Pivovar Budějovický Budvar, n.p. byl sdružením CZECH TOP 100 vyhlášen nejobdivovanější firmou roku 2008 v Jihočeském kraji. Ve stejném žebříčku se Budějovický Budvar umístil na prvním místě i loni. Žebříček byl sestaven na základě hlasování manažerů významných společností, ekonomických analytiků a zástupců profesních asociací. Anketu již po desáté zorganizovalo sdružení CZECH TOP 100. Hlasující posuzovali například kvalitu výrobků a služeb, finanční situaci firem či jejich vztahy k zaměstnancům, veřejnosti a životnímu prostředí.

„Velice si vážíme toho, že odborná veřejnost zvolila náš pivovar na první místo v žebříčku nejobdivovanějších firem Jihočeského kraje. Na rozvoji společnosti, mezi jejíž základní priority patří úcta k tradici, přírodním zdrojům a zároveň otevřenost k moderním postupům, se podílí téměř 700 našich zaměstnanců. Ocenění po právu náleží i všem našim pracovníkům,“ uvedl Petr Samec, PR manažer Budějovického Budvaru.

Zdroj: Tisková zpráva Budějovického Budvaru

Už sedmnáct let stojí Jiří Boček v čele jediného "národního" pivovaru v Česku - národního podniku Budějovický Budvar. Firmu, kterou loni odsunul na čtvrté místo v tuzemské produkci až vstup světového gigantu Heineken do pivovaru v Krušovicích, Boček dotáhl k tržbám kolem 2,5 miliardy korun.

Budvar pod jeho vedením sází na výhradně tuzemskou výrobu české "klasiky" a její export, který už dosahuje skoro poloviny z roční výroby 1,25 milionu hektolitrů. Mimo jiné i proto je podle šéfa Budvaru tak důležitá péče o ochranu značky ve světě a zeměpisných označení v Evropě.

HN: Spory o světové používání značky Budweiser s americkým Anheuser-Busch jsou známé. Proč jsou pro vás tak důležitá i zeměpisná označení Českobudějovické a Budějovické pivo pro země Evropské unie?

Značka je jedna věc. A druhá věc je to, aby zákazník hned poznal, o jaké pivo jde. Odkud pochází. To je důležité pro stále více zákazníků. Je vidět, že tím, jak výrobci začínají přemýšlet o vývoji konzumentů a jejich názorech na potravinářské výrobky, tak takováto ochrana nabývá na důležitosti.

HN: Vrcholem pro pivovary teď bude novinka - připravované chráněné označení České pivo, tedy označení tradiční české výroby s vymezením přesné technologie a surovin.

České pivo je hodně zajímavý projekt. Tím, že my už máme od přistoupení republiky do unie zkušenost se zeměpisným označením Českobudějovické pivo, víme, co taková příprava znamená, jaký to má význam a rozsah. Proto jsme s Českým svazem pivovarů úzce spolupracovali při přípravě přihlášky. Tam už se ale zapojovalo víc pivovarů.

HN: Jak si vysvětlujete, že některé přední pivovary, které tvrdí, že mají také ryze českou technologii a suroviny, budou mít s označením České pivo a jeho podmínkami problém? Že to zrovna nadšeně nepodporují?

Snažily se především rozšířit možnosti nebo spíš, aby přísné vymezení technologie nebylo tak úzké. Aby se tam vešly i některé metody vaření piva, které přímo nesouvisí s ryze českými postupy. A pokud řeknu - ano, vařím České pivo - tak nemůžu počítat s nějakou licenční výrobou v zahraničí. A velké české pivovary, které jsou začleněny do struktury zahraničního vlastníka, licenčně vaří. Nejvíc právě lídr trhu Plzeňský Prazdroj. Každý si ale musí pořádně rozmyslet, co to skrývá za hodnotu a zda to jeho konzumenta osloví.

HN: Od loňska využíváte na některých zahraničních trzích prodejní sítě velkých pivovarnických skupin, jako je Carlsberg a překvapivě i váš známkový protivník ve světě - americký Anheuser-Busch. Už máte čísla, zda se to vyplácí?

Jednat jsme o tom začali na základě obchodních pohnutek z obou stran. My měli zájem o lepšího importéra a tyto subjekty zas chtěly mít v portfoliu originální český ležák. Importovaný, ne licenční. S pivovarem Carlsberg jsme si dojednali státy, kde jsme začali spolupracovat: Finsko, Chorvatsko, Švédsko, Bulharsko a Srbsko. A letos jsme to rozšířili o Dánsko. Vypadá to velmi nadějně, nárůst prodeje tam máme řádově trojnásobný.

HN: A v případě Anheuser-Busch na americkém trhu?

Nebylo jednoduché ukončit spolupráci s tamními dosavadními importéry. To zabralo nějakých šest sedm měsíců. Přesto jsme už přes Anheuser v prodeji značky, pojmenované pro tamní trh Czechvar, dosáhli nárůstu asi o 25 procent. To je na ten komplikovaný začátek hodně dobré.

