Pivovar v Hlučíně již brzy oslaví čtrnáct let své existence. Zatímco značka Avar se přes bývalé názvy Slezský Korbel a Bivoj vyprofilovala do současné podoby, kdy jsou jí zásobovány četné hospody v regionu a její černou formou Derer i sousední Německo, pivovarská restaurace umístěná přímo do prostoru vedle vlastní výrobny prodělávala během let povětšinou vývoj, který nikam nevedl.

Hlavním důvodem byl zejména fakt, že byla zpravidla provozována nájemci, kteří k restaurační činnosti neměli odpovídající vztah. Pivochtivého hosta často zaskočila evidentně liknavá údržba pivního potrubí, neochota a podmračenost nekvalifikovaného personálu a nezřídka dokonce nedobytně uzavřená provozovna v pátek ve čtyři hodiny odpoledne.

Po letech negativní reklamy si majitel pivovaru Leonard Plaček řekl rázné „dost!“ Hospodu na pár měsíců uzavřel a podrobil ji celkové rekonstrukci. Při současné návštěvě pivovarské restaurace v Hlučíně soudný host musí zákonitě konstatovat, že se veřejné prostory regionálního pivního stánku změnily výrazně k lepšímu. Lokál je koncipován ve vděčném selském stylu, převažuje v něm dřevo. I přes můj opatrný postoj k historickým zemědělským nástrojům a kuchyňským potřebám, které často přemrštěně dekorují interiéry našich pivnic, uznávám, že v případě hospody Avar použitá výzdoba nikterak neruší, naopak povzbuzuje uvědomělou konzumaci místního piva. Na čepu se pochopitelně nalézá domácí značka Avar – světlý dvanáctistupňový ležák překvapivě vydatné konzistence s vyváženou sladko-hořkou chutí a s charakteristickým jemným chmelovým aroma. Nabídka je doplněna i o ležák tmavý a v neposlední řadě o lokální pivo kvasnicové. Přes zuřící cenové bouře v okolí se cena piv v hlučínské pivovarské hospodě pohybuje kolem 15 korun za půllitr. V provozu je také teplá kuchyně a nutno přiznat, že kuchaři na porcích nikterak nešetří. Polední menu vyjde průměrně na 59 korun, přičemž bývá gramáž masa celých 150 gramů. Největší specialitou podniku a zároveň zřejmě i spolehlivým magnetem na zákazníky jsou však neloupané burské oříšky, které se v lokále vyskytují v množství skutečně velkém. Každý host si jich může z příslušné nádoby zdarma vybrat, kolik chce a pak si je k pivu přilouskávat. Prázdné skořápky pak lze nestydatě smést ze stolu na podlahu, neboť hlučínká provozovna přijala letitou filosofii anglických a irských šenků, kde nejsou-li k dispozici skořápky ořechů, podlaha se posype pilinami. Tyto materiály dobře absorbují prach a pak stačí jen párkrát v týdnu zamést. Někteří návštěvníci Avaru však nezapřou svůj „prajský“ původ. Občas se stává, že se někdo na oříšky vypraví s igelitovou taškou.

A největší nedávný úspěch hlučínského pivovaru? Černé pivo Derer je zmíněno v nové německy psané pivní encyklopedii Michaela Rudolpha Sto nejlepších piv na světě. Gratulujeme a přejeme mnoho zdaru do další vařby! (Morava 24)

Hlučínský starý pivovar loni ztrojnásobil výstav na necelých 4000 hektolitrů piva. Je to nejvyšší výstav za 13 let existence minipivovaru, což se podle ředitele pivovaru Leonarda Plačka podařilo díky lepšímu marketingu. Hlučínský producent má podle něj šanci zvýšit dodávky do Německa a uplatnit se v Polsku. Díky tomu by už letos mohl dosáhnout výstavu 5000 hektolitrů.

"Nyní dodáváme pivo hlavně do velkoskladů v Opavě a Ostravě, odkud si ho hospodští nakupují," dodal. Pivovar vaří světlý ležák značky Avar, 95 procent výroby je v sudech.

