Pavel Gregorič, generální ředitel Královského pivovaru Krušovice, ve firmě pracuje od roku 1993 a posledních deset let je jejím šéfem. Během této doby přeměnil regionální pivovar, který vyráběl 250 tisíc hektolitrů ročně, ve firmu, jejíž produkce se blíží milionu hektolitrů. Od podzimu firmu převezme nadnárodní nizozemský kolos Heineken od německé společnosti Radeberger Gruppe.

HN: Překvapilo vás, že se vlastníkem pivovaru stane Heineken?

Pro mne to je hlavně ocenění naší práce. Heineken je skupina, která se velmi silně orientuje na své značky. A o Krušovice měla zájem právě kvůli značce a její pozici nejen na českém, ale i evropském trhu. Když si uvědomíte, že budování značky se programově věnujeme pouhých deset let, tak to je úspěch. Deset let totiž v tomhle byznysu příliš neznamená.

HN: Byl Heineken jediným zájemcem?

Za mou kariéru jich bylo několik. A ten zájem byl v posledních letech stoupající.

HN: Kdo klepal na dveře?

Jmenovat nemohu. To mi jako manažerovi nepřísluší. To je věc vlastníků, na které se investoři obraceli. Ale byli to velcí hráči. Já se k těmto informacím dostával jen díky korektním vztahům, které jsem s lidmi z Radeberger Gruppe měl a mám.

HN: Heineken v Česku vlastní i Starobrno. To získal jako dceru rakouské pivovarské skupiny BBAG, zatímco vás koupil přímo. Vnímáte ten rozdíl?

Co a jak bylo koupeno nehraje roli. Pro mě je stěžejní, že tím investorem je Heineken. Tím je řečeno vše.

HN: Už jste debatovali nad tím, jaká bude pozice značek Krušovice a Starobrno? Která bude národní a která regionální?

K ničemu takovému nedošlo, a proto ani žádná prohlášení nelze dělat. Dokud totiž není avizovaný vstup Heinekenu do Krušovic v právní moci, řídí se naše chování podle přísných regulí. A podle nich jsme proto se Starobrnem na trhu stále dvě konkurenční společnosti.

HN: Kdy bude jasněji?

Zřejmě na podzim, až akvizici projednají antimonopolní úřady řady zemí.

HN: Jak zaměstnanci zprávu o prodeji Královského pivovaru přijali?

Mnohem lépe než před lety, když se dozvěděli, že do pivovaru vstupuje Binding Brauerei. Tehdy si leckdo myslel, že to je konec výroby piva v obci. Byla to doba, kdy lidé cizím investorům příliš nevěřili. Ale šlo o osvíceného investora, který Královský pivovar postavil na nohy. I proto zájem Heinekenu málokoho překvapil.

Chceme, aby značku České pivo chránil Brusel

HN: Regionální prezident Heinekenu pro střední a východní Evropu Nico Nusmeier ale už prohlásil, že počítá s růstem Krušovic. Mimo jiné se chce opřít o pojem České pivo, které má výbornou pověst. Co si myslíte o snaze registrovat značku České pivo v Evropské unii?

Jsem jejím velkým příznivcem a v rámci Českého svazu pivovarů a sladoven jsem se v tom velmi angažoval. Teď je to celé v určitém mezidobí. Hlavní výhrady Evropské komise jsme odstranili. Přihláška je konkurenceschopná například v porovnání s registracemi Bavorského piva nebo Brémského piva. Snad by nám tedy unie mohla vyhovět. České pivo je doma i v cizině úspěšné hlavně proto, že se vyrábí tak, jak se vyrábí. A my chceme, aby jeho výroba byla chráněna.

HN: Velké české pivovary se zahraničními vlastníky ale mají ke značce České pivo averzi. Údajně proto, aby je v budoucnu neomezovala.

Ten názor není jednotný, ale je většinový. A v demokratické společnosti většinový názor platí. Nemohu mluvit za jiné firmy, ale většina výrobců stojí za přihláškou.

HN: Nemůže pojem České pivo devalvovat třeba výroba z chmelových koncentrátů nebo jiných levnějších surovin?

Právě o to nám v pivovarském svazu jde - určit základní parametry technologie výroby a kvality. Jak ho vyrábět, jaké suroviny používat, aby si české pivo udrželo svůj charakter. Nezaměňujme ale moderní metody výroby s levnou výrobou. Celý svět chce vyrábět s nižšími náklady, pivo nevyjímaje.

Proto rovnice: pokud je pivovar moderně vybaven - nesplňuje podmínky pro výrobu Českého piva, je zcela zavádějící. Třeba Krušovice jsou velmi moderně vybavený pivovar, kde se od mého příchodu do nákupu technologií a přestavby investovalo výrazně přes dvě miliardy korun. Přesto dodržujeme klasické postupy. Na tom si hodně zakládáme.

