Výsledky 1. ročníku ankety Varnsdorfák roku 2007 a 1. ročník ankety Osobnost města 1998 - 2008 jsou již známy. Anketu vyhlásilo Město Varnsdorf ve spolupráci s Kulturní komisí Rady města Varnsdorf u příležitosti 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. Varnsdorfákem roku byl v anketě zvolen Josef Šusta, zakladatel varnsdorfského pivovaru Kocour a Osobností desetiletí se stal Václav Jára, ředitel varnsdorfské nemocnice. Josef Šusta u této příležitosti představil i svou sládkovou, která je nejmladší ženou v ČR vařící pivo.

Zdroj: Děčínský deník.cz | Autor: Michaela Hlinková

Nikol Krmenčíkové je devatenáct let a vaří pivo v malém varnsdorfském pivovaru. Po skončení rozhovoru natočila a poslala do redakce litr a půl svého dvanáctistupňového díla. Bylo výborné.

Když jsme dorazili do Varnsdorfu a ptali se s fotografem na cestu do zdejšího minipivovaru, místní na nás nedůvěřivě koukali a v duchu si určitě říkali, jestli si z nich náhodou neděláme legraci. Mnoho z obyvatel nemá ani tušení o tom, že v jejich městě už od Nového roku zraje a vaří pivo a že na jeho výrobu dohlíží nejmladší sládková v zemi. „Když chcete vyrábět dobré pivo, musíte k němu mít vztah a musíte ho mít rádi,“ začíná trochu frázovitě devatenáctiletá Nikol Krmenčíková, zmíněná sládková, poté, kdy nás navede na správnou cestu k varně.

* Pamatujete si, jak vám chutnalo první pivo, které jste okusila?

Určitě ne. Asi jsem pivo ochutnala, když mi mohlo být sedm či osm let. Dostávali jsme skleničku po mastnějším obědě, aby nám lépe slehlo. Rodiče si dávali plzeňskou dvanáctku, takže to asi bylo první pivo, které jsem ochutnala.

* Napadlo vás tehdy, že byste mohla dělat to, co děláte nyní, tedy sládkovou?

To nějak vykrystalizovalo až ve druhém ročníku střední školy potravinářské. Paradoxní přitom je, že jsem se původně hlásila na dvě pražská gymnázia. V obou případech jsem u přijímaček skončila druhá nebo třetí pod čarou a na odvolání mě také nevzali. Takže jsem s rodiči sháněla, kde by ještě na střední škole měli volné místo, a volba padla na potravinářskou školu.

* Jak přesně souvisí potravinářská škola s kariérou sládkové?

Ve škole byl malý pivovárek, my jsme tam ve druhém ročníku měli praxi. Jednou do měsíce se tam vařila pokusná várka. Hrozně mě to chytlo a ke konci druhého ročníku jsme s několika spolužáky v pivovaře začali trávit i jiný než studijní čas. Chodili jsme tam uklízet, připravovat věci na další várku. Od třeťáku jsem se z něj prakticky nehnula a byla jsem tam pečená vařená.

* Cesta z Prahy do Varnsdorfu je poměrně dlouhá, jak se mladá slečna jako vy dostane k vaření piva v tomto městě?

Oslovil mě pan Kočka, spolumajitel pivovaru. Ještě na škole se připravoval kurz vaření piva pro veřejnost, bylo to určené pro lidi, kteří si chtějí vyzkoušet výrobu piva podomácku. Já jsem tam pomáhala. Pan Kočka se mě při hodině zeptal, jestli bych mu nechtěla pomáhat při pořádání různých zábav. A loni mi nabídl, jestli bych nechtěla dělat sládkovou u něj ve Varnsdorfu, že tam rozjíždí malý pivovar. Řekla jsem ano.

* Co na to říkali rodiče?

Myslím si, že jsou oba spokojeni. Maminka možná ještě více než kdo jiný. Byla to totiž ona, kdo mi našel potravinářskou školu.

* Potřebuje sládek výuční list nebo certifikát, který ho opravňuje k vaření piva?

Myslím si, že to je o tom, že to chce dělat. Když to bude chtít dělat člověk, který nemá maturitu a bude to dělat dobře, žádný papír k tomu nepotřebuje.

* Kdy si myslíte, že se z člověka stane dobrý sládek?

Když má za sebou spoustu uvařených várek a hlavně zkušenosti. Dříve se sládkům říkalo pan starý. Šlo o nejstarší lidi z pivovaru. Museli znát svůj pivovar a k tomu celou technologii vaření. To se nejde naučit za jeden den.

* Byla jste kromě školního pivovaru ještě někde jinde na zkušené?

Ve Velkých Popovicích a v Pelhřimově. Nedávno jsem dostala nabídku zkusit si v létě uvařit pivo v Rožnavě na Slovensku. Takže toho moc ráda využiji.