Hlučínský pivovar se snaží pronikat i do zemí EU, kde je podle Plačka lepší prostředí. Evropští milovníci piva nejsou tak věrní určitým značkám jako Češi, ale pijí pivo, které jim zachutná. Podle Plačka si hlučínský ležák našel příznivce v Německu, kde ho čtvrtletně vypijí okolo 40 hektolitrů.

"Naše pivo bylo před nedávnem v Německu vyhodnoceno mezi první stovkou nejlepších piv na světě. Vyšlo to už i knižně. Hned mi přišlo trojnásobné množství objednávek z Německa," dodal Plaček. Nadějně vypadají podle Plačka nové trhy ve Varšavě a Berlíně, které ale zatím nejsou smluvně podchyceny. "Pokud se to podaří dotáhnout do konce, do Varšavy by v letošním roce mělo směřovat sto sudů týdně a stejně tolik by mělo jít i do Berlína," dodal. O hlučínské pivo mají podle něj zájem v irském Dublinu a ve Vietnamu.

Hlučínskému pivovaru se podařilo třikrát meziročně zvýšit výstav navzdory tomu, že loni musel kvůli konkurenčnímu tlaku vyklidit regály v Tesku. Hlučínský výrobce v tomto řetězci několik let slavil úspěch, když jako první tuzemský pivovar nasadil do řetězce světlý ležák Avar v láhvích s porcelánovým uzávěrem. "Konkurence, byť byla druhá, ale zálohovala láhve sedmi korunami, já jsem ji zálohoval 15 korunami, protože nákupní cena je 12,50 koruny. Za sedm korun zálohy jsme nemohli uzavřít smlouvu," zdůvodnil Plaček odchod z Teska.

Hlučínský starý pivovar vyrábí od léta 1993, kdy obnovil výrobu zdejšího piva po 89 letech. Nynějším vlastníkem pivovaru je ostravská s.r.o. Avar plus. Pivovar má do deseti zaměstnanců. (Morava 24)

Co jste, hasiči, co jste dělali, že jste nám ten pivovárek shořet nechali, posteskli si zřejmě v minulosti hlučínští pivaři nad místním pivovarem, který byl od svého vzniku roce 1526 několikrát takto postižen nepřízní osudu a ničivým červeným kohoutem. Zatímco počátkem 20. století pivovarnictví v zemích českých, moravských, slezských i pruských jen kvetlo, provozovna v Hlučíně byla v oné době bez náhrady uzavřena.

Z objektu zbylo na dlouhá desetiletí jen nevzhledné torzo, které hyzdilo centrum města. Až počátkem 90. let se rozhodl místní podnikatel Leonard Plaček pivovar znovu postavit a pivovárečnou tradici v městě Hlučíně obnovit.

Elegantní podnik s vlastní restaurací byl vybudován v relativně krátkém čase a již v létě roku 1993 vyrobil prvou várku jedenáctistupňového Hlučínského Ležáku. Pivo bylo lahodné chuti, lehce klouzalo do krku a vonělo kombinací německého a žateckého chmele. Další historie pivního svatostánku mohla být hladká, kdyby ovšem vznikl o dobrých sto let dříve. Koncem 20. století již nevládly v pivovarnictví idylické vztahy jako v Hrabalově knize Postřižiny, kdy pan sládek a jeho okouzlující choť objížděli na motocyklu zavážené restaurace a kontrolovali kvalitu svého čepovaného moku.

Úctu k hostům a řemeslu mnohdy nahradila dýchavičná honba za rychlým ziskem. Hlučínské pivo se sice v některých ostravských hospodách dočasně vyskytlo, nekvalifikovaný restaurační personál s ním však vesměs zacházel macešsky, což mělo nesporný vliv na jeho výslednou chuť a potažmo na nedobrou pověst. Běžného konzumenta stěží přesvědčíte, že diletantský výčepní může hravě zkazit pečlivou práci pana sládka. Konzervativní český spotřebitel, jenž se často vlastním omylem považoval za pravověrného pivaře, neměl zpravidla zájem o ochutnání pivní značky, jejíž název mu do oblbnutí nepapouškovaly sdělovací prostředky. Navíc na bývalém německém území, kde je nový pivovar situován, je jakýkoliv podnikatelský úspěch považován za těžko odpustitelný zločin, takže se závistivé obyvatelstvo uchýlilo k mnohaletému spotřebitelskému bojkotu nového výrobku.