HN: Jak by se zachoval manažer Gregorič, kdyby za ním majitel přišel s tím, že zlevní výrobu, a tedy ubere na kvalitě vstupních surovin?

Manažer Gregorič by nikdy nevyráběl nekvalitní pivo. Prostě to, co by bylo na úkor kvality, by neakceptoval.

HN: Odešel by?

Nikdy jsem tenhle problém neměl a věřím, že ani mít nebudu. Ale pokud by to jinak nešlo, pak bych odešel. Dobrý management si ale musí u vlastníků své představy obhájit. A dobrý investor na to většinou slyší.

HN: Podíl Krušovic na českém trhu je pouze tříprocentní. Pokládáte to za neúspěch?

Úspěch, neúspěch. To je složité. Český pivní trh je tak konkurenčně náročný, že ani v zahraničí se s tím mnohdy nesetkáte. Když jsem do Krušovic přišel, měly produkci 250 tisíc hektolitrů. Tohle množství se tu vyrábělo deset let po sobě. V podmínkách, které tady tehdy byly, se ale ani vyrábět víc nedalo. Byl to regionální pivovar s několika objekty v Praze, nic víc.

Až nový vlastník pivovarská divize potravinářské skupiny Dr. Oetker, která se nejdříve jmenovala Binding později Radeberger Gruppe, ho postavila na nohy. Bez něho by možná už ani neexistoval.

My letos budeme v hektolitrech atakovat milionovou hranici. Dnes jsme mnohem dál. Velikostí, ale především postavením značky.

HN: Co ale ten český trh?

Každý vám řekne, že je velmi konzervativní. A my jsme na něm celonárodním hráčem velmi krátce, nějakých deset let. To je podle našich prognóz tak někde v poločase. Proto věřím, že půjdeme výš. Jestliže tady ale má největší hráč Plzeňský Prazdroj polovinu trhu, tak je jasné, že to nebude jednoduché.

Polovinu piva vyvážíme pod cizí značkou

HN: Statistiky řadí Krušovice mezi významné exportní pivovary s vývozem přes půl milionu hektolitrů piva. Málo se ale ví, že skoro polovinu exportu tvoří pivo skupiny Dr. Oetker. Tedy nikoliv Krušovice, ale jejich značka.

Máte pravdu, ve statistikách je značka Sternburg zahrnutá, protože se vaří v Česku. Ale my to nikde netajíme. Je to prostě koncernová kooperace podle německé receptury a pro německý trh a s krušovickým pivem nemá nic společného. Pro nás je to ale dobrý byznys. Našimi vlastními exportními pivy jsou ležák Imperial a černé pivo - toho jsme největším exportérem z Česka vůbec. Téhle produkce letos prodáme na 270 tisíc hektolitrů. To je naše vizitka.

HN: Kolik Sternburgu uvaříte? Mluví se o 250 až 270 tisíci hektolitrech.

Zhruba tak, jak říkáte, ale kolísá to. Letos to bude méně.

HN: Proč vlastně skupina Dr. Oetkera Krušovice prodává, když jste loni uvařili 968 tisíc hektolitrů piva a vydělali téměř 182 milionů korun čistého?

Nemohu mluvit za investory. Vycházím ale z toho, že vše je věcí nabídky a poptávky.

HN: Dopadne-li oznámená akvizice podle představ a Krušovice se dostanou pod Heineken, kam je to posune? Čekáte rychlý růst?

O tomhle nechci spekulovat. Pevně však věřím, že rozvoj Krušovic přijde brzy na pořad jednání. Naše výrobní kapacita je limitovaná plus-minus milionem hektolitrů a k téhle hranici se rychle blížíme. Na druhou stranu pro rozšíření výroby je vše technicky připraveno. Počítaly s tím všechny přestavby, které se tady v posledním desetiletí uskutečnily. Třeba na varně stačí pouze doplnit chybějící nádoby a kapacitní hranice se výrazně posune. Jsem přesvědčen, že pro každého investora jsou Krušovice výzvou.

Pavel Gregorič

Vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, poté postgraduálně i pražskou VŠE. V letech 1983 až 1990 byl ekonomickým ředitelem Plzeňského Prazdroje, v roce 1990 obchodně-finančním a v letech 1990 až 1991 generálním ředitelem. V roce 1993 přišel do Královského pivovaru Krušovice, kde je od té doby místopředsedou představenstva a od roku 1997 generálním ředitelem. Šedesátiletý manažer hraje rád tenis. (iHNed)