* Máte přehled o tom, kolik žen v republice dělá sládkovou?

Pokud vím, jsme tři. Jedna vaří na Moravě, druhá ve Strakonicích. A pak jsem tu já. Jsem nejmladší.

* Setkala jste se s nimi?

Osobně ne. Měla jsem však možnost hovořit s emeritní sládkovou Janou Rostovou, která vařila pivo ve Velkém Březně. Před nedávnem odešla do důchodu, předtím ale dohlížela na výrobu piva 23 let. Přála mi hodně štěstí a také, ať u vaření piva dlouho vydržím.

* Jak vypadá váš pracovní den?

Dalo by se říct, že se celý den pohybuji ve varně. Mám dvakrát třicet minut pauzu, kdy pivo leží a odpočívá. Takže chodím ven na sluníčko. Většinou tu bývám okolo dvanácti hodin. Není to ale celý týden. Jsme totiž opravdu malý pivovar, vyrábíme pouze přes víkendy. Výjimečně se stane, že sem musím třeba už ve čtvrtek.

* Máte okolo sebe mužské kolegy? Jak se koukají na to, že tu správnou chuť dává pivu žena?

Většinu času jsem tu sama. Mám však jednoho pomocníka, který mi pomáhá tahat a přenášet těžké věci. A nemyslím si, že by to bral nějak špatně.

* Co považujete při výrobě piva za nejdůležitější?

Důležité je všechno. Když se něco udělá špatně, další kroky ve výrobě jsou pak také špatné.

* Dá se poznat, že se někde něco nepovedlo?

Poznáte to třeba podle rmutování nebo zcukření. To jsou dvě věci, které souvisí s chutí piva. Když proběhne špatně zcukření, chybí pivu jeho charakteristická chuť.

* Jak často během vaření zkoušíte kvalitu piva?

Když vařím, tak vypiji tři až čtyři třetinky. Vyrábíme totiž čtyři druhy piv. Ochutnám každý jednou, abych věděla, jestli mám přidat nebo ubrat tlak. Jinak to ale není moc potřeba.

* Při ochutnávkách vín je obvyklé, že sommeliéři si před každým vzorkem „zneutralizují“ chuť chlebem. Dělají sládci při výrobě piva také něco podobného?

Ano, doporučuje se bílé pečivo, ementál a nekořeněný salám. Tím se neutralizuje chuť při různých degustacích a také přímo v pivovaru. Když připravujete několik druhů piv, musíte na každý z nich být správně připraven.

* Kdybyste před sebou měla několik pivních vzorků, poznala byste mezi nimi ten svůj?

To je hrozně těžké říct. Záleží na tom, jak moc by si ty vzorky byly podobné, z jakého pivovaru jsou nebo jakou mají barvu. Nedávno jsem degustovala na Jarní ceně českých sládků, kam se přihlašují sládkové z malých pivovarů. Naše pivo ještě přihlášené nebylo. U ostatních se hodnotila pěna, říz, barva a vůně.

* Pracujete v malém pivovaru. Chtěla byste se postupem času propracovat do těch větších, jak jsou v Plzni nebo Českých Budějovicích?

To ne, ráda bych zůstala u malých. Velké pivovary mě moc nelákají. Když tam pracujete jako sládek, tak se samotným vařením mnoho společného nemáte. Spíše se jedná o manažerskou funkci. U nás sládek dělá všechno, od počátku výroby až po její konec.

* Když jdete do restaurace, čemu dáváte přednost? Držíte se osvědčeného piva, nebo si dopřejete víno?

Víno skoro nepiji, v drtivé většině případů si dám pivo. S kamarády navštěvujeme podniky, kde nabízejí podobná piva, jako je to naše, tedy z malých pivovarů.

* Koukáte na to, jestli číšník umí pivo správně natočit?

Ano. Občas si říkám, jaká je to škoda, že tak dobré pivo někdo dokáže špatně hostovi připravit, a mám chuť mu ho vrátit. Ještě když jsem dělala brigádu na zábavách, zjišťovala jsem si, jak se pivo správně točí. Každý pivovar doporučuje pro své pivo jiný proces. Snažila jsem se proto najít zlatou střední cestu.

* Jak by tedy mělo vypadat správně natočené pivo?

Pivo se má točit po skle a teprve nakonec se mu má udělat pěna. Někdo pouští pěnu doprostřed, ta ale dlouho nevydrží. Pivo tím ztratí svůj říz.

* Hovořila jste o tom, že ve Varnsdorfu vyrábíte čtyři druhy piv. Plánujete v budoucnu nabídku rozšířit?

