Legendární postavu z etikety velkobřezenského piva používají dokonce i v Itálii, Kostarice nebo Uruguayi. Slavné značky: Výrobky, které proslavily severní Čechy Bodrá tvář velkobřezenského poštmistra Zippicha trůní na pivní etiketě Březňáku už devadesát devět let. Tato obchodní značka dosáhla takové oblíbenosti, že ji používají i pivovary až v Uruguayi či v Kostarice. Samozřejmě bez svolení majitele původní ochranné známky, pivovaru Velké Březno.

Slavná pivařova tvář oslaví v příštím roce 100. výročí. Dobře živený a svátečně oděný padesátník s vysokým čelem a pečlivě upraveným plnovousem si nahýbá z plného půllitru, jehož dno lehce podpírá levou rukou se zapáleným doutníkem. To je hrubý popis legendárního portrétu ze současné etikety Březňáku.

"Vypadá jako správný piják, vyzařuje z něj pohoda a klid," vypočítává hodnoty této známky přední český historik pivovarnictví Petr Žižkovský.

Dnes jde o samozřejmou a ceněnou relikvii velkobřezenského piva. Ale za socialismu upadla téměř na 40 let v zapomnění. Její historie začíná roku 1906, kdy si pivovar Velké Březno registruje ochrannou známku 'tvář pivaře'. Značka začíná postupně dominovat etiketám piv s názvy Korunní, Výčepní, Svatojiřské a Březňák. Objevuje se i na táccích, reklamních plechových cedulích a na hlavičkovém papíře pivovarů. Vláda pana Zippicha se ještě utvrdila po vzniku Československa, kdy musel pivovar ze všech reklamních a úředních materiálů vymazat rakousko-uherskou orlici. Privilegium k jejímu užívání mu udělil v roce 1901 sám František Josef I. Březňák byl dvorním dodavatelem piva. Orlici tedy roku 1918 zastoupila pivařova tvář. Už před první světovou válkou pomáhala prodávat ústecká piva na zahraničních trzích. A to jak z velkobřezenského pivovaru, tak z majetkově spřízněného v ústecké čtvrti Krásné Březno.

"To byl naprosto kuriózní a v českých podmínkách ojedinělý případ výměny loga mezi pivovary. Zippich se objevuje na exportních etiketách Měšťanského pivovaru Ústí nad Labem -Krásné Březno a propaguje i Ústecké plzeňské, což byla značka povolená k prodeji v Německé říši," poukazuje na zahraniční angažmá značky Petr Žižkovský. Ústecké pivovary měly zastoupení až v Kapském Městě či v Daar es Salaamu, tam všude reprezentoval české země i Zippich. Ani 2. světová válka expanzi nezastavila. Pivovar dokonce dodával pivo pro německé jednotky Afrikakorps.

Zippich se usmívá také v Kostarice, Itálii či Uruguayi. Až znárodňování po roce 1945 znamenalo pro Zippicha nucený odpočinek. Zmizel z etiket na dvacet let. "Pak přišlo Pražské jaro, uvolnění poměrů a v pivovaře si někdo vzpomněl na zajímavou předválečnou etiketu. Jenže v roce 1969 už zase musela z lahví dolů. Někomu prý Zippich moc připomínal Lenina," popsal krátké intermezzo šéf pivovaru Jaroslav Rottenborn, stojící za znovuvzkříšením značky v 90. letech. Pár minut slávy, přesně řečeno 14 dní, bylo dopřáno Zippichovi ještě i uprostřed tvrdé normalizace. V roce 1981 se dočasně zvýšil odbyt piva a nedostávalo se etiket. "Byly tu právě zbytky z osmašedesátého, tak jsem je dal do oběhu. Bylo vidět, že to zákazníci vítali. Lahve se nám vracely bez etiket," vzpomíná Rottenborn na svůj partizánský čin. Plné restituce se značka dočkala až roku 1990. Ale to neznamená, že by Zippich čtyřicet let spal. Desítky let se usmíval a mnohde se i dodnes usmívá na pivaře v Uruguayi, Itálii, USA, Rumunsku či Kostarice. Druhý život Zippicha vypátral významný český sběratel pivních etiket Antonín Tupý, který na nápadně podobný obrázek ústeckého pivaře opakovaně narazil na zahraničních sběratelských burzách.

