Obnovení výroby piva by se mohly dočkat bývalé pivovary v Děčíně a Litoměřicích. Výroba piva však nedosáhne takového objemu jako v době jejich slávy.

V areálu, který má vzniknout na místě děčínského pivovaru, bude nákupní a zábavní centrum s obchody, byty, kinosály, restaurací a malým pivovarem. „S obnovením výroby piva počítáme v rozsahu pro potřeby nové luxusní restaurace, případně pro odběratele v okolí. Využijeme přitom i kvalitní místní zásoby podzemní vody,“ řekl Martin Král, místopředseda představenstva společnosti Centrum Pivovar.

Historie pivovaru sahá do počátku 18. století, kdy jej v Podmoklech nechal postavit hrabě Thun. Pivovar byl úzce propojen s labskou plavbou. Výrobu páry dlouhá desetiletí zajišťoval lodní kotel. Plavbu připomínaly také názvy piv Admirál, Kapitán nebo Bukanýr, která se tu vařila do roku 1995.

Oživení vaření piva v Korunním pivovaru v centru města má v plánu i litoměřická radnice. Poslední várku tu uvařili v roce 2002, poté byla část areálu rozprodána nebo pronajata. Město chce zabránit tomu, aby zde nevznikla tržnice nebo provoz zatěžující centrum dopravou a hlukem. „Zastupitelé se shodli, že koupíme zbývající části pivovaru a budeme hledat nového investora,“ vysvětlil starosta Ladislav Chlupáč (ODS). Podle představ radnice by tu mohl vzniknout menší pivovar s výstavem do dvaceti tisíc hektolitrů ročně, pivovarská restaurace a také expozice o výrobě piva v regionu. Litoměřický pivovar vznikl v roce 1720 a vařilo se tu mimo jiné pivo Kalich nebo Fořt.

Zdroj: Regiony24 | Foto: Pivovary.zmz.cz

Potenciální německý zájemce o bílinské lázně přijel v pátek do Bíliny. Chce zachovat lázně a navíc v areálu zprovoznit pivovar.

Skupinka Němců se setkala s představiteli města a všichni jednali o možnostech, co si s lázněmi počít. Investor konzultoval své představy s vedením bílinské radnice. „Chtějí kombinaci lázní a pivovaru. Vše si prohlédli, nafotili a ještě tento týden by měli poslat vyjádření. Jejich zájem tedy rozhodně trvá,“ vysvětluje bílinský starosta Josef Horáček. Vysvětlil, že německý investor v současnosti opravuje i lázně v Náchodě a získal tak již mnoho zkušeností.

Řeč byla samozřejmě i o právní formě budoucích zprovozněných lázní. „V prvé řadě mají zájem na vytvoření akciové společnosti,“ přiblížil starosta zájmy investora, které korespondují se představami města. V každém případě má zájemce možnost vyjádřit se ke smlouvě o dlouhodobém pronájmu. Vše se teprve uvidí, až Němci pošlou svoje stanovisko. O lázně v Bílině se zajímají v posledních týdnech velmi intenzivně. Snad tedy konečně třeba jejich zájem bude novým odrazovým můstkem pro opuštěné bílinské lázně. (Teplický deník)

Největšímu ze současných čtyr pivovarů na severu Čech – pivovaru Zlatopramen, jsme se již věnovali, takže dnes upřeme pozornost na ostatní.

Pivovar Březnák

Psát v roce 2006 o tomto slavném pivovaru, je na první pohled snadnou záležitostí. Je totiž o cem! Sešlo se najednou pet kulatých výrocí.

První písemná zmínka o pivovaru na panství Velkobrezenském je datována rokem 1606 v kupní smlouve, v které Antonín ze Salhausenu prodává tvrz Velké Brezno spolu s chmelnicí a pivovarem za 30 500 kop míšenských grošu. To máme 400 let.

Roku 1856 se narodil Victor Cibich, zdejší prednosta stanice Severozápadní dráhy. Tento „Muž, který dal pivu tvár“ je nerozlucne spojen s pivovarem a bylo by mu letos 150 let.

Ochranná známka s portrétem tohoto spokojeného a usmevavého muže byla registrována u Obchodní a prumyslové komory v Liberci roku 1906 – takže výrocí v poradí tretí a hned 100leté.