Přes negativní prognózy a očekávání pivních Jobů Hlučínský Starý Pivovar přežil až do dnešních dnů. Z původní jedenáctky se postupem času stala dvanáctka, produkt zesílil o jedno celé procento alkoholu, několikrát změnil název a díky nevyčerpatelné píli a energii majitele si našel stabilní odbytiště u nás i v zahraničí.

Hlučínský ležák v současné podobě je nejznámější v poněkud atypické půllitrové láhvi s tradičním keramickým uzávěrem, což je praktické řešení pro nejrůznější srkaly, kteří nedokáží lahváč vyžáhnout na první pokus. Šťastným nápadem je i současný název Avar, jež připomíná existenci středověkých nájezdníků. Navíc, když v hornaté krajině vykřiknete název konkurenční značky Ostravar, aktuální jméno hlučínského piva vám poslušně tlumočí moudrá ozvěna. (Morava 24)

Na téměř dvojnásobek loňského výstavu piva zřejmě uvaří letos hlučínský pivovar, který má nového majitele, ostravskou firmu Avar Plus s.r.o. (jediný společník: Jarmila Kociánová, Rakouská republika). Společnost se jmenuje podle piva, s kterým hlučínský pivovar prorazil do sítě hypermarketů. Z ní ovšem letos zmizel, neboť bývalý majitel se nedohodl o dalších dodávkách piva kvůli ceně lahve. Avar byl první české pivo, které se točilo do lahví se speciálním uzávěrem. Neboť obchodní řetězec chtěl cenu výkupu lahve snížit z patnácti korun na sedm, odstoupil minipivovar od dodávek pro hypermarkety. Firma Avar plus se nyní soustředila na dodávání svého piva do velkoskladů, většinou v sudech. Velkosklady ho pak prodávají dál. Lahvové tmavé pivo pod názvem Dérer však dál dodávají do Německa, kde si našlo své konzumenty. (MF Dnes)

Se svým lahvovým pivem s patentním uzávěrem uspěl především v síti hypermarketů Leonard Plaček z Hlučína. Ten obnovil v Hlučíně v roce 1992 pivovar, který tam fungoval od roku 1524 do roku 1904. Pivovar patří rovněž k těm malým, které se snaží najít skulinu na trhu, který ovládají mamutí pivovary. "Ale necítím žádný velký tlak. Velké pivovary totiž potřebují říkat, že nejsou žádný monopol a že umožňují malým pivovarům žít," říká s nadsázkou Leonard Plaček, který uvaří ročně do deseti tisíc hektolitrů piva. V minulém roce se hlučínský pivovarník dokonce prodral se svým černým pivem také na německý trh, kde se čepovalo především na německých pivních slavnostech. "Ale nedodávám ho po troškách. Mám tam výhradního zástupce, který odveze ročně tři kamiony piva a pak ho menším firmám rozprodá," říká podnikatel, který na Ostravsku zásobuje sudovým pivem několik restaurací a nedávno začal dodávat své pivo také do jedné restaurace v Přerově. Průlom však pro jeho pivovar znamenal právě úspěch lahvového piva Avar v síti hypermarketů Tesco. Leonard Plaček říká, že začal své pivo jako první v zemi opatřovat plastovým uzávěrem. "A také jsem jako první v zemi začal zvyšovat trvanlivost piva jiným způsobem než pasterizací," říká majitel malého pivovaru. "Pasterizace bakterie zničí, ale já je z piva odfiltruju. Němci stejně jiné pivo ani neberou," říká pivovarník a dodává, že tato filtrace ponechává pivu jeho kvality. "Pivo zůstává přírodní, voňavé a ponechává si chuťové vlastnosti, které má po výrobě," říká Leonard Plaček. (MF DNES)