"Třeba v Itálii se začal Zippich používat už před válkou a okopírovali ho zřejmě z exportního Březňáku. Ovšem do Jižní a Střední Ameriky ho nejspíš přivezli s sebou odsunutí sudetští Němci," vysvětlil záhadu Petr Žižkovský. Inspiraci Březňákem tyto zahraniční etikety nijak nepopírají. Například na kostarickém pivu je obrázek takřka do detailu shodný. Na současném uruguayském pivě chybí Zippichovi jen doutník, tamní starší etikety obsahují ale i tento detail. Nynější majitel pivovaru, firma Drinks Union, si obchodní značky Zippich velmi cení, ale její nelegální používání za hranicemi ji příliš neznepokojuje. "V Kostarice či Uruguayi to naše zájmy neohrožuje, bereme to spíš jako kuriozitu. Kdyby to ale bylo třeba v Německu, kam vyvážíme desítky tisíc hektolitrů piva, to bychom se bránili. Evropské trhy si musíme hlídat. Proto se možná začneme brzo zabývat i situací v Itálii či Rumunsku," reagoval prokurista firmy Josef Vejlupek.

Je pan Zippich legendou nebo skutečně existoval? Pohled na portrét z etikety velkobřezenského pivovaru nevyvolává jen chuť na pivo. Tvář vyzařuje i určité tajemno. Jaroslav Rottenborn přiznává, že když v roce 1990 oživoval značku, neznal ani jméno dotyčného pivaře. V archivech o něm nebylo zmínky a lidé, kteří mohli něco pamatovat, už nežili nebo patřili k odsunutým českým Němcům.

"Na začátku 90. let přišel jeden důchodce, že by si chtěl prohlédnout pivovar, že tam pracoval jeho tatínek. Byl to sudetský Němec a uměl obstojně česky. Když viděl v pivovaru starou reklamní ceduli, vyřkl jméno Zippich a vyprávěl mi o něm legendu, která se prý v pivovaru za jeho dob tradovala," poodhlalil tajemství ředitel pivovaru.

Legenda tvrdí, že Zippich byl velkobřezenský poštmistr a za to, že na věčné časy propůjčil svou tvář etiketám, získal od pivovaru doživotní rentu 30 piv týdně. Drinks Union na legendu navázal a každý rok hledá Zippichova dvojníka, jemuž také udílí pivní rentu. Pivaři si kvůli tomu holí hlavy a pěstují plnovous.

Kdo ale byl pan Zippich a existoval vůbec? Teprve letos se pustil do pátrání po majiteli nejslavnější české pivní tváře Petr Žižkovský. "Ještě nejsem v bádání u konce, ale už teď můžu říci, že archivy potvrdily, že ten člověk žil ve Velkém Březně. Objevil jsem i detaily z jeho života, které legendu doplňují a částečně i opravují." (MF Dnes)

Ten, kdo nemá rád víno, má smůlu. Jeho škoda, neví, oč přichází. Ale i pravověrní pivaři mohou zažít opravdovou degustaci nebo chcete-li takzvanou řízenou ochutnávku. Jedna z takových akcí pro milovníky ústeckého piva se chystá na duben. Příchozí si tedy i v pivovaru mohou rozšířit znalosti a při tom oblažit své chuťové buňky. Jako ve vinotéce či vinném sklepu.

Velkobřezenský pivovar připravil pro příznivce zlatého moku výletní trasu útrobami historických budov. Pravidelné zastávky na hodinové exkurzi zpestří ochutnávka různých druhů piv. „Muži si po návštěvě již jistě odpustí bezhlavé pití piva a doušky začnou polykat s královskou grácií,“ říká s nadsázkou Josef Vejlupek, prokurista skupiny Drinks Union, jež prohlídky v pivovaru ve Velkém Březně na Ústecku pořádá. Zájemci uvidí tradiční způsob sladování ječmene, vaření českého piva, kvašení, zrání v pivovarských sklepích i moderní stáčírnu. Na výstavě historických pivovarských předmětů se budou moci přesvědčit, jak bylo vaření piva složité v minulosti. Během hodinové návštěvy mohou zájemci ochutnat několik druhů piva. „Výklad nebude náročný, aby ho pochopili i ti, jimž stoupne mok do hlavy,“ podotkl Vejlupek.