Chtěli bychom vyrábět piva belgického typu. Máme připraveny menší tanky. Belgická piva u nás ještě nejsou tak známá, proto toho nebudeme vyrábět tolik. Přesto doufám, že s nimi uspějeme. První várku k nám přijedou uvařit sládci přímo z Belgie, my se jim budeme koukat pod ruce a příště už to bude na nás.

* Vzhledem k tomu, že pracujete v pivovaru, používáte doma pivo i při vaření?

Abych se přiznala, tak moc nevařím. Nemám na to moc času. Kromě práce ještě chodím na vysokou školu, studuji Vysokou školu chemicko technologickou. Jídlo okořeněné pivem mi ale stejně moc chutná. Maminka občas dělá maso na černém pivu. Velmi zvláštní byl pivní dort. Šlo o klasický sladký zákusek, pivo v něm ale bylo velmi dobře rozpoznatelné.

* S pivem souvisí i sběratelství. Máte doma tácky, půllitry nebo lahve? Zajímá vás tento obor?

Mám spoustu půllitrů a skleniček. Buď mi je někdo dá nebo si je koupím. Nejsem ten typ, který by kradl půllitry z restaurací. Pyšná jsem na sadu skleniček z našeho školního pivovaru. Věnoval mi je jeden učitel. Skleničky byly vyrobeny na počest obnovení pivovarské výroby.

* Vaříte pivo, chodíte do školy. Co děláte ve volném čase?

Já ho vlastně moc nemám. Každý týden jezdím z Prahy do Varnsdorfu. Když to jde, chodím na výlety. Ráda fotím, nedávno jsem si pořídila fotoaparát.

* Jaké máte plány do budoucna?

Mám jeden sen: chtěla bych dělat sládkovou ve svém vlastním pivovaře.

* Minipivovar Kocour ve Varnsdorfu

Povolení vařit pivo a prodávat jej získal minulý týden. Zkušebně jej tu chystají už od Nového roku. Ochutnat ho mohou lidé ve Varnsdorfu, Praze a Liberci. V současné době vyrábějí čtyři druhy piv - klasický dvanáctistupňový ležák plzeňského typu, weizen -pšeničné pivo lehké svěží ovocné chuti, rauch weizen - pšeničné pivo speciál, stout - černé pivo irského typu, má kávovou chuť. Piva ještě nemají jména, uvažuje se o tom, že by pocházely z „kočičího“ světa. Pivovar je schopen vyrobit za rok maximálně 10 tisíc hektolitrů piva (pro srovnání: společnost Drinks Union, pod kterou spadají značky Zlatopramen, Březňák, Louny a Dačický, v loňském roce prodala okolo 900 tisíc hektolitrů piva)

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Vladěna Maršálková | Foto: Karel Kopáč

Již zítra se rozhodne zda devatenáctiletá Nikol Krmenčíková začne o víkendu vařit pivo ve varnsdorfském minipivovaru Kocour. Minipivovar čeká kolaudační řízení. „Doufám, že vše dobře dopadne a já se budu moci konečně chopit svého řemesla,“ zasnila se Nikol. V minipivovaru by majitelé rádi lidem představili pro Čechy netradiční zahraniční piva. Jedním z jejích cílů je rozšířit pivní kulturu.

„U nás pivaři nejsou moc zvyklí pít jiná piva, než od velkých koncernů, ale chci jim dokázat, že i piva neobvyklá jsou zajímavá a chuťově lahodná. Budeme vařit tipy belegických a anglických piv ležáky, to jsou těžší piva většinou s nějakou příchutí, vícestupňová piva a svrchně kvašená piva,“ vypočítala Nikol.

Pomoc s vařením zahraničních piv bude hledat u zahraničních sládků. Jako první by měl Varnsdorf navštívit sládek skotského pivovaru Inveralmond Ken Duncan. „Tímto způsobem se naučíme vařit piva z míst, do kterých by se nemůže vypravit. Veřím, že se zahraniční piva naučím vařit dokonale a českým spotřebitelům budou k chuti,¨“ řekla mladičká sládková.

Minipivovar Kocour má v plánu nabízet jak piva sudová, tak láhvová. „Doufám, že naše pivo se dostane i za hranice Varnsdorfu, rádi bychom ho nabídli restauracím, které mají takzvanou čtvrtou pípu. To je pípa určená pro malé pivovary,“ uvedla Nikol.

K vaření piva se Nikol dostala náhodou. Po absolvování základní školy ji nepřijaly na gymnázium, a tak se přihlásila na Střední průmyslovou školu obor kvasná technologie. „Šla jsem tam, protože tam měli volná místa. V prvním ročníku jsme si o pivu pouze vyprávěli, to mě moc nebralo, ale ve druháku jsme začínali vařit ve školním pivovaru a v tu dobu jsem si tu práci zamilovala,“ vzpomíná Nikol. Její otec je šťastný, že má v rodině sládkovou, ale maminka si musela chvilku zvykat. „Teď už jsou oba rodiče spokojení, hlavně když zjistili, že nemám problém najít si uplatnění,“ vysvětlila Nikol. Mezi jejími předky nikdo k pivovarnictví netíhnul. „Byli jsme taková klasická rodinka, co si po nedělním obědě dala skleničku piva. Nevím, kde se ve mně tyto vlohy vzaly, ale jsem za ně ráda,“ podotkla sládková.