HN: Byť jde o spolupráci s vaším soupeřem ve věci známkových sporů?

Je to, pravda, takové trochu zvláštní. Tenhle boj trval dlouho. Za dobu trvání soudních sporů s Anheuser-Busch v letech 2000 až 2006 bylo definitivně ukončeno 86 sporů, my jsme zvítězili v 69 případech, pět případů skončilo nerozhodně a jen dvanáct jsme jich prohráli. Ale klíčovým bodem bylo moje setkání s vrcholným představitelem Anheuser-Busch. Bavili jsme se, že americký trh se mění, Anheuser bude zakládat speciální divizi na prodej pivních specialit a jestli nás mohou oslovit s poptávkou. Řekli jsme si, že zkusíme jednat komerčně, necháme všechny právníky doma a zjistíme, zda je z obchodního hlediska vůle dohodu najít. Po ročním jednání se nám to povedlo a teď se ukazuje, že s úspěchem.

HN: Chápete nynější obchodní spolupráci s Anheuserem - mezi lidmi z pivovarského oboru někdy označovaným jako "velký satan" - za jejich uznání vaší kvality?

Výraz velký satan jsem v souvislosti s nimi také samozřejmě slyšel, ale já podobné silné výrazy vynechávám. Ty do obchodu nepatří. Anheuser-Busch je každopádně náš nejlepší importér, jakého můžeme mít ve Spojených státech. A jejich zájem o naše pivo nás těší.

HN: Není to z jejich strany i také trochu snaha o vylepšení pozice v případě privatizace Budvaru, o který by určitě měli zájem?

Tak se to asi nedá chápat. Naše obchodní smlouva neřeší žádnou privatizaci ani žádnou potenciální výhodu v tomto směru.

HN: O privatizaci Budvaru se už popsala spousta novinových stránek, ale nevybavuji si z nich váš osobní názor.

To je asi tím, že ho nikde moc neříkám. Je spíš důležité, jak se k tomu postaví vlastník, tedy stát. Druhá věc je, že se nás nemusí zbavovat jako nějaké přítěže. Za léta fungování nejsme závislí na státním rozpočtu, stát za nás nemusel platit žádné dluhy nebo sanace finančního charakteru jako za některé jiné firmy.

HN: Vlastní názor na potřebu privatizace ale asi máte.

Mám, ale opravdu neřeknu.

Zdroj: Hospodářské noviny | Autor: Miroslav Petr

Budějovickému Budvaru roste prodej nealkoholického piva. K tuzemských konzumentům jej loni zamířilo 18.817 hektolitrů, meziročně skoro o třetinu víc. Budweiser Budvar se sníženým obsahem alkoholu pivovar dosud dodával jen ve třetinkách a půllitrových lahvích. Od dubna díky rostoucí poptávce začal pivo nabízet v sudech, řekl dnes ČTK mluvčí Budvaru Petr Samec.

Budvar vyrábí nealko pivo už od roku 1992. Za poslední dva roky však registruje vysoký růst zájmu tento o pěnivý mok. Například v roce 2005 prodal v Česku 10.200 hektolitrů, loni to bylo už o 8000 hl více. Jeho sládek Josef Tolar byl přitom členem týmu, který v roce 1975 vytvořil první nealkoholické pivo v Československu.

"Očekáváme, že čepované nealkoholické pivo nám letos pomůže k dalšímu zvýšení prodeje," řekl vedoucí oddělení tuzemských prodejů Budějovického Budvaru Martin Horejš. Čepovaný Budvar s minimem alkoholu nabízí nově například známá budějovická pivnice Masné krámy. Pivovar jej do restaurací dodává ve dvacetilitrových sudech.

Růst zájmu o nealko piva plyne podle odborníků ze změn životního stylu a i z nulové tolerance alkoholu v českém právním řádu - zejména při řízení motorových vozidel, cyklistice a v pracovní době. K jeho vyšší konzumaci přispělo také zavedení bodového systému na silnicích.

V tuzemsku se loni podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven vyrobilo a prodalo 434.495 nealkoholického piva, o rok dříve to bylo 283.705 hektolitrů. K dostání je 23 domácích značek, další se dovážejí. Před deseti lety to bylo jen devět. Nealko pivo loni produkovalo 18 pivovarů. Největší, sedmdesátiprocentní podíl na domácím trhu, má Plzeňský Prazdroj, který prodává Radegast Birell. V sudech nabízí nealko pivo také Pivovar Litovel a Bernard.

Nealkoholické pivo by mělo mít pod 0,5 procenta alkoholu. Výroba vychází ze dvou základních principů. Buď se upraví technologie tak, aby byla během výrobního procesu omezena produkce alkoholu. Toho se dosahuje výběrem surovin, úpravou varního postupu či kvašení. Druhou možností je odstranění alkoholu z hotového piva, například destilací nebo speciálními filtracemi.