Vstupné pro dospělé je 60 korun. Děti budou o degustaci zlatého moku ochuzeny. První prohlídka v pivovaru, jehož existenci v roce 1606 dokládá kupní smlouva, se uskuteční 16. dubna. Návštěva Velkého Března tak už nemusí končit u prohlídky místního zámku. Pokud však chtějí lidé stihnout projít interiéry zámku i pivovaru, doporučuje Vejlupek začít právě na zámku. „Pokud někdo zvolí opačný postup, nezaručujeme, zda až vyjde z pivovaru, neskončí již v zámeckém parku,“ dodal.(MF Dnes)

Světlý ležák Březňák z pivovaru ve Velkém Březně zvítězil v letošní soutěži Zlatý pohár Pivex - Pivo 2004. Mezi světlými výčepními pivy získal vavřín v konkurenci třiadvaceti pivovarů Janáček Patriot z uherskobrodského pivovaru. V letošním klání soupeřilo celkem 46 značek.

Celá soutěž byla dvoukolová, poprvé se vzorky profesionálně hodnotily loni v listopadu. Degustátoři byli ze soutěžících firem a odborných institucí, ale i z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. "Veškeré degustace byly anonymní a pod dohledem notáře," upozornil Richard Morávek ze spolupořadatelské firmy Snip&Co. Hodnocení se zaměřilo zejména na chuť piva, jeho plnost, vůni, říz či hořkost. Smyslové hodnoty doplnil vždy i příslušný laboratorní rozbor.

Na dalších místech mezi světlými ležáky uspěly pivovary Starobrno s Mediem a Zubr s pivem Zubr Premium. Mezi desítkami pak na stříbro dosáhl Velkopopovický kozel z pivovaru ve Velkých Popovicích a krušovický Mušketýr. Za vyrovnanou kvalitu dostaly certifikáty pivovary Radegast, Zlatopramen, Plzeňský Prazdroj, Hostan a Staropramen.

Soutěž Zlatý pohár Pivex je součástí doprovodného programu mezinárodních potravinářských veletrhů Salima v Brně poté, co veletrh Pivex kvůli nezájmu vystavovatelů jako samostatný zanikl. Podle PR manažerky Veletrhů Brno Soni Šmahelové je pivovarský trh v ČR jasně rozdělen a menší pivovary se velmi těžko dostávají do jiných regionů. "Na obdobný veletrh jsme malou zemí," dodala. Na Salimě vystavuje letos v rámci nového kontraktačního fóra ProBiz pouze Starobrno a nealkoholický sortiment zde prezentuje Pivovar Černá Hora z Blanenska. (iDnes)

V hostinci na Rosa Menzer Strasse v centru Drážďan je plno. Při pohledu na jídelní lístek si Čech připadá jako doma, pro místní jsou to speciality: moravský vrabec, svíčková či Švejkův závitek. A točí se výhradně Březňák z velkobřezenského pivovaru - půllitr za 2,30 euro. "Německé pivo je slabé, vodové. Březňák je určitě hustší a chutnější. Málokterý z našich hostů zůstane pouze u jednoho," říká majitel restaurace Bernd Herrmann. Pohostinství otevřel se svou manželkou Libuší před čtyřmi lety a nazval jej U Švejka. Figurína dobrého vojáka v životní velikosti sedí za jedním stolem v rohu místnosti, v ústech má fajfku a před sebou půllitr. "Moc toho ale nevypije, je známé, že mu víc chutná plzeňské," říká v žertu Bernd Herrmann.

Proč se manželé Herrmannovi rozhodli otevřít českou restauraci, je zřejmé. "Manželka je z Čech a je výborná kuchařka. Řekli jsme si, že když už budeme vařit české jídlo, nabídneme našim hostům také výborné české pivo," vysvětluje hostinský. Pro Březňák se manželé rozhodli ze dvou důvodů. "Vedení pivovaru nám nabídlo výhodné obchodní podmínky a zároveň kvalitní pivo. Březňáka našim zákazníkům prezentujeme jako nejlepší české pivo vůbec," doplňuje Herrmann.

