte? To osobně objíždíte pěstitele nebo uzenáře?

Založili jsme skupinu, která si říká Gastroreisen. Tvoří ji sedm gastronautů, kteří jezdí po gastronomických podnicích na Moravě a v blízkém okolí. V rámci našich výletů testujeme potraviny a shledáváme, jsou-li vhodnými k distribuci v naší restauraci.

Vaši hospodu jste pojali jako nekuřáckou. Nebáli jste se, že se tak připravíte o spoustu zákazníků?

Všichni nás varovali, že je to ekonomická sebevražda. Ale my jsme věděli, že to je výborný nápad.

Jaké lidi takový podnik přitahuje?

Řekl bych, že láká typy, co se s nimi člověk nikdy nenudí. Můžete se tu s kýmkoliv bavit o čemkoliv a není to jen uslintaná konverzace z hostinců čtvrté cenové kategorie. Zdá se mi, že nekuřáctví v hostinci způsobuje pozitivnější atmosféru. Kdyby kuřáci kouřili v hospodě, tak by se spolu nebavili. Když ale musí chodit ven, u druhé třetí cigarety se dají do řeči a pokračují pak i uvnitř. Tím hospoda více žije.

Atmosféra a hlavně vaše pivo zachutnaly i britskému znalci piva a spisovateli Evanu Railovi, který se u vás loni inkognito zastavil. V článku, který pak otiskly The Times, vás zařadil na třetí místo v žebříčku nejzajímavějších tuzemských pivovarů. Jak vám to změnilo život?

Ta událost nás nesmírně potěšila a hodně nám pomohla. Kdybychom si takovou reklamu objednali, neměli bychom z ní tak dobrý pocit.

Ročně uvaříte 150 tisíc piv. Bude to nyní stačit?

Zatím to stačí, ale dá-li pánbůh a okolnosti dovolí, stávající pivovar ještě rozšíříme. Máme už vizi, ale současná hospodářská situace, napětí a strachuplná atmosféra ve společnosti nás zbrzdily. Snad se to ale podaří příští rok.

Říká se ale, že hospody ani v krizových dobách nestrádají. Pak vás ani současná situace nemusí ohrozit.

Je pravda, že na návštěvnosti u nás se krize zatím neprojevila. Češi a Moraváci se určitě nebudou chtít zříci své pivní kultury. Nejde o alkohol, ale pospolitost, která je s pivem spojená.

Máte vlastní hospodu s vlastní atmosférou. Splnil jste si sen?

Já jsem si ho splnil. Pivovar pro mě nebyl až takový cíl, ale chtěl jsem mít kolem sebe bezvadnou partu, která umí dotáhnout věci do konce. Děláme, co nás baví a naplňuje, a je to fajn.

***

* Martin Řehák

Narodil se v roce 1970 v Mohelnici, studoval na Katedře andragogiky a sociologie UP v Olomouci. V Česku vede pobočku rakouské společnosti obchodující s papírem. Jeho přítelkyně mu před měsícem porodila syna. Pivovarský hostinec Moritz založili Martin Řehák a Miloš Kolomazník v Olomouci v místech, kde stávala židovská synagoga. Otevřeli jej v roce 2006, sto let od úmrtí Moritze Fischera, olomouckého obchodníka ve stavebnictví. Na počest duchovního patrona zařadili na jídelní lístek i pokrmy z haličské židovské kuchyně. Pivo, které tu vaří, je nepasterované a nefiltrované, čepují jej přímo z ležáckých tanků.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Petra Klimková


Pivo se v něm vaří teprve dva roky, přesto malý pivovar v centru Olomouce nedávno pronikl až na stránky prestižního britského listu The Times. Ten totiž otiskl článek spisovatele a odborníka na pivo a gastronomii Evana Raila, který sestavil žebříček nejzajímavějších tuzemských pivovarů a jejich produktů. Autor knižního pivního průvodce po Praze a České republice v něm zařadil na třetí místo olomoucký pivovar Moritz. Evan Rail před časem inkognito navštívil řadu pivovarů v Česku a sestavil žebříček z těch, které považuje za nejzajímavější. „Mysleli jsme, že je to obyčejný anglický turista, kterého jen více zajímá náš pivovar. Sládek ho proto provedl a všechno mu ukázal. Až dodatečně jsme zjistili, kdo to ve skutečnosti byl,“ říká jeden z majitelů Moritze Martin Řehák. „Umístění v takovém žebříčku, navíc v listu jako The Times, je pro nás obrovské překvapení a velká pochvala pro našeho sládka Stanislava Nožku,“ dodává Řehák, který pivovar se společníkem Milošem Kolomazníkem založil teprve předloni. „Když jsme se tehdy rozhodli, že to zkusíme, o něčem podobném jsme ani nesnili. Chtěli jsme jen vařit vlastní pivo,“ podotýká Řehák, jehož pivovar ročně vyrobí asi 150 tisíc piv, takřka výhradně pro vlastní hospodu.