Budějovický Budvar je třetím největším pivovarem v ČR. Sládci v něm loni uvařili 1,253 milionu hl, což bylo meziročně o 8,7 procenta víc. Ve stodvanáctileté historii pivovaru to byl čtvrtý největší výstav.

Zdroj: Finanční noviny

Evropský soud první instance v Lucemburku dnes začal projednávat stížnost pivovaru Budějovický Budvar na evropský Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM). Ten přijal žádost amerického Anheuser-Busch o registraci ochranné známky "Bud". U druhého nejvyššího soudu v Evropské unii tak pokračuje dlouholetý spor, který si vysloužil nálepku "pivní válka".

Rival budějovického pivovaru chce značku "Bud" používat v unii pro celou škálu výrobků včetně piv. Budvar tvrdí, že ochranná známka "Bud" je označením původu, které je mimo jiné registrované ve Francii a Rakousku. Podle OHIM to ovšem není pravda a pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to porušení práva, kterým se v EU registrace ochranných známek řídí.

Šance Budvaru na úspěch zatím nelze odhadnout. Loni v červnu však u stejného soudu neuspěl v sérii sporů, které se týkaly používání označení "Budweiser" a "Bud" pro jiné výrobky než pro pivo. Soud první instance tehdy uvedl, že Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu rozhodl správně, když odmítl námitky Budvaru proti registraci známky Budweiser a Bud například pro cukrovinky nebo oděvy.

Zdroj: ČT24

Výhradní dovozce českobudějovického piva Budvar pro Rakousko, firma Kolarik a Buben, oznámila sloučení s firmou Leeb ve společný podnik Kolarik+Leeb, který má ambice stát se největším velkoobchodem s nápoji na rakouském trhu. Pro Budvar by to mělo znamenat další zvýšení vývozu piva do Rakouska, který v loňském roce dosáhl 50.000 hektolitrů.

Rodina Kolariků, která pochází z Českých Budějovic, přišla do Vídně už na konci 19. století a provozuje dodnes unikátní restauraci Schweizerhaus, která je nejproslulejším gastronomickým podnikem ve vídeňském zábavním parku Prátr. Na točený Budvar a slavné vepřové nožičky tam zajde aspoň jednou do roka snad každý Vídeňák a další tisíce návštěvníků města.

Kolarikové se od začátku specializovali na dovoz Budvaru a od 30. let minulého století po založení firmy Kolarik a Buben i na dovoz dalších, zvláště bavorských piv. Nyní po spojení s firmou Leeb chtějí rozšířit záběr i na nealkoholické a teplé nápoje a vína. Vedle kompletního sortimentu nápojů chtějí dosáhnout po spojení i celorakouské působnosti díky distribuční síti po celé zemi.

Předpokládají, že v tomto roce dosáhnou prodeje 200.000 hektolitrů nápojů, z toho asi 120.000 hektolitrů piva, a obratu 27 milionů eur (asi 680 milionů korun). Zatímco v dovozu piva je firma již teď jedničkou na rakouském trhu, v nejbližší době chce dosáhnout vedoucího postavení i v celém segmentu nápojů.

Zdroj: M&M

Sto dnů od zahájení provozu už mají za sebou českobudějovické Masné krámy. Po celkové rekonstrukci si proslulá restaurace na nezájem návštěvníků nemůže stěžovat.

„Hosté vypili přes sto tisíc velkých a malých piv,“ ohlédl se Antonín Janský, vedoucí oddělení Gastro Budějovického Budvaru, n. p., za sto dny provozu, které uplynuly minulý týden. V restauraci se vypilo 533 hektolitrů čepovaného piva, nejoblíbenějším druhem je kroužkovaný ležák Budweiser Budvar, který má na prodeji podíl 91% – celkem 486 hektolitrů.

Za sto dnů naplnili výčepní 99 703 půllitrů a číšníci naservírovali hostům 23 212 porcí hlavních pokrmů. „Pečených vepřových kolen si hosté objednali sedm set dvacet,“ uvedl mluvčí pivovaru Petr Samec. Doplnil, že nejvíce se vydalo porcí „Pivovarského guláše“, na kterém si pochutnalo 1838 jedlíků.

Turisté už se zajímají i o pohlednice pivnice, která byla uvedena do provozu po dlouhých pěti letech. „Připravují se,“ potvrdil včera Marcel Getz z Turistického a mapového centra na náměstí Přemysla Otakara II. „Jakmile budou hotové, okamžitě se stanou součástí naší prodejní expozice pohlednic,“ doplnil Getz na adresu novinky, která by měla být hotova do měsíce.

Zdroj: Českobudějovický deník | Autor: Edwin Otta | Foto: Jaroslav Sýbek