Začátky velkobřezenského piva zde ale nebyly jednoduché. "Někteří zákazníci zprvu českému pivu příliš nedůvěřovali a objednali si tedy pouze jedno malé. Nakonec ale většinou přesedlali na klasiku a dali si půllitr," vzpomíná Libuše Herrmannová, která si na chvíli odskočila z kuchyně. "Dnes už zde máme i štamgasty, kteří na naše pivo nedají dopustit. Jsme první originální česká restaurace v Sasku a zatím jediná v Drážďanech," dodává. Restaurace s českými specialitami v Drážďanech prosperuje. Spořiví Sasové zareagovali na cenově zvýhodněné polední menu a porci guláše nebo vepřového se zelím a knedlíkem nelze spláchnout ničím jiným než pivem. Do jejich mluvy tak pronikl i nový výraz Brecnak, jak název piva vyslovují. (iDnes)

Dnes přesvědčuje odběratele známého severočeského piva Březňák, aby se k pivu hezky chovali a pro zákazníky jej správně ošetřovali. Přitom to vlastně není ani tak dlouho, co nejoblíbenější český nápoj ani nepila. Čtyřiapadesátiletá Jana Rostová je jedna ze dvou žen, které v Česku zastávají práci sládka. Rostová pracuje v pivovaře Velké Březno, její kolegyně je v přerovském Zubru. "V patnácti letech se člověk rozhoduje jinak, než by se rozhodl dnes," komentuje své začátky Jana Rostová. "Dětství jsem strávila na samotě v hájovně a vůbec mi nevyhovovalo, že jsme měli do města, do školy ba i na autobus daleko. Tak jsem se přihlásila na pivovarskou školu do Prahy," popisuje svou první motivaci. Jisté předurčení k profesi tu ale jistě bylo, protože za svobodna se jmenovala po tatínkovi Chmelová. "Pivo mi v době školy vůbec nechutnalo," přiznává. Dnes samozřejmě kvalitu kontroluje a říká, že nejradši má světlý ležák. Kvalita surovin k výrobě piva prý stejně jako u vína záleží na tom, jak se vydaří rok. "Důležité je nejen jaký se vydaří chmel, ale i ječmen," vysvětluje sládková a připomíná, že její pivo se vyrábí zásadně z kvalitního žateckého chmele a doplňkového chmelového extraktu. Také slad si pivovar vyrábí z ječmene vlastní. "Přesto musí být kvalita piva vyrovnaná, každý rok stejná. Dávka chmele se musí přesně upravit podle obsahu hořkých látek," doplňuje. O tom, jaký bude mít pivo říz, rozhoduje teplota ve sklepě, kde zraje. "Ideální teplota je kolem dvou stupňů Celsia," prozrazuje. Sládek kontroluje barvu a kvalitu piva ve všech fázích výroby, to pravé ochutnávání ale začíná v takzvaném ležáckém sklepě. Zaměstnanci ale v pracovní době pivo pít nesmějí, výběr piva k filtraci je jediná výjimka, která se týká lidí s degustačními zkouškami. "Práce v pivovaře není nikde lehká, všude je potřeba dobré zdraví a určitý fortel," míní sládková, která řídí přes čtyřicet lidí. Při práci se sladem navíc zaměstnance obtěžuje prach, v létě na varně zase velké horko, ve sklepích je celoročně zima, vlhko a umělé osvětlení. Ve stáčírně zase panuje velký hluk. "Našim odběratelům v restauracích proto vždycky říkám, že vyrobit pivo není žádná legrace, a proto by se k němu měli podle toho chovat a dobře se o něj starat," dodává. Pivovar ve Velkém Březně vyrobí zhruba dvě stě tisíc hektolitrů piva ročně. Tradiční velkobřezenské pivo je takzvaná čtrnáctka, která se tam vaří zřejmě celých dvě stě padesát let existence pivovaru. "Sama mám nejraději náš světlý ležák," prozrazuje Jana Rostová, která během své pětatřicetileté kariéry svůj názor na chmelový mok poněkud přehodnotila a pokládá ho za velmi zdravý a prospěšný nápoj. Žena ve funkci sládka prý stále budí údiv. "Jak se ale zúčastňuji různých degustací a seminářů, kolegové z branže si zvykli a už se nediví," domnívá se. (iDnes)