Pivo se vařilo a „pitci je odpravovali“ po krčmách. V krčmách bylo veselo a bujno. Zněl tady cimbál a ozývaly se všemožné hlasy. Šenkýři obsluhovali pilně „nedopity“, kteří zpravidla ztráceli nad sebou nadvládu. Zlé bývalo potom zjednat pořádek.

Proto roku 1527 v úterý po sv. Ondřeji, apoštolu božím, usnesli se městští konšelé, že šenk si musí každý šenkýř provozovat sám. Vydali hned předpisy týkající se nedovoleného vysedávání u piva a čepování piva v sobotu či v neděli v čase nešpor. Kdo nařízení porušil, musel pánům konšelům dáti na rathaus jednu kopu grošů českých. Kdo tak neučiní, bude opět potrestán.

Hradecké pivo patřilo mezi piva výborná a rovnalo se hamburskému, nejlepšímu pivu vůbec v tehdejší době. Pivo se vařilo v obecním pivovaru na radnici. Psal se rok 1527 a nařízení pánů konšelů bylo na světě. Vzpomněl jsem si na ně i jejich zaznamenání dějepiscem Solařem při čtení vyhlášky hradeckého magistrátu o zákazu pití piva z května letošního roku v určených lokalitách města Hradce Králové.

Hospod, hospůdek a výčepů je a bylo v Hradci Králové vždy dostatek, i když roku 1830 se to zdaleka nevyrovná. Jen v prostorách Velkého a Malého náměstí bylo tehdy otevřeno 42 výčepů piva!

Sběratel lidových zvyků, obyčejů a písní, spisovatel Karel Jaromír Erben, zařadil do svého díla „Prostonárodní české písně a říkadla“ téměř stovku pijáckých písní. Z Hradecka je tady pijáckých písní třináct.

„Kamarádi z mokré čtvrti“ byli po celých Čechách, a když se sešli, dávali „sobě nalít poznovu“. Pijácké písně patřily ke každému kraji, ale nebyly dokladem rozvětveného pijáctví. To jenom náš národní buditel a básník Karel Jaromír Erben pečlivě sbíral tyto písně, zaznamenával, srovnával, a tak je uchoval až po naše časy.

Pivo podněcovalo veselí a zpěv „když se tak pivečko pění, písnička daleko není“. Jenom bezmezná láska k pivu může ubezpečit „třebas já byl otrhánek, jen když já mám piva džbánek“. A tuhle pijáckou z Hradecka jistě znáte: „Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník. Nebudeme stonat, nebudeme mřít.“ Krásná oslava pijácké nesmrtelnosti.

V pijáckých písních nalezneme také varování. „Kamaráde, nepij, chalupa ti sletí, zabije ti ženu, zabije ti děti. Nechoď tam, nepij ho, toho piva hříšného!“

Ale v dalších pijáckých písních máme i odpověď. „Nepůjdeme domů, nepůjdem, až to všechno vypijem“.

„Kamarádi z mokré čtvrti“ dozpívali, a najisto přidali: „Kdo tě bude, pivo, pít, až já budu v hrobě hnít?“ Tuto starost rychle zahnali výbornou písní z Hradecka:

„Kdybych já věděla, co dělá Matěj,

já bych mu poslala na pivo zlatej,

na pivo zlatej, pěkně kulatej,

aby se nabumbal můj zlatej Matěj!“

Nejsou pijácké písně z Hradecka veselé a hezké? Díky, Karle Jaromíre Erbene!

Zdroj: Hradecký deník | Autor: Jiří Malina | Foto: František Hloušek