Portrét se objevuje s prestávkami po celé století na etiketách, litých lahvích, reklamních cedulích, plakátech, inzercích a záhlaví úredních dokladu nejen domácího pivovaru, ale podobiznu Victora Cibicha užívají na svých etiketách pivovary v Itálii, USA, Uruguayi, Kostarice a Rumunsku po dobu více jak sedmi desítek let.

Ve stejném roce, tedy 1906, byla otevrena pivovarská restaurace, která tradicne patrila mezi nejznámejší a hojne navštevované v širokém okolí. Puvodne byla výstavním pavilonem pivovaru navrženým dráždanským architektem Wagnerem na prestižní výstave v Decíne roku 1902, kde byla vyhodnocena jako nejkrásnejší. Po výstave byl pavilon demontován a postaven na pozemku poskytnutém hrabetem Chotkem, kde slouží svému úcelu po celých 100 let.

Posledním, ponekud smutným výrocím je 90 let od smrti Victora Cibicha, který zemrel roku 1916 v necelých šedesáti letech.

Žatecký pivovar

Pivovarská literatura udává rok založení pivovaru 1261 v míste, které je jako opevnené hradište archeologicky prokázáno již pred rokem 935. Právo várecné Žatec obdržel od krále, který ve svých zemích založil na padesát mest. Tím králem byl Premysl Otakar II. A psal se rok 1265. První písemná zmínka o pestování chmele v okolí mesta je z poloviny století ctrnáctého. Skutecností je, že námi uvádený pivovar se zacal stavet 1798 a varil pivo od roku 1801. Pocátkem dvacátého století prodával 91 000 hl piva a spolu s druhým„Exportním pivovarem“ bylo ve meste vyrábeno celkem 180 000 hl piva. Patril právovárecnému žateckému meštanstvu až do roku 1948, kdy byl znárodnen. V následujících ctyriceti letech prošel nekolika reorganizacemi a privatizován byl jako jeden z posledních ceských pivovaru.

Po nekolika vlastnických zmenách se vrací roku 2001 k puvodnímu názvu a soucasne varí necelých 30 000 hl, které z 15 vyváží do Velké Británie, Itálie, Švédska a jinam. Vedle klasického sortimentu výcepního piva a ležáku, varí rovnež znacku Baronka 13° na pocest baronky Ulriky von Levetzow, lásky nemeckého básníka Wolfganga von Goetha.

Pivovar Louny

Pocátky lounského pivovarnictví jsou staré jako mesto samo a neliší se od osudu tohoto bohulibého remesla v ostatních ceských mestech. Charakteristickou budiž veršovánka z XV. století... „kdo te v Žatci nepomluvil, v Lounech neopil a ve Slaném nezbil...“, z které naše mesto vychází ješte nejlépe. Právo várecné bylo velmi výnosné a sladovníci byli nejbohatšími obcany. Ostatne mesto Louny se pred tricetiletou válkou radilo k nejvýznamnejším mestum a spolu s Plzní zaujímalo 5. místo v království podle výberu královské berne. V polovine století sedmnáctého však z puvodních ctyr set domu zbývá pouhých osmdesát a morová rána roku 1681 zahubí na 800 obyvatel mesta. Novodobá historie lounského pivovarnictví je datována rokem 1890, kdy kníže Adolf Josef ze Schwarzenbergu staví na hranici mesta behem 18 mesícu nový pivovar, který je roku 1892 slavnostne otevren. Jako první v Rakousko-Uherské monarchii je pivovar zarízen na umelé strojní chlazení. Rychle se stává nejvetším schwarzenbergským pivovarem se 100 000 hektolitry piva výstavu a z mesta Loun vytlacuje plzenské pivo, a to absolutne. Lounské pivo je od roku 1909 vyváženo na nemecký trh pod znackou „Knížecí Plzenské“. V tricátých letech zaujímá pivovar Louny 13. místo v celostátním žebrícku podle vystavených hektolitru piva. V roce 1992 je závod privatizován a o deset let pozdeji se stává soucástí nápojárské skupiny Drinks Union se soucasným výstavem kolem 300 000 hl piva. (MF Dnes)

K velkému snížení počtu pivovarů došlo také během plánovaného hospodářství socialistické republiky. Pro socialistické plánovače bylo pivovarnictví a sladovnictví na okraji zájmu. Válkou poničené nebo malé provozy se namísto potřebných investic rušily, nebo nechávaly dožívat. Racionalizace, tedy zavření, se neměla vyhnout ani pivovarům severočeského regionu. Nahradit je měl moderní pivovar v Mostě. Po zahájení výroby piva v novém Mosteckém pivovaru bylo skutečně několik menších pivovarů zavřeno. Výroba piva v Mosteckém pivovaru však byla provázena značnými technickými problémy. Tyto problémy vedly nakonec k tomu, že Pivovar Most nepřežil rok 2000. Oproti tomu pivovary určené k odpisu tedy Zlatopramen, Březňák, Lounský a Žatecký pivovar vaří pivo doposud.

Pivo se vaří stejně jako před sto lety

Plánované a naštěstí neuskutečněné zrušení zmíněných pivovarů jim paradoxně pomohlo. Tyto pivovary totiž z důvodu jejich budoucího uzavření nebyly zásadním způsobem modernizovány. Jedinou velkou modernizací byla záměna dřevěných kvasných nádob za ocelové. Ostatní části pivovarské technologie se tak zachovaly do dnešních dnů v původním stavu a umožňují vařit pivo stejným způsobem jako před sto lety.

Dnes obrátíme pozornost ke dvěma z dochovaných zařízení, která dodnes slouží k výrobě sladu. Prvním je sladovna pivovaru Velké Březno, ve které je výroba sladu rozdělena do tří etap.

Pivovar Velké Březno

První etapou je máčení ječmene. Provádí se ve velkých válcových nádobách, které se nazývají náduvníky, každá na 5 tun ječmene. Starý původ těchto náduvníků je patrný z jejich vzhledu. Nádoby nejsou svařované, ale jsou nýtované. K máčení se používá voda z artézského vrtu se stálou celoroční teplotou 9 - 10 °C. Tato teplota má velký význam, protože zrno po namočení začne klíčit a zahřívat se. V tento moment musí zasáhnout sladmistr a zrno včas propláchnout chladnou vodou a tím ochladit. Když to udělá pozdě, zrno se přehřeje a začne rychle klíčit. Piva vyrobená z takového sladu budou špatně pěnit a budou chuťově prázdná. Pokud sladmistr ochladí zrno příliš brzy, naopak klíčení zabrzdí. Piva vyrobená z takového sladu nebudou mít problém s pěnou, chuťově budou příliš plná až nasládlá, ale zase budou málo prokvašená a tudíž budou mít nízký obsah alkoholu.

Při správně zvolené teplotě přijme zrno zhruba po 3 dnech máčení dostatečné množství vody. Následně se namočený ječmen vypustí do sklepních prostor sladovny, takzvaných humen. Mokrý ječmen se na podlaze humen rozprostře v rovnoměrné vrstvě vysoké od 10 do 50 cm. Výškou vrstvy reguluje sladmistr teplotu klíčícího zrna, ze stejných důvodů jako při jeho máčení. Za chladného počasí musí být vrstva ječmene vyšší, aby teplo vzniklé klíčením zrna neunikalo. V teplejším období musí být pro změnu vrstva ječmene nižší. Tím se zaručí, že se klíčící ječmen nebude přehřívat. Pokud se nedaří uřídit teplotu klíčícího ječmene pomocí snižování vrstvy sladu, může sladmistr použít k chlazení okna humen. Zde je patrná zkušenost našich předků sladovníků. Podlouhlá budova sladovny v pivovaru Velké Březno je situována od severu k jihu. Tato poloha umožňuje během dopoledne větrání okny na západní tedy stíněné straně a odpoledne naopak. Takto předchozí generace velice jednoduše, ale účinně vytvořily předpoklady pro výrobu kvalitního sladu po celý rok.

K práci s klíčícím sladem se odnepaměti používá zásadně dřevěná lopata. Kovová lopata by svou ostrou hranou mohla mokré zrno poškodit a veškerou předchozí práci znehodnotit. Celá vrstva klíčícího sladu se musí během dne touto lopatou několikrát obrátit tak, aby zrno vespod a zrno navrchu klíčilo rovnoměrně. Za den tak sladovník může „přeházet“ až 50 tun sladu. Není divu, že si proto sladovníci dřevěnou lopatu umístili do svého znaku.

Klíčení ječmene trvá 6 - 7 dní. Kdyby zrno klíčilo na poli, objevil by se sedmý den první lístek. Co je dobré pro růst rostliny v přírodě je špatné pro sladovníka. Lístek by pro něj znamenal nekvalitní slad a tedy i nekvalitní pivo. Opět by bylo prázdné a bez pěny. Pokud sladmistr ukončí sladování předčasně, bude vyrobené pivo zase málo prokvašené. Klíčení se proto musí ukončit právě včas. Dělá se to pomocí odsušení sladu, kterému se říká hvozdění - proto, že se provádí na hvozdě. Komín hvozdu s charakteristickým kloboukem, ze kterého se valí husté chuchvalce páry býval dříve dominantou každého pivovaru.

Pivovar v Lounech

Druhou takřka již technickou památkou se může pochlubit pivovar v Lounech. Jsou jí klíčící bubny systému Gruber-Topf. Uvedeny do provozu byly v roce 1928 a bez vážnějších poruch slouží dodnes. Máčení ječmene se při použití klíčících bubnů provádí stejným způsobem jako na sladovně v pivovaru Velké Březno. Namočený ječmen se nerozprostírá na podlahu, ale napustí se do dlouhých ležatých válců. Válce, každý pro 7 tun ječmene, se pozvolna otáčejí a tím dochází k šetrnému obracení ječmene, podle stejného principu jak to dělají sladovníci lopatou při klíčení na humnech. Do válce je vháněn vzduch, který reguluje teplotu klíčícího ječmene stejným způsobem jako při větrání okny. Vzduch používaný k chlazení klíčícího ječmene musí být zvlhčen a vytemperován, aby zrno nevysušoval a udržoval potřebnou teplotu. Zvlhčování a temperace teploty se provádí na původních klimatizačních jednotkách jednoduchým způsobem. V zimě se do proudu vzduchu hnaného ventilátorem pouští pára, v létě je pak proud vzduchu sprchován studniční vodou.

Sušení sladu se provádí stejně jako v případě Velkého Března na hvozdě. Oba hvozdy byly již dříve modernizovány výměnou uhelných kotlů na ekologičtější kotle plynové.

Slad vyráběný na popsaných sladovnách po staletí ověřeným způsobem je dodnes používán pro výrobu piva pivovarské skupiny Drinks Union. A tak díky kumštu lidí, kteří zde pracují již po několik generací se bude pan Cibich z etiket piva vařeného v pivovaru Velké Březno usmívat pod vousy stejně jako kdysi a komín hvozdu sladovny Lounského pivovaru bude nadále jeho plnohodnotnou okrasou. (MF Dnes)

Na severu Čech byly v minulosti desítky pivovarů. Území dnešního kraje patřilo k těm, kde se vařilo piva nejvíce. Jednak tu byl velký odbyt, jednak byly blízko kvalitní chmelnice. A dnes? Pivo se vaří na čtyřech místech.

Třebívlice, Třeboutice, Velké Chvojno, Verneřice, Ahníkov, Měděnec, Doksany, Dolany... To není výčet zastávek vesnického autobusu. To jsou některá jména obcí, kde se v minulosti na území dnešního kraje vařilo pivo.

Je to neuvěřitelné, ale v regionu v minulosti fungovalo přes osmdesát pivovarů. Dokonalý přehled o nich lze získat podle webu www.pivety. com, který dává dohromady skupina nadšenců pro obor a sběratelů. Zájemce tu najde snímky pivovarů, etikety výrobků i dostupné údaje.

Některé pivovary vznikly jen na pár let a posléze byly zavřeny a výroba se přesunula jinam, některé vaří dodnes. Ty „vařící“ jsou přesně čtyři: velkobřezenský, krásnobřezenský, lounský a žatecký.

Mimořádný počet

Ještě před sto lety bylo na území dnešního Ústeckého kraje 80 pivovarů, což byla desetina všech v Čechách a na Moravě. „Nadprůměrné množství bylo dáno jednak tím, že se zde pěstoval chmel, jednak měl průmyslový kraj na vaření piva peníze,“ vysvětluje historik pivovarnictví Petr Žižkovský.

Největší rozkvět českého vaření piva datuje Žižkovský do poloviny 19. století. „Tehdy mělo České království 34 nejmodernějších pivovarů na světě. Bylo to hlavně díky drtivému úspěchu Plzeňského Prazdroje, na kterém se ostatní chtěli přiživit,“ uvádí Žižkovský. Mezi nimi byly i pivovary v současném Ústeckém kraji. Například velkobřezenský si dal slovo prazdroj do svého jména, stejně jako mnoho jiných.

Pivovar stával v každém městě a větší vesnici. Jenže přišla 1. polovina 20. století, která přinesla destrukci české pivovarnické tradice. Mohla za to hospodářská krize a především obě světové války. „Ty byly pro pivovary učiněnou pohromou. Dělníci rukovali na vojnu, z veškeré technologie, která byla z mědi, bronzu a mosazi, se odlévaly kulky. Armáda zabrala povozy, potahy i nákladní auta. Navíc nebylo ani z čeho pivo pořádně vařit, protože stát si bral i zásoby - ječmen, pšenici a cukr,“ líčí Žižkovský. Rok 1945 „přežila“ jen čtvrtina výroben zlatavého moku. Ekonomická situace země po válce pak nedovolovala, aby se všechny pivovary zase obnovily. Do dnešních dnů jich v celé republice zbylo padesát velkých a stejné množství malých. A to přesto, že některé další pivovary za bývalého režimu vznikaly. Například ten v Sedlci u Mostu.

Podivný pivovar

Pivovar v Sedlci byl založen v 70. letech zcela uměle, poté, co starý mostecký pivovar zmizel stejně jako většina města v hnědouhelné jámě. „Bylo to politické rozhodnutí, už od protektorátu existovala takzvaná rajonizace. Stát šetřil náklady, a tak nebylo možné vyrábět pivo v Bratislavě a dovážet ho do Mostu. Potom, co zanikaly staré pivovary, proto v Sedlci vyrostl jeden zbrusu nový,“ popsal Žižkovský. Vyrábělo se tu třeba jedno z prvních nealkoholických piv v tehdejším Československu. Sedlecké pivo ale neoslavilo ani dvacáté výročí, výroba přestala fungovat během 90. let, nikdo o něj neměl zájem. Budova se rozprodala a dnes jsou tam sklady a sídla menších firem.

Další kdysi slavné výrobny piva v kraji nyní chátrají. Například někdejší panský pivovar v Rumburku z druhé poloviny 16. století začal loni majitel bez povolení bourat. Na výzvu památkářů sice demolici zastavil, v ruinách jsou ale budovy dodnes.

Kde končili nedávno

Jedním z posledních, který ukončil výrobu, byl v roce 2002 Korunní pivovar Litoměřice, pivo se zde vařilo 280 let. Z bývalé lahvárny je nyní parkoviště pro zhruba 70 aut. Od poloviny 19. do poloviny 20. století fungoval v Litoměřicích také Labskozámecký pivovar. Desítky let v něm pak byly mrazírny.

Lobkovický pivovar v Roudnici nad Labem vyráběl pivo tři sta let až do 70. let minulého století. Pak chátral a hrozilo jeho zřícení. V posledních letech se jej snažil zachránit americký kupec, ale zatím bez úspěchu. Většina rozlehlých budov bývalých pivovarů, které nebyly zdemolovány, slouží dnes jako skladiště. Bylo tomu tak i v případě Teplic. Tamní budova má ale brzy zmizet a nahradí ji možná supermarket.

Pivovary v Lounech a Žatci nehodlají v nejbližší době zdražovat své výrobky. Nebudou tak následovat krok největšího tuzemského pivovaru Prazdroje a nezvýší cenu piva. "Se zdražováním už letos nepočítáme," řekl Milan Hagan, ředitel společnosti Drinks Union. Skupina sdružuje mimo jiné pivovary v Lounech, na Ústecku a v Kutné Hoře. Společnost je pátým největším výrobcem piva v Česku, v Lounech se vaří světlý a tmavý ležák a výčepní pivo.

Zvýšení cen nechytá ani Žatecký pivovar. "Do konce roku zdražovat nebudeme," sdělil včera Radek Vincík, obchodní ředitel pivovaru. V Žatci se vaří čtyři druhy piva - Světlé, Premium, Export a Premium tmavé. Žatecký pivovar letos plánuje výstav 25 tisíc hektolitrů, v Lounech se má uvařit zhruba tři sta tisíc hektolitrů piva. (Deník Lučan)