Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Zážitky z pivních chutí mi nikdo nevezme, říká rekordman

Co se píše o pivovarech a pivu


Zážitky z pivních chutí mi nikdo nevezme, říká rekordman

[pondělí, 7. listopad 2011]

Kdyby někdo srovnal do jedné řady lahve všech druhů piva, které pil Vlastimil Novotný, byl by ten zástup dlouhý dvě stě metrů.

Foto

Více než tři tisíce druhů piv ochutnal jednačtyřicetiletý Vlastimil Novotný z Jihlavy. „Tu třítisícovku jsem oslavil. Bylo to 29. září na schůzi zdejšího Svazu pivních turistů na naší základně,“ říká jihlavský rekordman Novotný.

Jaké pivo jste při té příležitosti pil?

Bylo od Luboše Vorla z Velkého Rybníka na Karlovarsku, byl to typ skotský porter, svrchně kvašené tmavé pivo s obsahem alkoholu 4,8 procenta. Luboš má domácí minipivovárek, zkouší při výrobě piva různé experimenty.

Když se sejdete s kolegy z klubu, jak vypadá takové ochutnávání?

Vezmu tam nějaké vzorky, seznámím všechny s tím, odkud piva jsou. Piva musíme mít seřazená podle stupňovitosti, protože ta silnější přerazí chuťově slabší. Zpočátku také nejde pít ochucená a tmavá piva. Naposledy jsme tam měli Belgii, Turecko a pár českých vzorků. Piva seřadíme a postupně ochutnáváme. Většinou se nás sejde kolem osmi, takže se láhev rozdělí mezi přítomné, každý ochutná, řekneme si k tomu poznatky.

To působí velice seriózně.

My ale nejedeme na odborné bázi, jsme amatéři, i když už jsme dnes občanské sdružení. Vzorek zapíšu do takového sešitku, kterému říkám degustovníček. Tam mám piva rozdělená na piva z území bývalého Československa a na piva z dalších zemí. Mám je tam vedené jako československé, protože jsem začal s evidencí v roce 1986, kdy ještě existovalo Československo.

Ten zápisníček byste asi nerad ztratil?

To by bylo špatné, to nevím, co bych dělal. Samozřejmě údaje mám zálohované v počítači, ale ten sešitek má pro mě velkou cenu.

Jak jste začal sbírat chutě piv?

Učil jsem se v Plzni ve Škodovce a v tu dobu tam současně fungovalo tříleté učiliště, které tenkrát mělo název biochemik pro výrobu sladu a piva. Tam jsem mezi těmi lidmi našel spoustu kamarádů. Byli tam i dva kluci z Jihlavy. Scházeli jsme se, a protože to bylo učiliště pro celou republiku, byli tam lidi i z Přerova, Olomouce, Hradce Králové. Tak jsem zpočátku sbíral pivní etikety, které kluci vozili z domova. Pak jsem jim říkal, aby vozili rovnou i celá piva a začal jsem si ta ochutnaná zapisovat. Zjistil jsem, že je to docela zajímavý koníček.

Zůstal jste mu vždycky věrný?

Když jsem se vrátil z Plzně, začal jsem s partičkou jezdit po pivovarech, ale jen po velkých, malé tehdy ještě nebyly. V roce 1991 jsme pak s jedním člověkem založili Svaz pivních turistů. Tehdy už se začaly rodit minipivovary, což bylo dobré, protože velké pivovary jsou si hodně podobné. U malých pivovarů má každý jinou atmosféru, někdo si postaví pivovárek doma, je to mnohem osobnější. Teď je ohromný boom, za letošek vzniklo vůbec snad nejvíc minipivovarů za poslední roky. Byli jsme už ve většině z nich, zbývá nám navštívit pár posledních. Některé minipivovary ale taky během doby zanikly, neměly odbyt, nebo to ti lidé nestíhali.

Věnujete se pivu i profesionálně?

Ne, je to pro mě pořád vyloženě koníček. Ani zaměstnáním nemám k pivu blízko, jsem původní profesí kalič v kovárně, čemuž se často lidé smějí. Ale ve skutečnosti je to tak, že se k pivu dostanu za celý týden jenom v sobotu, protože chodím na směny. Nejde pít a pak jít do práce.

Jaké máte poslední úlovky jako pivní turista?

Letos jsem toho objezdil hodně. Šťáhlavy, Rokycany, Kroměříž, Žlebské Chvalovice, severní a jižní Morava. Každý rok se Svazem pivních turistů pořádáme pivní vandr, nazýváme to expedice Bílá země pivozemě. Během letoška ale zase vznikla spousta nových minipivovarů, ve Ždírci nad Doubravou, dva v Brně, v Mikulově, v Dolních Bojanovicích. Nedávno otevřeli pivovar Ujkovice. Snažíme se cestu během toho vandru uspořádat, abychom nemuseli přejíždět na velké vzdálenosti. Když jsme začínali, museli jsme přejíždět z jednoho konce republiky na druhý, taky proto, že minipivovarů bylo ještě málo. Dnes to máme naplánované tak na pět dní, abychom stihli dva minipivovary denně.

Slýcháte taky někdy výtku, že se tam jezdíte opíjet?

Myslím, že máme za ta léta dobré jméno, ještě nám nikde nikdo neřekl, ať už se nevracíme. Máme mezi lidmi z toho fochu hodně přátel, pivovary nás zvou. Já mám třeba nejvíce ochutnaných vzorků na počet, ale mám kamaráda, který sbírá vzorky podle zemí, dnes má kolem 130 států. Třeba z Karibiku, kde mají na řadě ostrůvků vlastní pivovar. Často sice patří nadnárodním společnostem, ale ta piva se vaří tam na místě, takže jsou osobitá.

Jak na vás jako na člověka, který už poctivou chuť dokáže ocenit, neobvyklá piva působí?

Použití amerického nebo novozélandského chmele dělá skvělé chutě. Velmi mě zaujala belgická piva, speciály, které se vaří v trapistických klášterech. Jsou velmi silná, takže tam jde čistě o gurmánský zážitek. Belgie je sice malý stát, ale pivovarnictví je tam velmi zajímavé, v každé části země tam dělají jiné pivo. Tahle piva není možné pít tak, že by šel člověk do hospody a tam jich vypil několik. Dáte si jedno a ochutnáváte. Výroba takového piva trvá třeba i tři roky. Zraje v sudech a dokváší se v lahvích, dnes máme i archivní piva. U piv jsou daleko rozmanitější chutě než u vína.

Vinař by s vámi asi nesouhlasil.

To asi ne. Ale pivo bylo dřív než víno, to víme jistě.

Ve kterém pivu jste se našel vy?

Preferuji český ležák, proč ne. Zajímají mě rozmanité chuti z malých pivovarů. Chutě piv z velkých pivovarů se totiž hodně podobají, ekonomické spory se tam na chuti piva podepisují. Vítězí reklama nad kvalitou. Lidi pijí pivo podle reklamy, my piva z reklam moc nepijeme. Zajímají nás novinky, malé pivovary, kde se to dělá od srdce a s fortelem. Nesnaží se udělat pivo nejlevnější, ale nejlepší.

Kolik typů piva jste schopen rozeznat?

Velký pivní cestovatel a sběratel Michael Jackson z Londýna - to je shoda jmen s tím zpěvákem - udával ve svých encyklopediích na padesát typů piv. Dneska jich je opět o něco víc, chuťově jsou velice rozmanitá. V České republice jsme dřív znali jenom ležák plzeňského typu a pardubický porter, nic jiného. V Anglii a Irsku se dělají spíše tmavé stouty. Anglie je vyhlášená svrchně kvašenými pivy, zajímavá piva jsou India Pale Ale, takzvaná IPA. To je pivo, které vzniklo v době kolonizace Indie. Vozilo se přes oceán kolonizátorům. Aby tu dlouhou přepravu vydrželo, více se prochmelilo, udělalo se silnější.

Na policích v bytě máte stovky exotických pivních lahví. Máte materiál na pivní muzeum.

Vystavená mám jenom opravdu exotičtější piva. Vůbec nemám například vystavené plechovky.

Schováváte si všechny lahve?

Lahve si nechávám i se zátkami, jinak by pro mne neměly cenu. Ale nejsem sběratel, to není můj obor. Někteří sběratelé nám totiž i kazí pověst. Když přijedeme někam na exkurzi, dopředu říkáme: nechceme žádné sklo, chceme jenom ochutnat vaše pivo. Někteří lidi kvůli sbírkám i kradou půllitry. Když pivo ochutnám, zůstane mi ten chuťový zážitek, to mě baví.