Náhodou se také dostala do varnsdorfského minipivovaru, ten zaplní poslední volné místo na mapě České republiky. Kocour bude totiž prvním minipivovarem v Ústeckém kraji. „Na jednom kurzu vaření piva jsem se potkala s jedním z provozovatelů varnsdorfského minipivovaru Janem Kočkou a ten se mě tenkrát zeptal, zda bych neměla zájem o místo sladkové. Slovo dalo slovo a já z Prahy utíkám na sever Čech,“ vylíčila s úsměvem Nikol. Dodala, že v celé České republice jsou podle jejich zjištění pouze tři ženy, které se živí tímto řemeslem. „Myslím, že u mnoha chlapů stoupáme v ceně. Kolik ženských má oblibu v tomto moku? Ve svém okolí se spíš setkávám s tím, že ženy svým mužům zakazují pití piva, ale já ho naopak doporučuji,“ uvedla milovnice piva.

S jejím umem se budou moci zájemci seznámit i osobně. „Restaurace není přímo v areálu pivovaru, ale jen o kousek dál. Každý kdo bude mít zájem, se může po dohodě, do pivovaru zajít podívat. Není problém lidem ukázat, jak se pivo vaří, kde zraje a co obnáší práce sládkové,“ lákala na závěr Nikol.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Michaela Hlinková

"O fous lepší pivo", jak tvrdí slogan, bude od půli ledna vařit Nikol Krmenčíková v novém minipivovaru Kocour ve Varnsdorfu. Nikol, absolventka pražské Střední průmyslové školy potravinářských technologií, je ve svých 19 letech nejmladší sládkovou v Česku. Také její nové pracoviště drží jeden primát. Varnsdorfský Kocour ruší poslední bílé místo na správní mapě republiky - bude totiž prvním minipivovarem v Ústeckém kraji.

Mladičká sládková Nikol smí podle zákona ochutnávat alkoholické nápoje teprve rok. Stihla za tu dobu najít zalíbení v určitém druhu piva? "Ochutnala jsem ho sice o něco dřív, jako děti jsme doma dostávaly po nedělním mastném obědě cucnout piva na trávení. Ale teď? Nejradši si dám světlý ležák. I když postupně přicházím na chuť také některým speciálům, jako jsou stout, ale nebo lambic," svěřila se.

Rozšíření spektra oblíbených piv může být Nikol v její profesi jedině k užitku. Pivovar Kocour totiž kromě klasického světlého a tmavého ležáku do budoucna slibuje labužníkům i speciality v podobě svrchně kvašených piv a piv vařených z jiných než ječných sladů. Ani těch se Nikol nebojí, i když její prioritou a sládkovskou metou je zachování tradice českého piva: "Nechci, aby se všude čepovalo jediné pivo od jediného obřího koncernu a to pili všichni. Přála bych pivu, aby si uchovalo rozmanitost a pestrou škálu chutí a vůní. A pivařům bych chtěla ukázat, že není důležité piva vypít hodně, ale vychutnat si ho."

Varnsdorfský Kocour vám nenatočí sklenice přímo pod svou varnou, jak už je běžné v mnoha dalších restauračních pivovarech. Sudové pivo se bude pít jinde, než se uvaří. "Ve Varnsdorfu ho budou čepovat v nedaleké restauraci," uvedl jeden z provozovatelů Jan Kočka. "A v Praze nebo někde jinde? Určitě tam, kde už funguje takzvaná čtvrtá pípa." A myslí tím hostince, které se rozhodly nabídnout ve svém výčepu kromě zavedené značky něco navíc - specialitu v podobě piva z malého či regionálního pivovaru. Lahvové pivo z Kocoura bude navíc k mání ve specializovaných obchodech.

Sládková Nikol Krmečníková dobře ví, že nebude jedinou paní nad pánvemi a káděmi varnsdorfského minipivovaru. Kocour chce příležitostně zvát také přespolní pivovarníky, aby ve zdejší varně "zhmotnili" své, pro české pivaře často nezvyklé receptury. První přijde nejspíš na řadu Ken Duncan, sládek skotského pivovaru Inveralmond. "Poznáme tak piva z míst, do kterých se v tu chvíli zkrátka nemůžeme vypravit. Věřím, že cizí sládkové budou vařit pivo blízké svému srdci," vysvětluje Jan Kočka.

Zdroj a foto: České Noviny.cz