Václav Kloub je bytostně spjatý s pivovarem Krušovice. Kdysi pomáhal ke zrodu skvělé pověsti místního piva jako sládek a ředitel, potom dlouhé roky zpovzdálí přihlížel, jak o ni mok z Krušovic mezi českými pivaři přichází. Nyní se pokouší o její znovuzrození. V rozhovoru pro E15 říká: „Největší průšvih je, že se to krušovickému pivu stalo. Že přišlo v Čechách o svoji proslulost. A je jasné, že cesta zpátky bude dlouhá.“

* E15: V krušovickém pivovaru jste byl od roku 1973 do roku 1998. Pivovar jste poznal důvěrně, šéfoval jste stovkám lidí. Spolu s nimi jste vytáhl značku k výšinám. Jak vám bylo, když jste byl odvolán z pozice ředitele pivovaru?

Krutě. A to dost dlouho. Dva tři roky jsem obrazně řečeno rozplakával tu křivdu. Nesl jsem to těžce. Ale pak se to najednou zlomilo a já jsem zjistil, že to vlastně bylo k něčemu dobré. Najednou jsem viděl, že existuje i něco jiného než pivo a dvě stě padesát zaměstnanců pivovaru. Mohl jsem se začít bavit, věnovat se svým koníčkům. Třeba myslivosti.

* E15: Jak k odvolání došlo?

O tom bych se nerad rozšiřoval.

* E15: Dobře, a co mu tedy předcházelo?

Ředitelem jsem se stal v roce 1987. O dva roky později šel pivovar do privatizace. Už tehdy byl jedním z nejúspěšnějších. Majoritním akcionářem se stal fond PIAS. Byli jsme ve shodě, že pokud má pivovar růst, je nutné sehnat strategického partnera.

* E15: Jaký byl tehdy v Krušovicích výstav piva?

Dělali jsme 270 tisíc hektolitrů ročně.

* E15: Kdo se oním strategickým partnerem nakonec stal?

Ta nabídka přišla v podstatě sama. Už v letech minulých jsme totiž spolupracovali s východoněmeckým pivovarem Krostitz, který skončil po sloučení Německa pod křídly koncernu Binding. Reference o nás byly od Krostitzu skvělé, a tak nás Binding oslovil a začala naše spolupráce. V první chvíli to bylo výborné i proto, že do pivovaru investoval ohromné množství peněz. Vytvořil z Krušovic moderní pivovar. Jeden z nejmodernějších u nás. Bohužel jsme se ale neshodli na pivu, na charakteru piva.

* E15: V čem byl problém?

Oni chtěli především exportní pivovar, exportní pivo. A my jsme zase chtěli zachovat naše pivo. Ovšem, jak známo, větší bere. Takže se jelo exportní pivo. To byl počátek pozvolné ztráty obliby našeho piva v tuzemsku.

* E15: Můžete říct nějaká čísla?

Vystoupali jsme až na milion hektolitrů. To ještě přetrvávala euforie z Krušovic, z našeho dřívějšího piva. Pak ale prodeje u nás prudce spadly.

* E15: Zkoušel jste své německé partnery přesvědčit?

Samozřejmě, že zkoušel. Dokonce i hlavní technolog Bindingu byl stejného mínění jako já. Abychom rostli pomalu, nepředbíhali dobu. Ale nebyl jsem vyslyšen.

* E15: Jak jste to prožíval? Zvažoval jste odchod?

Odchod jsem nezvažoval. V rámci služby jsem se snažil dělat to nejlepší, co šlo.

* E15: Asi jste ale nebyl nadšen z reakcí českých pivařů?

Nebylo mi příjemné, když jsem přijel na hon a tam mi říkali: „Ty Krušovice jsou děsný.“ Já jsem ale pořád doufal, že až export dosáhne určitého stavu, bude čas i na tuzemské pivo. Bohužel k tomu došlo až po letech, po nástupu Holanďanů, společnosti Heineken.

* E15: V kolika hospodách a restauracích se tehdy krušovické pivo čepovalo?

V tisících.