Jediná zmínka o olomouckém pivovaru ve světoznámém deníku přitom vyvolala o krajské město zájem i daleko za hranicemi. „Mám ohlasy nejen třeba z Rakouska, ale i z ruského Petrohradu nebo až z Brazílie, kde dokonce po uveřejnění článku dvě cestovní kanceláře zařazují Olomouc jako tip do své nabídky zážitkové turistiky. Já se snažím naše město propagovat po celém světě při svých obchodních cestách, takže tohle je pro mě příjemný bonus,“ dodává Martin Řehák.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Jakub Štos


Jednou z mála olomouckých nekuřáckých restaurací je hostinský pivovar Moritz. Jeho provozovatelky Radky Staroštíkové jsme se zeptali na dosavadní zkušenosti s pohostinstvím bez oblak cigaretového dýmu.

Inspirovali jste se při vzniku nekuřácké hospody nějakým zahraničním vzorem?

Žádný zahraniční vzor jsme neměli. Jsme typická česká restaurace, akorát se u nás nekouří. Jak se ukázalo, byla to dobrá volba. Máme většinou plno. Klientela se samozřejmě posunula trochu někam jinam.

Neobávali jste se, že vám bude kuřácká klientela chybět?

Ani v nejmenším. Jsou to jednoduché počty. V České republice je šedesát procent nekuřáků. Více než polovina z nich jsou lidé, kteří by jinak do hospody nešli kvůli zápachu z cigaret. To ale neznamená, že by k nám nechodili kuřáci. Naopak, spousta jich je tolerantních a dokonce jim vyhovuje, že se při jídle nekouří.

Může mít nekuřácký prostor i příznivý vliv na chování obsluhy?

Určitě to svou roli může sehrát. Pokud pracujete 14 hodin denně v zakouřeném prostředí, pak asi stěží vydržíte být pořád stejně příjemný. Samozřejmě základem v tomto ohledu zůstává výběr takových lidí, které ta práce baví.

Co si myslíte o zákazu kouření?

Jako člověk to vítám. Samozřejmě by to bylo pro mě jako klienta příjemné. Na druhou stranu by to znamenalo určitou diskriminaci podnikání, a to není dobře. Každý provozovatel by si měl rozhodnout sám o charakteru své hospody. Nemyslím si, že by tato rozhodnutí měla ležet v rukou státních úředníků.

Takže kdybyste měla možnost hlasovat v parlamentu, zvedla byste ruku proti?

Ano.

Neohrozil by vás takový zákon?

Určitě ne. Kvalitní hospodu nemůžete budovat jen na tom, že je nekuřácká. My stavíme na vlastním pivovaru, speciálních jídlech a dobré obsluze. Pokud budou tyto tři věci fungovat dohromady tak jako doposud, nemáme se čeho bát.

Zdroj: Olomoucký deník | Autor: Karel Páral


Je-li libo košer pivo v novém pivovaru

[úterý, 21. listopad 2006]

Do role rabína se stylizoval Michal Giacintov, když v sobotu 10. listopadu v Olomouci se svými společníky otevíral nekuřácký hostinský pivovar Moritz a ochutnával stejnojmenné košer pivo.

Soukromý pivovar byl vybudován v centru Olomouce v nejtěsnější blízkosti místa, kde stávala židovská synagoga.

Nachází se v objektu postaveném na přelomu 19. a 20. století stavitelem Moritzem Fischerem, jehož křestní jméno nový pivovar nese.

Spolumajitelé pivovaru chtějí malým dílem přispět k oživení ducha židovských tradic, proto je zdejší pivo košer a restaurace vedle základní nabídky staročeských jídel nabídne i speciality haličské kuchyně, která je jakousi kombinací kuchyně ruské a židovské. (Lidovky)



Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň