Pivo Klášter se čepuje v mnoha restauracích, barech, hospodách a hospůdkách. Každý podnik má pro někoho své kouzlo. Stejně tak jako hospoda u vlakového nádraží v Dolním Bousově. V pohostinství U Rejmanů kraluje už více než 13 let Lubomír Rejman. Vstupní místnost s výčepem a menší útulná místnost s televizí. Nic víc ostatně ani návštěvník nepotřebuje. Když se k tomu přidají nějaké speciality vhodné právě ke klášterskému pivu a obsluha, která každého zná, pak je jasné, že o štamgasty není nouze. Ale na světlou klášterskou dvanáctku a černou desítku nepřicházejí jen pánové, přijdou i ženy.

Lubomír Rejman, přezdívaný Prcalda, který je majitelem, nabídne polévku, špekáček, čabajku, utopence, tlačenku, ale hlavně klášterské pivo. Nic jiného nečepuje. A nikdy nečepoval. "Nemám důvod měnit. Tohle pivo vyhovuje mně, ale hlavně lidem," říká Lubomír Rejman, který se vyučil řezníkem a pracoval v masokombinátu. Když po revoluci měl možnost, zakotvil právě v prostorách Jednoty na nádraží v Bousově.

Chtěl někdy s hospodou pan Lubomír seknout? "Milionkrát. Každý den s tím chci seknout. Proč jsem to neudělal? Co vám mám na to říct? To prostě nejde." Pan Rejman je typický příklad jak práce prolne životem. Přiznává, že za 14 let byl dvakrát na dovolené, vždy po týdnu. A jakou má otevírací dobu? K tomu se staví jasně a rezolutně: "Nezavírám. To nejde, mám otevřeno sedm dnů v týdnu. Večer uklidím a ráno uvařím klukům polévku na oběd," stručně podotkl pan Lubomír, náruživý houbař a člen mykologické společnosti.

O tom, jak vypadá život v Pohostinství U Rejmanů, svědčí i slova jednoho z návštěvníků: "Já jsem odkojený pivem ze Svijan, ale už léta chodím sem na Klášter a nemám důvod měnit. Ještě se mi nestalo, aby pivo nemělo optimální teplotu. Já jsem spokojený." (Boleslavský deník)