* E15: A ty krušovické pivo odhlašovaly postupně?

Tak to nefunguje. Oni to neodhlašují, oni si vezmou jiné pivo. Ono se to odhlásí samo.

* E15: V roce 1998 jste byl, jak vy říkáte, „odejit“. Vaše přestávka od piva trvala jak dlouho?

Jedenáct let.

* E15: Od oboru jste byl po celou tu dobu odtržen?

Ale kdepak. Potkával jsem se s kamarády z oboru, nenechal jsem si ujít ani veletrhy v zahraničí, v Mnichově, Norimberku. Technologie výroby piva se za uplynulé roky nezměnila, změnila se jenom technika. A když jsem z krušovického pivovaru odcházel, pivovar byl prakticky vybudován. Byl jsem exkomunikován jen krátce před otevřením varny, kterou jsem měl tu čest stavět.

* E15: Takže jste měl přesné zprávy, co se v krušovickém pivovaru děje?

Samozřejmě, vesnice je tady malá. A já v ní žiju se svojí rodinou bez přestávky.

* E15: Měl jste nějaké signály, že by mohla přijít nějaká nabídka z krušovického pivovaru?

Ne. Vůbec.

* E15: Jak k tomu nakonec došlo?

Jedna zaměstnankyně z pivovaru mě loni v říjnu požádala, zdali bych s ní nezašel za novými majiteli. Že by rádi, kdybych jim poradil jako sládek. Tak jsem šel. Nabídka zněla zajímavě. Chtěli desítku, která se dělala za mě. Tak jsem řekl: Do toho půjdu, to si pamatuji, to umím. Rozjeli jsme to, ale můj podíl na nové desítce není nijak zvláštní. Tým zdejších mladých technologů je natolik kvalitní, že já tady od počátku působil spíše jen jako oponent. Jen jsem korigoval to jejich mladické nadšení.

* E15: Jestli se neupozaďujete…

Kdepak. Hlavní díl visí pořád na těch mladých klucích.

* E15: Víte, proč vás zástupci krušovického pivovaru, který nyní patří společnosti Heineken, oslovili?

To vědí jen oni. Ale třeba jsem se dozvěděl, že si dělali průzkumy po republice. A byly tam situace, kdy například jeden respondent řekl: „Pivo, jako dělal Kloub, vy stejně nikdy neuděláte.“ Z toho jsem měl neuvěřitelně příjemný pocit. Že i po letech si někdo pamatuje nějakého Klouba. Ale i tady, v pivovaru, samozřejmě všichni věděli, co jsem tady v minulosti dělal, k čemu jsem přispěl, tak to asi rozhodlo.

* E15: Zmínil jste, že se čeští pivaři odvrátili od Krušovic proto, že se tu vařilo evropské pivo. Jaké bylo?

Nechci nijak zlehčovat pivo evropského typu, protože ho pije většina světa, ale bylo to takové hořké, bezpohlavní pivo. U té desítky byl navíc další obrovský problém - byla nehezká na pohled, světloučké pivíčko. Pěnu měla, ale ne tak zcela dle představ.

* E15: Co se muselo stát, aby krušovické pivo v Čechách znovu zabodovalo?

Bylo třeba ho odevropštit. Vrátit ho zpátky do české hlíny. Krušovice byly pověstné tím, že měly světlá piva. Vyloženě jsme si zakládali na tom, že umíme dělat světlé pivo a dobré pivo. Jenže teď došlo k tomu, že si všichni navykli - co je světlé, je evropské a za nic nestojí. A pak jsme se museli také vyrovnat s tím, aby to pivo bylo pitelné.

* E15: Pitelné?

Pitelnost je oficiální termín. Je to vlastnost piva. Pivo by mělo totiž pobízet k dalšímu napití. A teprve třeba třetí pivo vám řekne, jestli vám bude chutnat. A druhá věc je, aby vám to pivo chutnalo, aby zůstalo v puse po napití. Hovořím o plnosti toho piva. Ten chleba, aby tam byl. Což bylo vždy typické pro česká piva. Chlebnatost piva. A tyhle dvě věci se do jisté míry vylučují -pitelnost a chlebnatost.

* E15: Jak jste si s tím poradili?

Museli jsme to vybalancovat, respektive kluci to museli vybalancovat. Prakticky až na hranu, aby to pivo bylo příjemné, když se napijete poprvé, ale aby vás to pořád pobízelo pít dále. Tohle se povedlo. Stal se malý zázrak. Máme teď znovu desítku, která se dobře pije. A přitom má zlatou barvu, chlebnatost, plnost, hustou pěnu.

* E15: Kam byste novou krušovickou desítku zařadil?

Do špičky, ta desítka je ve špičce. To říkám naprosto zodpovědně. A potvrzuje to i zájem zákazníků, začaly ji zase objednávat hospody a restaurace, které ji kdysi přestaly odebírat. Začali ji zase pít čeští pivaři.

* E15: Po svém návratu do krušovického pivovaru jistě sledujete více i konkurenci. Jak se vám jeví budoucnost českého pivovarnictví?

Česká piva jsou dnes výrazně limitována ekonomickou situací toho kterého pivovaru. A tu určují spotřebitelé. Když mají hluboko do peněženek, tak spotřeba klesá. Hodně lidí dnes kupuje pivo v supermarketech podle cenovek. Proto se ostatně objevilo množství malých pivovarů. Ty si mohou více dovolit vyrábět pivo podle svých představ. Větší pivovary musejí šetřit více.

* E15: Na čem?

Třeba na tom, že vyrábějí výčepní piva. Dají méně sladu a mají výčepní pivo. U nich nedeklarujete stupňovitost. Pokud ji totiž deklarujete, máte mnohem vyšší daňové zatížení než u výčepního piva.

* E15: Týká se toto i krušovického pivovaru?

Ne, my nevyrábíme desítku jenom jako výčepní pivo, ale jako desítku. Kdybychom to pivo nenazvali desítkou, máme daňové zatížení podstatně nižší, než když je to nazvané desítka, kdy musíme garantovat, že má opravdu deset stupňů.

* E15: Šetří se i na chmelu?

Jistě, ale ani to není náš případ. My používáme ve vyšší míře žatecký červeňák, poloraný, ten nemá ve světě konkurenci. Ve světě ho mnozí používají jen jako koření. Musím také zdůraznit, že krušovické pivo vzniká podle zákona ze 16. století. Ten umožňuje vařit pivo pouze z vody, ječmene a chmele. A opět jsme jedna z výjimek v tomto státě, která ho vyloženě dodržuje.

* E15: Asi je to od vás i obchodní tah…

Jistě, do jisté míry je to obchodní tah, který považuji za správný. Určitá míra frajeřiny je nutná. Když si můžete dovolit dělat desítku a být daňově zatížený, tak asi víte proč. Děláte ji takovou, aby byla dobrá, aby se prodala. Ale znovu se musím vrátit k ekonomice. Na ni je všechno navázáno. Pivovary jsou tak zdravé, jak zdravá je ekonomika. Dnes lidé více šetří a doléhá to na všechny. Spotřeba piva klesá.

* E15: Zatím však žádný pivovar nezkrachoval

Buďme rádi. Pár malých už ale ze scény zmizelo. Na druhé straně vzniklo mnoho lokálních pivovárků, co vaří jenom pro omezený počet zákazníků. O české pivo strach nemám.

Václav Kloub (63)

Od roku 1970 pracoval ve Výzkumném ústavu chemické techniky v Ústí nad Labem. V roce 1973 nastoupil do pivovaru Krušovice a krátce pracoval jako sládek v pivovaru v Chocni. Po návratu do Krušovic zde nejprve působil na pozici mistra ve výrobě, pak vedoucího stáčírny, podsládka, sládka a v roce 1987 se stal ředitelem pivovaru. Z tohoto postu byl odvolán v roce 1998. Do pivovaru Krušovice se znovu vrátil v roce 2009 a nastoupil na pozici poradce-technologa. Vystudoval vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích.

Zdroj: E15.cz | Autor: Jaroslav Matějka | Foto: Anna Vacková