Ale půllitrů máte také pěknou řádku.

Jen asi dvě stovky, to jsou sklenice, které od někoho dostanu, sám je nesbírám. Kamarád jich má dva tisíce. Pro mě je to jen vedlejší produkt mé hlavní záliby.

Co mají společná piva, která máte nejraději?

Záleží na druhu sladu a chmele, na kvalitě a tvrdosti vody. Dnes se v některých pivech chmele i kombinují. Klasický český ležák by měl být z domácího sladu i chmele, nejlépe žateckého. Když se přidá třeba chmel z Nového Zélandu nebo chmel Kaskáda z Ameriky, tak pivo dochutí.

Jak pivo ochutnáváte?

Jedním z našich pravidel je, aby u ochutnávky byl ještě někdo další. Aby potvrdil, že jsem pivo opravdu ochutnal, aby to bylo věrohodné. I kvůli té evidenci jsem se stal rekordmanem, protože vím o lidech, kteří ochutnali podle mne více piv než já. Ale neevidují si to, tak jsem u pelhřimovské agentury rekordů uspěl s rekordem já.

Víte, jak si stojíte ve světovém měřítku?

Rekordman snad měl ochutnat asi deset tisíc piv z existujících dvaceti tisíc druhů, co jsou na světě. Tomu se už skoro ale nedá věřit, snad ani není v lidských silách ta piva poshánět. Já je taky nesháním sám. Z každé cesty do zahraničí si přivezu vzorky, ale když se blížila dvoutisícovka, měl jsem plnou ledničku vzorků, které mi sehnali kamarádi. To samé teď, před třetí tisícovkou.

Pozoruji, že už nemluvíte o pivech, ale o vzorcích.

To už je asi deformace.

Jste ještě schopen jít do hospody a dát si tam obyčejné pivo?

Určitě si hodně vybírám, kam půjdu. Rád chodím tam, kde nabízí i piva, která si můžete dát jen málokde.

Jaká jsou nejcennější piva, která jste ochutnal?

To je třeba ten Karibik. Ostrovy Svatý Vincent, Svatá Lucia, Grenada, Trinidad a Tobago, Dominika, Jamajka. Piva z Jižní Ameriky. To se sem dostane jen málokdy, protože po útoku na newyorská Dvojčata jsou možnosti dovozu piva dost omezené. Svatý Tomáš a Princův ostrov, ostrůvek u Afriky, to jsem vůbec nevěděl, že se tam pivo vaří. Mám i pivo z Gibraltaru, ale tam není pivovar, vaří ho v Anglii. Ale prodávají ho na Gibraltaru, odkud je dovezené.

Dokážou v takových zemích, jako je třeba Vietnam nebo Singapur, uvařit pivo, které může Středoevropanům chutnat?

V Asii používají celkem hodně rýži a ta je tam samozřejmě cítit. Ze Srí Lanky jsem pil klasický stout, vynikající bylo pivo z Palestiny, to mě překvapilo. V Jižní Americe a taky třeba v Maďarsku používají kukuřičný slad, to jsou taky specifické chutě.

Co vás naopak zaskočilo?

V Polsku mají zvláštní piva. Jsou hodně alkoholická a jsou taková sladká oproti českým, málo prochmelená. Není to ono.

Jaké nejsilnější pivo jste pil?

Nejsilnější, které existuje, jsem ještě nepil. Stojí více než 1700 korun a má mít kolem čtyřiceti procent. Dělá to skotský pivovar Brew Dog, tam s tím experimentují. Stále ještě by to mělo být opravdu pivo. Já pil nejsilnější pivo Tokyo, které má kolem dvaceti procent. I když je to jenom třetinka, tak se doporučuje pít ho jen po panácích. My se o něj s kamarády podělíme, sám by tu lahvičku člověk asi radši vypít neměl. To by mohlo dopadnout dost zajímavě.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor a foto: Tomáš Blažek

http://www.sedmicka.cz/jihlava/clanek/zazitky-z-pivnich-chuti-mi-nikdo-nevezme-rika-rekordman-256371


Přidat reakci

Jméno:
E-mail:

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval!


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň